EVANGELIUM PODLE LUKÁŠE

1 Už mnozí se pokusili sestavit zprávu o skutečnostech, o kterých jsme přesvědčeni+ 2 a o kterých nám vyprávěli ti, kdo byli od počátku očitými svědky+ a služebníky ohlašujícími poselství.+ 3 A tak jsem se i já rozhodl, když jsem přesně vysledoval všechno od začátku, že ti to v logickém pořadí napíšu, vysoce vážený Theofile,+ 4 aby ses mohl ujistit o pravdivosti toho, o čem jsi byl ústně vyučován.+

5 Za dnů Heroda,*+ krále Judeje, žil kněz jménem Zecharjáš, který byl z Abijášova oddílu.+ Jeho manželka pocházela z Áronova rodu* a jmenovala se Alžběta. 6 Oba žili tak, jak je to v Božích očích správné,* bezúhonně v souladu se všemi Jehovovými* přikázáními a požadavky. 7 Ale neměli děti, protože Alžběta byla neplodná, a oba byli v pokročilém věku.

8 Když Zecharjáš během služby svého oddílu vykonával před Bohem kněžské povinnosti,+ 9 tak na něj podle zavedené zvyklosti kněžského úřadu přišla řada, aby vstoupil do Jehovovy* svatyně+ a obětoval tam kadidlo.+ 10 V hodinu, kdy se obětovalo kadidlo, se venku modlilo velké množství lidí. 11 Tehdy se Zecharjášovi objevil Jehovův* anděl. Stál vpravo od oltáře, na kterém se pálilo kadidlo. 12 Když ho Zecharjáš uviděl, rozrušilo ho to a přepadl ho strach. 13 Ale anděl mu řekl: „Neboj se, Zecharjáši, protože tvoje úpěnlivá prosba byla vyslyšena. Tvoje manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.+ 14 Budeš se radovat a jásat a z jeho narození budou mít radost mnozí,+ 15 protože bude velký v Jehovových* očích.+ Nesmí ale pít víno ani jiný alkohol+ a bude naplněn svatým duchem ještě před svým narozením.*+ 16 Mnohé z izraelských synů obrátí zpět k Jehovovi,* jejich Bohu.+ 17 Také před ním půjde s Elijášovým duchem a mocí,+ aby způsobil, že srdce otců budou jako srdce dětí*+ a že neposlušní budou jednat moudře a správně, a tak pro Jehovu* přichystá připravený lid.“+

18 Zecharjáš andělovi řekl: „Jak si tím můžu být jistý? Vždyť jsem starý a moje manželka je také v pokročilém věku.“ 19 Anděl mu odpověděl: „Jsem Gabriel,+ ten, kdo stojí před Bohem.+ Byl jsem poslán, abych s tebou mluvil a oznámil ti tu dobrou zprávu. 20 Ale protože jsi nevěřil mým slovům, která se splní ve stanoveném čase, budeš němý a nebudeš moct mluvit až do dne, kdy se to stane.“ 21 Lidé mezitím čekali na Zecharjáše a divili se, proč tak dlouho zůstává ve svatyni. 22 Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak si uvědomili, že ve svatyni viděl něco nadpřirozeného.* Snažil se s nimi dorozumět pomocí gest a dál zůstal němý. 23 Jakmile skončily dny jeho svaté služby,* odešel domů.

24 O několik dnů později jeho manželka Alžběta otěhotněla a pět měsíců žila v ústraní. Říkala si: 25 „Tohle pro mě Jehova* udělal v těchto dnech – obrátil ke mně pozornost, aby mě zbavil pohany.“+

26 Když byla v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela+ do galilejského města Nazaretu 27 k panně+ zasnoubené s mužem, který se jmenoval Josef a byl z Davidova rodu.* Ta panna se jmenovala Marie.+ 28 A když k ní anděl přišel, řekl jí: „Buď zdráva, ty zahrnutá přízní. Jehova* je s tebou.“ 29 Jeho slova ji ale velmi rozrušila a přemýšlela, co může takový pozdrav znamenat. 30 Anděl jí tedy řekl: „Neboj se, Marie, protože máš Boží přízeň. 31 Otěhotníš* a porodíš syna+ a dáš mu jméno Ježíš.+ 32 Bude velký*+ a bude nazýván Syn Nejvyššího.+ Bůh Jehova* mu dá trůn jeho otce Davida+ 33 a bude kralovat nad Jákobovým rodem navždy a jeho kralování nikdy neskončí.“+

34 Marie se ale anděla zeptala: „Jak se to stane, když nemám styk s mužem?“+ 35 Anděl jí odpověděl: „Přijde na tebe svatý duch+ a zastíní tě moc Nejvyššího. Ten, kdo se narodí, se proto bude nazývat svatý+ a také Boží Syn.+ 36 Vždyť i tvoje příbuzná Alžběta ve svém stáří počala syna a teď je ta údajně neplodná žena v šestém měsíci. 37 Pro Boha totiž není nic nemožné.“*+ 38 Marie na to řekla: „Jsem Jehovova* otrokyně! Ať se to se mnou stane, jak jsi řekl.“ Pak od ní anděl odešel.

39 Krátce nato se Marie vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v hornatém kraji. 40 Vešla do Zecharjášova domu a pozdravila Alžbětu. 41 Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko v jejím lůně poskočilo. Alžbětu naplnil svatý duch 42 a hlasitě zvolala: „Jsi požehnaná mezi ženami a požehnaný je plod tvého lůna! 43 Je to pro mě velká čest, že ke mně přišla matka mého Pána! 44 Když tvůj pozdrav dolehl k mým uším, děťátko v mém lůně poskočilo radostí. 45 Šťastná je ta, která uvěřila, protože všechno, o čem s ní mluvil Jehova,* se splní.“

46 Marie na to řekla: „Má duše* oslavuje Jehovu*+ 47 a můj duch se nevýslovně raduje v Bohu, mém Zachránci,+ 48 protože pohlédl na nízké postavení své otrokyně.+ Od této chvíle mě budou všechny generace prohlašovat za šťastnou!+ 49 Ten mocný pro mě totiž udělal velké věci. Jeho jméno je svaté.+ 50 A generaci za generací projevuje milosrdenství těm, kdo se ho bojí.+ 51 Prokázal, že jeho paže je silná, rozprášil ty, kdo mají v srdci pyšné plány.+ 52 Sesadil z trůnu mocné+ a vyvýšil nevýznamné,+ 53 hladové nasytil dobrými věcmi+ a bohaté poslal pryč s prázdnou. 54 Přišel na pomoc Izraeli, svému služebníkovi, protože pamatoval na svůj slib, že bude navždy projevovat milosrdenství+ 55 Abrahamovi a jeho potomkům,*+ jak to řekl našim praotcům.“ 56 Marie zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

57 Přišel čas, aby Alžběta porodila, a narodil se jí syn. 58 Když její sousedé a příbuzní slyšeli, že Jehova* jí prokázal velké milosrdenství, radovali se s ní.+ 59 Osmý den přišli děťátko obřezat+ a chtěli mu dát jméno po jeho otci Zecharjášovi. 60 Jeho matka ale řekla: „Ne, bude se jmenovat Jan.“ 61 Namítali: „Nikdo z tvých příbuzných se tak nejmenuje.“ 62 Potom se pomocí gest zeptali jeho otce, jak chce, aby se jmenoval. 63 A tak poprosil o tabulku a napsal na ni: „Jeho jméno je Jan.“+ Všichni se tomu divili. 64 V tu chvíli se mu otevřela ústa a uvolnil se mu jazyk a začal mluvit+ a chválil Boha. 65 A na všechny, kdo žili v sousedství, padla bázeň a začalo se o tom všem vyprávět v celém hornatém kraji Judeje. 66 Všichni, kdo to slyšeli, si to uchovali v srdci a říkali: „Co z toho dítěte asi bude?“ Byla s ním totiž Jehovova* ruka.

67 Jeho otec Zecharjáš byl naplněn svatým duchem a začal prorokovat: 68 „Ať je chválen Jehova,* Bůh Izraele,+ protože obrátil pozornost ke svému lidu a přinesl mu osvobození.+ 69 A dal nám mocného zachránce*+ z rodu svého služebníka Davida,+ 70 jak o tom odedávna mluvil prostřednictvím svých svatých proroků,+ 71 zachránce, který nás vysvobodí z rukou našich nepřátel a všech, kdo nás nenávidí.+ 72 Dal nám ho proto, aby nám projevil milosrdenství s ohledem na naše praotce a připomněl si svou svatou smlouvu,+ 73 přísahu, kterou dal našemu praotci Abrahamovi,+ 74 a abychom, až budeme vyproštěni z rukou nepřátel, mu mohli sloužit* nebojácně, 75 věrně a bezúhonně* po všechny naše dny. 76 A ty, synu, budeš nazýván prorokem Nejvyššího, protože půjdeš před Jehovou,* abys mu připravil cestu,+ 77 abys jeho lid seznámil se záchranou, kterou je možné získat skrze odpuštění hříchů+ 78 díky něžnému soucitu našeho Boha. Díky tomuto soucitu nás z výše navštíví svítání, 79 aby dalo světlo těm, kdo sedí ve tmě a ve stínu smrti,+ a aby naše kroky přivedlo na cestu pokoje.“

80 Chlapec rostl a jeho duch sílil. A žil na poušti až do dne, kdy předstoupil před Izrael.

2 V té době vydal císař Augustus nařízení, aby se v celé říši* provedl soupis obyvatel. 2 (Tento první soupis se konal, když byl místodržitelem Sýrie Quirinius.) 3 Všichni lidé se šli dát zapsat, každý do svého města. 4 Také Josef+ se vydal z galilejského města Nazaretu do Judeje, do Davidova města Betléma,+ protože pocházel z Davidova rodu.* 5 Šel se dát zapsat s Marií, která už byla jeho manželkou+ a brzy měla porodit.+ 6 Když tam byli, přišel její čas. 7 A porodila svého prvorozeného syna,+ zavinula ho do látky a položila do jeslí,+ protože nenašli žádné místo k ubytování.

8 V té oblasti byli pastýři, kteří pobývali venku a v noci drželi hlídky u svých stád. 9 Najednou před nimi stál Jehovův* anděl a zazářila kolem nich Jehovova* sláva. Dostali velký strach, 10 ale anděl jim řekl: „Nebojte se, přišel jsem vám oznámit dobrou zprávu, ze které budou mít velikou radost všichni lidé. 11 Dnes se vám narodil v Davidově městě+ zachránce+ – Kristus a Pán.+ 12 A to je pro vás poznávací znamení: Najdete děťátko zavinuté do látky, které bude ležet v jeslích.“ 13 Najednou se u anděla objevilo početné nebeské vojsko+ a chválilo Boha: 14 „Sláva Bohu nahoře ve výšinách a na zemi pokoj lidem, kteří mají jeho přízeň.“*

15 Když od nich andělé odešli do nebe, začali si pastýři mezi sebou říkat: „Pojďme hned do Betléma a podívejme se na to, co se stalo, co nám Jehova* oznámil.“ 16 Spěchali tam a našli Marii s Josefem a děťátko, které leželo v jeslích. 17 Když to uviděli, vyprávěli, co jim bylo o tom dítěti řečeno. 18 A všichni, kdo to slyšeli, žasli nad tím, co jim pastýři pověděli, 19 ale Marie si uchovávala všechna ta slova v srdci a dělala si z toho závěry.+ 20 Potom se pastýři vrátili a oslavovali Boha a chválili ho za všechno, co slyšeli a viděli – bylo to tak, jak jim bylo řečeno.

21 Po osmi dnech, když měl být obřezán,+ dostal jméno Ježíš, jméno, které mu dal anděl před jeho početím.+

22 Když potom přišel čas pro jejich očištění podle Mojžíšova zákona,+ přinesli ho do Jeruzaléma, aby ho představili Jehovovi,* 23 jak je napsáno v Jehovově* zákoně: „Každý prvorozený syn* bude posvěcen Jehovovi.“*+ 24 A přinesli oběť podle toho, co říká Jehovův* zákon: „Párek hrdliček nebo dvě holoubata.“+

25 V Jeruzalémě tehdy žil muž, který se jmenoval Simeon. Byl bezúhonný* a zbožný, čekal, až přijde útěcha pro Izrael,+ a byl na něm svatý duch. 26 Bůh mu prostřednictvím svatého ducha zjevil, že nezemře, dokud neuvidí Jehovova* Krista. 27 Veden duchem přišel do chrámu, a když rodiče přinesli dovnitř malého Ježíše, aby udělali to, co vyžadoval Zákon,+ 28 vzal ho do náruče a chválil Boha: 29 „Svrchovaný pane, teď necháváš svého otroka odejít v pokoji,+ jak jsi prohlásil, 30 protože mé oči viděly tvůj prostředek záchrany,+ 31 který jsi připravil před zraky všech lidí.+ 32 Je světlem,+ které odstraní závoj z národů,+ a slávou tvého lidu Izraele.“ 33 Otec a matka dítěte nevycházeli z údivu nad tím, co se o něm říkalo. 34 Simeon jim požehnal a Marii, jeho matce, řekl: „On je určený k tomu, aby mnozí v Izraeli padli+ a mnozí povstali+ a aby byl znamením, kterým budou lidé opovrhovat+ 35 (a tvou vlastní duší* pronikne dlouhý meč+), aby se tak odhalilo uvažování mnoha srdcí.“

36 Byla tam i prorokyně Anna, dcera Fanuela z Ašerova kmene. Byla v pokročilém věku a po svatbě* žila s manželem sedm let. 37 Této vdově teď bylo 84 let. Nikdy nechyběla v chrámu a s půsty a úpěnlivými prosbami sloužila Bohu* dnem i nocí. 38 Právě v tu chvíli se přiblížila, začala Bohu vzdávat díky a mluvit o dítěti ke všem, kdo čekali na osvobození Jeruzaléma.+

39 Když vykonali všechno podle Jehovova* zákona,+ vrátili se do Galileje, do svého města Nazaretu.+ 40 A děťátko rostlo a sílilo, získávalo moudrost a mělo Boží přízeň.+

41 Jeho rodiče chodívali každý rok do Jeruzaléma na Pesach.+ 42 Když mu bylo 12 let, šli tam na svátek jako obvykle.+ 43 Když svátek skončil a oni se vraceli domů, Ježíš zůstal v Jeruzalémě, ale jeho rodiče si toho nevšimli. 44 Domnívali se, že je někde ve skupině těch, kdo cestují s nimi, a tak ušli den cesty a teprve pak ho začali hledat mezi příbuznými a známými. 45 Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a všude po něm pátrali. 46 Nakonec ho po třech dnech našli v chrámu, jak sedí mezi učiteli, naslouchá jim a klade jim otázky. 47 Ale všichni, kdo mu naslouchali, žasli nad jeho odpověďmi a nad tím, jak věcem rozumí.+ 48 Když ho rodiče uviděli, velmi se divili a jeho matka mu řekla: „Chlapče, jak jsi nám to mohl udělat? Tvůj otec a já tě zoufale hledáme.“ 49 Odpověděl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“+ 50 Oni ale nepochopili, co jim řekl.

51 Pak se s nimi vrátil do Nazaretu a dál se jim podřizoval.*+ Jeho matka si všechna ta slova pečlivě uchovávala v srdci.+ 52 A Ježíš rostl, získával moudrost a měl čím dál větší přízeň Boha i lidí.

3 V 15. roce vlády císaře Tiberia, když byl Pontius Pilát místodržitelem Judeje, Herodes*+ byl oblastním vládcem* Galileje, jeho bratr Filip byl oblastním vládcem území Itureje a Trachonitidy a Lysanias byl oblastním vládcem Abilény, 2 za dnů předních kněží Annáše a Kaifáše,+ dostal Zecharjášův syn Jan+ v pustině+ poselství od Boha.

