Medicina z buše — měli by křesťané u ní hledat léčení?

POVĚREČNÉ představy, které jsou dosud rozšířeny mezi obyvatelstvem v některých částech světa, jsou v Severní Americe a v Evropě obvykle pokládány za absurdní. Lidé se smějí víře, že dotkne-li se někdo ropuchy, dostane bradavice, že člověk může duševně onemocnět, jestliže mu ve spánku svítí měsíc na obličej, atd. Mnozí z těchto lidí jsou však také pověrčiví opět v jiném ohledu. Například v mnoha hotelech neexistuje třinácté patro ani pokoj číslo 13, protože třináctka je považována za „nešťastné číslo“, a mnozí vynikající lidé, dokonce i vedoucí politikové, radí se s astrology a s věštci.

Ve Střední a Jižní Americe, v Africe a v Asii i na mnoha ostrovech si velká část obyvatelstva dosud velmi váží „mediciny z buše“ a kultu vúdú.

Medicinmani z buše a stoupenci kultu vúdú tvrdí, že všechny nebo téměř všechny nemoci vznikají působením nadpřirozených sil nebo „čarodějnic“ a zlých duchů. Proto se při léčení nemocí obracejí k nadpřirozeným silám. Někdy se zdá, jako by skutečně měli úspěch svým zaklínáním, svými rituály a oběťmi v podobě kuřat, vepřů nebo koz.

Proto vzniká otázka: Je správné, aby lidé, kteří se stali křesťany, hledali uzdravení od svých nemocí u mediciny z buše nebo u kultu vúdú?

Odpověď na tuto otázku závisí na tom, jaký je původ takového „uzdravování“ a co o tom říká Bible. Jde především o to, zda jsme výlučně oddáni pravému Bohu, nebo zda jsme ještě oddáni jiným „bohům“. Bůh Bible totiž říká: „Já, Jehova, tvůj Bůh, jsem Bůh, který vyžaduje výlučnou oddanost.“ — 5. Mojž. 5:9.

Přítomný život není tak důležitý, že by člověk měl porušovat zásady spravedlnosti a obracet se o pomoc k jiným bohům. (Mat. 16:25) Pravý křesťan se například nedopustí vraždy nebo cizoložství, jen aby zachránil svůj život. Působí však medicina z buše a kult vúdú, že by křesťan mohl být nevěrný Bohu a obrátit se k jiným bohům? — Srovnej Izaiáše 42:8.

MEDICINA Z BUŠE A KULT VÚDÚ

Je pravda, že medicina z buše používá mnoho rostlin, o nichž je známo, že mají léčivé účinky. A následkem západního vlivu se někteří „medicinmani“ stali v určitém smyslu odborníky, pokud jde o léčivé rostliny proti některým chorobám. Ale „medicinmani“ kultu vúdú a mediciny z buše tvrdí, že rostliny a léčivé prostředky, které používají, jsou samy o sobě neúčinné. Tito muži věří, že léčiva jsou účinná pouze ve spojení se silou nomma, to jest se životní silou, která přichází z moci medicinmanova slova, bez ohledu na to, zda „lék“ se polyká, zda se natírá na kůži nebo nosí na provázku kolem krku. Proto všechny léčivé prostředky mediciny z buše, které podává takový „medicinman“, jsou spojeny s magií, s uctíváním bohů tohoto kouzelníka, i kdyby některé z těchto prostředků měly přirozený účinek na chorobu.

