Březen

Jeftovi nevlastní bratři na něj žárlili a nenáviděli ho, a proto ho vyhnali z domova a nezákonně ho připravili o dědictví, na které měl jako prvorozený syn právo. (Soud. 11:1–3) Když se na něj ale obrátili s prosbou o pomoc, ochotně jim vyhověl. (Soud. 11:4–11) Bojovat za Jehovovo jméno a jeho lid bylo pro něj mnohem důležitější než jeho pocity. Byl rozhodnutý projevovat víru v Jehovu a to přineslo jemu samotnému i celému národu mnoho dobrého. (Hebr. 11:32, 33) V čem nám může Jeftův příklad pomoct? Možná i nám občas někdo ze spoluvěřících ukřivdí nebo nás zklame. Co v takové situaci uděláme? Kdybychom kvůli tomu přestali sloužit Jehovovi, chodit na shromáždění nebo trávit čas se sborem, byla by to velká škoda. Když se budeme stejně jako Jefta řídit Božími zásadami, pomůže nám to zvládnout náročné situace a přispějeme k dobrým vztahům ve sboru. (Řím. 12:20, 21; Kol. 3:13) w16.04 1:7, 9, 10

Vytrvat musíme až do konce, ne jen po nějakou dobu. Představ si, že se nějaká loď začne potápět. Aby pasažéři přežili, musí plavat ke břehu. Pokud by některý z nich kousek od břehu přestal plavat, dopadl by stejně jako ten, kdo přestal plavat už po pár metrech. Podobně i my, pokud se chceme dostat do nového světa, musíme vytrvat až do konce. Mějme stejný postoj jako apoštol Pavel, který dvakrát prohlásil: „Proto se nevzdáváme.“ (2. Kor. 4:1, 16) Můžeme si být jistí, že Jehova nám v našem úsilí pomůže. Pavel napsal: „Vycházíme naprosto vítězně prostřednictvím toho, kdo nás miloval. Jsem totiž přesvědčen, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani vlády, ani věci nynější, ani věci budoucí, ani moci, ani výška, ani hloubka, ani žádné jiné stvoření nás nebudou schopni oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Řím. 8:37–39) w16.04 2:17, 18

Pros Jehovu o moudrost, abys dokázal rozpoznat nebezpečí a zůstat neutrální. Pokud jsi ve vězení nebo jiným způsobem trpíš kvůli svému pevnému rozhodnutí sloužit Bohu, modli se o sílu, abys dokázal odvážně obhajovat svoje přesvědčení a vydržet jakékoli pronásledování. (Sk. 4:27–31) Jehova ti může dávat sílu také prostřednictvím svého Slova. Přemýšlej o verších, které ti pomůžou zůstat neutrální navzdory zkouškám. Nauč se takové verše zpaměti, abys z nich mohl čerpat sílu i v situaci, kdy nebudeš mít přístup k Bibli. Boží Slovo může také posílit tvoji víru ve splnění Jehovových slibů. Tato víra je životně důležitá, pokud máme vydržet pronásledování. (Řím. 8:25) Zaměř se na ty části Bible, kde se mluví o slibech, které máš nejradši, a představuj si, jak v ráji zažíváš jejich splnění. w16.04 4:14, 15

Představitelé jiných křesťanských církví neoznamují dobrou zprávu o Království. A když už o něm mluví, často říkají, že je to stav srdce. (Luk. 17:21) Lidé se od nich nikdy nedozvědí, že Boží království je nebeská vláda, v jejímž čele stojí Ježíš Kristus, že tato vláda je tím pravým řešením všech problémů a že brzy odstraní ze země všechno zlo. (Zjev. 19:11–21) Většina duchovních o Ježíšovi mluví hlavně v souvislosti s Vánocemi a Velikonocemi. Zdá se, že vůbec netuší, čeho všeho Ježíš dosáhne jako nový vládce země. Není divu, že si ani neuvědomují, s jakou pohnutkou by měli dobrou zprávu o Království oznamovat. Určitě by to neměla být snaha si vydělat nebo získat peníze na stavbu honosných budov. Boží Slovo nemá být zneužíváno ke komerčním účelům. (2. Kor. 2:17) Ti, kdo oznamují dobrou zprávu, by to neměli dělat pro vlastní obohacení. (Sk. 20:33–35) w16.05 2:7, 8