3 Procházel tedy celým krajem kolem Jordánu a kázal, aby se lidé dali pokřtít na znamení svého pokání, a dosáhli tak odpuštění hříchů.+ 4 Stalo se to přesně, jak je napsáno v knize slov proroka Izajáše: „Hlas v pustině volá: ‚Připravte Jehovovu* cestu! Vyrovnejte jeho silnice.+ 5 Ať je každé údolí zasypáno a každá hora a pahorek srovnány, ať se z klikatých cest stanou přímé a z hrbolatých cest hladké. 6 A všichni lidé* uvidí záchranu od Boha.‘“*+

7 Když za Janem přicházely zástupy lidí, aby se dali pokřtít, říkal jim: „Potomci zmijí, kdo vás upozornil, že máte uprchnout před přicházejícím hněvem?+ 8 Nejdřív dejte najevo pokání svými skutky.* Nezačínejte si říkat: ‚Naším otcem je Abraham.‘ Říkám vám, že Bůh dokáže Abrahamovi stvořit děti z těchto kamenů. 9 Sekera už je připravená u kořene stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně.“+

10 Lidé se ho ptali: „Co tedy máme dělat?“ 11 Odpověděl jim: „Ať se ten, kdo má dva oděvy,* rozdělí s tím, kdo nemá žádný, a ať to samé udělá ten, kdo má co jíst.“+ 12 Přišli i výběrčí daní, aby se dali pokřtít,+ a ptali se ho: „Učiteli, co máme dělat?“ 13 Odpověděl jim: „Nevyžadujte* víc, než je stanovená daň.“+ 14 A ptali se ho také vojáci: „Co máme dělat my?“ Řekl jim: „Nikoho nevydírejte ani křivě neobviňujte,+ ale buďte spokojení se svou mzdou.“*

15 Všichni lidé byli plní očekávání a říkali si o Janovi: „Není to snad Kristus?“+ 16 Jan jim všem odpovídal: „Já vás křtím vodou, ale přichází někdo, kdo je mocnější než já, a tomu nejsem hoden ani rozvázat řemínky u sandálů.+ Bude vás křtít svatým duchem a ohněm.+ 17 Má v ruce lopatu k převívání, aby úplně vyčistil svůj mlat a shromáždil pšenici do své sýpky. Ale plevy spálí v ohni, který není možné uhasit.“

18 Dával lidem i mnoho dalších vybídek a oznamoval jim dobrou zprávu. 19 Ale oblastní vládce Herodes, kterého Jan káral za sňatek s Herodiadou, manželkou jeho bratra, a za všechno zlo, které napáchal, 20 přidal ke všem těmto skutkům ještě to, že Jana zavřel do vězení.+

21 Když se všichni lidé dávali křtít, byl pokřtěn i Ježíš.+ Zatímco se modlil, otevřelo se nebe,+ 22 sestoupil na něj svatý duch v tělesné podobě jako holubice a z nebe zazněl hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn. Máš moje schválení.“*+

4 Pak se Ježíš, plný svatého ducha, vrátil od Jordánu. Duch ho vodil po pustině+ 2 40 dnů a pokoušel ho tam Ďábel.+ V těch dnech nic nejedl, takže když uplynuly, měl hlad. 3 Tehdy mu Ďábel řekl: „Pokud jsi Boží syn, řekni tomuto kameni, ať se promění v chleba.“ 4 Ježíš mu ale odpověděl: „Je napsáno: ‚Člověk nebude žít jenom z chleba.‘“+

5 Ďábel ho tedy vyvedl na horu a v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země.+ 6 Řekl mu: „Dám ti moc nad nimi všemi i jejich slávu, protože byla dána mně+ a dávám ji, komu chci. 7 Když se pokloníš a budeš mě uctívat,* bude to všechno tvoje.“ 8 Ježíš mu odpověděl: „Je napsáno: ‚Jehovu,* svého Boha, budeš uctívat a jemu jedinému budeš sloužit.‘“*+

9 Potom ho přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na cimbuří* chrámu a řekl mu: „Pokud jsi Boží syn, skoč odsud dolů.+ 10 Je totiž napsáno: ‚Dá ohledně tebe příkaz svým andělům, aby tě ochránili‘ 11 a ‚ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.‘“+ 12 Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: ‚Nebudeš zkoušet Jehovu,* svého Boha.‘“+ 13 Ďábel ho tedy přestal pokoušet, odešel od něj a čekal na další vhodnou příležitost.+

14 Ježíš se vrátil v síle ducha do Galileje+ a po celém okolí se o něm šířily dobré zprávy. 15 Začal vyučovat v synagogách a všichni si ho vážili.

16 Když přišel do Nazaretu,+ kde vyrůstal, podle svého zvyku vstoupil v sabatní den do synagogy+ a postavil se, aby četl. 17 Podali mu svitek proroka Izajáše. Rozvinul ho a našel místo, kde bylo napsáno: 18 „Jehovův* duch je na mně, protože mě pomazal,* abych oznámil dobrou zprávu chudým. Vyslal mě, abych vyhlásil svobodu zajatým a navrácení zraku slepým, abych osvobodil utlačované,+ 19 abych ohlásil rok Jehovovy* přízně.“+ 20 Nato svitek svinul, vrátil ho sloužícímu a posadil se. Všichni v synagoze na něj upírali oči. 21 Začal jim vysvětlovat: „Dnes se splnila část Písma, kterou jste právě slyšeli.“+

22 A všichni o něm začali pochvalně mluvit, žasli nad jeho poutavými slovy+ a říkali: „Copak to není Josefův syn?“+ 23 Řekl jim: „Jistě na mě vztáhnete toto rčení: ‚Lékaři, vyleč se sám. Udělej i tady ve svém domovském území to, o čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnau.‘“+ 24 A pokračoval: „Ujišťuji vás, že žádného proroka neuznávají tam, kde je doma.+ 25 Pravda je taková, že například za Elijášových dnů, když tři a půl roku nepršelo a v celé zemi nastal velký hlad, bylo v Izraeli mnoho vdov.+ 26 Přesto Elijáš nebyl poslán k žádné z nich, pouze k vdově do Carefatu v sidonské zemi.+ 27 A v době proroka Eliši bylo v Izraeli mnoho malomocných, přesto ani jeden z nich nebyl uzdraven,* jenom Syřan Naaman.“+ 28 Všichni, kdo to v synagoze slyšeli, se rozzuřili,+ 29 vstali a hnali ho za město. Dovedli ho na sráz hory, na které jejich město stálo, a chtěli ho svrhnout dolů. 30 Ale prošel jejich středem a ubíral se dál.+

31 Sešel do galilejského města Kafarnaa a o sabatu tam vyučoval.+ 32 A lidé žasli nad tím, jak vyučoval,+ protože mluvil s autoritou. 33 V synagoze byl člověk posedlý démonem, nečistým duchem, a hlasitě vykřikoval:+ 34 „Co po nás chceš,* Ježíši Nazaretský?+ Přišel jsi nás zničit? Vím přesně, kdo jsi. Jsi Boží Svatý!“+ 35 Ale Ježíš ho ostře napomenul: „Mlč a vyjdi z něho!“ A tak démon před jejich zraky mrštil tím mužem na zem a vyšel z něho, aniž mu ublížil. 36 Všechny to ohromilo a začali si mezi sebou říkat: „Slyšíte, jak mluví? S autoritou a mocí rozkazuje nečistým duchům, a oni vychází!“ 37 A zprávy o něm se šířily do všech koutů toho kraje.

38 Když odešel ze synagogy, vstoupil do Šimonova domu. Šimonova tchyně měla vysokou horečku, a tak ho poprosili, aby jí pomohl.+ 39 Sklonil se k ní, horečku ostře napomenul, a ta ustoupila. Žena okamžitě vstala a začala je obsluhovat.

40 A když zapadalo slunce, všichni, kdo měli nemocné s různými chorobami, je k němu přiváděli. Uzdravoval je tak, že na každého pokládal ruce.+ 41 Z mnohých také vycházeli démoni a křičeli: „Ty jsi Boží Syn!“+ Ale ostře je napomínal a nedovoloval jim mluvit,+ protože věděli, že je Kristus.+

42 Za svítání se vydal na osamělé místo.+ Zástupy lidí ho ale začaly hledat, a když ho našli, snažili se ho zadržet, aby od nich neodcházel. 43 Řekl jim však: „Musím oznamovat dobrou zprávu o Božím království také lidem v jiných městech, protože kvůli tomu jsem byl vyslán.“+ 44 A kázal v judejských synagogách.

5 Jednou stál Ježíš u Genezaretského jezera*+ a zástup lidí se na něj tlačil, aby slyšel Boží slovo. 2 Ježíš si všiml, že na břehu jezera jsou dva čluny a že rybáři, kteří z nich vystoupili, perou sítě.+ 3 Nastoupil do člunu, který patřil Šimonovi, a poprosil ho, aby odrazil kousek od břehu. Potom se posadil a vyučoval zástup z člunu. 4 Když domluvil, řekl Šimonovi: „Zajeď tam, kde je hloubka, a spusťte sítě k lovu.“ 5 Šimon mu odpověděl: „Učiteli, dřeli jsme se celou noc a nic jsme nechytili.+ Ale na tvůj příkaz sítě spustím.“ 6 Když to udělali, chytili* tolik ryb, že se jim sítě začaly trhat.+ 7 Zamávali tedy na své společníky v druhém člunu, aby jim přijeli pomoct. Když přijeli, naplnili oba čluny, až se skoro potápěly. 8 Jakmile to Šimon Petr uviděl, padl před Ježíšem na kolena a řekl: „Odejdi ode mě, Pane, protože jsem hříšný člověk.“ 9 Petra i těch, kdo byli s ním, se totiž nad tím úlovkem zmocnil úžas 10 a stejně reagovali i Zebedeovi synové Jakub a Jan,+ kteří byli Šimonovými společníky. Ježíš ale Šimonovi řekl: „Neboj se. Odteď budeš chytat lidi.“+ 11 A tak se s čluny vrátili ke břehu, všechno opustili a následovali ho.+

12 Jindy, když byl Ježíš v jednom městě, zahlédl ho muž plný malomocenství. Padl tváří k zemi a prosil ho: „Pane, pokud budeš chtít, můžeš mě uzdravit.“*+ 13 A tak k němu Ježíš vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci! Ať jsi zdravý.“* A malomocenství okamžitě zmizelo.+ 14 Pak tomu muži nařídil, aby o tom nikomu neříkal. „Ale jdi se ukázat knězi,“ dodal, „a přines oběť za své očištění, jak přikázal Mojžíš.+ Bude to pro ně svědectví.“+ 15 Zprávy o něm se však šířily dál a scházely se velké zástupy lidí, aby mu naslouchali a aby je uzdravil z jejich nemocí.+ 16 Ale chodíval na pustá místa, aby se tam modlil.

17 Když jednoho dne vyučoval, seděli tam i farizeové a učitelé Zákona, kteří přišli ze všech galilejských a judejských vesnic i z Jeruzaléma. A měl od Jehovy* moc uzdravovat.+ 18 Vtom nějací muži přinášeli na nosítkách ochrnutého člověka a snažili se ho dostat dovnitř a položit před Ježíše.+ 19 Ale když se jim to kvůli zástupu nepodařilo, vylezli na střechu, odstranili hliněné dlaždice a spustili ho na nosítkách mezi lidi, přímo před Ježíše. 20 Když viděl jejich víru, řekl mu: „Tvé hříchy jsou odpuštěny.“+ 21 Znalci Zákona a farizeové o tom začali přemýšlet a říkali: „Kdo je to, že se tak rouhá? Kdo jiný může odpustit hříchy než sám Bůh?“+ 22 Ale Ježíš poznal, co si myslí, a řekl jim: „O čem to v srdci přemýšlíte? 23 Je jednodušší říct ‚Jsou ti odpuštěny hříchy‘, nebo ‚Vstaň a choď‘? 24 Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi pravomoc odpouštět hříchy...“ Obrátil se k ochrnutému muži se slovy: „Říkám ti, vstaň, vezmi si nosítka a jdi domů.“+ 25 Nato se muž před nimi postavil, vzal si to, na čem ležel, a šel domů a oslavoval Boha. 26 Všichni do jednoho byli ohromeni. Oslavovali Boha a plní bázně říkali: „Dnes jsme viděli úžasné věci!“

27 Potom odtamtud Ježíš vyšel a uviděl výběrčího daní, který se jmenoval Levi, jak sedí v daňové kanceláři. Řekl mu: „Buď mým následovníkem.“+ 28 A Levi vstal, všechno opustil a začal ho následovat. 29 Pak pro něj ve svém domě uspořádal velkou hostinu. Bylo tam mnoho výběrčích daní a dalších, kdo s nimi jedli.*+ 30 Nato farizeové a jejich znalci Zákona začali reptat a říkat jeho učedníkům: „Jak to, že jíte a pijete s výběrčími daní a hříšníky?“+ 31 Ježíš jim odpověděl: „Zdraví nepotřebují lékaře, ale nemocní ano.+ 32 Nepřišel jsem vyzývat k pokání ty, kdo jednají správně, ale hříšníky.“+

33 Řekli mu: „Janovi učedníci se často postí a pronáší úpěnlivé prosby a totéž dělají učedníci farizeů, ale ti tvoji jedí a pijí.“+ 34 Ježíš jim řekl: „Copak můžete přimět ženichovy přátele, aby se postili, zatímco je ženich s nimi? 35 Ale přijde doba, kdy jim ženicha+ vezmou. V té době se budou postit.“+

36 Také jim pověděl podobenství: „Nikdo nepřišívá na starý oděv záplatu vystřiženou z nového oděvu. Pokud to udělá, nová záplata se vytrhne. Navíc se taková záplata ke starému oděvu nehodí.+ 37 Nikdo také nedává mladé víno do starých měchů. Jinak mladé víno měchy roztrhne a vylije se a měchy se zničí. 38 Mladé víno se musí dát do nových měchů. 39 Nikdo, kdo pil staré víno, nechce nové. Řekne totiž: ‚Staré je dobré.‘“

6 Jednou o sabatu Ježíš procházel obilnými poli a jeho učedníci otrhávali klasy,+ mnuli je v rukou a jedli zrní.+ 2 Někteří farizeové na to řekli: „Jak to, že děláte, co se o sabatu nesmí?“+ 3 Ale Ježíš jim odpověděl: „Copak jste nikdy nečetli, co udělal David, když on a jeho muži měli hlad?+ 4 Jak vešel do Božího domu, dostal chleby předložení,* jedl je a nějaké dal i svým mužům, i když je nesmí jíst nikdo kromě kněží?“+ 5 Pak jim řekl: „Syn člověka je pánem sabatu.“+

6 Jindy o sabatu+ vešel do synagogy a začal vyučovat. A byl tam člověk, který měl ochrnutou* pravou ruku.+ 7 Znalci Zákona a farizeové Ježíše pozorně sledovali, jestli bude uzdravovat o sabatu, protože chtěli najít něco, z čeho by ho mohli obvinit. 8 Věděl ale, jak uvažují,+ a tak řekl muži s ochrnutou* rukou: „Vstaň a postav se doprostřed.“ A on se zvedl a postavil se tam. 9 Ježíš jim pak řekl: „Ptám se vás: Je dovoleno o sabatu konat dobro nebo škodit, zachránit život nebo ho zničit?“+ 10 Po všech se rozhlédl a řekl tomu člověku: „Natáhni ruku.“ Udělal to a jeho ruka byla zase zdravá. 11 Byli však vzteky bez sebe a začali se domlouvat, co s Ježíšem udělají.

12 V těch dnech se vyšel na horu modlit+ a modlitbou k Bohu strávil celou noc.+ 13 A když se rozednilo, zavolal si své učedníky a vybral z nich 12, které nazval apoštoly:+ 14 Šimona, kterému dal jméno Petr, jeho bratra Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa,+ Bartoloměje, 15 Matouše, Tomáše,+ Alfeova syna Jakuba, Šimona, kterému se říká Horlivec, 16 Jakubova syna Jidáše a Jidáše Iškariotského, který se stal zrádcem.

17 A sešel s nimi dolů a zastavil se na rovném místě. Byl tam velký zástup jeho učedníků a velké množství lidí z celé Judeje a Jeruzaléma a z tyrského a sidonského pobřeží. Přišli, aby si ho poslechli a aby je uzdravil z jejich nemocí. 18 Uzdravoval i ty, které trápili nečistí duchové. 19 A všichni se ho snažili dotknout, protože z něho vycházela síla+ a všechny uzdravovala.

20 Pak se rozhlédl po svých učednících a řekl:

„Šťastní jste vy, kdo jste chudí, protože vám patří Boží království.+

21 Šťastní jste vy, kdo teď hladovíte, protože budete nasyceni.+

Šťastní jste vy, kdo teď pláčete, protože se budete smát.+

22 Šťastní jste, když vás lidé nenávidí+ a když vás vyloučí ze svého středu,+ uráží vás a špiní vaše jméno* kvůli Synu člověka. 23 Radujte se ten den a poskakujte radostí, protože máte v nebi velikou odměnu. Vždyť to samé dělali jejich předkové prorokům.+

24 Ale běda vám, kdo jste bohatí,+ protože vy už svou útěchu* máte.+

25 Běda vám, kdo jste teď sytí, protože budete hladovět.

Běda vám, kdo se teď smějete, protože budete truchlit a plakat.+

26 Běda, když o vás všichni lidé mluví dobře.+ Vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům.

27 Ale vám, kdo nasloucháte, říkám: Milujte své nepřátele, konejte dobro těm, kdo vás nenávidí,+ 28 žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vás uráží.+ 29 Tomu, kdo tě udeří přes jednu tvář, nastav i druhou. A tomu, kdo ti bere svrchní oděv, neodepři ani ten spodní.+ 30 Dej každému, kdo tě prosí,+ a od toho, kdo ti něco bere, to nežádej zpět.

31 Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.+

32 Pokud milujete ty, kdo milují vás, jakou máte zásluhu? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo milují je.+ 33 Pokud konáte dobro těm, kdo konají dobro vám, jakou máte zásluhu? I hříšníci dělají to samé. 34 A pokud půjčujete* těm, od kterých očekáváte, že vám to vrátí, jakou máte zásluhu?+ I hříšníci půjčují hříšníkům, protože očekávají, že dostanou stejně tolik zpátky. 35 Vy ale milujte své nepřátele, konejte dobro a půjčujte a neočekávejte, že něco dostanete zpátky.+ Pak budete mít velikou odměnu a budete syny Nejvyššího, protože on je laskavý i k nevděčným a zlým.+ 36 Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.+

37 Také přestaňte soudit, a nebudete souzeni.+ Přestaňte odsuzovat, a nebudete odsuzováni. Odpouštějte,* a bude vám odpuštěno.*+ 38 Dávejte, a lidé vám budou dávat.+ Nasypou vám do náruče* dobrou míru, stlačenou, setřesenou a vrchovatou. Jakou mírou totiž odměřujete, takovou budou zase odměřovat vám.“

39 Potom jim řekl přirovnání: „Copak může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy?+ 40 Žák* není nad svého učitele, ale každý, kdo je úplně vyškolený, bude jako jeho učitel. 41 Jak to, že si všímáš smítka v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nevidíš?+ 42 Jak můžeš říct svému bratrovi: ‚Bratře, nech mě, abych ti vyndal smítko z oka‘, zatímco nevidíš, že ty sám máš v oku trám? Pokrytče! Nejdřív si vytáhni trám z vlastního oka a pak jasně uvidíš, jak vyndat smítko z oka svému bratrovi.