Obyvatelé africké buše !Kung (vykřičník naznačuje „mlaskavý“ zvuk) říkají, že Bůh dal původně obyvatelům buše „medicinu“, ale ta že může být přenášena z jednoho těla na druhé. Když se medicina dostane tancem „do varu“, stoupají páry páteří nahoru, a když dosáhnou k mozku, přijde na tanečníka extáze. Jeden „medicinman“ popsal účinek slovy:

„Páteří se medicina z buše dostane do těla. Vaří se v mém břiše, pak vzkypí jako pivo a stoupá do hlavy. Když ženy začnou zpívat a já začnu tančit, cítím se zpočátku docela normálně. Potom uprostřed začne medicina stoupat z mého žaludku. Všichni lidé mi pak připadají jako malí ptáčci a celé místo se točí, proto pobíháme v kruhu. . . člověk cítí, jak krev vře, jako by se vařila na ohni; potom začne uzdravování. . . když potom kladu ruce na nemocného člověka, medicina ze mne přejde do něho a uzdraví jej.“ — Časopis Natural History, listopad 1967.

Obdobu tohoto rituálu najdeme u „Zionistů“ v jižní Africe, což je náboženská skupina vzniklá prací misionářů jedné sekty v Zionu (Illinois, USA). Tanečníci tančí v kruhu a dotýkají se přitom nemocných částí těla lidí, kteří mají být „uzdraveni“. Tímto „vkládáním rukou“ má jim být propůjčen „svatý duch“ k uzdravení.

V Peru má curandero neboli „léčitel“ často třídílný stolek zvaný mesa. O prvním dílu se říká, že jej ovládá satan. Na něm leží předměty, které mají spojitost s černou magií a se zlými silami. Protější strana se nazývá „pole božské spravedlnosti“ a obsahuje předměty spojené s „bílou magií“. Tuto část prý ovládá Kristus. Třetí (kulatá) část má neutrální charakter a údajně jej ovládá svatý Cyprián (který prý byl kdysi velkým kouzelníkem, ale obrátil se ke křesťanství).

Curandero působí pro své klienty jako rádce v milostných i obchodních záležitostech a také v jiných otázkách. Může při tom používat karet k věštění. Jestliže však jde o nějakou nemoc nebo o podezření, že je někdo posedlý duchem nějaké čarodějnice, může se stát, že otře o pacienta živé morče, potom otevře morčeti žaludek a věští z vnitřností. Jestliže je nemoc způsobena čarodějnictvím, očekává se, že páteř morčete bude zlomena. Jestliže je to organická nemoc, očekává se, že odpovídající orgán morčete bude skvrnitý nebo černý.

DVĚ TYPICKÉ ZPRÁVY O TAKOVÉM „LÉČENÍ“

V časopise Natural History z listopadu 1972 vyšla zpráva jednoho badatele, který se účastnil v Peru takového „léčení“, jež se konalo v noci. Jeden muž onemocněl a nemohl chodit. Jeho obchod upadal a děti předčasně odešly ze školy a také nechtěly pracovat. Podle diagnózy curandera byly těžkosti v rodině následkem kletby nějakého kouzelníka. Při následujícím obřadu „léčení“ začala jedna dcera té rodiny kašlat a plivat; potom vyzvracela dávku nápoje uvařeného ze šťávy kaktusu san–pedro, který předtím vypila (také požila nápoj smíšený z kaktusové šťávy a ze štávy divokého tabáku). Začala se ohýbat dozadu a počínala si jako šílená. Někdo křičel, že nějaká nestvůra tahá děvče zezadu za vlasy. V tu chvíli popadl curandero meč, který ležel na stolku mesa, a začal jím divoce mávat kolem sebe, jako by bojoval proti nějakému neviditelnému nepříteli. Řekl, že se tím má zrušit čarodějníkova klatba. Badatel vypráví, že když později viděl tu rodinu, dařilo se prý muži, jeho rodině i jeho obchodu lépe.

Jiný badatel, Louis C. Whiton, který vedl šest výprav do Surinamu, aby studoval život černochů v buši, vypráví, co prožil s jedním známým medicinmanem v Paramaribo (Natural History, srpen–září 1971). „Mnozí vzdělanější občané města využívali jeho schopnosti, ačkoli chodili do křesťanských kostelů,“ píše. Whiton kulhal a měl velké bolesti v kyčli a v noze. Osmnáct měsíců mu nemohli pomoci ani odborníci ani jeho vlastní lékař. Uvádíme krátký souhrn pojednávající o obřadu „léčení“.