Dejme tomu, že se ti líbí nějaký módní styl a tušíš, že by s ním někdo ve sboru mohl mít problém. Přitom tě ale nenapadá žádný biblický zákon, který bys takovým oblečením porušil. Jak se na to asi dívá Jehova? Apoštol Pavel napsal, „aby se ženy zdobily dobře upravenými šaty se skromností a zdravou myslí, ne módním splétáním vlasů a zlatem nebo perlami nebo velmi drahým oděním, ale tak, jak přísluší ženám, které vyznávají, že hluboce ctí Boha“. (1. Tim. 2:9, 10) Touto zásadou by se měli řídit i bratři. Jako oddaní Boží služebníci se nechceme rozhodovat jen podle toho, co se líbí nám, ale i podle toho, jak by naše oblečení nebo celkový vzhled mohly působit na druhé. Skromnost a láska nás vedou k tomu, že bereme ohled na názory svých spolukřesťanů a nechceme je nějak pohoršovat nebo odvádět jejich pozornost od důležitějších věcí. (1. Kor. 10:23; Fil. 3:17) w16.05 3:14

Adam se vzbouřil proti svému Stvořiteli, a tak přestal být Božím synem. „Velký oblak“ jeho potomků se ale rozhodl jinak. (Hebr. 12:1) Tito lidé Boha uznali za svého panovníka. Pokorně ho poslouchali a tím dali najevo, že za svého Otce a Hrnčíře chtějí mít jeho, a ne Satana. (Jan 8:44) Jejich věrnost Bohu nám připomíná slova dnešního denního textu. Pokorou a poslušností se vyznačují i dnešní Jehovovi služebníci. Považují za čest, že se můžou na Jehovu obracet jako na svého Otce, a přejí si, aby byl jejich Hrnčířem. Chceš být poddajnou hlínou, ze které může Bůh vytvarovat krásnou nádobu? A díváš se i na svoje bratry a sestry jako na nehotové nádoby, na kterých Jehova stále pracuje? w16.06 1:2, 3

Dnes, kdy máme na dosah nový svět, je naše víra zkoušena. Je proto potřeba, abychom zkoumali, jak pevnou víru máme. Zamysli se například nad tím, jak se díváš na Ježíšova slova z Matouše 6:33. Polož si otázky: Je z mých cílů a rozhodnutí vidět, že Ježíšovu slibu opravdu věřím? Byl bych ochotný vynechávat shromáždění nebo méně chodit do služby, kdybych si díky tomu vydělal víc peněz? Co udělám, když zjistím, že mě moje práce čím dál víc pohlcuje? Dovolím, aby mě svět vtlačil do svojí formy, a možná mě dokonce odvedl od služby Jehovovi? Naše srdce by se mohlo zatvrdit také v případě, že bychom se důsledně neřídili tím, co Bible říká například o špatné společnosti, postoji k vyloučeným nebo výběru zábavy. Pokud je to tvůj problém, je nezbytné, aby ses zamyslel nad kvalitou svojí víry. Upřímné sebezkoumání ve světle Božího Slova by mělo být naším dobrým zvykem. w16.06 2:8, 9

Dnešní celosvětová organizace Božích věrných služebníků, svědků Jehovových, je opravdu jedinečná. I když ji tvoří nedokonalí lidé, díky působení Božího ducha stále roste a rozvíjí se. Když v roce 1914 začaly poslední dny současného systému, bylo Božích služebníků poměrně málo. Jehova je ale podporoval v jejich kazatelském úsilí, a tak v následujících desetiletích poznaly miliony lidí biblickou pravdu a staly se svědky Jehovovými. Tento úžasný vzrůst Jehova předpověděl slovy dnešního denního textu a dodal: „Já, Jehova, to urychlím ve svůj čas.“ Dnes je jasně vidět, jak se toto proroctví splňuje. Božích služebníků je víc, než kolik má mnoho států obyvatel. w16.06 4:1, 2