43 Žádný dobrý strom nenese špatné ovoce a žádný špatný strom nenese dobré ovoce.+ 44 Každý strom se pozná podle svého ovoce.+ Vždyť z trní se nesklízí fíky ani z trnitého keře hrozny. 45 Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce dobré věci, ale špatný člověk vynáší ze svého špatného pokladu špatné věci. Ústa totiž mluví to, čím je naplněné srdce.+

46 Proč mě oslovujete: ‚Pane! Pane!‘, ale neděláte, co říkám?+ 47 Povím vám, komu se podobá každý, kdo ke mně přichází, slyší má slova a jedná podle nich:+ 48 Podobá se člověku, který při stavbě domu kopal do hloubky a položil základy na skále. Když pak nastala povodeň, přivalila se na dům řeka, ale nemohla ho ohrozit, protože byl dobře postavený.+ 49 Kdo však slyší a nic nedělá,+ podobá se člověku, který postavil dům bez základů. Když se na dům přivalila řeka, okamžitě se zřítil a byl úplně zničený.“

7 Když Ježíš ke svým posluchačům domluvil, vešel do Kafarnaa. 2 Jeden místní důstojník měl otroka, kterého měl velmi rád. Ten byl vážně nemocný a umíral.+ 3 Když důstojník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a jeho otroka uzdravil. 4 Přišli za Ježíšem a naléhavě ho prosili: „Zaslouží si, abys to pro něj udělal, 5 protože miluje náš národ a postavil nám synagogu.“ 6 Ježíš s nimi tedy šel. Když už se ale blížil k domu, důstojník poslal přátele, aby mu řekli: „Pane, nechci tě obtěžovat, protože si nezasloužím, abys vešel pod mou střechu.+ 7 Ani jsem se nepovažoval za hodného, abych přišel k tobě. Ale řekni slovo, a můj sluha se uzdraví. 8 Vždyť i já mám své nadřízené a zároveň mám pod sebou vojáky. A řeknu jednomu: ‚Jdi!‘, a on jde a jinému: ‚Přijď!‘, a on přijde a svému otrokovi: ‚Udělej to!‘, a on to udělá.“ 9 Když to Ježíš slyšel, ohromilo ho to. Obrátil se k zástupu, který ho následoval, a prohlásil: „Říkám vám, že ani mezi Izraelity jsem se nesetkal s tak velkou vírou.“+ 10 A když se poslové vrátili do domu, zjistili, že otrok je zdravý.+

11 Krátce nato cestoval do města Nain a jeho učedníci a velký zástup šli s ním. 12 Když přicházel k městské bráně, právě vynášeli mrtvého. Byl to jediný* syn své matky,+ která byla navíc vdova. Doprovázelo ji velké množství lidí z města. 13 Jakmile ji Pán uviděl, bylo mu jí líto+ a řekl jí: „Neplač.“+ 14 Nato přistoupil k márám,* dotkl se jich a nosiči se zastavili. Pak řekl: „Mladý muži, říkám ti, vstaň!“+ 15 Mrtvý se posadil, začal mluvit a Ježíš ho vrátil matce.+ 16 Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: „Objevil se mezi námi velký prorok“+ a „Bůh obrátil pozornost ke svému lidu.“+ 17 Zpráva o tom, co Ježíš udělal, se rozšířila po celé Judeji a po celém okolí.

18 Od svých učedníků se o tom všem dozvěděl také Jan.+ 19 Zavolal si tedy dva své učedníky a poslal je, aby se Pána zeptali: „Jsi ten, kdo má přijít,+ nebo máme očekávat někoho jiného?“ 20 Když k němu ti muži přišli, řekli: „Jan Křtitel nás poslal, abychom se tě zeptali: ‚Jsi ten, kdo má přijít, nebo máme očekávat někoho jiného?‘“ 21 V tu hodinu mnoho lidí uzdravil z různých nemocí+ a vážných chorob, zbavil je zlých duchů a mnoha slepým daroval zrak. 22 Odpověděl jim tedy: „Vraťte se k Janovi a povězte mu, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí,+ chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší,+ mrtví jsou kříšeni a chudým se oznamuje dobrá zpráva.+ 23 Šťastný je ten, kdo o mně nepochybuje.“*+

24 Když Janovi poslové odešli, Ježíš začal zástupům říkat o Janovi: „Na co jste se vyšli podívat do pustiny? Na rákos zmítaný větrem?+ 25 Na koho jste se vyšli podívat? Na člověka v drahém* oděvu?+ Ti, kdo nosí nádherné oděvy a žijí v přepychu, jsou v královských palácích. 26 Na koho jste se vyšli podívat? Na proroka? Ano, a říkám vám, viděli jste víc než proroka.+ 27 Je to ten, o kom je napsáno: ‚Vysílám svého posla, který půjde před tebou* a připraví ti cestu.‘+ 28 Říkám vám, že mezi těmi, kdo se kdy narodili, není nikdo větší než Jan. Ale i ten nejmenší v Božím království je větší než on.“+ 29 (Když to slyšeli všichni lidé, včetně výběrčích daní, uznali, že Bůh je spravedlivý. Byli totiž pokřtěni Janovým křtem.+ 30 Ale farizeové a ti, kdo byli zběhlí v Zákoně, přehlíželi Boží vůli* vůči nim,+ protože Janem pokřtěni nebyli.)

31 „Ke komu mám tedy přirovnat lidi této generace a komu se podobají?+ 32 Podobají se dětem, které sedí na tržišti a pokřikují na sebe: ‚Hráli jsme vám na flétnu, ale vy jste netancovali. Naříkali jsme, ale vy jste neplakali.‘ 33 Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb ani nepil víno,+ ale vy říkáte: ‚Má v sobě démona.‘ 34 Přišel Syn člověka, jí a pije, ale vy říkáte: ‚Podívejte, nenasyta a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků!‘+ 35 Nicméně moudrost se prokazuje jako pravá* všemi svými dětmi.“*+

36 Jeden farizeus Ježíše prosil, aby k němu přišel na jídlo. Vstoupil tedy do farizeova domu a zaujal místo u stolu.* 37 Tehdy se jedna žena, která byla ve městě známá jako hříšnice, dozvěděla, že Ježíš je* ve farizeově domě. Přinesla alabastrovou nádobku s vonným olejem,+ 38 klekla si zezadu k jeho nohám, plakala a začala mu nohy smáčet slzami a utírala je svými vlasy. Také mu nohy něžně líbala a potírala je vonným olejem. 39 Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si: „Kdyby to byl opravdu prorok, věděl by, co je to za ženu, která se ho dotýká. Věděl by, že je hříšnice.“+ 40 Ježíš na to reagoval: „Šimone, rád bych ti něco řekl.“ Odpověděl: „Učiteli, řekni to.“

41 „Jistý věřitel měl dva dlužníky, jeden mu dlužil 500 denárů* a druhý 50. 42 Když neměli čím zaplatit, velkoryse jim oběma odpustil. Který z nich ho bude víc milovat?“ 43 Šimon mu odpověděl: „Předpokládám, že ten, komu odpustil víc.“ Řekl mu: „Správně.“ 44 Otočil se tedy k ženě a řekl Šimonovi: „Vidíš tu ženu? Když jsem vešel do tvého domu, nedal jsi mi vodu na nohy, ale ona mi je smáčela slzami a utřela je svými vlasy. 45 Nepolíbil jsi mě, ale ona od chvíle, kdy jsem vešel, nepřestala něžně líbat mé nohy. 46 Nepotřel jsi mi hlavu olejem, ale ona mi vonným olejem potřela nohy. 47 Proto ti říkám, že její hříchy, i když je jich hodně,* jsou odpuštěny,+ protože velmi milovala. Ale komu je málo odpuštěno, málo miluje.“ 48 Potom jí řekl: „Tvé hříchy jsou odpuštěny.“+ 49 Ti, kdo s ním byli* u stolu, si mezi sebou začali říkat: „Kdo to je, že dokonce odpouští hříchy?“+ 50 On ale ženě řekl: „Tvá víra tě zachránila,+ jdi v pokoji.“

8 Krátce nato cestoval od města k městu a od vesnice k vesnici, kázal a oznamoval dobrou zprávu o Božím království.+ Bylo s ním těch dvanáct 2 a také jisté ženy, které zbavil zlých duchů a uzdravil z nemocí: Marie nazývaná Magdaléna, ze které vyšlo sedm démonů, 3 a Joana,+ manželka Herodova pověřence Chuzy, a Zuzana a mnoho jiných žen, které jim sloužily ze svých prostředků.+

4 Když se shromáždil velký zástup a také ti, kdo k němu přicházeli z různých měst, vyprávěl jim podobenství:+ 5 „Vyšel rozsévač, aby rozséval semeno. Když rozséval, některá semena padla podél cesty a byla pošlapána a sezobali je ptáci.+ 6 Některá dopadla na skálu, a když vyklíčila, uschla, protože neměla vláhu.+ 7 Jiná padla mezi trní a to rostlo spolu s nimi a zadusilo je.+ 8 Ale jiná padla na dobrou půdu, vyklíčila a přinesla stonásobnou úrodu.“+ Když to dopověděl, zvolal: „Kdo má uši k naslouchání, ať naslouchá.“+

9 Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství znamená.+ 10 Řekl: „Vám je dáno porozumět posvátným tajemstvím Božího království, ale pro ostatní mluvím v podobenstvích,+ aby se dívali, ale neviděli, a poslouchali, ale nepochopili smysl.+ 11 To podobenství znamená: Semeno je Boží slovo.+ 12 Podél cesty – to jsou ti, kdo slyší slovo, ale pak přichází Ďábel a bere jim ho ze srdce, aby neuvěřili a nebyli zachráněni.+ 13 Na skále – to jsou ti, kdo slyší slovo, s radostí ho přijímají, ale nemají kořeny. Nějakou dobu věří, ale v období zkoušek odpadnou.+ 14 Pokud jde o to mezi trním, to jsou ti, kdo slyší slovo, ale protože je starosti,* bohatství+ a požitky tohoto života+ odvádí pryč, jsou úplně zadušeni a nic nedovedou do konce.*+ 15 Pokud jde o to v dobré půdě, to jsou ti s upřímným a dobrým srdcem,+ kteří slyší slovo, uchovají si ho a vytrvale přináší úrodu.+

16 Nikdo neudělá to, že by rozsvítil lampu a přikryl ji nádobou nebo ji dal pod lůžko. Dá ji na stojan, aby ti, kdo vejdou dovnitř, viděli světlo.+ 17 Vždyť není nic skrytého, co nebude odhaleno, a nic pečlivě utajeného, co se nestane známým a nevyjde najevo.+ 18 Dávejte tedy pozor, jak nasloucháte. Tomu, kdo má, bude totiž dáno víc,+ ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co si myslí, že má.“+

19 Tehdy za Ježíšem přišla jeho matka a bratři,+ ale kvůli zástupu se k němu nemohli dostat.+ 20 Oznámili mu tedy: „Venku stojí tvoje matka a tvoji bratři a chtějí tě vidět.“ 21 Odpověděl jim: „Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a jednají podle něj.“+

22 Jednoho dne nastoupil se svými učedníky do člunu a řekl jim: „Přeplujme na druhou stranu jezera.“ A tak vypluli.+ 23 Ježíš během plavby usnul. Nad jezerem se strhla větrná bouře, člun začal nabírat vodu a oni se ocitli v nebezpečí.+ 24 Šli ho tedy probudit a říkali mu: „Učiteli, Učiteli, jde nám o život!“ Vstal, pokáral vítr a rozbouřenou vodu, ty se utišily a nastal klid.+ 25 Pak se jich zeptal: „Kde je vaše víra?“ Ale dostali strach a v úžasu jeden druhému říkali: „Kdo to vlastně je? Vždyť přikazuje i větru a vodě a ty ho poslouchají!“+

26 Přistáli u břehu v kraji Gerasenských,+ který leží naproti Galileji. 27 Když Ježíš vystoupil na zem, potkal muže z blízkého města, který byl posedlý démony. Už dlouho nenosil oblečení a nebydlel v domě, ale mezi hrobkami.*+ 28 Jakmile Ježíše uviděl, vykřikl, padl před ním na kolena a zvolal: „Co po mně chceš,* Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Prosím tě, netrap mě.“+ 29 (Ježíš totiž nečistému duchu nařizoval, aby z toho člověka vyšel. Duch se ho už mnohokrát předtím zmocnil,*+ a proto ho spoutávali řetězy a okovy a střežili ho. On ale pouta trhal a démon ho zaháněl na odlehlá místa.) 30 Ježíš se ho zeptal: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděl: „Legie.“ Vstoupilo do něj totiž mnoho démonů. 31 A prosili ho, aby jim nenařizoval odejít do propasti.+ 32 Na hoře se páslo velké stádo prasat,+ a tak ho prosili, aby jim dovolil do nich vstoupit. Dovolil jim to.+ 33 Nato démoni z toho člověka vyšli, vstoupili do prasat a stádo se vrhlo ze srázu do jezera a utopilo se. 34 Když to pasáci uviděli, utekli a vyprávěli o tom ve městě i na venkově.

35 Lidé se pak šli podívat, co se stalo. Přišli k Ježíšovi a zjistili, že člověk, ze kterého vyšli démoni, sedí u jeho nohou, je oblečený a chová se rozumně. A dostali strach. 36 Očití svědkové jim vyprávěli, jak byl muž posedlý démony uzdraven. 37 Celé to množství lidí z kraje Gerasenských Ježíše prosilo, aby od nich odešel, protože je svíral velký strach. Nastoupil tedy do člunu, aby odplul. 38 Muž, ze kterého vyšli démoni, ho však prosil, aby s ním mohl zůstat, ale on ho poslal pryč se slovy:+ 39 „Vrať se domů a vyprávěj, co pro tebe Bůh udělal.“ A tak odešel a po celém městě rozhlašoval, co pro něho Ježíš udělal.

40 Když se Ježíš vrátil, přivítal ho zástup lidí, protože na něj všichni čekali.+ 41 Vtom k němu přistoupil muž jménem Jairos, který byl představený synagogy. Padl Ježíšovi k nohám a naléhavě ho prosil, aby přišel do jeho domu,+ 42 protože jeho jediná* dcera, které bylo asi 12 let, umírala.

Cestou tam se na Ježíše tlačily zástupy lidí. 43 A byla tam žena, která 12 let trpěla krvácením+ a nikdo ji nedokázal vyléčit.+ 44 Přiblížila se k němu zezadu, dotkla se třásní jeho oděvu+ a okamžitě přestala krvácet. 45 „Kdo se mě to dotkl?“ zeptal se Ježíš. Když to všichni popírali, Petr řekl: „Učiteli, kolem je spousta lidí, kteří se na tebe tlačí.“+ 46 Ale Ježíš opakoval: „Někdo se mě dotkl. Cítil jsem, jak ze mě vyšla síla.“+ 47 Když žena viděla, že neunikla pozornosti, celá rozechvělá k němu přišla, padla před ním na kolena a přede všemi řekla, proč se ho dotkla a jak se okamžitě uzdravila. 48 Ježíš jí řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji.“+

49 Zatímco ještě mluvil, za představeným synagogy přišel někdo z jeho domu a řekl mu: „Tvoje dcera zemřela, už Učitele neobtěžuj.“+ 50 Když to Ježíš slyšel, ujistil Jaira: „Neboj se, jen věř a bude zachráněna.“+ 51 Když vcházel do domu, nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jana, Jakuba a dívčiných rodičů. 52 Všichni lidé plakali a bili se do prsou. Řekl tedy: „Neplačte.+ Vždyť nezemřela, ale spí.“+ 53 Začali se mu vysmívat, protože věděli, že zemřela. 54 Ale on ji vzal za ruku a zvolal: „Dítě, vstaň!“+ 55 A vrátila se do ní životní síla*+ a okamžitě vstala.+ Nařídil, aby jí dali něco k jídlu. 56 Její rodiče byli štěstím bez sebe, ale přikázal jim, aby nikomu neříkali, co se stalo.+

9 Pak svolal těch dvanáct a dal jim moc nad všemi démony+ a schopnost uzdravovat nemocné.+ 2 A vyslal je, aby kázali Boží království a uzdravovali. 3 Řekl jim: „Nic si na cestu neberte, ani hůl, ani mošnu s jídlem, ani chleba, ani peníze.* Neberte si ani oděv navíc.*+ 4 Ať vejdete do kteréhokoli domu, zůstaňte tam a odtamtud se pak vydejte dál.+ 5 A když vás lidé nepřijmou, při odchodu z toho města si setřeste prach z nohou na svědectví proti nim.“+ 6 Potom se vydali na cestu, šli od vesnice k vesnici a všude oznamovali dobrou zprávu a uzdravovali.+

7 Oblastní vládce* Herodes* se doslechl o všem, co se děje, a byl zmatený, protože někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých,+ 8 jiní, že se objevil Elijáš, a ještě jiní, že vstal jeden ze starodávných proroků.+ 9 Herodes řekl: „Janovi jsem setnul hlavu.+ Tak kdo je ten, o kom slyším takové věci?“ Proto si ho velmi přál vidět.+

10 Když se apoštolové vrátili, vyprávěli Ježíšovi, co všechno udělali.+ Vzal je s sebou a vydali se do města nazývaného Betsaida, aby mohli být sami.+ 11 Ale zástupy se to dozvěděly a šly za ním. A přijal je laskavě, mluvil k nim o Božím království a uzdravoval ty, kdo to potřebovali.+ 12 Když se den chýlil ke konci, přišlo těch dvanáct a řekli mu: „Pošli lidi pryč, ať si jdou do okolních vesnic a osad obstarat nocleh a jídlo, protože tady jsme na odlehlém místě.“+ 13 Řekl jim však: „Dejte jim najíst vy.“+ Odpověděli: „Máme jenom pět chlebů a dvě ryby. Jedině že bychom šli a jídlo pro všechny ty lidi koupili.“ 14 Bylo tam kolem 5 000 mužů. Ale on své učedníky vyzval: „Řekněte jim, ať si sednou ve skupinách asi po 50.“ 15 Udělali to a nechali všechny, ať se posadí. 16 Vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi a pomodlil se.* Potom je lámal a dával učedníkům, aby je rozdávali lidem. 17 Všichni se dosyta najedli. Pak sesbírali zbylé úlomky chleba a bylo jich 12 košů.+

