Duben

Máme zodpovědnost druhým říkat, že se svým Stvořitelem můžou navázat přátelský vztah. Lidi, kteří nevěří v Ježíšovu oběť, Bůh považuje za svoje nepřátele. Apoštol Jan napsal: „Kdo projevuje víru v Syna, má věčný život; kdo neposlouchá Syna, neuvidí život, ale zůstává na něm Boží zloba.“ (Jan 3:36) Díky Kristově oběti ale lidé můžou být s Bohem smířeni. (2. Kor. 5:18–20) Pomáháme lidem poznat pravdu a vytvořit si s Jehovou blízký vztah. To je důležitá součást naší kazatelské činnosti. w16.07 4:8–10

Ve vzorové modlitbě Ježíš nejprve prosil o posvěcení Božího jména. Protože Jehova je svatý, všechny zásady a zákony, které stanovuje, jsou svaté. Satan ale v zahradě Eden zákeřně zpochybnil Boží právo určovat lidem měřítka chování. Tím, že o Jehovovi lhal, jeho svaté jméno pošpinil. (1. Mojž. 3:1–5) Ježíš naopak Boží jméno miloval a přispěl k jeho posvěcení. (Jan 17:25, 26) Svým životem a učením pomáhal lidem pochopit, že Boží měřítka jsou správná a že všechno, co od nás Jehova vyžaduje, je k našemu užitku. (Žalm 40:8–10) Ježíš zůstal svému nebeskému Otci věrný až do smrti. Tím dokázal, že dokonalý člověk se může Jehovovými měřítky stoprocentně řídit. w17.02 2:2–4

Beránek je Ježíš Kristus. Během života na zemi byl označen jako „Boží Beránek, který snímá hřích světa“. (Jan 1:29) Z Bible poznáváme, že daleko převyšuje všechny krále, kteří kdy vládli. Píše se v ní, že je „Král těch, kdo kralují, a Pán těch, kdo panují, jediný, jenž má nesmrtelnost, který přebývá v nepřístupném světle, jehož žádný z lidí neviděl, ani nemůže vidět“. (1. Tim. 6:14–16) Dal snad někdy nějaký jiný král svůj život jako výkupné za svoje poddané? Zřejmě to cítíš podobně jako myriády nebeských tvorů, kteří zpívají: „Beránek, který byl zabit, je hoden přijmout moc a bohatství a moudrost a sílu a čest a slávu a požehnání.“ (Zjev. 5:12) Jehova jmenoval Krista do postavení soudce všech lidí. To je hlavní důvod, proč bychom Krista měli ctít. Projevujeme tak čest i Jehovovi. Pokud je oba ctíme, můžeme žít věčně. (Žalm 2:11, 12; Jan 5:23) w17.03 1:3, 4

Jefta dobře znal historii izraelského národa, a proto si uvědomoval, co je z Jehovova hlediska správné a co špatné. (Soud. 11:12–27) Zásady, které Jehova zakotvil v Mojžíšově zákoně, Jefta přijal za své a řídil se jimi při svém rozhodování. Věděl, že Jehova po svých služebnících požaduje, aby jeden druhého milovali a nechovali vůči sobě zášť. Ze Zákona také vyplývalo, že člověk nesmí přehlížet potřeby druhých, a to ani těch, kdo ho „nenávidí“. (2. Mojž. 23:5; 3. Mojž. 19:17, 18) Na to, jak Jefta zareagoval, mohl mít vliv i příklad věrných Božích služebníků. Patřil k nim například Josef, který byl milosrdný ke svým bratrům, přestože ho „začali ... nenávidět“. (1. Mojž. 37:4; 45:4, 5) Možná právě jeho příběh Jeftovi pomohl, aby jednal způsobem, který se Jehovovi líbí. Jeftu určitě zranilo, jak se k němu jeho bratři zachovali. Ale bojovat za Jehovovo jméno a jeho lid bylo pro něj mnohem důležitější než jeho pocity. (Soud. 11:1–3) w16.04 1:8, 9