Pro Ježíše bylo nepředstavitelné, že by jeho Otec opatřoval potravu ptákům, ale nepostaral by se stejným způsobem o lidi. (1. Petra 5:6, 7) Nedostaneme od něj jídlo až pod nos, ale může nás podpořit v našich snahách si ho vypěstovat nebo si na něj vydělat. A pokud je to potřeba, může podnítit druhé, aby se s námi rozdělili o to, co mají. I když se Ježíš nezmínil o tom, že by Jehova ptákům opatřoval hnízda, víme, že jim dává instinkty, schopnosti a potřebný materiál k tomu, aby si je mohli postavit. Podobně může Jehova pomoct i nám, abychom našli dostačující bydlení pro svoji rodinu. Když Ježíš řekl slova dnešního denního textu, pravděpodobně v tu chvíli myslel na to, že za lidi brzy zemře. (Srovnej s Lukášem 12:6, 7.) Ježíš nezemřel za nebeské ptáky, ale za nás, abychom mohli mít naději na věčný život. (Mat. 20:28) w16.07 1:11–13

Jak se vlastně lidé dostali do područí hříchu a smrti? Bible říká: „Pro přečin toho jednoho člověka [Adama] ... kralovala smrt.“ (Řím. 5:12, 14, 17) Máme ale možnost se z nadvlády hříchu vymanit. Jak? Pokud projevujeme víru v Kristovu výkupní oběť, dostáváme se pod nadvládu Jehovovy nezasloužené laskavosti. (Řím. 5:20, 21) Přestože jsme hříšní, nemusíme se smířit s tím, že hřích bude náš život ovládat. Když proto uděláme něco špatného, prosíme Jehovu o odpuštění. Jaký užitek můžeme z Boží nezasloužené laskavosti mít? Pavel řekl: „Poučuje nás, abychom odvrhli bezbožnost a světské touhy a žili uprostřed tohoto nynějšího systému věcí se zdravou myslí a spravedlností a zbožnou oddaností.“ (Tit. 2:11, 12) w16.07 3:5, 6

První manželství utrpělo hluboký šrám, protože Adam i Eva zneužili svoji svobodnou vůli a neposlechli Jehovu. Satan neboli „prahad“ Evu oklamal. Přesvědčil ji, že když sní ovoce ze „stromu poznání dobrého a špatného“, získá mimořádné poznání, díky kterému si sama dokáže určit, co je dobré a co je špatné. Eva měla respektovat to, že Adam je její hlavou, a zeptat se ho, co si o tom myslí. Ona to ale neudělala. A Adam neposlechl Boha a vzal si ovoce, které mu Eva dala. (Zjev. 12:9; 1. Mojž. 2:9, 16, 17; 3:1–6) Když Bůh volal Adama k odpovědnosti, on obvinil svoji manželku. Eva zase svalovala vinu na hada. (1. Mojž. 3:12, 13) Byly to ale jen chabé výmluvy. První lidé se proti Jehovovi vzbouřili a on je za to odsoudil. Je to pro nás důrazné varování. Aby bylo manželství šťastné, oba manželé musí být ochotní přijmout osobní zodpovědnost a poslouchat Jehovu. w16.08 1:1, 4, 5

Příčinou manželských problémů můžou být nerealistická očekávání. Když se sny o ideálním manželství nenaplní, člověk se někdy cítí nespokojený nebo podvedený, a může dokonce zahořknout. Neshody můžou vznikat také kvůli tomu, že každý z partnerů má jinou povahu, vyrostl v jiném prostředí nebo se jinak dívá na peníze, kontakt s příbuznými a výchovu dětí. Převážná většina křesťanů si ale zaslouží pochvalu, protože se nechávají vést Jehovou a díky tomu se jim daří nacházet řešení přijatelná pro oba. Křesťanští manželé, kteří mají vážné problémy, by se měli obrátit na starší. Tito zkušení bratři jim můžou pomoct, aby uplatňovali rady z Božího Slova. Manželé by také měli prosit Jehovu, aby jim dával svého ducha a pomáhal jim projevovat křesťanské vlastnosti a uvádět biblické zásady do praxe. (Gal. 5:22, 23) w16.08 2:11–13

Ježíš věděl, že službě bude moct věnovat jenom omezenou dobu. Přesto si našel čas, aby rozvíjel zájem lidí, kteří na dobrou zprávu reagovali příznivě. Jednou například vyučoval velký zástup z paluby člunu. Při té příležitosti Petrovi zázračně zajistil bohatý úlovek a řekl mu slova dnešního denního textu. K čemu to vedlo? Petr a jeho spolupracovníci dovezli „čluny zpátky k zemi a všechno zanechali a následovali ho“. (Luk. 5:1–11) O to, co Ježíš učil, se začal zajímat i Nikodém, člen Sanhedrinu. Protože se bál, co by tomu lidé řekli, neoslovil Ježíše na veřejnosti, ale přišel za ním tajně v noci. Ježíš se ochotně přizpůsobil a věnoval se mu. (Jan 3:1, 2) Pokud Boží Syn vynakládal čas na to, aby posiloval víru druhých, my bychom měli dělat to samé. Svědomitě proto choďme na opětovné návštěvy a snažme se zahajovat a vést biblická studia. w16.08 4:10, 11