18 Když se později o samotě modlil, přišli k němu učedníci a on se jich zeptal: „Co říkají lidé, kdo jsem?“+ 19 Odpověděli: „Jan Křtitel, jiní Elijáš a ještě jiní, že vstal z mrtvých jeden ze starodávných proroků.“+ 20 Pak se jich zeptal: „A co si myslíte vy? Kdo jsem?“ Petr odpověděl: „Boží Kristus.“+ 21 Potom jim důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali,+ 22 a dodal: „Syn člověka musí mnoho vytrpět, být zavržen staršími, předními kněžími a znalci Zákona a být zabit+ a třetí den vzkříšen.“+

23 Všem pak řekl: „Pokud chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe,+ bere každý den svůj mučednický kůl* a následuje mě.+ 24 Kdo si chce zachránit život, přijde o něj, ale kdo přichází o život kvůli mně, ten si ho zachrání.+ 25 Vždyť k čemu člověku bude, když získá celý svět, ale ublíží sám sobě nebo přijde o život?+ 26 Kdo se totiž stydí za mě a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde ve své slávě a ve slávě Otce a svatých andělů.+ 27 Ale ujišťuji vás, že někteří z těch, kdo tu stojí, nezakusí smrt, dokud neuvidí Boží království.“+

28 Skutečně, asi osm dnů po tom, co řekl tato slova, vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil.+ 29 A zatímco se modlil, změnil se vzhled jeho obličeje a jeho oděv byl třpytivě bílý. 30 Vtom s ním začali rozmlouvat dva muži. Byli to Mojžíš a Elijáš. 31 Objevili se ve slávě a mluvili o jeho odchodu, ke kterému mělo dojít v Jeruzalémě.+ 32 Petra a ty, kdo byli s ním, přemáhal spánek, ale když se probrali, uviděli Ježíšovu slávu+ a ty dva muže, kteří u něj stáli. 33 A když se ti muži od Ježíše vzdalovali, Petr mu řekl: „Učiteli, je skvělé, že tu jsme. Postavme tři přístřešky, jeden pro tebe, jeden pro Mojžíše a jeden pro Elijáše.“ Neuvědomoval si, co říká. 34 Ale než to dořekl, vytvořil se oblak a začal je zahalovat. Když se ocitli v oblaku, dostali strach. 35 Pak se z oblaku ozval hlas:+ „To je můj Syn, ten, koho jsem vyvolil.+ Naslouchejte mu.“+ 36 Když hlas mluvil, viděli už jen Ježíše. Ale pomlčeli o tom všem a nikomu tehdy nic neřekli.+

37 Když následující den sešli z hory, přišel za Ježíšem velký zástup lidí.+ 38 Najednou ze zástupu nějaký muž zavolal: „Učiteli, prosím tě, podívej se na mého syna, je to moje jediné dítě!+ 39 Zmocňuje se ho duch, a on znenadání začne křičet, zmítá se v křečích a má pěnu u úst. Pohmoždí ho a jen těžko od něj odchází. 40 Prosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nedokázali to.“ 41 Ježíš na to řekl: „Nevěřící a pokřivená generace,+ jak dlouho ještě budu muset být s vámi a snášet vás? Přiveď sem svého syna.“+ 42 Dokonce i ve chvíli, kdy chlapec přicházel, jím démon mrštil o zem a způsobil, že se zmítal v křečích. Ježíš ale nečistého ducha ostře napomenul, uzdravil chlapce a vrátil ho otci. 43 A všichni žasli nad velkolepou Boží mocí.

Zatímco se všichni divili všemu, co dělal, řekl svým učedníkům: 44 „Pozorně poslouchejte a zapamatujte si tato slova: Syn člověka bude zrazen a vydán lidem do rukou.“+ 45 Oni ale nerozuměli tomu, co říká. Smysl jeho slov jim zůstal skrytý, takže je nepochopili, a báli se ho na to zeptat.

46 Potom se začali dohadovat, kdo z nich je největší.*+ 47 Ježíš věděl, jak ve svém srdci uvažují, a tak vzal malé dítě, postavil ho vedle sebe 48 a řekl jim: „Kdo přijme toto dítě kvůli mému jménu, přijímá i mě. A kdo přijme mě, přijímá i toho, kdo mě poslal.+ Vždyť ten, kdo se mezi vámi všemi chová jako menší, ten je velký.“+

49 Jan na to reagoval: „Učiteli, viděli jsme, jak někdo vyhání démony tvým jménem, a snažili jsme se mu v tom zabránit, protože tě nenásleduje spolu s námi.“+ 50 Ale Ježíš mu řekl: „Nebraňte mu, protože kdo není proti vám, je s vámi.“

51 Když se blížila doba,* kdy měl být vzat do nebe,+ pevně se rozhodl* jít do Jeruzaléma. 52 Vyslal tedy před sebou posly a ti šli do jedné samařské vesnice, aby pro něj všechno připravili. 53 Tam ho ale nepřijali,+ protože měl namířeno* do Jeruzaléma. 54 Když to viděli učedníci Jakub a Jan,+ řekli: „Pane, chceš, abychom přivolali oheň z nebe a ten je pohltil?“+ 55 Obrátil se však a pokáral je. 56 A tak šli do jiné vesnice.

57 Cestou mu někdo řekl: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ 58 Ale Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá kam složit hlavu.“+ 59 Potom řekl někomu jinému: „Buď mým následovníkem.“ Ten řekl: „Pane, dovol mi, abych nejdřív odešel a pohřbil svého otce.“+ 60 Ale Ježíš mu odpověděl: „Nech mrtvé,+ ať pohřbívají své mrtvé, ale ty jdi a široko daleko oznamuj Boží království.“+ 61 A ještě jiný řekl: „Budu tě následovat, Pane, ale nejdřív mi dovol, abych se se všemi doma rozloučil.“ 62 Ježíš mu odpověděl: „Nikdo, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se zpátky,+ se nehodí pro Boží království.“+

10 Potom Pán určil dalších 70 učedníků a po dvou+ je vyslal před sebou do každého města a místa, kam se sám chystal jít. 2 Řekl jim: „Žeň je veliká, ale dělníků je málo. Proste proto Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň.+ 3 Jděte. Posílám vás jako beránky mezi vlky.+ 4 Neberte si měšec ani mošnu s jídlem ani sandály+ a s nikým se po cestě nezdravte.* 5 Když vejdete do nějakého domu, nejdřív řekněte: ‚Pokoj tomuto domu.‘+ 6 Pokud je tam přítel pokoje, váš pokoj zůstane na něm. Ale pokud tam není, váš pokoj se vrátí k vám. 7 Zůstaňte v tom domě+ a jezte a pijte, co vám dají,+ protože dělník si zaslouží svou mzdu.+ Nepřecházejte z domu do domu.

8 Když vejdete do nějakého města a přijmou vás tam, jezte, co vám nabídnou, 9 uzdravujte v něm nemocné a říkejte: ‚Přiblížilo se k vám Boží království.‘+ 10 Ale když vejdete do nějakého města a nepřijmou vás tam, vyjděte na jeho hlavní ulice a řekněte: 11 ‚Stíráme proti vám i prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou.+ Ale vězte, že se přiblížilo Boží království.‘ 12 Říkám vám, že pro Sodomu to bude v ten den snesitelnější než pro to město.+

13 Běda ti, Chorazine! Běda ti, Betsaido! Kdyby se v Tyru a Sidonu staly takové zázraky* jako ve vás, už dávno by seděly v pytlovině a popelu a činily pokání.+ 14 Pro Tyros a Sidon to bude proto během soudu snesitelnější než pro vás. 15 A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Padneš do hrobu!*

16 Kdo naslouchá vám, naslouchá mně.+ A kdo odmítá vás, odmítá i mě. Navíc kdo odmítá mě, odmítá i toho, kdo mě poslal.“+

17 Potom se těch 70 vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám podřizují, když používáme tvé jméno.“+ 18 Řekl jim na to: „Viděl jsem, jak Satan spadl+ z nebe jako blesk. 19 Dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a přemáhat veškerou sílu nepřítele,+ takže vám vůbec nic neublíží. 20 Nicméně neradujte se z toho, že se vám podřizují duchové, ale radujte se z toho, že vaše jména jsou zapsaná v nebesích.“+ 21 V tu chvíli ho svatý duch naplnil velkou radostí a on řekl: „Veřejně tě chválím, Otče, Pane nebe i země, protože jsi tyto věci pečlivě skryl před moudrými a intelektuály+ a odhalil jsi je malým dětem. Ano, Otče, tak sis to přál.+ 22 Můj Otec mi dal všechno. A nikdo neví, kdo je Syn, jedině Otec, ani nikdo neví, kdo je Otec, jedině Syn+ a každý, komu ho Syn chce odhalit.“+

23 Když byli sami, obrátil se na učedníky a řekl jim: „Šťastné jsou oči, které vidí, co vidíte vy.+ 24 Říkám vám, že mnozí proroci a králové toužili vidět, co pozorujete vy, ale neviděli to+ a toužili slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli to.“

25 Jeden muž zběhlý v Zákoně vstal, aby ho vyzkoušel, a zeptal se ho: „Učiteli, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“+ 26 Ježíš mu řekl: „Co je napsáno v Zákoně? Co tam čteš?“ 27 Odpověděl: „‚Budeš milovat Jehovu,* svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší,* celou svou silou a celou svou myslí‘+ a ‚svého bližního jako sám sebe.‘“+ 28 Řekl mu: „Odpověděl jsi správně. Dělej to a získáš život.“+

29 Ten muž ale chtěl dokázat, že jedná správně,+ a proto se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“ 30 Ježíš mu na to řekl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma dolů do Jericha a přepadli ho lupiči. Svlékli ho, zbili, nechali ho tam polomrtvého a odešli. 31 Náhodou šel dolů po té cestě kněz, ale když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. 32 Pak k tomu místu přišel Levita, a když muže uviděl, také se mu obloukem vyhnul. 33 Ale přišel k němu nějaký Samaritán,+ který tudy cestoval, a když ho uviděl, bylo mu ho líto. 34 Přistoupil tedy k němu, ošetřil mu zranění olejem a vínem a ovázal mu je. Potom ho vysadil na své zvíře, dovezl ho do hostince a postaral se o něj. 35 Příští den vyndal dva denáry,* dal je hostinskému a řekl: ‚Postarej se o něj, a kdyby tě to stálo víc, zaplatím ti to, až se budu vracet.‘ 36 Co myslíš, který z těch tří se k přepadenému muži zachoval jako bližní?“+ 37 Odpověděl: „Ten, který s ním jednal milosrdně.“+ Ježíš mu na to řekl: „Jdi a sám jednej stejně.“+

38 Šli dál a vstoupili do jedné vesnice. Tam ho do svého domu přijala žena jménem Marta.+ 39 Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila k Pánovým nohám a naslouchala jeho slovům. 40 Marta ale byla rozptýlená, protože měla hodně práce s obsluhováním. Přišla tedy k němu a řekla: „Pane, nevadí ti, že moje sestra nechala obsluhování na mně? Řekni jí, ať mi jde pomoct.“ 41 Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti* a znepokojuješ se kvůli mnoha věcem. 42 Ale věcí, které jsou potřeba, je jen několik nebo pouze jedna. Marie si vybrala dobře*+ a nikdo jí to nevezme.“

11 Jednou se Ježíš modlil, a když skončil, jeden z jeho učedníků ho požádal: „Pane, nauč nás, jak se máme modlit, jako to své učedníky učil i Jan.“

2 Řekl jim tedy: „Když se modlíte, říkejte: ‚Otče, ať je posvěceno* tvé jméno.+ Ať přijde tvé království.+ 3 Dávej nám denně chléb, který na ten den potřebujeme.+ 4 Odpusť nám naše hříchy,+ vždyť i my odpouštíme každému, kdo se proti nám provinil.*+ A nedovol, abychom podlehli pokušení.‘“*+

5 Pak jim řekl: „Dejme tomu, že někdo z vás má přítele, za kterým půjde o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby, 6 protože mě právě navštívil můj přítel, který je na cestách, a nemám mu co nabídnout.‘ 7 Ale on zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj mě. Dveře už jsou zamčené a děti se mnou spí na lůžku. Nemůžu vstát a dát ti to.‘ 8 Říkám vám, že i kdyby nevstal a nic mu nedal kvůli tomu, že je jeho přítel, určitě vstane a dá mu, co potřebuje, kvůli jeho neodbytnosti.+ 9 Proto vám říkám: Proste,+ a dostanete, hledejte, a najdete, klepejte, a bude vám otevřeno.+ 10 Protože každý, kdo prosí, dostává+ a každý, kdo hledá, nachází a každému, kdo klepe, bude otevřeno. 11 Je snad mezi vámi takový otec, že kdyby ho syn prosil o rybu, dal by mu místo ní hada?+ 12 Nebo kdyby ho prosil o vejce, dal by mu štíra? 13 Pokud tedy vy, přestože jste hříšníci, umíte svým dětem dávat dobré dary, tím spíš dá nebeský Otec svatého ducha těm, kdo ho prosí.“+

14 Později vyhnal démona, který způsoboval němotu.+ Když démon vyšel, němý promluvil a zástupy lidí žasly.+ 15 Ale někteří z nich řekli: „Vyhání démony díky tomu, že mu pomáhá Belzebub,* vládce démonů.“+ 16 Jiní ho chtěli zkoušet, a tak po něm žádali znamení+ z nebe. 17 Věděl, jak uvažují,+ a proto jim řekl: „Každé království, které stojí samo proti sobě, zpustne a rodina,* která stojí sama proti sobě, se rozpadne. 18 Stejně tak pokud se Satan staví sám proti sobě, jak obstojí jeho království? Říkáte totiž, že vyháním démony s pomocí Belzebuba. 19 Pokud vyháním démony s pomocí Belzebuba, s pomocí koho je vyhání vaši učedníci? Budou proto vašimi soudci. 20 Pokud ale vyháním démony pomocí Božího prstu,*+ pak vás skutečně zastihlo Boží království.+ 21 Když silný, dobře ozbrojený muž střeží svůj palác, jeho majetek je v bezpečí. 22 Ale když přijde někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechny zbraně, na které spoléhal, a uloupené věci rozdělí. 23 Kdo není na mé straně, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.+

24 Když nečistý duch vyjde z člověka, prochází vyprahlými místy a hledá, kde by si odpočinul. Ale když nic nenajde, řekne si: ‚Vrátím se do domu, ze kterého jsem se vystěhoval.‘+ 25 Při příchodu najde dům zametený a vyzdobený. 26 A tak odejde a přivede s sebou sedm dalších duchů, horších než on. Když se dostanou dovnitř, zabydlí se tam a ten člověk bude nakonec v horší situaci, než byl na začátku.“

27 Zatímco to říkal, jedna žena ze zástupu na něj zavolala: „Šťastná je ta, která tě nosila ve svém lůně a která tě svými prsy kojila!“+ 28 Ale on řekl: „Šťastní jsou spíš ti, kdo slyší Boží slovo a dodržují ho!“+

29 Když se shromažďovalo velké množství lidí, začal říkat: „Tato generace je zkažená. Vyhlíží znamení, ale nedostane žádné kromě znamení proroka Jonáše.+ 30 Jako se totiž Jonáš+ stal znamením pro Ninivany, tak bude Syn člověka znamením pro tuto generaci. 31 Během soudu vstane královna jihu+ spolu s lidmi této generace a odsoudí je, protože si přišla z velké dálky vyslechnout Šalomounovu moudrost. Ale tady je někdo větší než Šalomoun.+ 32 Během soudu vstanou lidé z Ninive spolu s touto generací a odsoudí ji, protože když slyšeli Jonáše kázat, činili pokání.+ Ale tady je někdo větší než Jonáš. 33 Když člověk rozsvítí lampu, nedá ji do skrýše ani pod koš,* ale na stojan,+ aby ti, kdo vejdou dovnitř, viděli světlo. 34 Tvé oko je lampou těla. Když je tvé oko zaostřené,* je i celé tvé tělo jasné.* Ale když je závistivé,* je i tvé tělo temné.+ 35 Dávej si tedy pozor, aby světlo, které je v tobě, nebyla tma. 36 Pokud je celé tvé tělo jasné a žádná jeho část není temná, bude celé tak jasné jako lampa, která ti dává světlo svým jasem.“

37 Když domluvil, jeden farizeus ho k sobě pozval na jídlo. Ježíš tedy přišel a zaujal místo u stolu.* 38 Farizea překvapilo, když viděl, že se před jídlem neumyl.*+ 39 Ale Pán mu řekl: „Vy, farizeové, čistíte pohár a mísu zvenčí, ale uvnitř jste plní chamtivosti a špatnosti.+ 40 Vy nerozumní! Copak ten, kdo udělal vnějšek, neudělal i vnitřek? 41 Když dáváte dary chudým, mělo by to vycházet z nitra a pak pro vás bude všechno čisté. 42 Ale běda vám, farizeové, protože dáváte desátky z máty, routy a všech ostatních bylin,+ ale přehlížíte právo a Boží lásku! Desátky jste byli povinni dávat, ale neměli jste přehlížet to ostatní.+ 43 Běda vám, farizeové, protože milujete přední* sedadla v synagogách a když vás lidé zdraví na tržištích!+ 44 Běda vám, protože jste jako hroby,* které nejsou vidět,*+ takže po nich lidé chodí a nevědí o tom!“

45 Jeden z těch, kdo byli zběhlí v Zákoně, na to reagoval slovy: „Učiteli, tím, co říkáš, urážíš také nás.“ 46 Ježíš řekl: „Běda i vám, kdo jste zběhlí v Zákoně, protože nakládáte na lidi těžká břemena, ale sami se toho nákladu nedotknete jediným prstem!+

47 Běda vám, protože stavíte hrobky* prorokům, které vaši předkové zabíjeli!+ 48 Dosvědčujete, že znáte skutky svých předků, a přece s nimi souhlasíte. Oni proroky zabíjeli,+ ale vy jim stavíte hrobky. 49 Proto také Boží moudrost řekla: ‚Pošlu k nim proroky a apoštoly. Některé z nich zabijí a některé budou pronásledovat, 50 aby tato generace byla volána k odpovědnosti za krev všech proroků prolitou od založení světa,+ 51 od krve Ábela+ až po krev Zecharjáše, kterého zabili mezi oltářem a domem.‘*+ Ano, říkám vám, k odpovědnosti za jejich krev bude volána tato generace.