Jehovovi služebníci se vždycky rádi scházeli. Hned potom co vznikl křesťanský sbor, se Ježíšovi následovníci začali věnovat „vzájemnému společenství“. Nejspíš i ty chodíš na shromáždění rád. Ale stejně jako pro ostatní bratry a sestry ani pro tebe nemusí být snadné účastnit se jich pravidelně. Možná jsi často unavený, protože máš náročnou práci nebo spoustu jiných povinností. Když si budeš shromáždění vážit, bude tě to motivovat, abys tyto překážky překonával a uchoval si dobrý zvyk chodit na ně pravidelně. Je pravda, že někteří naši spolukřesťané nemůžou pravidelně chodit na shromáždění kvůli vážné nemoci nebo z jiných příčin, které nedokážou ovlivnit. Sboroví starší můžou zajistit, aby tito bratři a sestry mohli shromáždění poslouchat prostřednictvím přenosu nebo nahrávek. w16.04 3:3

Z příkladu věrných Božích služebníků můžeme čerpat moudrost a sílu. Například Šadrak, Mešak a Abednego odvážně odmítli uctívat sochu, která byla symbolem Babylonské říše. (Dan. 3:16–18) Jejich odhodlání zůstat věrní už dodalo mnoha dnešním svědkům odvahu, aby odmítli vzdát hold státním symbolům. Vynikající příklad nám dal také Ježíš. Nezapojoval se do politických ani jiných sporů, které rozdělovaly tehdejší společnost, a svoje učedníky povzbudil slovy: „Seberte odvahu!“ Oporou ti můžou být i bratři a sestry ze sboru. Členové sboru ti rádi pomůžou, když budou vědět, čím procházíš. Můžeš je poprosit, aby se za tebe modlili. Pamatuj ale, že pokud chceš, aby se za tebe bratři modlili a podporovali tě, měl bys to samé dělat ty pro ně. (Mat. 7:12) w16.04 4:16, 18

Dílo svědků Jehovových je hrazeno z dobrovolných darů. (2. Kor. 9:7) Na jejich shromážděních ani sjezdech nekolují talíře na příspěvky. Přestože za svoji činnost nepobírají žádnou mzdu, a dokonce si sami hradí výdaje, které jsou s ní spojeny, strávili jen v roce 2015 téměř dvě miliardy hodin kázáním dobré zprávy. Bezplatně také každý měsíc vedli přes devět milionů biblických studií. Jeden odborník o svědcích Jehovových řekl: „Jejich hlavním cílem je kázat a vyučovat. ... Nemají žádné duchovenstvo, což výrazně snižuje náklady.“ Z jaké pohnutky se tedy tomuto dílu věnujeme? Jednoduše řečeno, děláme to z lásky k Jehovovi a k lidem. Svojí ochotou naplňujeme proroctví z dnešního denního textu. w16.05 2:9

Měli bychom se vyhýbat zábavě, která by v nás vyvolávala nemravné myšlenky a sklony. Vnímavý křesťan se nemusí ptát, jestli může sáhnout po určité knize, filmu nebo hře. Díky Bibli totiž dobře ví, co Jehova miluje a co nenávidí. V mnoha otázkách se můžeme rozhodnout tak i tak a nemusíme mít obavy, že by se to Jehovovi nelíbilo. Když ale stojíme před nějakým závažným rozhodnutím, může být dobré poradit se o tom se staršími nebo jinými zkušenými křesťany. (Tit. 2:3–5; Jak. 5:13–15) Samozřejmě bychom po nich neměli chtít, aby rozhodli za nás. Každý křesťan musí cvičit svoji vnímavost a také ji používat. (Hebr. 5:14) Měli bychom pamatovat na slova apoštola Pavla, který řekl, že „každý ... ponese svůj vlastní náklad“ odpovědnosti. (Gal. 6:5) w16.05 3:15, 16

Když Jehova pozoruje lidi, nezaměřuje se na to, jak vypadají. Zkoumá srdce neboli to, jací jsou uvnitř. (1. Sam. 16:7b) Jasně se to ukázalo v době, kdy Bůh začal formovat křesťanský sbor. K sobě a svému Synovi přitáhl mnoho lidí, u kterých by to druzí možná nečekali. (Jan 6:44) Jedním z nich byl farizeus jménem Saul. Protože ale Jehova zkoumá srdce, nepovažoval Saula za nepoužitelnou hroudu hlíny. (Přísl. 17:3) Naopak viděl, že se z něj dá vytvarovat krásná nádoba. Viděl, že se může stát „vyvolenou nádobou“ – mužem, který bude vydávat svědectví „národům i králům a izraelským synům“. (Sk. 9:15) Někteří z dalších lidí, ze kterých se Bůh rozhodl vytvarovat nádoby „pro čestné použití“, se dřív opíjeli, kradli a žili nemravně. (Řím. 9:21; 1. Kor. 6:9–11) Zkoumáním Božího Slova ale získali pevnou víru a dovolili Jehovovi, aby je formoval. w16.06 1:4