Obřad začal o půlnoci. Jeho tělo bylo potřeno jílem, který byl předtím slavnostně požehnán, aby mu byla udělena moc vyhánět zlo. Potom byli písněmi a modlitbami vyvoláváni bohové džungle. „Duši“ pacienta byly kladeny otázky o jeho předchozím životě. Medicinman se modlil k bohu Misovi, aby chránil „tohoto pozemského syna, ačkoli zhřešil, aby se mu nestalo nic zlého“. Oltář vúdú byl nošen kolem Whitona a mávali nad ním vlajkami indiánských bohů. Asi za dvě hodiny mu bylo řečeno, že bohové již jsou zde. Byl vyzván, aby se položil na zem, a „léčitel“ se položil opačným směrem, takže se jejich hlavy nahoře dotýkaly. Potom postavili medicinmanovi na hruď velký, velmi těžký moždíř a jeden z jeho pomocníků se mu postavil na břicho a druhý na stehna a přitom tloukli v moždíři velkými dřevěnými palicemi. Věřili, že tím tlučením způsobí, že jeho srdce bude pravidelně tlouci dále při tomto mučivém obřadu, při němž prý měl zlý duch opustit pacienta a vstoupit do medicinmana.

Medicinman byl nyní údajně posedlý zlým duchem, který byl předtím v pacientovi, začal se hádat a mluvit anglicky, místo svou rodnou řečí Taki-Taki, a užíval přitom hrubých výrazů a nadávek. Potom z něho musel být zlý duch přenesen na oltář z hadích kostí a nakonec do těla kuřete, které bylo drženo za peří na krku před pacientem. Jestliže byl zlý duch z těla vyhnán, mělo kuře zemřít, aniž by mu byl medicinman nějak ublížil. Kuře nezahynulo, a proto bylo pacientovi řečeno, že od něho asi „neodešlo“ všechno zlo. Proto měl otevřít kuřeti zobák a plivnout mu do něho. Když to udělal, kuře divoce zamávalo křídly, potom kleslo a uhynulo. Whiton píše, že od tohoto rituálu již uplynuly dva roky, ale bolesti v noze a v kyčli se mu již neobjevily.

ČÍ MOCÍ?

Z těchto zpráv se zdá zřejmé, že v medicině z buše a v rituálech vúdú je nějaká moc. Čí je to však moc? Je to snad moc Jehovy Boha, stvořitele nebe a země, nebo je to moc nějakých jiných „dobrých duchů“? Koho skutečně vzývají ti, kteří hledají uzdravení u mediciny z buše nebo u kultu vúdú? Podívejme se, jak vypadá jedno ze zasedání vúdú a dostaneme odpověd. Není zde popsán obřad léčení, ale obřad, který se koná pravidelně k usmíření jejich bohů, zvaných loa. Z této zprávy je patrné, kdo skutečně ovládá ty, kteří pěstují vúdú a medicinu z buše:

Za zpěvu a zvuku bubnů začali věřící tančit a vyvolávat loa, aby se objevili. Bubnování bylo stále silnější a rostlo napětí. Tanečníci upadli do transu, začali skákat a křičet. Potom se „objevili“ loa tak, že se zmocňovali jednoho tanečníka za druhým nebo jak to (tanečníci) říkali, sedali si na ně jako na koně a jezdili na nich. Člověk se stává pro loa „koněm“. Potom takový člověk projevuje vlastnosti, jaké má ten určitý loa. Je mnoho loa: jeden je vládcem plodnosti, jiný je pánem moře, jiný ovládá zemědělství; dále je více bohů války, smrti, bohyně pohlaví a mnoho dalších. Loa je ztělesněn tanečníkem, na němž jede; ten se ve skutečnosti stává tím loa. Najednou začne mluvit a jednat sprostě a nestoudně. Lidé posedlí jedním z loa ohně chodí často bosí po rozžhavených uhlíkách ohromné hořící hranice a v ruce nosí rozžhavené kleště a se smíchem se pomalu zase vracejí, bez zřejmého zranění.