52 Běda vám, kdo jste zběhlí v Zákoně, protože jste vzali klíč k poznání. Sami jste nevešli a těm, kdo vchází, bráníte!“+

53 Když odtamtud odcházel, znalci Zákona a farizeové se na něj začali nepříjemně tlačit, dotírali na něj mnoha dalšími otázkami 54 a sledovali, jestli řekne něco, co by proti němu mohli použít.+

12 Mezitím se shromáždilo tolik tisíc lidí, že po sobě šlapali. Ježíš se nejdřív obrátil na své učedníky: „Dávejte si pozor na kvas farizeů, kterým je pokrytectví.+ 2 Není však nic pečlivě utajeného, co nebude odhaleno, a nic tajného, co se nestane známým.+ 3 Proto co řeknete ve tmě, bude slyšet na světle, a co zašeptáte ve svém pokoji, se bude hlásat ze střech domů. 4 Kromě toho vám říkám, moji přátelé:+ Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo a potom nedokážou udělat nic víc.+ 5 Ale ukážu vám, koho se máte bát: Bojte se toho, který když zabije, má moc uvrhnout do gehenny.*+ Ano, říkám vám, toho se bojte.+ 6 Neprodává se snad pět vrabců za dvě drobné mince?* Přesto ani na jednoho z nich Bůh nezapomíná.*+ 7 Ale vám jsou sečteny dokonce i všechny vlasy na hlavě.+ Nemějte strach. Máte větší cenu než mnoho vrabců.+

8 Říkám vám, že ke každému, kdo se ke mně přihlásí před lidmi,+ se i Syn člověka přihlásí před Božími anděly.+ 9 Ale kdo mě zapře před lidmi, bude zapřen před Božími anděly.+ 10 A každému, kdo řekne něco proti Synu člověka, bude odpuštěno, ale tomu, kdo se rouhá proti svatému duchu, odpuštěno nebude.+ 11 Když vás přivedou před veřejná shromáždění,* vládní úředníky a vládce, nedělejte si starosti,* jak se budete hájit nebo co budete říkat,+ 12 protože vás svatý duch v tu chvíli naučí, co máte říct.“+

13 Někdo ze zástupu mu řekl: „Učiteli, pověz mému bratrovi, ať se se mnou rozdělí o dědictví.“ 14 Odpověděl mu: „Člověče, kdo mě ustanovil vaším soudcem nebo rozhodčím?“ 15 Potom jim řekl: „Mějte se na pozoru a chraňte se před jakoukoli chamtivostí,*+ protože i když toho má někdo hodně, jeho majetek mu život nezajistí.“+ 16 Nato jim řekl podobenství: „Jednomu bohatému člověku přinesla země dobrou úrodu. 17 A tak uvažoval: ‚Co budu dělat, když nemám kam shromáždit úrodu?‘ 18 Pak si řekl: ‚Udělám to takhle:+ Zbourám sýpky a postavím větší a do nich shromáždím všechno své obilí a všechny své zásoby 19 a řeknu si: „Udělal sis zásoby dobrých věcí na mnoho let. Odpočívej, jez, pij, užívej si.“‘ 20 Ale Bůh mu řekl: ‚Ty nerozumný, ještě dnes v noci si vyžádají tvůj život.* Kdo potom bude mít věci, které sis nahromadil?‘+ 21 Tak to dopadá, když si někdo hromadí poklad pro sebe, ale není bohatý vůči Bohu.“+

22 Potom se obrátil na své učedníky: „Proto vám říkám: Přestaňte si dělat starosti* o svůj život, tedy o to, co budete jíst, nebo o své tělo, tedy o to, co si oblečete.+ 23 Život je totiž cennější než jídlo a tělo než oblečení. 24 Všimněte si krkavců: Nesejí ani nesklízejí a nemají stodolu ani sýpku, a přesto je Bůh živí.+ Copak nejste mnohem cennější než ptáci?+ 25 Kdo z vás může svůj život prodloužit o jedinou chvíli* tím, že si dělá starosti?* 26 Pokud tedy nedokážete udělat takovou maličkost, proč si dělat starosti* o to ostatní?+ 27 Všimněte si, jak rostou lilie: Nenamáhají se ani nepředou. Ale říkám vám, že ani Šalomoun v celé své slávě se neoblékal jako jedna z nich.+ 28 Pokud tedy Bůh takto obléká květiny na louce, které tu dnes jsou a zítra je hodí do pece, tím spíš bude oblékat vás. Jak malá je vaše víra! 29 Přestaňte se tedy zaměřovat* na to, co budete jíst a co budete pít, a přestaňte se znepokojovat.+ 30 Za tím vším se honí národy tohoto světa, ale váš Otec ví, že to potřebujete.+ 31 Místo toho se zaměřujte* na jeho království a on vám tyto věci dá.+

32 Neboj se, malé stádo,+ protože vašemu Otci se zalíbilo dát vám Království.+ 33 Prodávejte svůj majetek a dávejte dary chudým.+ Pořiďte si měšce, které se neopotřebují – neselhávající poklad v nebesích,+ kam se žádný zloděj nedostane a kde ani moli neničí. 34 Kde totiž máte svůj poklad, tam budete mít i své srdce.

35 Mějte bedra přepásaná*+ a vaše lampy ať hoří.+ 36 Buďte jako ti, kdo čekají na svého pána, až se vrátí+ ze svatby,+ aby mu mohli otevřít hned, jak přijde a zaklepe. 37 Šťastní jsou ti otroci, které pán při svém příchodu zastihne bdělé! Ujišťuji vás, že se přepásá, pozve je ke stolu, přistoupí k nim a bude je obsluhovat. 38 Když přijde při druhé hlídce,* nebo dokonce při třetí* a zastihne je připravené, jsou šťastní! 39 Buďte si jistí, že kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu.+ 40 Také vy buďte připravení, protože Syn člověka přijde v hodinu, o které si to nebudete myslet.“+

41 Petr se zeptal: „Pane, říkáš to podobenství jenom nám, nebo všem?“ 42 Pán řekl: „Kdo je skutečně ten věrný a rozvážný* správce,* kterého jeho pán ustanoví nad svými služebníky, aby jim v pravý čas dával dostatečné množství jídla?+ 43 Ten otrok bude šťastný, pokud jeho pán při svém příchodu zjistí, že to tak dělá. 44 Pravdivě vám říkám, že ho ustanoví nad vším svým majetkem. 45 Ale kdyby si ten otrok někdy řekl ve svém srdci: ‚Můj pán dlouho nepřichází‘ a začal by bít sluhy a služky a jíst a pít a opíjet se,+ 46 jeho pán přijde v den, kdy ho nebude čekat, a v hodinu, kdy to nebude tušit, co nejpřísněji ho potrestá a určí mu místo mezi nevěrnými. 47 Otrok, který znal vůli svého pána, ale nepřipravil se ani nedělal to, o co ho pán žádal,* dostane mnoho ran.+ 48 Ale ten, který ji neznal a dělal to, co si zaslouží rány, jich dostane málo. Od každého, komu bylo hodně dáno, bude hodně vyžadováno, a komu bylo hodně svěřeno, od toho bude vyžadováno víc, než je obvyklé.+

49 Přišel jsem, abych na zemi zažehl oheň. A když už teď hoří, co si mám víc přát? 50 Ale je tu křest, který mám podstoupit, a dokud nebude dokončen, budu stísněný.+ 51 Myslíte si, že jsem přišel, abych zemi přinesl pokoj? Říkám vám, ne pokoj, ale rozdělení.+ 52 Odteď totiž bude pět lidí v jednom domě rozděleno: tři proti dvěma a dva proti třem. 53 Otec se postaví proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“+

54 Potom se obrátil k zástupům: „Když vidíte, že se na západě objeví oblak, hned říkáte: ‚Přijde bouřka‘ a bývá to tak. 55 A když vane jižní vítr, říkáte: ‚Bude vedro‘ a bývá to tak. 56 Pokrytci, umíte zkoumat vzhled země a oblohy, tak proč neumíte rozpoznat význam této doby?+ 57 Proč sami neposoudíte, co je správné? 58 Když například jdeš k vládnímu úředníkovi s někým, kdo se s tebou chce soudit, vynasnaž se, abys s ním spor cestou urovnal. Jinak tě povleče k soudci a soudce tě vydá strážci a strážce tě uvrhne do vězení.+ 59 Říkám ti, že se odtamtud rozhodně nedostaneš, dokud nesplatíš všechno do poslední mince.“*

13 V té době mu někteří z přítomných pověděli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s krví jejich obětí.* 2 Odpověděl jim: „Myslíte si, že zemřeli proto, že byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci? 3 Říkám vám, že ne. Ale pokud nebudete činit pokání, vy všichni také zahynete.+ 4 Nebo si myslíte, že těch 18, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než všichni ostatní obyvatelé Jeruzaléma? 5 Říkám vám, že ne. Ale pokud nebudete činit pokání, všichni zahynete, stejně jako oni.“

6 Pak vyprávěl toto podobenství: „Jeden muž měl na své vinici zasazený fíkovník. Šel na něm hledat ovoce, ale žádné nenašel.+ 7 Řekl tedy vinaři: ‚Už tři roky chodím hledat na tomto fíkovníku ovoce, ale nikdy jsem žádné nenašel. Poraz ho! Proč by měl zbytečně zabírat půdu?‘ 8 Odpověděl mu: ‚Pane, nech ho ještě jeden rok a já ho okopu a pohnojím. 9 Snad začne nést ovoce. A pokud ne, porazíš ho.‘“+

10 O sabatu pak vyučoval v jedné synagoze. 11 Byla tam žena, která byla úplně sehnutá a vůbec se nemohla narovnat, protože ji 18 let trápil duch slabosti.* 12 Když ji Ježíš uviděl, oslovil ji a řekl: „Ženo, jsi osvobozena od své slabosti.“+ 13 Položil na ni ruce, a ona se okamžitě narovnala a začala oslavovat Boha. 14 Ale představený synagogy se rozhořčil, protože Ježíš ji uzdravil o sabatu, a řekl zástupu: „Je šest dnů, ve kterých se má pracovat.+ V těch tedy přicházejte a nechávejte se uzdravovat, a ne o sabatu.“+ 15 Pán mu však odpověděl: „Pokrytci,+ copak každý z vás o sabatu neodvazuje od stání svého býka nebo osla a neodvádí ho, aby mu dal napít?+ 16 Neměla být tato žena, která je Abrahamova dcera a kterou Satan držel spoutanou 18 let, v sabatní den osvobozena z těchto pout?“ 17 Když to řekl, všichni jeho odpůrci se zastyděli, ale celý zástup se začal radovat ze všech skvělých věcí, které udělal.+

18 Řekl tedy: „Čemu se podobá Boží království? K čemu ho přirovnám? 19 Je jako hořčičné zrnko, které člověk vzal a zasel na své zahradě. A ono vyrostlo a stal se z něj strom a v jeho větvích se uhnízdili ptáci.“+

20 A znovu řekl: „K čemu přirovnám Boží království? 21 Je jako kvas, který žena vzala a vmíchala do třech velkých měr* mouky, takže celé těsto zkvasilo.“+

22 A cestoval od města k městu a od vesnice k vesnici, vyučoval a pokračoval v cestě do Jeruzaléma. 23 Jeden muž se ho zeptal: „Pane, je pravda, že bude zachráněno jen málo lidí?“ Řekl jim: 24 „Usilovně se snažte vejít úzkými dveřmi.+ Říkám vám totiž, že mnozí se budou snažit vejít, ale nedokážou to. 25 Když hospodář vstane a zamkne dveře, zůstanete stát venku. Budete klepat na dveře a říkat: ‚Pane, otevři nám‘,+ ale on vám odpoví: ‚Nevím, odkud jste.‘ 26 Pak budete říkat: ‚Vždyť jsme s tebou jedli a pili a vyučoval jsi na našich hlavních ulicích.‘+ 27 Ale řekne vám: ‚Nevím, odkud jste. Jděte ode mě pryč, vy všichni, kdo pácháte zlo!‘ 28 Budete naříkat a skřípat zuby, až uvidíte, že Abraham, Izák, Jákob a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy jste byli vyhozeni ven.+ 29 Kromě toho přijdou lidé z východu a západu a ze severu a jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království. 30 A tak někteří z posledních budou první a někteří z prvních budou poslední.“+

31 Právě tehdy přišli někteří farizeové a řekli mu: „Odejdi odtud. Jdi pryč, protože Herodes* tě chce zabít.“ 32 Odpověděl jim: „Jděte a vyřiďte té lišce: ‚Ještě dnes a zítra budu vyhánět démony a uzdravovat lidi a třetí den skončím.‘ 33 Já ale musím dnes, zítra i pozítří pokračovat v cestě, protože není možné,* aby byl prorok usmrcen mimo Jeruzalém.+ 34 Jeruzaléme, Jeruzaléme! Zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo jsou k tobě posláni.+ Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje hejno kuřátek pod svá křídla! Ale vy jste to nechtěli.+ 35 Váš dům* je vám zanechán.+ Říkám vám, že mě neuvidíte až do doby, kdy řeknete: ‚Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově* jménu!‘“+

14 Při jiné příležitosti vešel o sabatu do domu jednoho vůdce z řad farizeů, kam byl pozván na jídlo, a ti, kdo tam byli, ho pozorně sledovali. 2 Byl před ním člověk, který trpěl vodnatelností.* 3 Ježíš se tedy obrátil na ty, kdo byli zběhlí v Zákoně, a na farizee a zeptal se jich: „Je dovoleno o sabatu uzdravovat, nebo ne?“+ 4 Oni ale mlčeli. Ježíš se toho člověka dotkl, uzdravil ho a poslal ho pryč. 5 Pak jim řekl: „Kdyby vám v sabatní den spadl syn nebo býk do studny,+ kdo z vás by ho hned nevytáhl?“+ 6 Na to mu nedokázali odpovědět.

7 Když si všiml, jak si pozvaní lidé vybírají nejčestnější místa,+ řekl jim:* 8 „Když tě někdo pozve na svatební hostinu, nezaujímej* nejčestnější místo.+ Možná hostitel pozval někoho významnějšího, než jsi ty, 9 a přijde a řekne ti: ‚Uvolni své místo tomuto člověku.‘ A ty s hanbou půjdeš na nejhorší místo. 10 Ale když tě někdo pozve, jdi a zaujmi nejhorší místo, takže až přijde hostitel, řekne ti: ‚Příteli, pojď blíž.‘ Pak budeš poctěn před všemi ostatními hosty.+ 11 Každý, kdo se vyvyšuje, bude pokořen, a kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“+

12 Pak řekl muži, který ho pozval: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani bratry ani příbuzné ani bohaté sousedy. Někdy by tě totiž mohli pozvat zase oni a tím by ti bylo oplaceno. 13 Ale když pořádáš hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé+ 14 a budeš šťastný, protože nemají, čím by ti oplatili. Bude ti totiž oplaceno při vzkříšení+ dobrých* lidí.“

15 Když to slyšel jeden z hostů, řekl mu: „Šťastný je ten, kdo jí chléb v Božím království.“

16 Ježíš mu řekl: „Jeden muž pořádal velkolepou večeři+ a pozval hodně lidí. 17 Když měla večeře začít, poslal svého otroka, aby řekl pozvaným: ‚Přijďte, všechno už je připravené.‘ 18 Ale jeden jako druhý se začali vymlouvat.+ První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na něj jít podívat. Prosím tě, omluv mě.‘ 19 Jiný řekl: ‚Koupil jsem pět býčích spřežení* a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘+ 20 Ještě jiný řekl: ‚Právě jsem se oženil, a proto nemůžu přijít.‘ 21 Otrok tedy přišel a oznámil to svému pánovi. Ten se rozzlobil a řekl otrokovi: ‚Vyjdi rychle do ulic a uliček města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘ 22 Když se otrok vrátil, řekl: ‚Pane, udělal jsem, co jsi nařídil, a ještě je místo.‘ 23 Pán tedy otrokovi řekl: ‚Vyjdi na cesty a pěšiny a přinuť lidi, ať přijdou, aby byl můj dům plný.+ 24 Říkám vám, že nikdo z těch, kdo byli pozvaní, neochutná nic z mé hostiny.‘“+

25 Cestovaly s ním velké zástupy lidí. Obrátil se k nim a řekl: 26 „Pokud někdo přichází ke mně, ale nemá v nenávisti* svého otce, matku, manželku, děti, bratry a sestry, a dokonce svůj život,+ nemůže být mým učedníkem.+ 27 Kdo nenese svůj mučednický kůl* a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.+ 28 Když chce například někdo z vás stavět věž, copak si nejdřív nesedne a nespočítá náklady, aby viděl, jestli má dost na její dokončení? 29 Jinak se může stát, že položí základy, ale nedokáže ji dokončit, a všichni, kdo to uvidí, se mu budou posmívat 30 a říkat: ‚Tenhle člověk začal stavět, ale nedokázal to dokončit.‘ 31 Nebo když král pochoduje do války proti jinému králi, copak si nejdřív nesedne a neporadí se, jestli dokáže s 10 000 vojáky čelit tomu, který proti němu táhne s 20 000? 32 Pokud to nedokáže, pak pošle skupinu vyslanců, dokud je ten druhý král ještě daleko, a bude žádat o mír. 33 Stejně tak si můžete být jistí, že nikdo z vás, kdo se nerozloučí* s veškerým svým majetkem, nemůže být mým učedníkem.+

34 Sůl je určitě dobrá věc. Pokud ale ztratí svou slanost, čím se ochutí?+ 35 Nehodí se ani do půdy, ani do hnoje. Vyhazuje se. Kdo má uši k naslouchání, ať naslouchá.“+

15 Všichni výběrčí daní a hříšníci přicházeli k Ježíšovi, aby mu naslouchali.+ 2 Farizeové a znalci Zákona ale pohoršeně říkali: „Tento muž přijímá hříšníky a jí s nimi.“ 3 A tak jim vyprávěl toto podobenství: 4 „Kdyby měl někdo z vás 100 ovcí a jedna z nich by se mu ztratila, copak by nenechal těch 99 v pustině a nešel by hledat tu ztracenou, dokud by ji nenašel?+ 5 A když ji najde, dá si ji na ramena a raduje se. 6 Po příchodu domů svolá své přátele a sousedy a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci.‘+ 7 Říkám vám, že stejně tak bude v nebi větší radost z jednoho hříšníka, který činí pokání,+ než z 99 těch, kdo jednají správně a nepotřebují činit pokání.