Od Boha jsme dostali několik darů, které nám pomáhají, abychom se dál podobali tvárné hlíně. Patří k nim jeho Slovo, křesťanský sbor a kazatelská služba. Když si každý den uděláme čas na čtení Bible a rozjímání, Jehova nás pak může snadněji formovat. Od každého izraelského krále vyžadoval, aby si vlastnoručně opsal Boží Zákon a den co den si v něm četl. (5. Mojž. 17:18, 19) Apoštolové si zase uvědomovali, že čtení Písma a rozjímání o něm je nezbytné pro jejich službu. Ve svých spisech se na stovkách míst odkazovali na Hebrejská písma nebo z nich přímo citovali a lidi, kterým kázali, povzbuzovali k tomu, aby si Boží Slovo také četli a uvažovali o něm. (Sk. 17:11) I my dnes chápeme, jak jsou tyto činnosti důležité. (1. Tim. 4:15) Když si Bibli každý den čteme a do hloubky přemýšlíme o tom, co jsme se dozvěděli, pomáhá nám to, abychom zůstali pokorní a Jehova nás mohl snadno tvarovat. w16.06 2:10

Naše vzájemná láska se jasně projevila například v dobách, kdy se národy vrhaly do krvavých konfliktů. Jen ve druhé světové válce zemřelo přibližně 55 milionů lidí. Svědkové Jehovovi se ale tohoto vraždění neúčastnili. (Mich. 4:1, 3) Zůstali čistí „od krve všech lidí“. (Sk. 20:26) Boží organizace se rozvíjí navzdory tomu, že dnešnímu světu vládne její mocný nepřítel Satan, „bůh tohoto systému věcí“. (2. Kor. 4:4) Satan zásadním způsobem ovlivňuje sdělovací prostředky a dění na světové politické scéně. Přesto nedokáže zastavit kázání dobré zprávy. Protože ale ví, že už mu zbývá jen málo času, snaží se nejrůznějšími způsoby odvádět lidi od uctívání Jehovy. (Zjev. 12:12) w16.06 4:3, 4

Ježíš nám připomíná, jak se Jehova stará o svoje stvoření, konkrétně o „polní lilie“. Možná měl na mysli i další nádherné květiny, jako jsou gladioly, hyacinty, kosatce a tulipány. Přestože nepředou, netkají ani nešijí, mají tak krásné květy, že „ani Šalomoun v celé své slávě nebyl oděn jako jedna z nich“. Zamysli se nad poučením, které z toho Ježíš vyvodil: „Jestliže tedy Bůh tak obléká polní rostlinstvo, ... nebude tím spíše oblékat vás, vy malověrní?“ (Mat. 6:29, 30) Určitě bude! Ježíšovi učedníci zkrátka potřebovali větší víru. (Mat. 8:26; 14:31; 16:8; 17:20) A jak je to s námi? Opravdu důvěřujeme tomu, že se o nás Jehova chce a dokáže postarat? w16.07 1:15, 16

Ať už bojujeme s jakýmkoli problémem, Jehova nám může pomoct, abychom ho překonali. (1. Petra 1:6) Projeví nám laskavost přesně takovým způsobem, jaký je v danou chvíli potřeba. Díky různým projevům Jehovovy laskavosti získáváme mnoho dobrého. Jehova nám například odpouští hříchy. Pokud svých hříchů litujeme a snažíme se tvrdě bojovat proti svým špatným sklonům, Jehova nám ze své nezasloužené laskavosti odpouští. (1. Jana 1:8, 9) Vděčnost za jeho milosrdenství by nás měla motivovat, abychom ho chválili. Pavel napsal: „[Jehova nás] osvobodil ... z autority tmy a přenesl nás do království Syna své lásky, jehož prostřednictvím máme propuštění výkupným, odpuštění svých hříchů.“ (Kol. 1:13, 14) To, že Jehova odpouští naše hříchy, nám otvírá řadu dalších úžasných možností. w16.07 3:7–9