Pokorně uznáváme, že Jehova je svatý a čistý a že jeho měřítka jsou pro nás nejlepší. Když jsme pokorní, těmito měřítky se řídíme a také bereme ohled na pocity a názory druhých. Z našeho stylu oblékání by mělo být jasně patrné, že uctíváme Jehovu. K takovému závěru by při pohledu na nás měli dojít naši bratři a sestry i ostatní lidé. Jehova má vysoká měřítka a my je chceme ze všech sil dodržovat. Bratři a sestry, kteří se o to snaží, si zaslouží pochvalu. Jejich vzhled a vynikající chování budí v lidech zájem o dobrou zprávu a dělají čest a radost Jehovovi. w16.09 3:18–20

Jákob byl houževnatý bojovník a byl rozhodnutý se za žádnou cenu nevzdat. (1. Mojž. 32:24–26) A za svoje odhodlání byl bohatě odměněn. Dostal příhodné jméno Izrael, což znamená „zápolící (vytrvávající) s Bohem“ nebo „Bůh zápolí“. O stejnou odměnu – Jehovovo schválení a požehnání – usilujeme i my. Jákobova milovaná manželka Ráchel si moc přála zažít splnění slibu, že Jehova požehná potomkům jejího manžela. Nemohla mít ale děti, což lidé v té době považovali za velké neštěstí. Kde brala citovou a fyzickou sílu k boji s okolnostmi, které jí tak ztěžovaly život a které nemohla ovlivnit? Ráchel nikdy neztratila naději. Ještě vroucněji se modlila k Jehovovi. Ten její upřímné prosby vyslyšel a nakonec jí požehnal tím, že měla děti. (1. Mojž. 30:8, 20–24) w16.09 2:6, 7

Důležité je vštípit dítěti to, jak užitečné jsou biblické zásady. (Žalm 1:1–3) Dá se to udělat různě. Například mu můžeš říct, aby si představilo, že bude žít na dalekém ostrově a že si musí vybrat několik lidí, kteří tam budou s ním. Zeptej se ho: „Jaké vlastnosti by každý měl mít, aby spolu všichni dobře vycházeli?“ Pak si můžete přečíst Galaťanům 5:19–23 a popovídat o tom, jaké lidi chce mít Jehova v novém světě. Tímto způsobem můžeš dítě naučit dvě důležité věci: Za prvé, Boží měřítka přispívají k pokojným a harmonickým vztahům. Za druhé, tím, že nás Jehova školí už teď, nás připravuje na život v novém světě. (Iz. 54:13; Jan 17:3) Tyto myšlenky můžeš zdůraznit ještě tím, že vybereš nějaký životní příběh z našich publikací, třeba z rubriky „Bible mění život lidí“, která vychází ve Strážné věži. w16.09 5:13, 14

I když možná máme spoustu povinností, každý z nás si musí vyhradit čas na osobní studium a rodinné uctívání. (Ef. 5:15) Naším cílem by ale nemělo být jenom přečíst si určitý počet stránek nebo si připravit komentáře na shromáždění. Chceme, aby Boží Slovo působilo na naše srdce a posílilo naši víru. Musíme být rozumní. Při studiu bychom měli přemýšlet nejenom o potřebách druhých, ale také o svých vlastních. (Fil. 1:9, 10) Musíme si uvědomit, že když se připravujeme do služby a na shromáždění nebo když pracujeme na nějakém proslovu, neznamená to, že látku automaticky vztáhneme na sebe. Uveďme si příklad: I když kuchař musí ochutnávat jídlo, než ho nechá servírovat, nemůže žít jen z toho. Pokud chce zůstat zdravý, musí připravovat výživná jídla i pro sebe. Podobně i my bychom se měli dobře duchovně sytit, abychom uspokojili svoje potřeby. w16.10 2:10, 11