8 Nebo kdyby nějaká žena měla deset drachem* a jednu z nich by ztratila, copak by nerozsvítila lampu, nezametla dům a pečlivě nehledala, dokud by ji nenašla? 9 A když ji najde, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, protože jsem našla drachmu,* kterou jsem ztratila.‘ 10 Říkám vám, že stejně tak mají Boží andělé radost z jednoho hříšníka, který činí pokání.“+

11 Pak řekl: „Nějaký člověk měl dva syny. 12 Ten mladší řekl svému otci: ‚Otče, dej mi tu část majetku, která mi má připadnout.‘ A tak svůj majetek rozdělil mezi své syny. 13 Za několik dnů vzal mladší syn všechny svoje věci a odcestoval do daleké země. Tam svůj majetek promrhal tím, že žil rozmařile.* 14 Když všechno utratil, v celé té zemi nastal velký hlad a on začal trpět nouzí. 15 Šel tedy a uchytil se u jednoho občana té země a ten ho poslal na svá pole pást prasata.+ 16 A toužil se nasytit lusky rohovníku, které žrala prasata, ale nikdo mu nic nedal.

17 Když se vzpamatoval, řekl: ‚Kolik otcových nádeníků má chleba víc než dost, a já tady umírám hlady! 18 Vstanu, vydám se za svým otcem a řeknu mu: „Otče, zhřešil jsem proti nebi a proti tobě. 19 Už si nezasloužím nazývat se tvým synem. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.“‘ 20 Vstal tedy a šel ke svému otci. Zatímco byl ještě daleko, otec ho zahlédl a bylo mu ho líto. Běžel, padl mu kolem krku a něžně ho políbil. 21 Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi a proti tobě.+ Už si nezasloužím nazývat se tvým synem.‘ 22 Ale otec řekl svým otrokům: ‚Rychle přineste ten nejlepší oděv, oblečte mu ho, navlékněte mu prsten a obujte mu sandály. 23 Přiveďte vykrmené tele a porazte ho. Jezme a oslavujme, 24 protože tento můj syn byl mrtvý, ale ožil,+ byl ztracený, ale našel se.‘ A začali slavit.

25 Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, zaslechl hudbu a tanec. 26 Zavolal si tedy jednoho ze sluhů a zeptal se ho, co se děje. 27 Ten mu odpověděl: ‚Přišel tvůj bratr. A tvůj otec porazil vykrmené tele, protože se mu vrátil živý a zdravý.‘ 28 Ale starší syn se rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Pak vyšel otec a začal ho přemlouvat. 29 Na to otci řekl: ‚Tolik let ti sloužím jako otrok a ani jednou se nestalo, že bych neposlechl tvůj příkaz. A přesto jsi mi ani jednou nedal kůzle, abych se potěšil s přáteli. 30 Ale sotva přišel tenhle tvůj syn, který promrhal* tvůj majetek s prostitutkami, porazil jsi pro něj vykrmené tele.‘ 31 Otec mu na to řekl: ‚Můj synu, ty jsi byl vždycky se mnou a všechno, co mám, je tvoje. 32 Ale prostě jsme museli slavit a radovat se, protože tvůj bratr byl mrtvý, ale ožil, byl ztracený, ale našel se.‘“

16 Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Jeden bohatý muž měl správce, kterého obvinili, že zachází s jeho majetkem rozmařile. 2 Zavolal si ho tedy a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Předlož účty za dobu svého správcovství, protože už nebudeš správcem domu.‘ 3 Správce si řekl: ‚Co mám dělat, když se mě můj pán chystá propustit? Nemám dost sil, abych kopal, a žebrat se stydím. 4 Aha, už vím, co udělám, aby mě lidé přijímali do svých domovů, až přestanu být správcem.‘ 5 Zavolal si dlužníky svého pána, jednoho po druhém, a prvního se zeptal: ‚Kolik mému pánovi dlužíš?‘ 6 Odpověděl mu: ‚Sto měr* olivového oleje.‘ Správce mu řekl: ‚Vezmi si svůj dlužní úpis, posaď se a rychle napiš 50.‘ 7 Pak se zeptal dalšího: ‚Co ty, kolik dlužíš?‘ Odpověděl: ‚Sto velkých měr* pšenice.‘ Řekl mu: ‚Vezmi si svůj dlužní úpis a napiš 80.‘ 8 A pán pochválil svého správce, i když byl nepoctivý, protože se zachoval prozíravě.* Synové tohoto systému* jsou totiž v jednání s druhými* prozíravější než synové světla.+

9 Říkám vám: Dělejte si přátele pomocí nepoctivého bohatství,+ aby vás, až selže, přijali do věčných obydlí.+ 10 Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i v mnohém, a kdo je nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i v mnohém. 11 Pokud jste tedy nebyli věrní, když šlo o nepoctivé bohatství, kdo vám svěří to pravé? 12 A pokud jste nebyli věrní, když šlo o to, co patří někomu jinému, kdo vám dá něco pro vás?+ 13 Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům, protože buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo bude jednomu oddaný a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i bohatství.“+

14 Farizeové, kteří měli rádi peníze, to všechno slyšeli a začali se mu pošklebovat.+ 15 Řekl jim tedy: „Snažíte se před lidmi vypadat bezúhonně,*+ ale Bůh zná vaše srdce.+ Co má podle lidí vysokou hodnotu, je v Božích očích odporné.+

16 Zákon a Proroci byli až do Jana. Od té doby se oznamuje dobrá zpráva o Božím království a lidé všeho druhu se do něho tlačí.+ 17 Spíš zanikne nebe a země, než aby se nesplnila jediná čárka ze Zákona.+

18 Každý, kdo se rozvádí se svou manželkou a žení se s jinou, dopouští se cizoložství, a kdo si vezme za manželku rozvedenou ženu, dopouští se cizoložství.+

19 Byl jeden bohatý člověk, který se oblékal do purpuru a jemného plátna a den co den si velkolepě užíval. 20 Ale k jeho bráně pokládali žebráka, který se jmenoval Lazar. Byl samý vřed 21 a toužil se nasytit tím, co spadlo z boháčova stolu. Dokonce přicházeli psi a olizovali mu vředy. 22 Za nějakou dobu žebrák zemřel a andělé ho odnesli k Abrahamovi.*

Pak zemřel i boháč a byl pohřben. 23 A v hrobě,* kde prožíval muka, zvedl oči a v dálce uviděl Abrahama a vedle něj* Lazara. 24 Zvolal tedy: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby si namočil koneček prstu ve vodě a svlažil mi jazyk, protože v tomto planoucím ohni hrozně trpím.‘ 25 Ale Abraham řekl: ‚Synu, vzpomeň si, že během svého života jsi měl dostatek dobrého, ale Lazar naopak dostával špatné. On tu teď nachází útěchu, ale ty trpíš. 26 A kromě toho všeho byla mezi námi a vámi vytvořena velká propast, takže ti, kdo chtějí přejít odtud k vám, nemůžou, ani nikdo nemůže přejít od vás k nám.‘ 27 Boháč na to řekl: ‚V tom případě tě, otče, prosím, abys ho poslal do domu mého otce, 28 protože mám pět bratrů. Ať jim vydá důkladné svědectví, aby se do tohoto místa muk nedostali i oni.‘ 29 Ale Abraham odpověděl: ‚Mají Mojžíše a Proroky. Ať jim naslouchají.‘+ 30 ‚To ne, otče Abrahame,‘ namítl boháč. ‚Pokud k nim ale přijde někdo z mrtvých, budou činit pokání.‘ 31 On mu však řekl: ‚Pokud nenaslouchají Mojžíšovi+ a Prorokům, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“

17 Potom svým učedníkům řekl: „Je nevyhnutelné, aby se děly věci, kvůli kterým někdo padne. Přesto běda tomu, kdo je způsobí! 2 Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby způsobil pád jednoho z těchto maličkých.+ 3 Dávejte si pozor. Pokud tvůj bratr zhřeší, pokárej ho,+ a pokud toho lituje,* odpusť mu.+ 4 I když proti tobě zhřeší sedmkrát denně a sedmkrát za tebou přijde a řekne: ‚Je mi to líto‘,* odpustíš mu.“+

5 Apoštolové řekli Pánovi: „Dej nám víc víry.“+ 6 Tehdy Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko, řekli byste tomuto morušovníku: ‚Vytrhni se i s kořeny a přesaď se do moře!‘ a poslechl by vás.+

7 Kdyby měl někdo z vás otroka a ten se vrátil z pole, kde oral nebo pásl, copak mu řekne ‚Pojď hned ke stolu‘? 8 Neřekne mu spíš ‚Připrav mi něco k večeři a vezmi si zástěru a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji, a potom můžeš jíst a pít ty‘? 9 Přece nebude otrokovi děkovat za to, že udělal, čím byl pověřen. 10 Stejně tak i vy, když uděláte všechno, čím jste byli pověřeni, řekněte: ‚Jsme neužiteční otroci. Co jsme udělali, to jsme měli udělat.‘“+

11 Cestou do Jeruzaléma procházel pomezím Samaří a Galileje. 12 A když vcházel do jedné vesnice, setkal se s deseti malomocnými muži. Postávali opodál+ 13 a volali: „Ježíši, Učiteli, smiluj se nad námi!“ 14 Když je uviděl, řekl jim: „Jděte se ukázat kněžím.“+ A zatímco odcházeli, byli uzdraveni.*+ 15 Jeden z nich se, potom co zjistil, že je zdravý, vrátil a hlasitě oslavoval Boha. 16 Padl tváří k zemi k Ježíšovým nohám a děkoval mu. Byl to Samaritán.+ 17 Ježíš na to řekl: „Copak jich nebylo uzdraveno* všech deset? Kde je tedy těch devět ostatních? 18 Nikdo jiný se nevrátil, aby vzdal slávu Bohu, jen tento muž z jiného národa?“ 19 Pak mu řekl: „Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila.“+

20 Když se ho farizeové ptali, kdy přijde Boží království,+ odpověděl jim: „Boží království nepřichází tak, že to všichni zpozorují, 21 ani lidé nebudou říkat: ‚Podívejte se, tady je!‘ nebo ‚Tam je!‘ Vždyť Boží království je ve vašem středu.“*+

22 Potom řekl učedníkům: „Přijde doba, kdy zatoužíte vidět jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte ho. 23 A lidé vám řeknou: ‚Podívejte se, tam je!‘ nebo ‚Podívejte se, tady je!‘ Nikam nechoďte ani se za nimi* nežeňte.+ 24 Jako totiž blesk zazáří od jednoho konce nebe k druhému, tak to bude se Synem člověka+ v jeho den.+ 25 Ale nejdřív musí mnoho vytrpět a být zavržen touto generací.+ 26 Kromě toho, za dnů Syna člověka to bude jako za dnů Noema:+ 27 Lidé jedli, pili, muži se ženili, ženy se vdávaly, a to až do dne, kdy Noe vstoupil do archy.+ Pak přišla potopa a všechny je usmrtila.+ 28 Podobně to bylo za Lotových dnů:+ Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli, stavěli. 29 Ale v den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, z nebe pršely oheň a síra a všechny je usmrtily.+ 30 Stejně to bude v den, kdy bude zjeven Syn člověka.+

31 Kdo bude v ten den na střeše a bude mít svoje věci v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal, a kdo bude na poli, ať se pro nic nevrací. 32 Vzpomeňte si na Lotovu manželku.+ 33 Kdo se snaží zachránit si život, přijde o něj, ale kdo o něj přichází, zachová si ho.+ 34 Říkám vám: Tu noc budou dva lidé na jednom lůžku, jeden bude vzat, ale druhý bude zanechán.+ 35 Dvě ženy budou mlít na jednom mlýnku, jedna bude vzata, ale druhá bude zanechána.“ 36 *—— 37 Zeptali se ho tedy: „Kde to bude, Pane?“ Řekl jim: „Kde je tělo, tam se slétnou i orli.“+

18 Pak jim vyprávěl podobenství o tom, že se potřebují neustále modlit a nesmí se vzdávat.+ 2 Řekl: „V jednom městě byl soudce, který neměl bázeň před Bohem ani úctu k lidem. 3 V tom městě žila také vdova, která za ním pořád chodila a říkala: ‚Zjednej mi spravedlnost ve sporu mezi mnou a mým odpůrcem.‘ 4 Nějakou dobu nebyl ochotný, ale pak si řekl: ‚Sice se nebojím Boha ani nemám úctu k lidem, 5 ale protože mi ta vdova dělá takové problémy, zjednám jí spravedlnost. Jinak za mnou bude chodit tak dlouho, až mě umoří.‘“*+ 6 Potom Pán řekl: „Všimněte si, co řekl ten soudce, i když byl nespravedlivý! 7 Nezjedná tedy Bůh spravedlnost svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí,+ zatímco s nimi má trpělivost?+ 8 Říkám vám: Zjedná jim spravedlnost rychle. Ale až přijde Syn člověka, najde na zemi takovou víru?“*

9 A těm, kdo byli přesvědčení, že jednají správně,* a ostatními pohrdali, vyprávěl toto podobenství: 10 „Dva lidé vešli do chrámu, aby se modlili. Jeden byl farizeus a druhý výběrčí daní. 11 Farizeus se tam postavil a začal se v duchu modlit: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní, jako vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo dokonce jako tento výběrčí daní. 12 Dvakrát týdně se postím, dávám desátky ze všeho, co získám.‘+ 13 Ale výběrčí daní stál opodál a nechtěl ani vzhlédnout k nebi. Bil se do prsou a říkal: ‚Bože, jsem hříšník, smiluj se nade mnou.‘+ 14 Říkám vám, že když tento muž odešel domů, byl v Božích očích lepší* než ten farizeus.+ Protože každý, kdo se vyvyšuje, bude pokořen, ale kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“+

15 Lidé mu také přinášeli svá děťátka, aby se jich dotýkal, ale když to viděli učedníci, vyčítali jim to.+ 16 Ježíš však k sobě děťátka zavolal a řekl: „Nechte malé děti, ať ke mně přichází, a nebraňte jim v tom, protože takovým patří Boží království.+ 17 Ujišťuji vás, že kdo nepřijme Boží království jako malé dítě, rozhodně do něho nevejde.“+

18 Jeden židovský vůdce se ho zeptal: „Dobrý učiteli, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“+ 19 Ježíš mu odpověděl: „Proč mě oslovuješ ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, jenom jeden – Bůh.+ 20 Znáš přikázání: ‚Necizolož,+ nevraždi,+ nekraď,+ nevydávej křivé svědectví,+ měj v úctě svého otce a matku.‘“+ 21 Muž řekl: „To všechno dodržuji už od mládí.“ 22 Když to Ježíš slyšel, řekl mu: „Ještě jedno ti chybí: Prodej všechno, co máš, peníze rozdej chudým a budeš mít poklad v nebesích. Potom přijď a staň se mým následovníkem.“+ 23 Když to slyšel, velmi ho to zarmoutilo, protože byl hodně bohatý.+

24 Ježíš se na něj podíval a řekl: „Jak těžké to bude pro ty, kdo mají peníze, aby vešli do Božího království!+ 25 Ano, je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý člověk vešel do Božího království.“+ 26 Ti, kdo to slyšeli, se ptali: „Může být vůbec někdo zachráněn?“+ 27 Odpověděl: „Co je nemožné u lidí, je možné u Boha.“+ 28 Ale Petr řekl: „A co my? Opustili jsme to, co jsme měli, a následovali tě.“+ 29 Řekl jim: „Ujišťuji vás, že není nikdo, kdo by opustil dům nebo manželku nebo bratry nebo rodiče nebo děti kvůli Božímu království+ 30 a nedostal by v této době mnohonásobně víc a v budoucím systému* věčný život.“+

31 Pak si vzal těch dvanáct stranou a řekl jim: „Jdeme do Jeruzaléma a splní se* všechno, co bylo o Synu člověka napsáno prostřednictvím proroků.+ 32 Bude vydán lidem z jiných národů+ a budou se mu vysmívat,+ urážet ho a plivat na něj.+ 33 Zbičují ho a zabijí,+ ale třetí den vstane z mrtvých.“+ 34 Ničemu z toho však nerozuměli. Význam těch slov jim zůstal skrytý a nechápali, co říká.

