Semena, která přinesla ovoce až po mnoha letech

Níže uvedený dopis přišel potom, co v „Probuďte se!“ z 8. ledna 1999 vyšel článek „Radosti a starosti při výchově sedmi synů“.

Milý bratře a milá sestro Dickmanovi,

právě jsem dočetla Váš příběh a musím Vám napsat dopis. Znala jsem Vaši rodinu před lety v Mississippi [v období 1960–1961]. Chodila jsem totiž do školy s Vašimi chlapci a dost často jsem si s nimi chodívala hrát před Váš dům. Ale to nebyly věci, které se do mé mladé mysli vštípily nejhlouběji. I v tak útlém věku mě velmi zaujalo, že tito chlapci kvůli svému křesťanskému svědomí nevzdávali ve škole poctu vlajce. Byla jsem sice členkou grandviewské baptistické církve, ale když mi jeden z Vašich chlapců vysvětlil svůj postoj, věděla jsem, že to je správné.

Jeden z chlapců mi dal knihu Od ráje ztraceného k ráji znovu získanémua — nebo jsem ji ukradla. Nemohu si vzpomenout, jak to bylo, ale celou jsem ji přečetla. Tehdy to pro mě byla jen krásná pohádková knížka. Neměla jsem ani tušení, že byla zaseta semena pravdy, která pak léta ležela ladem.

Moje rodina se v roce 1964 přestěhovala na Sever a já jsem přestala chodit do kostela. Byla jsem zklamaná pokrytectvím v náboženství, a proto jsem mnoho let nechtěla mít nic společného s organizovaným náboženstvím.

Po mnoha letech, když jsem začala vážně přemýšlet o smyslu života, jsem si uvědomila, že chci mít vztah ke Stvořiteli. Přála jsem si, aby ten vztah byl bez náboženského pokrytectví. Ta semena pravdy, která byla zaseta léta před tím, začala klíčit; ještě jsem si to však neuvědomovala.

Zoufale jsem přemýšlela nad tím, že nechci jít do nebe, že chci žít právě tady na zemi. Připadalo mi, že tato planeta je zázračný výtvor, a říkala jsem si: Proč by ji tedy chtěl Bůh zničit? Také jsem si nemyslela, že Ježíš je Bůh. Kdyby byl, pak by jeho oběť byla podvod. Tyto myšlenky, pocity a přesvědčení, pokud se to tak dá nazvat, se nedaly sloučit s tím, co jsem se dozvěděla v baptistické církvi. Začala jsem se tedy modlit, opravdově modlit, a Jehova jednal rychle. Za několik dní byli svědkové u mých dveří a okamžitě bylo zahájeno biblické studium. I když od té doby, kdy jsem se seznámila s Vaší rodinou, jsem se svědky Jehovovými neměla vůbec žádný kontakt, dokud jsem nezačala studovat, přesto jsem nikdy neztratila úctu k Vašim synům a k jejich odvaze postavit se za to, co je správné. Jakmile se mnou bylo zahájeno studium a začala jsem získávat poznání, všechno jsem pochopila. Trvalo to půl druhého roku, než jsem si udělala pořádek ve svém životě. Konečně v roce 1975 jsem byla pokřtěna.

Kdykoli rozebíráme informace, jak svým chováním můžeme vydávat svědectví, aniž si to uvědomujeme, myslím na Vaši rodinu. Když si povídáme o tom, že je velmi důležité zasévat mnoho semen Království, protože nikdy nemůžeme vědět, kde nebo kdy zakoření, z vlastní zkušeností vím, jak je to pravdivé.

Chci Vám poděkovat za to, že patříte k Jehovovým ctitelům a že jste již tehdy byli věrní svým náboženským názorům. Nevědomky jste někomu pomohli najít pravdu. Svým chováním a přesvědčením a také chováním a přesvědčením svých dětí jste nechávali zářit pravdu. Myslela jsem, že už se rozhodně nikdy nedozvím, co se s Vámi stalo, a že Vám ani nebudu moci poděkovat. Ještě jednou Vám děkuji.

S velkou křesťanskou láskou

L. O.

[Poznámka pod čarou]