Biblickou definici víry najdeme v Hebrejcům 11:1. Víra se týká dvou druhů věcí, které nemůžeme vidět. Za prvé jsou to věci, „na něž je naděje“. Patří k nim slíbené budoucí události, například odstranění všeho zla a příchod nového světa. Za druhé jsou to skutečnosti, které „nelze spatřit“. Řecké slovo, které je zde přeloženo jako „zřejmý projev“, také znamená „přesvědčivý důkaz“ o neviditelných skutečnostech, například o existenci Boha Jehovy, Ježíše Krista a andělů a o působení nebeského království. Jak můžeme dokázat, že naše naděje je živá a že věříme ve skutečnosti, které nemůžeme vidět a o kterých se píše v Bibli? Svými slovy a skutky, bez kterých by naše víra nebyla úplná. w16.10 4:6

Jehova a Ježíš si velmi váží toho, co všichni děláme pro podporu Království, i když nás v tom okolnosti můžou brzdit. (Luk. 21:1–4; 2. Kor. 8:12) Například někteří naši drazí zestárlí bratři a sestry se velmi snaží, aby byli pravidelně na shromáždění a chodili do služby. Neměli bychom je za to chválit? Kdykoli máš příležitost druhé povzbudit, využij ji. Pokud si všimneš něčeho, co si zaslouží pochvalu, proč ji nevyslovit? Když byli Pavel a Barnabáš v pisidské Antiochii, předsedající úředníci synagogy jim řekli: „Muži, bratři, jestliže máte nějaké slovo povzbuzení ..., povězte je.“ Pavel toho využil a všechny povzbudil. (Sk. 13:13–16, 42–44) Pokud budeme mít ve zvyku druhé povzbuzovat, oni budou na oplátku povzbuzovat nás. (Luk. 6:38) w16.11 1:3, 15, 16

Toho, že jsme součástí Jehovovy organizace, si moc vážíme. Když víme, jaké má Bůh na svoje služebníky požadavky, máme odpovědnost dělat, co je správné, a dávat tak najevo, že je pro nás tou nejvyšší autoritou. Stejně jako on musíme nenávidět, „co je špatné“, i když morálka v tomto světě stále upadá. (Žalm 97:10) Nikdy nesmíme přijmout názor, že „dobré je špatné a špatné je dobré“. (Iz. 5:20) Protože chceme dělat to, co se Bohu líbí, snažíme se zůstat tělesně, mravně i duchovně čistí. (1. Kor. 6:9–11) Milujeme Jehovu a plně mu důvěřujeme. To, že jsme mu věrní, ukazujeme tak, že se řídíme jeho měřítky, jasně stanovenými v jeho Slově. Ze všech sil se snažíme podle nich jednat, ať už jsme doma, ve sboru, v práci, nebo ve škole – prostě všude. w16.11 3:13

Badatelé Bible byli upřímní. Ale mezi lety 1914 a 1919 neměli úplně správný názor na podřízenost vládám. V souvislosti s válkou proto nebyli jako skupina vždycky neutrální. Například když prezident Spojených států oznámil, že 30. květen 1918 bude dnem modlitby za mír, Strážná věž vybídla badatele Bible, aby se k modlitbám připojili. Někteří bratři válku podpořili finančně, a to tím, že nakoupili dluhopisy. A několik jich dokonce šlo do zákopů s puškami a bajonety. Bylo by ale chybou dojít k závěru, že potřebné usměrnění a ukáznění přišlo v podobě toho, že se dostali do zajetí Velkého Babylonu. Naopak dobře chápali, že se musí od falešného náboženství oddělit, a v době první světové války už pod jeho vlivem skoro nebyli. (Luk. 12:47, 48) w16.11 5:9

Možná si říkáš, proč Pavel varoval před „tělesným smýšlením“ pomazané křesťany. A mohli by se v podobném nebezpečí ocitnout i dnešní křesťané, které Bůh považuje za svoje přátele a dívá se na ně jako na spravedlivé? Je smutné, že začít žít v souladu se svým hříšným tělem by mohl kterýkoli křesťan. Pavel například napsal, že někteří bratři v Římě byli otroky „svého vlastního břicha“, což mohly být sexuální touhy nebo touhy po jiných věcech, třeba jídle a pití. Někteří z nich „[sváděli] srdce bezelstných“. (Řím. 16:17, 18; Fil. 3:18, 19; Juda 4, 8, 12) Vzpomeň si také, že jeden bratr v Korintu žil nějakou dobu s manželkou svého otce. (1. Kor. 5:1) Je tedy pochopitelné, proč Jehova prostřednictvím Pavla křesťany varoval před „tělesným smýšlením“. (Řím. 8:5, 6) Toto varování je dnes stejně důležité jako tehdy. w16.12 2:5, 8, 9