Navzdory tomu, co se stalo v Edenu, Jehova hned v prvním biblickém proroctví ukázal, že lidstvo má naději. Ukázal, že jednoho člena své nebeské organizace pověří tím, aby Ďáblovi „zhmoždil“ hlavu a poslušným lidem umožnil získat vyhlídku na to, co Adam s Evou ztratili – věčný život na zemi v souladu s Jehovovým původním záměrem. (Jan 3:16) Vzpoura Adama a Evy měla dopad na všechna manželství, nejen na to jejich. Jehova například předpověděl, že Eva i další ženy budou během těhotenství a porodu zažívat velké bolesti. Řekl také, že ženy budou po svých manželích toužit, ale ti s nimi budou jednat bezohledně, a dokonce tyransky. (1. Mojž. 3:16) V mnoha manželstvích to tak opravdu je. Bible ale ukazuje, že manželé mají svoji autoritu uplatňovat s láskou a že manželky by se jejich vedení měly podřizovat. (Ef. 5:33) Pokud se manžel a manželka Božími pokyny řídí a vzájemně spolupracují, dá se napjatým situacím do značné míry předcházet. w16.08 1:6, 7

Někteří křesťané jsou v manželství s někým, kdo Jehovovi zatím neslouží. Bible uvádí pádné důvody, proč by i za takových okolností měli zůstat spolu. (1. Kor. 7:12–14) Ať už si to nevěřící partner uvědomuje, nebo ne, díky svému manželovi či manželce je „posvěcen“. A jejich děti jsou z Božího hlediska „svaté“, a mají tedy jeho ochranu. Skoro v každém sboru jsou nějaké páry, v nichž jeden z partnerů přispěl k „záchraně“ toho druhého. Apoštol Petr křesťankám napsal, ať se podřizují svým manželům, „aby někteří, jestliže nejsou poslušni slova, byli získáni beze slova chováním svých manželek, protože jsou očitými svědky [jejich] cudného chování spolu s hlubokou úctou“. (1. Petra 3:1–4) w16.08 2:14, 15

Jehova si přeje, abychom si vzájemně sloužili a projevovali si „bratrskou náklonnost“. (Luk. 22:24–27) Boží Syn byl ochotný obětovat všechno, dokonce i svůj život, aby druhým pomohl. (Mat. 20:28) Dorkas „oplývala dobrými skutky a dary z milosrdenství“. (Sk. 9:36, 39) Marie, která žila v Římě, vykonala pro členy sboru mnoho „namáhavé práce“. (Řím. 16:6) Co můžeme udělat pro to, aby noví zvěstovatelé chápali, jak je důležité pomáhat bratrům a sestrám? Můžeme je třeba vzít s sebou, když jdeme navštívit věkem starší nebo nemocné spolukřesťany. Pokud je to vhodné, můžou rodiče na takové návštěvy brát i děti. Mladé zvěstovatele nebo ty, kdo jsou krátce v pravdě, můžou sboroví starší učit, aby se o druhé s láskou starali a uvědomili si tak, že by všem členům sboru měli projevovat lásku. (Řím. 12:10) w16.08 4:13, 14

Jedna mladá sestra z Francie řekla: „Učitelé jsou dost překvapení, že někteří studenti ještě věří tomu, co se píše v Bibli.“ Hodně lidí si dnes nemyslí, že nás stvořil Bůh. Pokud jsi mladý a už Jehovovi sloužíš nebo se o něm teprve učíš, občas se možná cítíš pod tlakem přijmout názor, že život vznikl evolucí. Co v takovém případě můžeš udělat pro to, abys posílil svoji víru a udržel si ji pevnou? Jedním krokem je používat „schopnost přemýšlet“, kterou jsme dostali od Boha. V Bibli se o ní píše, že „bude nad tebou držet stráž“. Bude tě chránit před různými filozofiemi, které by mohly zničit tvoji víru v Jehovu. (Přísl. 2:10–12) Abys měl silnou víru v Jehovu, musíš ho dobře poznat. (1. Tim. 2:4) Takže když si čteš Bibli a naše publikace, je důležité, aby ses při tom zastavil a přemýšlel. To ti pomůže látku pochopit. w16.09 4:1–3

