Srpen

Byla to vyčerpávající bitva. Izraelští vojáci pod vedením soudce Gideona pronásledovali vojsko Midianitů a jejich spojenců celou noc do vzdálenosti asi 30 kilometrů. Toto byla jedinečná příležitost se z jejich útlaku vymanit. Izraelité se proto nezastavili a pronásledovali svoje nepřátele dál, dokud je úplně neporazili. (Soud. 7:22; 8:4, 10, 28) I my vedeme náročný boj. Našimi nepřáteli jsou Satan, jeho svět a naše vlastní nedokonalost. Někteří z nás už bojují desítky let a s Jehovovou pomocí jsme zvítězili v mnoha bitvách. Válku jsme ale ještě nevyhráli. Mohlo by se stát, že nás neustálý boj nebo čekání na konec současného systému unaví. Ježíš řekl, že v posledních dnech budeme čelit těžkým zkouškám a krutému pronásledování. Řekl ale také, že pokud vytrváme, pak zvítězíme. (Luk. 21:19) w16.04 2:1, 2

Na shromážděních nám Jehova prostřednictvím svého Slova ukazuje, co máme dělat a jak máme žít. (Iz. 30:20, 21) Stává se, že dokonce i lidé, kteří Jehovovi neslouží a přijdou do sálu Království, poznají, že máme Boží podporu. (1. Kor. 14:23–25) Jehova na shromážděních působí svým svatým duchem a aktivně řídí vyučovací program, který při nich probíhá. Když se jich tedy účastníme, můžeme Jehovovi naslouchat a cítit, s jakou láskou se o nás stará. Náš vztah s ním se díky tomu prohlubuje. Ježíš řekl: „Kde se ... shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem uprostřed nich.“ (Mat. 18:20) Bible také říká, že Ježíš „se prochází“ mezi sbory Božích služebníků. (Zjev. 1:20–2:1) Není snad povzbudivé vědět, že Jehova a Ježíš jsou na shromáždění s námi a duchovně nás posilují? A co myslíš, jak to na Jehovu působí, když vidí, že s ním a s jeho Synem chceš mít blízký vztah? w16.04 3:13, 14

Dva bratři přišli na společenskou akci, kde bylo i několik dalších svědků, a jistá sestra je přivítala způsobem, který jeden z bratrů považoval za nemístný. Když pak nebyla v doslechu, začal ji za to, co řekla, kritizovat. Druhý bratr mu ale připomněl, že ta sestra navzdory náročným okolnostem už čtyřicet let věrně slouží Jehovovi, a dodal, že ho určitě nechtěla urazit. Bratr se zamyslel a pak řekl: „Máš pravdu.“ Tím byla celá věc vyřešena. Co z tohoto příkladu poznáváme? To, jak zareaguješ v situacích, kdy se tě někdo dotkne, záleží jenom na tobě. Jestliže máš svoje bratry a sestry rád, dokážeš jim jejich drobné chyby odpouštět. (Přísl. 10:12; 1. Petra 4:8) Když někdo „přejde přestupek“, je to v Jehovových očích „krásné“. (Přísl. 19:11) Pokud tedy máš pocit, že se k tobě někdo zachoval nelaskavě nebo neuctivě, zkus se nejdřív zamyslet: Je potřeba z toho dělat problém? Nemohl bych to prostě přejít? w16.05 1:8, 9

Kdo dnes doopravdy káže dobrou zprávu? S jistotou můžeme říct, že jsou to svědkové Jehovovi. Proč? Protože kážeme to správné poselství – dobrou zprávu o Božím království. Kážeme správným způsobem – aktivně chodíme za lidmi. Ke kázání nás pohání správná pohnutka – láska, a ne touha po penězích. Kážeme v celosvětovém rozsahu lidem ze všech národů a jazyků a budeme v tom pokračovat bez přestání, rok za rokem, dokud nepřijde konec. Je úžasné, čeho Jehovovi služebníci v dnešní době dosahují. Díky čemu se jim tak daří? Odpověď najdeme v dnešním denním textu. Buďme si jistí, že náš milující Otec nás bude i nadále podporovat, a dál se plně věnujme úkolu, který jsme dostali. (2. Tim. 4:5) w16.05 2:17, 18