35 Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u silnice slepý muž a žebral.+ 36 Slyšel, že kolem prochází zástup, a tak se ptal, co se děje. 37 Řekli mu: „Ježíš Nazaretský jde kolem!“ 38 Nato zvolal: „Ježíši, Synu Davida, smiluj se nade mnou!“ 39 Ti, kdo šli vpředu, ho okřikovali, ať je zticha, ale on křičel o to víc: „Synu Davida, smiluj se nade mnou!“ 40 Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli. Když přišel blíž, Ježíš se ho zeptal: 41 „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Odpověděl: „Pane, ať vidím.“ 42 Ježíš mu tedy řekl: „Získej zrak. Tvá víra tě uzdravila.“+ 43 A okamžitě začal vidět, šel za ním+ a oslavoval Boha. Všichni lidé, kteří to viděli, také vzdávali Bohu chválu.+

19 Ježíš pak vešel do Jericha a procházel jím. 2 Byl tam muž, který se jmenoval Zacheus. Byl vrchním výběrčím daní a byl bohatý. 3 Chtěl se podívat na Ježíše, aby zjistil, kdo to je, ale kvůli zástupu nemohl, protože byl malé postavy. 4 Běžel tedy napřed a vylezl na sykomoru,* aby ho viděl, až tamtudy bude procházet. 5 Když se Ježíš k tomu místu dostal, podíval se nahoru a řekl: „Zachee, slez rychle dolů, protože dnes zůstanu ve tvém domě.“ 6 A tak rychle slezl a s radostí ho přijal k sobě domů. 7 Všichni, kdo to viděli, se začali pohoršovat: „Vešel jako host k hříšníkovi.“+ 8 Ale Zacheus vstal a řekl Pánovi: „Pane, polovinu majetku dávám chudým, a cokoli jsem na někom nepoctivě* vymohl, vracím čtyřnásobně.“+ 9 Ježíš mu na to řekl: „Dnes přišla do tohoto domu záchrana, protože i on je Abrahamův syn. 10 Syn člověka totiž přišel hledat a zachránit to, co bylo ztraceno.“+

11 Těm, kdo mu naslouchali, vyprávěl další podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni si mysleli, že se Boží království objeví okamžitě.+ 12 Řekl: „Jeden člověk urozeného původu cestoval do daleké země,+ aby získal královskou moc* a vrátil se jako král. 13 Zavolal si deset svých otroků, dal jim deset min* a řekl jim: ‚Obchodujte s nimi, dokud nepřijdu.‘+ 14 Ale jeho spoluobčané ho nenáviděli a poslali za ním skupinu vyslanců, aby řekli: ‚Nechceme, aby nad námi tento muž kraloval.‘

15 Když získal královskou moc a vrátil se, zavolal si otroky, kterým dal peníze,* a chtěl zjistit, kolik toho obchodováním vydělali.+ 16 A tak předstoupil první a řekl: ‚Pane, tvoje mina vynesla deset min.‘+ 17 Řekl mu: ‚Výborně, dobrý otroku! Protože jsi byl věrný ve velmi malé věci, měj moc nad deseti městy.‘+ 18 Přišel druhý a řekl: ‚Pane, tvoje mina vydělala pět min.‘+ 19 Odpověděl mu: ‚Ty vládni nad pěti městy.‘ 20 Ale další přišel a řekl: ‚Pane, tady je tvoje mina. Měl jsem ji schovanou v látce. 21 Bál jsem se tě, protože jsi drsný člověk. Vybíráš, co jsi neuložil, a sklízíš, co jsi nezasel.‘+ 22 Odpověděl mu: ‚Soudím tě tvými vlastními slovy, špatný otroku. Věděl jsi, že jsem drsný člověk a že vybírám, co jsem neuložil, a sklízím, co jsem nezasel.+ 23 Proč jsi tedy nedal moje peníze* do banky? Pak bych je při svém příchodu vybral i s úrokem.‘

24 Nato řekl těm, kdo tam stáli: ‚Vezměte mu tu minu a dejte ji tomu, který má deset min.‘+ 25 Namítli: ‚Pane, už jich má deset!‘ 26 ‚Říkám vám: Každému, kdo má, bude dáno víc, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.+ 27 A mé nepřátele, kteří nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a přede mnou je popravte.‘“

28 Potom co to řekl, pokračoval v cestě do Jeruzaléma. 29 Když se přiblížil k Betfage a Betanii u hory, která se nazývá Olivová,+ vyslal dva učedníky+ 30 a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je na dohled. Když do ní vstoupíte, najdete uvázané oslátko, na kterém ještě nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte sem. 31 A kdyby se vás někdo zeptal: ‚Proč ho odvazujete?‘, řekněte: ‚Pán ho potřebuje.‘“ 32 A tak ti dva učedníci odešli a našli oslátko, přesně jak jim řekl.+ 33 Ale když ho odvazovali, jeho majitelé se jich zeptali: „Proč to oslátko odvazujete?“ 34 Odpověděli: „Pán ho potřebuje.“ 35 A přivedli ho k Ježíšovi, hodili přes něj své svrchní oděvy a Ježíše na něj posadili.+

36 Jak jel, lidé rozprostírali své svrchní oděvy na silnici.+ 37 Jakmile se přiblížil k místu, kde cesta klesá z Olivové hory, celý zástup učedníků začal radostně a hlasitě chválit Boha za všechny zázraky,* které viděli. 38 Volali: „Požehnaný je ten, kdo přichází jako král v Jehovově* jménu! Pokoj v nebi a sláva nahoře ve výšinách!“+ 39 Někteří farizeové v zástupu mu ale řekli: „Učiteli, pokárej své učedníky.“+ 40 Odpověděl jim: „Říkám vám, že kdyby oni mlčeli, křičely by kameny.“

41 Když se blížil k městu a uviděl ho, zaplakal nad ním+ 42 a řekl: „Kdybys tak tento den poznalo, co vede k pokoji! Teď je to však tvým očím skryté.+ 43 Přijdou totiž dny, kdy kolem tebe tvoji nepřátelé postaví opevnění ze špičatých kůlů, obklíčí tě a ze všech stran tě oblehnou.*+ 44 Mrští o zem tebou i tvými dětmi uvnitř tebe+ a nenechají v tobě kámen na kameni,+ protože jsi nerozpoznalo dobu, kdy jsi bylo zkoumáno.“

45 Pak vstoupil do chrámu a začal vyhánět ty, kdo tam prodávali.+ 46 Řekl jim: „Je napsáno: ‚Můj dům bude domem modlitby‘,+ ale vy jste z něho udělali lupičskou jeskyni.“+

47 Každý den pak v chrámu vyučoval. Přední kněží, znalci Zákona a přední muži z lidu se ho však snažili zabít,+ 48 ale nenašli žádný způsob, jak to udělat, protože všichni lidé mu viseli na rtech.+

20 Když Ježíš v jednom z těch dnů vyučoval lid v chrámu a oznamoval dobrou zprávu, přišli přední kněží a znalci Zákona se staršími 2 a zeptali se ho: „Řekni nám, jakým právem to děláš. Kdo ti k tomu dal oprávnění?“+ 3 Odpověděl jim: „Také se vás na něco zeptám. Řekněte mi: 4 Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, nebo od lidí?“ 5 Začali se spolu radit: „Pokud řekneme: ‚Z nebe‘, namítne: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘ 6 Pokud ale řekneme: ‚Od lidí‘, všichni nás budou kamenovat, protože jsou přesvědčení, že Jan byl prorok.“+ 7 Odpověděli tedy, že nevědí. 8 Ježíš jim řekl: „Ani já vám neřeknu, jakým právem to dělám.“

9 Potom začal lidem vyprávět toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici,+ pronajal ji vinařům a na dlouho odcestoval do ciziny.+ 10 Ve stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby mu dali něco z úrody té vinice. Vinaři ho ale zbili a poslali pryč s prázdnou.+ 11 Poslal k nim jiného otroka. Toho také zbili a ponížili a poslali pryč s prázdnou. 12 Přesto poslal třetího. I toho zranili a vyhnali. 13 Pak si majitel vinice řekl: ‚Co udělám? Pošlu svého milovaného syna.+ Toho snad budou respektovat.‘ 14 Když ho vinaři zahlédli, domluvili se na něj. Řekli si: ‚To je dědic. Zabijme ho a dědictví bude naše!‘ 15 A tak ho vyvlekli z vinice a zabili.+ Co jim tedy majitel vinice udělá? 16 Přijde, ty vinaře zabije a vinici dá jiným.“

Když to slyšeli, řekli: „Ať se to nikdy nestane!“ 17 Podíval se však na ně a řekl: „Co tedy znamená, když je napsáno ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal hlavním úhelným kamenem‘?*+ 18 Každý, kdo na ten kámen spadne, se roztříští.+ A na koho ten kámen spadne, toho rozdrtí.“

19 Znalci Zákona a přední kněží se ho v tu chvíli chtěli chopit, protože si uvědomili, že když vyprávěl to podobenství, měl na mysli je. Ale báli se lidí.+ 20 A potom co ho pozorně sledovali, poslali tajně najaté muže, aby předstírali, že jsou upřímní,* a chytili ho za slovo,+ takže by ho pak mohli vydat vládě a místodržitelově pravomoci. 21 Zeptali se ho: „Učiteli, víme, že mluvíš a vyučuješ správně a nikomu nenadržuješ, ale vyučuješ o Bohu podle pravdy. 22 Je správné, abychom platili daně císaři,* nebo ne?“ 23 Rozpoznal však jejich vychytralost a řekl jim: 24 „Ukažte mi denár.* Čí obraz a nápis je na něm?“ „Císařův,“ odpověděli. 25 Řekl jim: „Rozhodně tedy dávejte* císařovy věci císaři,+ ale Boží věci Bohu.“+ 26 A tak ho nedokázali před lidmi chytit za slovo. Jeho odpověď je ohromila a už nic neříkali.

27 Ale přišli někteří ze saduceů, kteří říkají, že není vzkříšení,+ a zeptali se ho:+ 28 „Učiteli, Mojžíš nám napsal: ‚Pokud bratr nějakého muže zemře a zanechá po sobě manželku, ale byl bezdětný, jeho bratr by si ji měl vzít a zplodit mu potomka.‘+ 29 Bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bezdětný. 30 A tak se s ní oženil druhý, 31 pak třetí, stejně všech sedm. Všichni zemřeli a nezanechali po sobě žádné děti. 32 Jako poslední zemřela ta žena. 33 Čí manželkou se tedy stane při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm.“

34 Ježíš jim řekl: „Děti tohoto systému* se žení a vdávají, 35 ale ti, kdo jsou uznáni za hodné žít v budoucím systému a být vzkříšeni z mrtvých, se nežení ani nevdávají.+ 36 Nemůžou už ani zemřít, protože jsou jako andělé a vzkříšením* se stávají Božími dětmi. 37 A že jsou mrtví kříšeni, ukázal i Mojžíš ve zprávě o trnitém keři, když nazývá Jehovu* ‚Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba‘.+ 38 Není Bohem mrtvých, ale živých, protože ti všichni jsou pro něho živí.“+ 39 Někteří znalci Zákona na to reagovali: „Učiteli, dobře jsi to řekl.“ 40 Už totiž neměli odvahu položit mu jedinou otázku.

41 On se jich naopak zeptal: „Jak to, že se říká, že Kristus je Davidovým synem?+ 42 Vždyť sám David říká v knize Žalmů: ‚Jehova* řekl mému Pánu: „Seď po mé pravici, 43 dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnožku pod tvé nohy.“‘+ 44 David ho tedy nazývá Pánem. Jak potom může být jeho synem?“

45 Zatímco všichni lidé naslouchali, řekl svým učedníkům: 46 „Dejte si pozor na znalce Zákona, kteří se rádi prochází v dlouhých rouchách, líbí se jim, když je lidé zdraví na tržištích, mají rádi přední* sedadla v synagogách a nejčestnější místa na večeřích,+ 47 pohlcují majetek* vdov a okázale* pronáší dlouhé modlitby. Nad těmi bude vynesen přísnější rozsudek.“

21 Když se rozhlédl, uviděl, jak bohatí lidé vhazují své dary do pokladnic.+ 2 Potom viděl jednu chudou vdovu, jak tam vhazuje dvě drobné mince velmi malé hodnoty,*+ 3 a řekl: „Řeknu vám pravdu, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní.+ 4 Ti totiž dali dary ze svého přebytku, ale ona dala ze svého nedostatku všechno, co měla na živobytí.“+

5 Později, když někteří mluvili o chrámu, jak je vyzdobený krásnými kameny a zasvěcenými věcmi,+ 6 řekl: „Přijdou dny, kdy z toho, co teď vidíte, nezůstane kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“+ 7 Potom se ho zeptali: „Učiteli, kdy se to stane a co bude znamením, že to má brzy nastat?“+ 8 Řekl: „Dávejte si pozor, abyste se nenechali oklamat,+ protože mnozí přijdou v mém jménu a řeknou: ‚Jsem to já‘ a ‚Ten čas se přiblížil.‘ Nechoďte za nimi.+ 9 Dále, až uslyšíte o válkách a nepokojích, neděste se. To se totiž musí nejdřív stát, ale konec nepřijde okamžitě.“+

10 Potom jim řekl: „Bude bojovat národ proti národu+ a království proti království.+ 11 Budou velká zemětřesení a na jednom místě za druhým hlad a mory.*+ Budou strašlivé úkazy a veliká znamení z nebe.

12 Ale než se to všechno stane, lidé se vás chopí a budou vás pronásledovat.+ Budou vás vydávat do synagog a do vězení a kvůli mému jménu přivádět před krále a místodržitele.+ 13 Tak budete vydávat svědectví. 14 Rozhodněte se tedy ve svém srdci, že si nebudete předem zkoušet, jak se hájit,+ 15 protože vám dám do úst takovou moudrost, že všichni vaši protivníci dohromady jí nedokážou odporovat ani ji vyvrátit.+ 16 Zradí* vás i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a některé z vás usmrtí+ 17 a kvůli mému jménu vás budou všichni lidé nenávidět.+ 18 Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí.+ 19 Když vytrváte, zachováte si* život.+

20 Ale až uvidíte Jeruzalém obležený vojsky,+ vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení.+ 21 Ať potom ti, kdo budou v Judeji, utečou do hor,+ ti, kdo budou v Jeruzalémě, ať odejdou a ti, kdo budou na venkově, ať do něho nevstupují, 22 protože to jsou dny pro vykonání spravedlnosti,* aby se splnilo všechno, co je napsáno. 23 V těch dnech běda těhotným a těm, které kojí!+ V této zemi totiž nastane velká tíseň a proti tomuto lidu přijde zloba. 24 Padnou mečem a budou odvedeni jako zajatci do všech národů.+ A Jeruzalém budou pošlapávat národy,* dokud se nenaplní stanovené časy národů.*+

25 Budou také znamení na slunci, měsíci a hvězdách+ a na zemi budou národy prožívat úzkost, protože kvůli řevu rozbouřeného moře nebudou vědět kudy kam. 26 Lidé budou omdlévat strachem a očekáváním toho, co přichází na obydlenou zemi. Nebeské moci* totiž budou otřeseny. 27 A uvidí Syna člověka,+ jak přichází v oblaku s mocí a velkou slávou.+ 28 Až se to však začne dít, napřimte se a zvedněte hlavu, protože se blíží vaše osvobození.“

29 Pak jim řekl podobenství: „Všimněte si fíkovníku a ostatních stromů.+ 30 Když vidíte, že pučí, víte, že je blízko léto. 31 Stejně až uvidíte, že se dějí tyto věci, vězte, že je blízko Boží království. 32 Ujišťuji vás, že tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane.+ 33 Nebe a země pominou, ale má slova rozhodně nepominou.+

34 Dávejte si však pozor, aby vaše srdce nikdy nebylo zatíženo přejídáním, přílišným pitím+ a životními starostmi+ a ten den na vás nepřišel náhle, v jednom okamžiku, 35 jako léčka.+ Přijde totiž na všechny, kdo žijí na zemi. 36 Buďte tedy bdělí+ a stále úpěnlivě proste,+ aby se vám podařilo uniknout všem těmto věcem, které musí nastat, a obstát před Synem člověka.“+

37 Ve dne Ježíš vyučoval v chrámu, ale večer odcházel nocovat na horu, která se nazývá Olivová. 38 A všichni lidé za ním brzy ráno přicházeli do chrámu, aby mu naslouchali.

22 Blížil se Svátek nekvašených chlebů, který se nazývá Pesach.+ 2 A přední kněží a znalci Zákona hledali způsob, jak se Ježíše zbavit.+ Báli se totiž lidí.+ 3 Satan tehdy vstoupil do Jidáše, zvaného Iškariotský, který patřil k těm dvanácti.+ 4 Ten se vydal za předními kněžími a veliteli chrámové stráže a mluvil s nimi o tom, jak jim ho zradí.+ 5 Měli z toho radost a dohodli se, že mu dají stříbrné peníze.+ 6 Souhlasil a začal hledat vhodnou příležitost, aby jim ho mohl zradit, až u toho nebude zástup.

7 Nastal den Nekvašených chlebů, ve kterém se musí obětovat pesachová oběť,+ 8 a tak Ježíš poslal Petra a Jana a řekl jim: „Jděte a připravte nám pesachovou večeři.“+ 9 Zeptali se ho: „Kde chceš, abychom ji připravili?“ 10 Odpověděl jim: „Až vejdete do města, potkáte člověka, který ponese hliněný džbán s vodou. Jděte za ním do domu, do kterého vstoupí.+ 11 A pánovi domu řekněte: ‚Učitel se tě ptá: „Kde je místnost pro hosty, ve které bych se svými učedníky mohl jíst pesachovou večeři?“‘ 12 Ukáže vám velkou horní místnost, kde bude vše potřebné. Tam to připravte.“ 13 Odešli tedy a našli to přesně tak, jak jim řekl. A připravili všechno na Pesach.

