50 let bezvýsledného snažení

„MY, LID SPOJENÝCH NÁRODŮ, JSOUCE ODHODLÁNI uchránit budoucí pokolení metly války, která dvakrát za našeho života přinesla lidstvu nevýslovné strasti, prohlásit znovu svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva mužů a žen a národů velkých a malých . . .“ (Preambule Charty Spojených národů)

NA DATUM 24. října 1995 připadá padesáté výročí založení Organizace spojených národů. Všech 185 současných členských států se zavázalo dodržovat původní cíle a zásady vyjádřené v chartě: Udržovat mezinárodní mír a bezpečnost; potlačovat útočné činy, které porušují mír; rozvíjet přátelské vztahy mezi národy; chránit základní svobody všech lidí bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženství a usilovat o mezinárodní spolupráci při řešení problémů rázu hospodářského, sociálního nebo kulturního.

Po dobu padesáti let se Organizace spojených národů skutečně snažila, aby zajistila světový mír a bezpečnost. Je pravděpodobné, že zabránila třetí světové válce — hromadné ničení lidských životů použitím jaderných bomb se neopakovalo. Spojené národy opatřily pro miliony dětí jídlo a léky. V mnoha zemích přispěly ke zlepšení lékařské péče mimo jiné tím, že zajistily pitnou vodu a očkování proti nebezpečným nemocem. Miliony uprchlíků obdržely humanitární pomoc.

Spojené národy byly za to, čeho dosáhly, pětkrát odměněny Nobelovou cenou za mír. Přesto stinnou stránkou života zůstává skutečnost, že nežijeme ve světě bez válek.

Mír a bezpečnost — Nedosažené cíle

Po padesátiletém snažení jsou mír a bezpečnost stále nedosaženými cíli. V nedávném projevu k Valnému shromáždění Spojených národů vyjádřil prezident Spojených států své zklamání, když řekl, že „toto století naplněné nadějí, novými možnostmi a úspěchy bylo také dobou rozsáhlého ničení a zoufalství“.

Koncem roku 1994 si The New York Times povšimly: „Na světě dnes probíhá téměř 150 válek a menších konfliktů, ve kterých jsou zabíjeny tisíce lidí — z většiny číselných údajů vyplývá, že umírá více civilistů než vojáků. Stovky tisíc lidí se stávají uprchlíky.“ Úřad OSN pro veřejné informace podal zprávu, že od roku 1945 více než dvacet milionů lidí přišlo o život kvůli ozbrojeným konfliktům. Americká velvyslankyně ve Spojených národech, Madeleine Albrightová, řekla, že „regionální konflikty jsou dnes v mnoha ohledech brutálnější“. Porušování lidských práv a diskriminace naplňují zpravodajské pořady každý den. Zdá se, že mnoho národů se spíše toleruje, než by spolu jednaly přátelsky.

Sir David Hannay, britský velvyslanec ve Spojených národech, připustil, že „Spojené národy byly až do osmdesátých let docela blízko čestného úpadku“. Butrus Butrus-Ghálí, generální tajemník Spojených národů, bědoval nad tím, že mezi členskými státy roste lhostejnost a únava, pokud jde o operace pro zachování míru. Na závěr řekl, že pro mnoho členských států „nemají Spojené národy prvořadou prioritu“.

Vliv sdělovacích prostředků

Nehledě na to, že se snad Spojené národy zdají být silné, jejich úsilí je často mařeno politikou a sdělovacími prostředky. Spojené národy jsou bezmocné, jestliže nemají podporu svých členů. Ale mnoho členských států nebude Spojené národy podporovat bez souhlasu veřejnosti. List The Wall Street Journal například napsal, že „očividný neúspěch [OSN] v Somálsku a Bosně přesvědčil mnohé Američany o tom, že tato organizace není jen marnotratná, ale že je v podstatě nebezpečná“. Tento postoj veřejnosti dále přesvědčil některé americké politiky, aby podali návrh na snížení finanční podpory, kterou Spojené státy poskytují Spojeným národům.

Zpravodajské agentury vůbec neváhají, když se naskytne příležitost Spojené národy zkritizovat. K popisu různých stránek operací OSN jsou běžně používána slova jako „naprostá neschopnost“, „těžkopádnost“, „neúčinnost“ a „ochromení“. Noviny The Washington Post National Weekly Edition nedávno napsaly, že „Spojené národy zůstávají pomalou byrokracií, která bojuje o to, aby se přizpůsobila reálnému světu“.

Jiné noviny citovaly generálního tajemníka Butruse Butrus-Ghálího, který vyjádřil své znepokojení z masakru ve Rwandě. Řekl: „Není to selhání pouze Spojených národů — je to selhání mezinárodního společenství. A všichni jsme za toto selhání odpovědni.“ V televizi bylo v jednom oblíbeném zvláštním zpravodajství v roce 1993 uvedeno, že Spojené národy „nedokázaly zastavit největší hrozbu pro mír — šíření jaderných zbraní“. Ve zpravodajství bylo o Spojených národech řečeno, že „po desetiletí to byla většinou jen záplava slov“.

Tento rozšířený pocit nespokojenosti dělá představitelům Spojených národů starost a zvětšuje jejich zklamání. Ale navzdory zklamání to v době padesátého výročí vzniku Spojených národů vypadá, že mnoho lidí znovu získalo optimismus a doufá v nový start. Třebaže velvyslankyně Albrightová připustila, že Spojené národy mají nedostatky, vyjádřila pocity mnohých, když řekla: „Musíme přestat mluvit a tom, kde jsme byli, a musíme začít mluvit o tom, kam míříme.“

Ano, kam míří svět? Bude někdy svět bez válek? Jestliže ano, jakou úlohu v tom budou mít Spojené národy? Máte-li bázeň před Bohem, měli byste se také zeptat, jakou úlohu v tom bude mít Bůh.

[Rámeček na straně 4]

MARNÉ SNAŽENÍ

Mír a bezpečí nemohou existovat, dokud existují války, chudoba, zločinnost a korupce. Spojené národy nedávno zveřejnily tyto statistické údaje:

Války: „Z 82 ozbrojených konfliktů v rozmezí let 1989 až 1992 bylo 79 konfliktů vnitrostátních a mnoho z nich bylo etnického charakteru; 90 procent obětí byli civilisté.“ (UNDPI — Úřad OSN pro veřejné informace)

Zbraně: „ICRC [Mezinárodní výbor Červeného kříže] odhaduje, že více než 95 výrobců ve 48 zemích každoročně vyrábí mezi 5 až 10 miliony protipěchotních min.“ (UNHCR — Úřad vysoké komisařky OSN pro uprchlíky)

„V Africe je asi 30 milionů min, které jsou rozmístěny v 18 zemích.“ (UNHCR)

Chudoba: „Každý pátý člověk na světě — celkově více než jedna miliarda lidí — žije pod hranicí chudoby, a odhaduje se, že ročně umírá 13 až 18 milionů lidí následkem problémů souvisejících s chudobou.“ (UNDPI)

Zločinnost: „Celosvětový růst počtu ohlášených zločinů činí od osmdesátých let každoročně pět procent; jen ve Spojených státech je ročně spácháno 35 milionů zločinů.“ (UNDPI)

Korupce: „Veřejná korupce se stává všední věcí. Odhaduje se, že v některých zemích se ztráty vzniklé finančními podvody rovnají deseti procentům hrubého ročního národního produktu.“ (UNDPI)