Když jsme rozhodnutí dělat to, co se Bohu líbí, a poctivě se o to snažíme, dokazujeme tím hloubku svojí lásky k němu a svoji touhu dělat mu radost. Také tím vyjadřujeme podporu jeho právu vládnout, které Satan napadl. Můžeme si být jistí, že náš velkorysý a vděčný Otec si našeho dobrovolného a vytrvalého úsilí mimořádně váží. (Job 2:3–5; Přísl. 27:11) Kdyby způsobil, abychom se v boji se svými nedokonalými sklony vůbec nemuseli namáhat, pak bychom jen těžko mohli dokázat, že ho za všech okolností chceme poslouchat a být věrní jeho vládě. Jehova nás proto vybízí, abychom na svých křesťanských vlastnostech pracovali s „opravdovým úsilím“. (2. Petra 1:5–7; Kol. 3:12) Očekává od nás, že se budeme ze všech sil snažit ovládat svoje myšlenky a pocity. (Řím. 8:5) Pokud je pro nás náročné nějakou změnu udělat, budeme o to šťastnější, když se nám to podaří. w16.05 4:12, 13

Jehova je jako velmi zkušený hrnčíř – dobře ví, jaký druh „hlíny“ má před sebou, a podle toho k ní přistupuje. (Žalm 103:10–14) Vnímá nás jako jednotlivce. Bere v úvahu naše slabosti, omezení i míru duchovní zralosti. To, jaký postoj ke svým nedokonalým služebníkům má, jasně vidíme z příkladu jeho Syna. Zamysli se nad tím, jak Ježíš reagoval na nedostatky svých apoštolů, zvlášť na jejich sklon hádat se o to, kdo z nich je nejvýznamnější. Co by tě napadlo, kdybys jejich ostré spory sledoval na vlastní oči? Pomyslel by sis, jak jsou poddajní a tvární? Asi těžko. Ježíš se ale na apoštoly nedíval negativně. Věděl, že když budou dostávat laskavé a trpělivé rady a budou moct pozorovat jeho pokoru, můžou se změnit. (Mar. 9:33–37; 10:37, 41–45; Luk. 22:24–27) A tak to také bylo. Když byl Ježíš vzkříšen a na apoštoly byl vylit svatý duch, už se nezaměřovali na boj o nejvýznamnější postavení, ale na práci, kterou jim Ježíš svěřil. (Sk. 5:42) w16.06 1:10

Žádný Bůh kromě Jehovy neexistuje. A žádný bůh se mu nepodobá. (2. Sam. 7:22) Nezdá se, že by se Mojžíš svým výrokem snažil vyvrátit nesprávnou představu o trojjedinosti Boha. Jeho slova byla pro Izraelity připomínkou, že mají uctívat výlučně Jehovu. Neměli se nechat ovlivnit okolními národy, které uctívaly různé bohy a bohyně a připisovaly jim moc nad přírodními silami. Například Egypťané uctívali Ra, boha slunce, Nut, bohyni oblohy, Geba, boha země, Hapiho, boha Nilu, a různá posvátná zvířata. Mnozí tito falešní bohové byli pokořeni během deseti ran, které Jehova Egyptu uštědřil. Kananejci zase uctívali především Baala, boha plodnosti, kterého považovali za svého ochránce a kterému připisovali moc nad oblohou, deštěm a bouří. (4. Mojž. 25:3) Izraelité museli pamatovat na to, že jejich Bůh Jehova je ten jediný pravý, tedy „jeden“. (5. Mojž. 4:35, 39) w16.06 3:4, 5

Ježíšova důvěra v Jehovu a jeho organizaci stála na pevných základech. A i my máme mnoho důvodů, proč Jehovovi a jeho organizaci důvěřovat. Stačí se zamyslet nad tím, čeho v dnešní době pod Jehovovým vedením dosahujeme. Jednotně oznamujeme dobrou zprávu po celém světě, což nikdo jiný nedokáže, protože nemá Boží podporu. To, jak se dnes Božímu lidu po duchovní stránce daří, bylo předpovězeno v Izajášovi 65:14, kde se píše: „Pohleďte, moji vlastní sluhové budou radostně volat kvůli dobrému stavu srdce.“ Jsme opravdu šťastní, že díky Jehovovu vedení dosahujeme tolika úžasných výsledků. Podmínky v Satanově světě se naopak stále zhoršují. Musíme zůstat Jehovovi a jeho organizaci věrní. w16.06 4:10–12