I když jsme neměli lehké dětství nebo se naše současná situace zdá být bezvýchodná, musíme dál bojovat a nevzdat se. Pak můžeme důvěřovat, že nás Jehova odmění. (1. Mojž. 39:21–23) Co těžkého prožíváš ty? Zkouškou může být nějaká křivda, předsudek nebo výsměch. Možná na tebe někdo žárlí a z něčeho tě nespravedlivě obvinil. Nenech svoje ruce poklesnout a nevzdávej se. Pamatuj na to, co pomohlo Jákobovi, Ráchel a Josefovi dál sloužit Jehovovi s radostí. Jehova je posílil a požehnal jim, protože si nepřestali vážit duchovních věcí. Vytrvávali ve svém boji a jednali v souladu se svými upřímnými modlitbami. My žijeme těsně před koncem tohoto světa, a proto bychom se měli pevně držet svojí naděje. Budeš ze všech sil bojovat o Jehovovu přízeň? w16.09 2:8, 9

Rodiče, váš příklad je bezesporu důležitý. Když budete mít silnou víru, určitě to na děti bude mít dobrý vliv. Stále proto svoji víru posilujte. Ať vaše děti vidí, jak skutečný pro vás Jehova je. Když mají jedni manželé z Bermud nějaké starosti, modlí se spolu s dětmi o Jehovovu pomoc a povzbuzují je, aby se modlily i samy. „Naší starší dceři také říkáme: ‚Spoléhej se na Jehovu, choď hodně do služby a nedělej si moc velké starosti.‘ Když vidí, jaké výsledky to přináší, uvědomuje si, že nám Jehova pomáhá. Její víra v Boha a v Bibli díky tomu úžasně sílí.“ Nakonec si tvoje děti budou muset vybudovat vlastní víru. Jako rodič můžeš zasévat a zalévat. Jenom Bůh ale může způsobit růst. (1. Kor. 3:6) Modli se proto o jeho ducha a dál se ze všech sil snaž svoje milované děti vyučovat. Jehova pak tvému úsilí bude moct požehnat. (Ef. 6:4) w16.09 5:16–18

Po třech letech služby v cizojazyčném obvodu si Serge a jeho manželka Muriel začali všímat, že jejich 17letý syn už nechodí rád do služby a na shromáždění. „Když jsme si uvědomili, že naše současná situace mu brání v duchovním pokroku,“ vysvětluje Serge, „rozhodli jsme se vrátit do našeho dřívějšího sboru.“ Na základě čeho se rodiče možná rozhodnou vrátit se zpátky? Možná usoudí, že nemají dost času a sil, aby dětem vštěpovali lásku k Jehovovi a zároveň je učili cizí jazyk. Nebo si všimnou, že děti ztrácejí zájem o službu v cizojazyčném obvodu, ve kterém rodina slouží, nebo o duchovní věci obecně. Do cizojazyčného sboru se pak můžou vrátit, až se děti v duchovním ohledu postaví na vlastní nohy. (5. Mojž. 6:5–7) w16.10 2:14, 15

Lidé v okolí se Noema určitě ptali, proč se pustil do takové obrovské stavby. Byl Noe zticha nebo jim řekl, ať se starají o sebe? V žádném případě. Víra ho podnítila k tomu, aby odvážně kázal a varoval lidi před přicházejícím Božím rozsudkem. Nejspíš jim opakoval slova, která mu předtím řekl Jehova: „Konec všeho těla přišel přede mne, protože je země plná násilí kvůli nim ... Přivedu na zemi potopu vod, abych zničil všechno tělo pod nebesy, v němž je životní síla činná. Všechno, co je na zemi, vydechne naposled.“ Noe jim bezpochyby také vysvětlil, že jediný způsob, jak se zachránit, je poslechnout Boží pokyn a vejít do archy. Projevoval tedy víru i tím, že byl „kazatelem spravedlnosti“. (1. Mojž. 6:13, 17, 18; 2. Petra 2:5) w16.10 4:7

Rodiče dávají věrnost Jehovovi najevo tak, že děti vychovávají podle Bible. Musí si dávat pozor na to, aby se nenechali ovlivnit způsobem uvažování běžným v tomto světě. (Ef. 2:2) V některých kulturách je rozšířený názor, že za výchovu dětí je zodpovědná matka. Bible se ale k této věci vyjadřuje jasně. Říká: „Otcové, ... dál [své děti] vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Ef. 6:4) Rodiče, kteří mají úctu k Božím zákonům, si přejí, aby jejich děti byly jako Samuel. V Bibli se o něm totiž píše, že když vyrůstal, Jehova byl s ním. (1. Sam. 3:19) Bylo by moudré rozhodovat se ohledně své rodiny a živobytí, aniž bychom si nejdřív zjistili, co k tomu říká Bible? Samozřejmě že ne. Potřebujeme pomoc našeho nebeského Otce, protože sami nejsme schopní rozhodovat se správně. w16.11 3:14, 15

