Nelehké úkoly pro sjednocené Německo

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V NĚMECKU

„KDYŽ jsme s rodiči přejeli hranice z východního Německa do Západního Berlína,“ vzpomíná Ronny, „na mostech přes dálnici se tlačili lidé, mávali na nás a radostně pokřikovali. Procházeli jsme se v Západním Berlíně po nákupní třídě Ku’damm, a jakmile lidé zjistili, že jsme z východního Německa, ihned nám kupovali pití. Každý byl ve slavnostní náladě.“ To bylo 10. listopadu 1989, den po pádu berlínské zdi.

Slavnostní nálada se z Berlína šířila dál a ovládla celé východní i západní Německo, což tehdy byly dva samostatné státy. Wende — totiž obrat nebo mírová revoluce, která vedla ke zhroucení totalitního systému ve východním Německu — byla překvapením téměř pro každého. I po létech mnozí lidé stále považují Wende za nejšťastnější období uplynulého půlstoletí. Mezitím euforie samozřejmě ustoupila realitě, a tak se můžeme ptát: V čem se změnil život od doby, kdy k Wende došlo? Můžeme se z dosavadních událostí nějak poučit?

Se studenou válkou je konec

Pro většinu Němců znamenal pád berlínské zdi obrovskou úlevu. Podle některých zdrojů zemřelo na vražedné hranici mezi Východem a Západem téměř tisíc lidí. V říjnu 1990 byla dvě Německa znovu sjednocena v jeden stát, Spolkovou republiku Německo, s přibližně 80 miliony obyvatel. Německá demokratická republika (NDR) — známá jako východní Německo — přestala existovat přesně 41 let po svém vzniku. Území bývalé NDR je nyní rozděleno na šest zemí známých jako nové spolkové země.

Svět s úžasem přihlížel tomu, jak Wende urychlila rozpad komunistického bloku, také rozpuštění obranné aliance Varšavské smlouvy a konec studené války. Vojenské jednotky soupeřících supervelmocí, které se přes vnitřní německé hranice sledovaly asi 40 let, opustily německou půdu. K těmto událostem došlo, aniž by se ozval jediný výstřel.

Po znovusjednocení se přes Německo převalila vlna dramatických změn, které ovlivnily život lidí především v nových spolkových zemích. Pro mnoho z nich byly tyto změny dramatičtější, než předpokládali.

Konečně svoboda!

To, co si obyvatelé NDR od Wende slibovali nejvíc, byla svoboda. Není divu, vždyť v totalitním státu byli občané jakoby ve svěrací kazajce. Obdržet v době před Wende vízum k překročení vnitřní německé hranice bylo obtížné, ne-li zcela nemožné. To se teď náhle změnilo. Jedna žena dojatě zvolala: „Jen si to představ, můžeme teď do Ameriky!“ Sjednocení rodinných příslušníků a přátel, které do té doby od sebe oddělovala hranice, je pro mnohé lidi stále důvodem k vděčnosti.

Svoboda umožnila nejen východním Němcům cestovat na Západ, ale také západním Němcům cestovat na Východ. Tím se jakoby zpátky na mapy dostaly turistické zajímavosti v nových spolkových zemích. Například lze navštívit Wittenberg, kde Martin Luther zahájil reformaci, která dala vzniknout protestantské církvi. Dále Míšeň, město proslulé svým ručně vyráběným porcelánem, a Výmar, kdysi domov Johanna Wolfganga von Goetheho i Friedricha von Schillera, kteří patří k nejslavnějším spisovatelům německé historie. Výmar byl v roce 1999 vyhlášen evropským městem kultury a stal se tak prvním městem bývalého komunistického bloku, které bylo takto vyznamenáno.

A jak to bylo se svobodou projevu? Lidé žijící v nových spolkových zemích už mohou mluvit otevřeně a bez obav, že je odposlouchává Stasi, neboli státní bezpečnost. A každý je rád, že si může sám vybrat televizní program a četbu. Matthias vzpomíná: „Když jsem chodil do školy, veškerou literaturu ze Západu, kterou se podařilo sehnat, nám zabavili.“

A co náboženská svoboda? V NDR byl vliv náboženství omezován a dvě třetiny tamních občanů byly bez vyznání. Od roku 1933, kdy náboženství v Německu začal potírat Hitler, je posledních více než deset let nejdelším obdobím náboženské svobody, které země jako celek zažila. Náboženská svoboda však neznamená, že je náboženství v oblibě. Tradiční církve už delší dobu bědovaly nad ztrátou svého vlivu, a Wende tento trend jen urychlila. Naproti tomu svědkové Jehovovi, kteří byli totalitním režimem zakázáni a pronásledováni, svou činnost rozšířili. Za posledních deset let postavili v nových spolkových zemích 123 sálů Království a dva sjezdové sály.