Dobrá komunikace s někým, komu důvěřuješ, ti může pomoct zmírnit úzkost. Manželský partner, blízký přítel nebo sborový starší ti může pomoct, abys měl na svoji situaci správný pohled. Bible nám říká: „Kde není důvěrný hovor, tam se maří plány, ale v množství rádců je uskutečnění.“ (Přísl. 15:22) Jehova nám pomáhá bojovat s úzkostí také prostřednictvím našich týdenních shromáždění. Vidíš se tam s bratry a sestrami, kterým na tobě záleží a kteří tě chtějí povzbudit. (Hebr. 10:24, 25) Taková „vzájemná výměna povzbuzení“ ti pomůže dobít duchovní baterky a snadněji se vyrovnat s trápením, které máš. (Řím. 1:12) w16.12 3:17, 18

Pokud máš nějaké zdravotní problémy nebo tě trápí něco jiného, co nemůžeš ovlivnit, uvrhni svoji úzkost na Jehovu a důvěřuj, že ti pomůže. (1. Petra 5:6, 7) A snaž se dělat, co můžeš, abys čerpal sílu z našich shromáždění a dalších duchovních opatření. (Hebr. 10:24, 25) Z koho si můžou vzít příklad věrní rodiče, jejichž děti přestaly uctívat Jehovu? Samuel, který byl v pokročilém věku, nemohl svoje dospělé syny nutit, aby se dál věrně drželi správných měřítek, která jim vštěpoval. (1. Sam. 8:1–3) Musel věci nechat v Jehovových rukou. Ze všech sil se ale snažil zůstat Jehovovi věrný a dělat mu radost. (Přísl. 27:11) Dnes jsou v podobné situaci někteří křesťanští rodiče. Důvěřují, že Jehova je stále připravený přijmout zpět ty, kdo svého jednání litují. (Luk. 15:20) Mezitím se ze všech sil snaží zůstat Jehovovi věrní a doufají, že jejich příklad podnítí děti k návratu do sboru. w17.01 1:15, 16

Pokorný člověk je většinou skromný, dokáže správně zhodnotit svoje schopnosti a úspěchy, uvědomuje si svoje chyby a je ochotný vyslechnout si názor druhých a učit se od nich. Z takového člověka má Jehova velkou radost. Z Bible vyplývá, že skromný člověk umí správně odhadnout svoje možnosti a uvědomuje si svá omezení. V původním jazyce biblického textu je podle všeho zdůrazněno, jak by takové vědomí mělo ovlivnit naše chování k druhým. Jak by se nám mohlo stát, že bychom začali přemýšlet nebo jednat troufale? Zamysleme se nad několika varovnými signály. Mohli bychom brát sami sebe nebo svoje výsady příliš vážně. (Řím. 12:16) Nebo bychom na sebe mohli nepatřičným způsobem strhávat pozornost. (1. Tim. 2:9, 10) Anebo bychom mohli na základě svého postavení, známostí nebo osobního přesvědčení prosazovat vyhraněné názory, aniž bychom si uvědomili, že už jsme překročili hranici mezi skromností a opovážlivostí. (1. Kor. 4:6) w17.01 3:6–8

V poslední době je činnost Božího lidu stále intenzivnější a různorodější. S novými projekty přicházejí nové pracovní postupy a často s tím souvisí využívání rychle se měnících technologií. Pro některé starší bratry může být těžké držet s tímto vývojem krok. (Luk. 5:39) Kromě toho mladí mívají více síly a energie než ti starší. Je tedy laskavé i praktické, když starší bratři připravují mladší bratry na to, aby v Jehovově organizaci byli schopní nést větší odpovědnost. (Žalm 71:18) Pro bratry, kteří mají určitou odpovědnost, nemusí být vždycky snadné delegovat práci mladším. Některým je smutno při představě, že už nebudou dělat úkoly, které tak rádi vykonávají, nebo si myslí, že druzí nebudou práci odvádět tak dobře jako oni. A další možná mají pocit, že na školení druhých není čas. Na druhou stranu, mladší bratři by měli být trpěliví, když na nějakou větší odpovědnost musí čekat. w17.01 5:3, 4