Ježíš Kristus uznával, že démoni skutečně existují a že tyto zlé duchovní síly jsou pod vedením Božího nepřítele, satana ďábla, což je skutečnost, kterou uznávají i Židé. (Luk. 11:14–20) Většina lidí, z nichž Ježíš vyhnal démony, měla nějakou „nevyléčitelnou“ tělesnou nebo duševní nemoc. Někteří měli epilepsii nebo byli ochrnuti. (Mat. 4:24; 17:14–16, 18; Luk. 9:38–43) Někteří byli hrubí nebo nebezpeční a dopouštěli se násilí. (Mat. 8:28–32; Mar. 5:2–13) Démoni způsobili, že někteří lidé oslepli a byli němí. — Mat. 12:22; Luk. 11:14.

Když Ježíš vyháněl démony z posedlých lidí, nepoužíval při tom žádných obřadů a neobracel se k „bohům“, ale činil to ve jménu pravého Boha, svého Otce Jehovy. (Jan 10:25) Nepokoušel se smiřovat duchy a nepoužíval žádný rituál, aby od nich získal pomoc. „Pokáral“ nečistého ducha s autoritou, kterou měl od Boha. Při jedné příležitosti uzdravil epileptického chlapce, který byl posedlý démonem, jehož nemohli vyhnat Ježíšovi učedníci. Ježíš jej však prostě „pokáral a démon z něho vyšel; a od té hodiny byl chlapec vyléčen“. — Mat. 17:14–18; Luk. 9:42.

Komu tedy slouží ten, kdo vzývá „bohy“, aby byli vyhnáni zlí duchové, nebo kdo věští z karet nebo z vnitřností, pozoruje znamení a přináší oběti?

Jehova Bůh zjevil svůj postoj ke všem formám věštění, magie, astrologie a okultismu; izraelskému národu, který se právě chystal vejít do Kananejské země, řekl:

„Až vejdeš do země, kterou ti Jehova, tvůj Bůh, dává, nebudeš se učit jednat podle ohavných věcí oněch národů. Nebude v tobě nalezen nikdo, kdo nechává svého syna nebo dceru procházet ohněm, nikdo, kdo se zabývá věštěním, nikdo, kdo pěstuje magii, ani nikdo, kdo vyhlíží po znameních, ani kouzelník. Ani ten, kdo zaklíná jiné, ani nikdo, kdo se dotazuje média duchů, ani ten, kdo z povolání předpovídá události, ani nikdo, kdo se dotazuje mrtvých. . . Neboť tyto národy, které vypuzuješ, naslouchaly těm, kteří provozují magii, a těm, kteří věští; ale tobě Jehova, tvůj Bůh, nedal nic podobného.“ — 5. Mojž. 18:9–14.

Apoštol Pavel varoval křesťany před nebezpečím, kdyby sloužili jiným bohům a přestali prokazovat Jehovovi výlučnou oddanost. Napsal: „Nemůžete pít kalich Jehovův a kalich démonů; nemůžete se účastnit u ‚stolu Jehovova‘ a u stolu démonů. Nebo ‚dráždíme Jehovu k žárlivosti‘? Jsme snad silnější než on?“ — 1. Kor. 10:21, 22.

PRAVÍ KŘESŤANÉ VĚNUJÍ BOHU VÝLUČNOU ODDANOST

Znamená to snad, že Bible zakazuje pravému křesťanu, aby se léčil u bylináře, u lékaře nebo u chiropraktika? Ne. Praví křesťané však nikdy nepůjdou k léčiteli vúdú, k medicinmanovi nebo ke kouzelníkovi. Vyvarují se všech forem spiritismu, i těch, při nichž údajně působí ‚dobří duchové‘. (Zjev. 21:8) Bezpochyby existují léčivé rostliny a jiné účinné prostředky. Křesťané však vědí, že se nikdy nesmějí radit s kouzelníkem, medicinmanem, curanderem nebo s jakýmkoli jiným léčitelem, který pěstuje v nějaké podobě spiritismus, používá nějakých kouzel či amuletů nebo provádí nějaké obřady, bez ohledu na to, zda při tom používá nějakých bylin nebo jiných léků.