Když se díváme na věci, které Jehova stvořil, jasně vidíme, že je Bohem pořádku. Bible o něm říká: „Jehova sám s moudrostí založil zemi. S rozlišovací schopností důkladně upevnil nebesa.“ (Přísl. 3:19) A to známe jenom „okraje jeho cest“ a slyšíme o něm „jen slabý šepot“. (Job 26:14; Bible21) I z toho mála, co o vesmíru víme, je ale zřejmé, že je v něm dokonalý řád. Galaxie obsahují miliony hvězd a všechny se pohybují uspořádaně. Planety v naší sluneční soustavě obíhají kolem Slunce a jakoby se při tom pokorně řídí dopravními předpisy. Díky úžasnému řádu, který je ve vesmíru, si uvědomujeme, že Jehova, který „udělal ... s porozuměním“ nebesa i zemi, si zaslouží naši chválu, věrnost a úctu. (Žalm 136:1, 5–9) w16.11 2:3

Malachiáš 3:1–3 vysvětluje, co zažili badatelé Bible, pomazaní „synové Leviho“, od roku 1914 do začátku roku 1919. Během té doby Bůh Jehova, „pravý Pán“, spolu s Ježíšem Kristem, „poslem smlouvy“, přišli do duchovního chrámu zkontrolovat ty, kdo tam sloužili. Potom co byl Jehovův lid usměrněn a přečištěn, byl připravený ujmout se dalších úkolů. V roce 1919 byl ustanoven „věrný a rozvážný otrok“, aby všem Božím služebníkům poskytoval duchovní pokrm. (Mat. 24:45) Ti už tehdy byli zbaveni jakéhokoli vlivu Velkého Babylonu. Od té doby díky Jehovově nezasloužené laskavosti lépe poznávají jeho vůli a milují ho stále víc. Za jeho požehnání jsou mu velmi vděční. w16.11 5:14

Náš nebeský Otec Jehova slíbil, že svým věrným služebníkům bude žehnat. Je to jeden ze způsobů, jak nám dává najevo lásku. My na ni reagujeme tak, že milujeme jeho. (1. Jana 4:19) Čím víc ho milujeme, tím je silnější naše víra v něj a tím víc jsme přesvědčeni, že ty, které miluje, odmění. (Hebr. 11:6) To, že je Jehova dárcem odměny, charakterizuje jeho osobnost a činnost. Pokud bychom nebyli pevně přesvědčeni o tom, že ty, kdo ho s opravdovostí hledají, odmění, nebyla by naše víra úplná. Proč to můžeme říct? Protože „víra je jisté očekávání věcí, na něž je naděje“. (Hebr. 11:1) Věřit v Boha tedy mimo jiné znamená očekávat, že svým služebníkům bude žehnat, tak jak to slíbil. Jak je vidět z dnešního denního textu, Jehova nás zve, abychom jeho požehnání získali. Tím, že tuto velkorysou nabídku přijmeme, dáme najevo, že si jí velmi vážíme. w16.12 4:1–3

I po letech služby Bohu by se křesťanovi mohlo stát, že by svoji mysl začal zaměřovat „na věci těla“. Nemluvíme teď o někom, kdo občas přemýšlí o jídle, zaměstnání, zábavě nebo romantických chvílích s partnerem. Tyto věci patří k životu. I Ježíš měl rád dobré jídlo a sytil druhé. A věděl, že je potřeba si odpočinout. Pavel zase psal o tom, že sex je důležitou součástí manželského života. Řecké slovo, které použil, znamená „zaměřit na něco svou mysl nebo srdce, zapojit schopnost promyšleně plánovat“. Lidé, kteří žijí „ve shodě s tělem“, se ve svém životě v podstatě nechávají ovládat svou hříšnou lidskou přirozeností. Jeden odborník říká, co toto slovo v Římanům 8:5 znamená: „Zaměřují svou mysl na věci týkající se těla – jsou do nich hluboce zabráni, stále o nich mluví, zabývají se jimi a vychutnávají si je.“ w16.12 2:5, 9, 10