Ježíš se stal dokonalým člověkem, stejně jako byl kdysi Adam. (Jan 1:14) Na rozdíl od něj ale žil podle měřítek, kterými se měli řídit dokonalí lidé. I v těch nejtěžších zkouškách nezhřešil ani neporušil žádný Boží zákon. Jako dokonalý člověk Ježíš zachránil lidi z hříchu a smrti tím, že za ně zemřel. Přesně odpovídal tomu, jaký měl být Adam. Byl dokonalý, poslušný a naprosto věrný Bohu. (1. Tim. 2:6) Ježíšova oběť otevřela cestu k věčnému životu všem lidem – mužům, ženám i dětem. (Mat. 20:28) Výkupné je tedy klíčem, který otevírá dveře ke splnění Božího záměru. (2. Kor. 1:19, 20) w17.02 1:15, 16

Představ si, že procházíš dlouhým tunelem, kde kolem sebe nevidíš nic než tmu. Možná si říkáš, jestli ještě někdy uvidíš světlo. Podobně to můžeš cítit, když procházíš nějakým náročným obdobím. Takové pocity možná zažil i Ježíš. Musel snášet „odporující řeči od hříšníků“ a ponižování a nakonec byl krutým způsobem popraven na mučednickém kůlu, což byly určitě ty nejtemnější chvíle jeho života na zemi. (Hebr. 12:3) Ježíš to ale všechno vydržel. Zaměřoval se na odměnu, kterou za svoji vytrvalost získá. Uvědomoval si, že tím přispěje k posvěcení Božího jména a zastane se Božího práva vládnout. Věděl také, že utrpení, kterým prochází, je dočasné a že jeho nebeská odměna bude věčná. To platí i o našich problémech, se kterými se na cestě k věčnému životu setkáváme. Někdy nás můžou doslova drtit, ale jsou jen dočasné. w16.04 2:10

V dnešním svobodomyslném světě je slovo „hřích“ v podstatě prázdným pojmem. Mnoho lidí proto ani nenapadne, že by potřebovali nějaké výkupné. Nevědí, co to hřích je, jaký vliv na nás má a co musíme dělat, abychom byli z jeho zajetí vysvobozeni. Když se upřímní lidé dozvědí, že Jehova ze své velké lásky a nezasloužené laskavosti poslal na zem svého Syna, aby nás z hříchu a smrti vykoupil, přinese jim to vnitřní klid. (1. Jana 4:9, 10) Kristova výkupní oběť je největším důkazem Boží lásky k nám a jasně ukazuje, jak velká je jeho nezasloužená laskavost. Je povzbudivé vědět, že když v Ježíšovu prolitou krev projevujeme víru, můžou nám být odpuštěny hříchy a můžeme získat čisté svědomí. (Hebr. 9:14) Pro druhé tedy máme opravdu dobrou zprávu! w16.07 4:6, 7

Pokud projevujeme víru ve výkupné, můžou nám být úplně odpuštěny hříchy. Boží Slovo říká, že můžou být „vymazány“. (Sk. 3:19–21) Jehova na základě výkupného přijímá duchem pomazané služebníky za svoje děti. (Řím. 8:15–17) Členy jeho rodiny se můžou stát i „jiné ovce“. Až získají dokonalost a obstojí v závěrečné zkoušce, Jehova přijme za svoje děti i je. (Řím. 8:20, 21; Zjev. 20:7–9) A svoje drahé děti nepřestane milovat. Užitek z výkupného bude věčný. Tento dar nikdy neztratí svoji hodnotu. Nikdo a nic nás o něj nemůže připravit. w17.02 2:15, 16

Když tě k sobě Jehova přitáhl, znal tvoji povahu a tvoje srdce, a tak si určitě uvědomoval, se kterými slabostmi budeš mít největší problém. A bylo mu jasné, že v boji s nimi občas selžeš. To mu ale nezabránilo v tom, aby tě chtěl za přítele. Jehova nám z lásky dal velmi cenný dar – výkupní oběť svého Syna. (Jan 3:16) Pokud na základě této nedocenitelné oběti pokorně prosíme Jehovu o odpuštění, můžeme si být jistí, že naše přátelství s ním zůstává navzdory našim nedostatkům nenarušené. (1. Tim. 1:15) w16.05 4:6, 7