Někteří snad mají pocit, že jim medicina z buše zcela nebo částečně pomohla od nějaké bolesti. Bývalí medicinmani však připouštějí, že spiritističtí léčitelé obvykle prohlašují, že budou léčit jen ty, které trápí duchové, démoni. Někteří ovšem ve spojení se svými kouzly užívají také léčivých bylin. Dobré výsledky však nepřipisují léčivým bylinám, ale své spiritistické schopnosti. Ve skutečnosti podvádějí pacienta, aby věřil, že byl uzdraven kouzlem, a ne léčivými bylinami. Kdo se obrací k takovým léčitelům, dostává se ve skutečnosti pod vliv duchů, zlých démonů, protože takový člověk se prostřednictvím kouzelníka obrátil k démonům a přijal to, co démoni nabídli. — Řím. 6:16; 1. Kor. 10:20, 21.

Mnozí lidé v Africe, v Asii, v Jižní Americe a v jiných částech země, kde se provádí medicina z buše nebo kult vúdú, džudžu či jiné kouzelnické kulty, jsou nyní osvobozováni od pověr a strachu z čarodějnic a z bohů vúdú, neboť poznávají pravdu z Bible. Ježíš řekl: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:32) Když byli osvobozeni od strachu z démonů, získávají zdravý názor na život, což velmi přispívá k jejich tělesnému i duševnímu zdraví. Na druhé straně poznávají, jak zhoubně působí na lidi medicina z buše, jež se obrací k duchům, ve skutečnosti ke zlým démonům. Uvědomují si, že člověk může být natrvalo skutečně uzdraven ze své nedokonalosti a ze svých nemocí jedině Kristovou výkupní obětí. Poznávají také, že dobrodiní z této výkupní oběti přijde během tisíciletého Mesiášova panství, které je nyní již velmi blízko.

Tito lidé jsou důslední ve svém rozhodnutí, že budou výlučně oddáni stvořiteli. Například jeden svědek Jehovův v Africe byl požádán, aby přepsal na stroji předpisy, které dal jeden kouzelník svému zákazníku; byl to návod k použití léku, který kouzelník připravil. Svědek prohlásil, že se toho nezúčastní, a řekl „medicinmanovi“, že sám již takové prostředky nepoužívá a že se nechce provinit před Bohem tím, že by k tomu povzbuzoval jiné. Takové jednání dokazuje pravou víru a poslušnost a jistě bude mít Boží požehnání.

Jednoznačná odpověď na otázku, zda křesťané smějí hledat léčení u mediciny z buše, je tedy: „Ne.“ Křesťané si uvědomují, že není možné, aby se zastávali pravého křesťanství a přitom pěstovali nějakou formu interkonfesionalismu, i kdyby tím podle svého mínění mohli být vyléčeni od nějaké tělesné nemoci. Ježíš Kristus, Boží Syn, řekl: „Kdokoli chce zachránit svou duši, ztratí ji; kdokoli však ztrácí svou duši pro mne, nalezne ji.“ Také řekl: „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů.“ — Mat. 16:25; 6:24.

Praví křesťané vědí, že především mají usilovat o Boží schválení. Nepokoušejí se dosáhnout uzdravení nebo čehokoli jiného způsobem, který je bezzákonný v Božích očích a kterým by porušili svou výlučnou oddanost Bohu. Důvěřují v jeho zaslíbený nový svět, v němž budou uzdraveni nejen na několik málo let, ale navždy.