Stavební činnost všeho druhu v nových zemích nabyla mimořádného rozsahu. Mohutnou modernizací prochází Berlín, který se stal opět hlavním městem státu. V nových spolkových zemích se vesměs zvyšuje úroveň infrastruktury a ohromné částky byly mimo jiné investovány do přestavby silnic a železnic. Velký kus práce se udělal pro zlepšení životního prostředí a pro zkvalitnění zdravotní a sociální péče, s cílem dosáhnout západních měřítek. Většina občanů nových spolkových zemí by souhlasila s tím, že jejich životní úroveň je nyní vyšší.

„Byla to hezká doba“

Přes to všechno se však někteří lidé za obdobím před Wende ohlížejí s nostalgií. Jedna žena vysvětluje: „Byla to hezká doba.“ Co mohlo být hezkého na životě v diktatuře? Někteří lidé říkají, že život byl jistější a skrýval méně překvapení. Mnohým lidem se líbily úzké vztahy s přáteli a se sousedy, a pocit, že vždy mají nablízku pomoc a podporu. Allensbachův ústav pro výzkum veřejného mínění uvádí, že „diktatura dává občanům pocit morální nadřazenosti a jistoty“. Spolu s diktaturou se z NDR vytratil také pocit sounáležitosti.

Nebo jiný příklad: V osmdesátých letech byly v NDR ceny základního zboží a služeb udržovány na nízké úrovni a každý člověk měl zaměstnání. „Rohlík stával pět feniků a teď stojí nejméně desetkrát tolik,“ naříká si Brigitte. Jakmile začalo existovat tržní hospodářství, přestaly fungovat tisíce státních podniků, a to vyvolalo vlnu nezaměstnanosti. V bývalém východním Německu je nezaměstnanost dvakrát vyšší než v západní části země.

Znovusjednocení obou zemí stálo zatím odhadem 800 miliard dolarů. A mnoho práce se ještě musí vykonat. Kdo to vše platí? Náklady jsou zčásti hrazeny pomocí zvláštní daně. Wende se tedy nedotkla jen německých srdcí, ale také peněženek. Byly tyto prostředky moudrou investicí? Stálo vynaložené úsilí za to? Většina Němců považuje znovusjednocení země za správný a užitečný krok a dívá se na ně jako na úspěch, na který může být Německo hrdé.

Jak se z toho můžeme poučit?

Na Wende se ukázalo, že změna vládního systému nevede ke spokojenosti každého člověka. Mnoho lidí — dokonce i těch, kdo Wende považují za užitečný krok — si uvědomilo, že život v kapitalistické společnosti prostoupené konkurenčním bojem může být stejně skličující jako život v totalitním režimu. Svoboda a prosperita jsou samozřejmě žádoucí. Pokud však mají být tyto výhody dosaženy za cenu bezcitného a lhostejného způsobu života, mohou přinést jen krátkodobé štěstí.

V jedné nedávné zprávě z Desavy, města v bývalém východním Německu, se uvádí: „Od sjednocení uplynulo celé desetiletí; utratily se miliardy dolarů, aby oblast byla vyvedena z obtížné minulosti.“ Zdá se však, že mnoho lidí dosud s výsledky není spokojeno.

Podle vyjádření Allensbachova ústavu mnozí lidé doufají, že „kromě možností volného tržního hospodářství a regulovaného hospodářství, by mohl existovat třetí způsob“, jak spravovat lidské záležitosti. Tuto naději chovají také svědkové Jehovovi.

Svědkové Jehovovi věří, že není možné, aby jakýkoli politický nebo ekonomický systém vytvořený lidmi uspokojil všechny potřeby lidstva. Věří, že uspokojení těchto potřeb zajistí pouze mesiášské Království, jehož původcem je Stvořitel lidstva. Podle Bible tato nebeská vláda zakrátko nad celou zemí zřídí panství, které bude založeno na lásce a spravedlnosti. Toto Království sjednotí všechny národy země a umožní tak lidem celého světa, včetně obyvatel Německa, aby žili v míru. Takové Království bude pro lidstvo opravdovým požehnáním. (Daniel 2:44)

[Mapa na straně 23]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Bonn

Berlín

Wittenberg

Výmar

[Obrázek na straně 24]

Demontáž berlínské zdi a odstranění hranic lidé všeobecně přivítali s úlevou

[Podpisek]

Foto: Landesarchiv Berlin

[Obrázky na straně 24]

Checkpoint Charlie, berlínský symbol studené války, před a po ní

[Podpisek]

Foto: Landesarchiv Berlin

[Obrázek na straně 25]

Berlín, nyní opět hlavní město státu, prochází modernizací

[Obrázek na straně 25]

Svědkové Jehovovi dosud v nových spolkových zemích postavili 123 sálů Království