14 Když přišel čas, zaujal místo u stolu* se svými apoštoly.+ 15 Řekl jim: „Velmi jsem si přál jíst s vámi tuto pesachovou večeři před tím, než budu trpět, 16 protože vám říkám, že ji nebudu znovu jíst, dokud se nenaplní* v Božím království.“ 17 A když si vzal pohár, vzdal díky a řekl: „Vezměte ho a podávejte si ho mezi sebou, 18 protože vám říkám, že odteď už nebudu pít z plodu révy, dokud nepřijde Boží království.“

19 Pak vzal chléb,+ vzdal díky, rozlámal ho a dal jim ho se slovy: „To znamená mé tělo,+ které má být dáno za vás.+ Dělejte to na mou památku.“+ 20 Stejně to po večeři udělal i s pohárem a řekl: „Tento pohár znamená novou smlouvu+ uvedenou v platnost mou krví,+ která má být vylita za vás.“+

21 „Ale můj zrádce je se mnou u stolu.+ 22 Syn člověka totiž odchází, jak je určeno,+ ale běda tomu, kdo ho zradí!“+ 23 Začali se tedy mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo se to chystá udělat.+

24 Také však mezi nimi došlo k ostrému sporu, kdo z nich je největší.*+ 25 Ale řekl jim: „Králové národů nad lidmi panují a ti, kdo mají moc, jsou vychvalováni jako dobrodinci.+ 26 Vy ale takoví nemáte být.+ Ten, kdo je mezi vámi největší, ať se stane jakoby nejmladším+ a ten, kdo vede, ať je jako ten, kdo slouží. 27 Kdo je totiž větší: ten, kdo je* u stolu, nebo ten, kdo obsluhuje?* Není to ten, kdo je* u stolu? Já jsem ale mezi vámi jako ten, kdo obsluhuje.*+

28 Vy jste však se mnou vydrželi+ v mých zkouškách.+ 29 Uzavírám s vámi smlouvu o kralování, právě jako můj Otec uzavřel smlouvu se mnou,+ 30 abyste jedli a pili u mého stolu v mém království+ a seděli na trůnech+ a soudili 12 izraelských kmenů.+

31 Šimone, Šimone, Satan si vás vyžádal, aby vás proséval jako pšenici.+ 32 Ale úpěnlivě jsem za tebe prosil, aby tvoje víra nezeslábla.+ A ty, až se vrátíš, posiluj své bratry.“+ 33 Řekl mu na to: „Pane, jsem připravený jít s tebou i do vězení, i na smrt!“+ 34 Ale Ježíš mu odpověděl: „Říkám ti, Petře, než dnes kohout zakokrhá, třikrát zapřeš, že mě znáš.“+

35 Pak se jich zeptal: „Chybělo vám snad něco, když jsem vás posílal bez měšce, mošny s jídlem a sandálů?“+ Odpověděli: „Ne.“ 36 Řekl jim: „Teď ale, kdo má měšec, ať si ho vezme, stejně i mošnu s jídlem, a kdo nemá meč, ať prodá svůj svrchní oděv a koupí si ho. 37 Vždyť vám říkám, že se na mně musí splnit to, co je napsáno: ‚Byl počítán mezi zločince.‘+ To, co se mě týká, se totiž plní.“+ 38 Řekli: „Pane, podívej, tady jsou dva meče.“ Odpověděl: „To stačí.“

39 Vyšel ven a podle svého zvyku se vydal na Olivovou horu. Učedníci šli s ním.+ 40 Když přišli na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“+ 41 A sám od nich poodešel, asi co by kamenem dohodil, klekl si a začal se modlit: 42 „Otče, pokud chceš, odeber mi tento pohár. Přesto ať se neděje moje vůle, ale tvoje.“+ 43 Tehdy se mu objevil anděl z nebe a posílil ho.+ 44 Ale prožíval taková duševní muka, že se modlil ještě vroucněji,+ a jeho pot stékající na zem byl jako kapky krve. 45 Když se domodlil, vstal, přišel k učedníkům a zjistil, že ze samého zármutku usnuli.+ 46 Řekl jim: „Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“+

47 Ještě ani nedomluvil a přiblížil se zástup, který vedl muž jménem Jidáš, jeden z těch dvanácti. Přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.+ 48 Ale Ježíš mu řekl: „Jidáši, zrazuješ Syna člověka polibkem?“ 49 Když ti kolem něho viděli, co se chystá, zeptali se: „Pane, máme použít meče?“ 50 Jeden z nich dokonce zasáhl veleknězova otroka a usekl mu pravé ucho.+ 51 „Dost,“ řekl Ježíš. Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. 52 Pak řekl předním kněžím, velitelům chrámové stráže a starším, kteří tam pro něj přišli: „Vyšli jste s meči a holemi jako na nějakého lupiče?+ 53 Dokud jsem byl s vámi den co den v chrámu,+ nevztáhli jste na mě ruku.+ Teď je však vaše hodina a vládne temnota.“+

54 Potom ho zatkli a odvedli+ do veleknězova domu. Petr ho ale zpovzdálí následoval.+ 55 Když uprostřed nádvoří rozdělali oheň a posadili se kolem, Petr tam seděl s nimi.+ 56 Jak seděl ve světle ohně, všimla si ho jedna služka, zadívala se na něj a řekla: „Tenhle byl také s ním.“ 57 Ale on to popřel: „Neznám ho, ženo.“ 58 Za chvíli si ho všiml někdo jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“ Petr však reagoval: „Ne, nejsem.“+ 59 Uplynula asi hodina a někdo jiný začal důrazně tvrdit: „Tenhle muž byl určitě také s ním. Vždyť je to Galilejec!“ 60 Ale Petr se bránil: „Člověče, nevím, o čem mluvíš.“ A v tu chvíli, ještě když mluvil, zakokrhal kohout. 61 Vtom se Pán otočil, podíval se na Petra a ten si vzpomněl, co mu Pán řekl: „Než dnes kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“+ 62 Vyšel ven a hořce se rozplakal.

63 Muži, kteří Ježíše hlídali, se mu začali posmívat+ a tloukli ho.+ 64 Zakryli mu obličej a ptali se ho: „Dokaž, že jsi prorok! Kdo tě udeřil?“ 65 A říkali proti němu spoustu dalších rouhavých věcí.

66 Když se rozednilo, shromáždili se starší lidu, jak přední kněží, tak znalci Zákona.+ Dali ho přivést do Sanhedrinu a řekli: 67 „Pokud jsi Kristus, řekni nám to.“+ Odpověděl jim však: „I kdybych vám to řekl, stejně byste tomu nevěřili. 68 A kdybych se vás ptal já, neodpověděli byste. 69 Ale od nynějška bude Syn člověka+ sedět po mocné Boží pravici.“+ 70 Všichni řekli: „Jsi tedy Boží Syn?“ Odpověděl jim: „Vy sami říkáte, že jsem.“ 71 „Na co potřebujeme další svědectví?“ řekli. „Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst.“+

23 Všichni do jednoho tedy vstali a odvedli ho k Pilátovi.+ 2 Tam ho začali obviňovat:+ „Zjistili jsme, že tento muž rozvrací náš národ, zakazuje platit daně císaři+ a říká o sobě, že je Kristus, král.“+ 3 Pilát mu položil otázku: „Jsi králem Židů?“ Odpověděl: „Sám to říkáš.“+ 4 Potom Pilát řekl předním kněžím a zástupům: „Nenašel jsem nic, za co by měl být ten člověk odsouzen.“+ 5 Ale naléhali na něj: „Svým učením podněcuje lidi ke vzpouře po celé Judeji. Začal v Galileji a dostal se až sem.“ 6 Když to Pilát slyšel, zeptal se, jestli je ten člověk Galilejec. 7 Když se ujistil, že spadá do pravomoci Heroda,*+ poslal ho k Herodovi, který byl v těch dnech také v Jeruzalémě.

8 Když Herodes Ježíše uviděl, měl velkou radost. Už dlouho ho chtěl vidět, protože o něm hodně slyšel,+ a doufal, že před ním Ježíš provede nějaký zázrak.* 9 Kladl mu tedy mnoho otázek, ale on mu na žádnou neodpověděl.+ 10 Přední kněží a znalci Zákona však povstávali a ostře ho obviňovali. 11 Herodes mu pak spolu se svými vojáky dal najevo své pohrdání,+ zesměšnil ho+ tím, že ho oblékl do nádherného oděvu, a potom ho poslal zpátky k Pilátovi. 12 Ten den se Herodes a Pilát spřátelili. Předtím mezi nimi totiž panovalo nepřátelství.

13 Pilát potom svolal přední kněze, vůdce a lid 14 a řekl jim: „Přivedli jste ke mně tohoto člověka s tím, že podněcuje lidi ke vzpouře. Já jsem ho před vámi vyslechl, ale nezjistil jsem, že by se provinil něčím, z čeho ho obviňujete.+ 15 Nic nezjistil ani Herodes, vždyť nám ho poslal zpátky. Neudělal nic, za co by si zasloužil smrt. 16 Potrestám ho+ tedy a pak ho propustím.“ 17 *—— 18 Ale celý zástup křičel: „Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!“+ 19 (Toho uvěznili za povstání, ke kterému došlo ve městě, a za vraždu.) 20 Pilát k nim znovu promluvil, protože chtěl propustit Ježíše.+ 21 Potom začali řvát: „Na kůl s ním! Na kůl s ním!“+ 22 Potřetí jim řekl: „Proč? Co ten člověk udělal špatného? Nezjistil jsem nic, za co by si zasloužil smrt. Potrestám ho tedy a propustím.“ 23 Ale naléhali na něj a s velkým křikem žádali, aby byl pověšen na kůl. Křičeli tak silně, 24 až jim Pilát ustoupil a vynesl rozsudek, jaký chtěli.+ 25 Propustil muže, který byl ve vězení za povstání a vraždu a o kterého žádali, ale Ježíše na jejich přání poslal na smrt.

26 Když ho odváděli, chopili se nějakého Šimona, původem z Kyréné, který přicházel z venkova, a naložili na něj mučednický kůl,* aby ho nesl za Ježíšem.+ 27 Šlo za ním velké množství lidí, včetně žen, které se bily do prsou a naříkaly nad ním. 28 Ježíš se k ženám otočil a řekl: „Jeruzalémské dcery, přestaňte nade mnou plakat. Spíš plačte nad sebou a nad svými dětmi,+ 29 protože přichází dny, kdy lidé řeknou: ‚Šťastné jsou neplodné ženy, ty, které nerodily a nekojily!‘+ 30 Pak začnou říkat horám: ‚Padněte na nás!‘ a kopcům: ‚Přikryjte nás!‘+ 31 Když tohle dělají, dokud má strom vláhu, co se stane, až uschne?“

32 Spolu s ním vedli na popravu ještě další dva muže, zločince.+ 33 A když se dostali na místo, které se nazývá Lebka,+ přibili ho tam na kůl vedle těch zločinců, jeden byl napravo od něj a druhý nalevo.+ 34 Ale Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, protože nevědí, co dělají.“ Také házeli los, aby si rozdělili jeho oděv.+ 35 Lidé stáli a přihlíželi, ale vůdci se mu pošklebovali: „Zachránil jiné, tak ať zachrání sám sebe, když je Božím Kristem, tím Vyvoleným.“+ 36 I vojáci se mu vysmívali. Přistupovali k němu, nabízeli mu kyselé víno+ 37 a říkali: „Pokud jsi králem Židů, zachraň se.“ 38 Byl nad ním také nápis: „To je král Židů.“+

39 Jeden ze zločinců, kteří tam viseli, ho urážel:+ „Nejsi snad Kristus? Zachraň sebe i nás!“ 40 Nato ho ten druhý pokáral: „To se vůbec nebojíš Boha? Vždyť jsi dostal stejný trest. 41 A my trpíme právem, protože dostáváme zaslouženou odplatu za to, co jsme dělali. Ale on nic špatného neudělal.“ 42 Pak řekl: „Ježíši, vzpomeň si na mě, až se dostaneš do svého království.“+ 43 Ježíš mu odpověděl: „Ujišťuji tě dnes: Budeš se mnou v ráji.“+

44 Bylo teď kolem poledne,* a přesto na celou zemi padla tma a trvala až do tří hodin,*+ 45 protože pohaslo sluneční světlo. Opona svatyně+ se uprostřed roztrhla.+ 46 A Ježíš hlasitě vykřikl: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha!“+ Po těch slovech vydechl naposled.+ 47 Když důstojník viděl, co se stalo, začal oslavovat Boha a řekl: „Ten člověk byl opravdu nevinný.“*+ 48 A když zástupy, které se tam shromáždily na tu podívanou, viděly, co se stalo, začaly se rozcházet a bily se do prsou. 49 A všichni, kdo se s ním znali, včetně žen, které ho doprovázely z Galileje, stáli opodál a dívali se na to.+

50 A byl tam muž, který se jmenoval Josef, člen Rady, dobrý a bezúhonný* člověk.+ 51 (Při hlasování nepodpořil jejich úmysl a čin.) Byl z Arimatie, města Judejců, a očekával Boží království. 52 Tento muž vešel k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo. 53 Sundal ho z kůlu,+ zabalil ho do jemného plátna a položil do hrobky* vytesané ve skále,+ kde ještě nebyl nikdo pohřben. 54 Byl den přípravy+ a měl začít sabat.+ 55 Šly za ním ženy, které Ježíše následovaly z Galileje, a podívaly se na hrobku i na to, jak bylo uloženo jeho tělo.+ 56 Pak se vrátily, aby připravily vonné látky a oleje. O sabatu samozřejmě podle přikázání odpočívaly.+

24 První den v týdnu přišly brzy ráno k hrobce* a přinesly vonné látky, které připravily.+ 2 Ale zjistily, že od hrobky je odvalený kámen,+ 3 a když do ní vstoupily, tělo Pána Ježíše nenašly.+ 4 Byly z toho zmatené. Najednou u nich stáli dva muži v zářících oděvech. 5 Ženy se polekaly a stály s hlavou skloněnou k zemi, a tak jim ti muži řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?+ 6 Není tady, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak s vámi mluvil, když byl ještě v Galileji, 7 a říkal, že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být přibit na kůl a třetí den vzkříšen.“+ 8 Tehdy si jeho slova připomněly,+ 9 vrátily se od hrobky a oznámily všechno těm jedenácti i všem ostatním.+ 10 Těmi ženami byly Marie Magdaléna, Joana a Jakubova matka Marie. Také ostatní ženy, které byly s nimi, o tom apoštolům vyprávěly. 11 Těm to však připadalo jako nesmysl a nevěřili jim.

12 Ale Petr vstal a běžel k hrobce, a když se naklonil dovnitř, uviděl jen pruhy plátna. A tak odešel a divil se, co se to stalo.

13 Ten den dva z nich cestovali do vesnice nazývané Emauzy, která byla asi 11 kilometrů* od Jeruzaléma, 14 a povídali si o všem, k čemu došlo.

15 Zatímco si povídali a probírali to, připojil se k nim samotný Ježíš a šel s nimi. 16 Jejich očím ale bylo zabráněno, aby ho poznali.+ 17 Zeptal se jich: „O čem spolu cestou debatujete?“ Celí smutní se zastavili. 18 Jeden z nich, který se jmenoval Kleofáš, mu odpověděl: „Jsi snad cizinec a bydlíš v Jeruzalémě sám, že nevíš,* co se tam v těchto dnech stalo?“ 19 Zeptal se jich: „A co se stalo?“ Řekli mu: „To ohledně Ježíše Nazaretského.+ Byl to prorok, který se před Bohem a všemi lidmi prokázal jako mocný svými skutky i slovy.+ 20 A naši přední kněží a vůdci ho vydali, aby byl odsouzen k smrti,+ a přibili ho na kůl. 21 Ale my jsme doufali, že on je ten, kdo osvobodí Izrael.+ A kromě toho je to už třetí den, co se to stalo. 22 Navíc nás překvapily některé ženy mezi námi. Vydaly se totiž brzy ráno k hrobce,+ 23 ale jeho tělo nenašly a přišly s tím, že se jim objevili andělé a řekli jim, že je naživu. 24 Pak někteří z nás šli k hrobce+ a zjistili, že je to přesně tak, jak ženy řekly, ale jeho neviděli.“

25 Řekl jim na to: „Vy nerozumní s nevnímavým srdcem!* Jak těžké je pro vás uvěřit všemu, co říkali proroci! 26 Copak nebylo nutné, aby to Kristus vytrpěl+ a získal svou slávu?“+ 27 A začal od Mojžíše a všech Proroků+ a vysvětloval jim, co se na něj v celém Písmu vztahovalo.

28 Když došli k vesnici, kam měli namířeno, dělal, jako by chtěl jít dál. 29 Ale naléhali na něj: „Zůstaň s námi, protože se blíží večer a brzy bude tma.“ Vešel tedy dovnitř a zůstal s nimi. 30 A když s nimi byl* u stolu, vzal chleba, pomodlil se,* rozlámal ho a podával jim ho.+ 31 Vtom se jim otevřely oči a poznali ho, ale on jim zmizel.+ 32 A říkali jeden druhému: „Nehořelo snad naše srdce, když s námi po cestě mluvil a jasně nám vysvětloval* Písmo?“ 33 Hned vstali, vrátili se do Jeruzaléma a našli pohromadě těch jedenáct spolu s dalšími. 34 Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a objevil se Šimonovi!“+ 35 Oni jim zase vyprávěli, co se jim stalo na cestě a jak ho poznali podle lámání chleba.+

36 Zatímco o tom mluvili, najednou stál mezi nimi a řekl jim: „Pokoj vám.“+ 37 Ale lekli se a byli vyděšení, protože si mysleli, že vidí ducha. 38 Řekl jim tedy: „Proč jste rozrušení a proč v srdci pochybujete? 39 Podívejte se na moje ruce a nohy, že jsem to já. Dotkněte se mě a podívejte se: Duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte u mě.“ 40 A když to řekl, ukázal jim ruce a nohy. 41 Ale když tomu ze samé radosti a úžasu pořád nevěřili, zeptal se jich: „Máte tu něco k jídlu?“ 42 Podali mu tedy kus pečené ryby 43 a on si ji vzal a před jejich očima ji snědl.

44 Pak jim řekl: „Vzpomeňte si, co jsem vám říkal, dokud jsem byl ještě s vámi,+ totiž že se musí splnit všechno, co je o mně napsané v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a v Žalmech.“+ 45 Potom jim otevřel mysl, aby pochopili Písmo,+ 46 a řekl jim: „Je napsáno, že Kristus bude trpět a třetí den vstane z mrtvých+ 47 a že se bude na základě jeho jména ve všech národech+ kázat pokání k odpuštění hříchů,+ počínaje Jeruzalémem.+ 48 Vy o tom máte vydávat svědectví.*+ 49 A sešlu na vás to, co slíbil můj Otec. Zůstaňte však ve městě, dokud nedostanete moc* shora.“+

50 Potom je odvedl až k Betanii, pozvedl ruce a požehnal jim. 51 Zatímco jim žehnal, vzdálil se od nich a byl odnášen do nebe.+ 52 Poklonili se mu* a s velkou radostí se vrátili do Jeruzaléma.+ 53 A stále byli v chrámu a chválili Boha.+