Komu by se mohlo stát, že začne jednat troufale? Každému, kdo dovolí, aby ho ovládly nesprávné touhy. K opovážlivým skutkům mnohokrát vedlo sobectví, závist a nekontrolovaný vztek. Stalo se to například Absalomovi, Uzzijášovi a Nebukadnecarovi. Jehova je za jejich opovážlivost pokořil. (2. Sam. 15:1–6; 18:9–17; 2. Par. 26:16–21; Dan. 5:18–21) To, že se někdo zachová troufale, ale může mít i jiné příčiny. Zamysleme se například nad biblickými zprávami v 1. Mojžíšově 20:2–7 a Matoušovi 26:31–35. Bylo zdánlivě troufalé jednání Abimeleka a Petra motivováno nesprávnými touhami? Nebo si jenom neuvědomovali všechny skutečnosti či jednali ukvapeně? Vzhledem k tomu, že nevidíme druhým do srdce, je moudré a laskavé, když neděláme ukvapené závěry o jejich pohnutkách. w17.01 3:9, 10

Podobně jako chudá vdova i mnozí Boží služebníci v dnešní době důvěřují, že když v jejich životě bude mít nejdůležitější místo Boží království, Jehova se postará o to, aby v hmotném ohledu měli, co potřebují. (Mat. 6:33) Uvažujme například o bratru Malcolmovi. Během desetiletí, kdy spolu s manželkou sloužili Jehovovi, zažívali střídavě radostné i těžké chvíle. „Život je nepředvídatelný, nejistý a někdy přináší náročné situace,“ řekl. „Ale Jehova pomáhá těm, kdo u něj hledají vedení.“ Co doporučil? „Modli se, abys byl pro Jehovu co nejužitečnější a mohl ve službě udělat co nejvíc. Zaměřuj se na to, co můžeš dělat, ne na to, co nemůžeš.“ Dnešní svět jde „od špatného k horšímu“, a tak můžeme očekávat větší a větší těžkosti. (2. Tim. 3:1, 13) Je proto důležitější než kdy dřív, abychom se jimi nenechali ochromit. Naopak musíme posilovat svoji důvěru v Jehovu a zároveň dělat to, co můžeme. w17.01 1:17–19

Davida trápilo, že Izraelité nemají žádný chrám zasvěcený Jehovovi. Chtěl ho proto postavit. Jak je ale vidět z dnešního denního textu, Jehova to chtěl jinak. I když Davida laskavě ujistil o tom, že ho bude dál podporovat, rozhodl, že chrám postaví jeho syn Šalomoun. Jak na to David zareagoval? (1. Par. 17:1–4, 8, 11, 12; 29:1) David Šalomouna nepřestal podporovat. Neužíral se myšlenkou, že zásluha za stavbu chrámu nepřipadne jemu. A stavba opravdu začala být známá jako Šalomounův chrám, ne Davidův. I když David byl možná zklamaný z toho, že nemohl splnit touhu svého srdce, ze všech sil projekt podporoval. Nadšeně zorganizoval pracovní skupiny a shromáždil železo, měď, stříbro, zlato a cedrové dřevo. Kromě toho Šalomouna povzbudil: „Nyní, můj synu, kéž se Jehova prokáže být s tebou, a prokážeš se jako úspěšný a postavíš dům Jehovy.“ (1. Par. 22:11, 14–16) w17.01 5:6, 7

Dokonce i při pronásledování se ze všech sil snažíme dodržovat Boží zákony a uplatňovat jeho zásady. Tím vším přinášíme čest jeho jménu. (Mat. 5:14–16) Dokazujeme, že jeho zákony jsou dobré a že Satanova obvinění jsou falešná. Když se dopustíme nějaké chyby, což se stává každému, upřímně jí litujeme a s chováním, které dělá Jehovovi ostudu, přestaneme. Lidem, kteří ve výkupné projevují víru, Jehova odpouští hříchy. Když se mu zasvětí, přijme je za svoje služebníky. Pomazané vnímá jako bezúhonné syny a „jiné ovce“ jako bezúhonné přátele. (Jan 10:16; Řím. 5:1, 2; Jak. 2:21–25) Už teď nám tedy výkupné umožňuje mít s naším Otcem dobrý vztah a přispívat k posvěcení jeho jména. w17.02 2:5, 6