To, jak je bdělost důležitá, vyplývá i z historie. Mnoho velkých měst, včetně Jeruzaléma, bylo ve starověku obehnáno vysokými hradbami. Ty sloužily jako ochrana před útočníky, ale zároveň z nich bylo možné sledovat, co se děje v okolí. Na hradbách a u bran byly dnem i nocí rozmístěny hlídky, které měly v případě blížícího se nebezpečí obyvatele varovat. (Iz. 62:6) Strážní proto museli být bdělí a pozorní. V sázce byly lidské životy. (Ezek. 33:6) Židovský historik Josephus uvedl, že v roce 70 n. l. dokázala římská armáda obsadit pevnost Antonia, která sousedila s jeruzalémskými hradbami, právě díky tomu, že strážní u bran usnuli. Odtud pak Římané vtrhli do chrámu a zapálili ho. Tím vyvrcholilo největší soužení, jaké kdy Jeruzalém a židovský národ postihlo. w16.07 2:2, 7, 8

Přestože díky Jehovově nezasloužené laskavosti získáváme mnoho dobrého, neměli bychom si opovážlivě myslet, že Jehova toleruje jakékoli jednání. Někteří křesťané v prvním století obraceli „nezaslouženou laskavost našeho Boha ... v omluvu pro nevázané chování“. (Juda 4) Očividně si mysleli, že můžou hřešit a spoléhat se na to, že jim Jehova odpustí. A co bylo ještě horší, snažili se zlákat svoje spolukřesťany k tomu, aby začali hřešit i oni. Stejně jako tehdy i dnes platí, že každý, kdo tak jedná, se „těžce provinil proti duchu nezasloužené laskavosti“. (Hebr. 10:29) Satanovi se i dnes podařilo některé křesťany přesvědčit, že se můžou spoléhat na Boží milosrdenství a beztrestně hřešit. Je pravda, že Jehova kajícným hříšníkům odpouští. Zároveň ale očekává, že proti svým špatným sklonům budeme ze všech sil bojovat. w16.07 3:16, 17

Pokud se křesťan rozvede, aniž došlo k sexuální nemravnosti, není volný pro nové manželství. Podvedený křesťan se samozřejmě může rozhodnout, že partnerovi, který svojí nevěry lituje, odpustí, stejně jako prorok Ozeáš očividně odpustil svojí nevěrné ženě Gomer. Podobně Jehova odpustil Izraelitům, kteří se nějakou dobu dopouštěli duchovního cizoložství, ale litovali toho a přestali s tím. (Oz. 3:1–5) V této souvislosti stojí za to zmínit ještě jednu věc. Pokud křesťan ví, že mu byl jeho partner nevěrný, a přesto s ním dál sexuálně žije, dává tím najevo, že mu odpustil, a biblický důvod pro rozvod zaniká. Potom co Ježíš řekl slova dnešního denního textu, mluvil o těch, „kdo mají ... dar“ svobodného stavu. A pokračoval: „Kdo tomu může učinit místo, ať tomu učiní místo.“ (Mat. 19:10–12) Mnozí křesťané se rozhodli zůstat svobodní, aby mohli Jehovovi sloužit bez rozptylování. Velmi si jich za to vážíme. w16.08 1:15, 16

Mladí lidé mívají víc sil a můžou toho ve službě pro Jehovu hodně udělat. (Přísl. 20:29) Někteří z nich pracují v betelu na výrobě Biblí a dalších publikací. Mnozí mladí křesťané se podílejí na výstavbě a údržbě sálů Království nebo se společně se zkušenějšími svědky účastní humanitárních akcí po přírodních pohromách. A řada mladých průkopníků se učí nějaký cizí jazyk nebo se stěhují do zahraničí, aby tam pomohli s kázáním. Žalmista řekl: „Pokud jde o ty, kdo hledají Jehovu, ti nebudou mít nedostatek ničeho dobrého.“ (Žalm 34: 10) Jehova nikdy nezklame ty, kdo mu ze všech sil slouží. Když ho z lásky uctíváme, můžeme i my „ochutnat a vidět“, že je dobrý, a zažívat štěstí, jaké bychom jinak nikdy nepoznali. w16.08 3:5, 8

Jehova je ochotný a schopný nám prostřednictvím svatého ducha dodat sílu. (1. Par. 29:12) Je důležité, abychom spoléhali na to, že nám jeho duch pomůže zvládnout jakýkoli problém, který nám Satan a jeho zlý svět postaví do cesty. (Žalm 18:39; 1. Kor. 10:13) Jsme také vděční za Boží Slovo, které bylo pod působením svatého ducha napsáno. Sílu čerpáme i z duchovního pokrmu, který dostáváme každý měsíc. Slova v Zecharjášovi 8:9, 13 byla pronesena v době, kdy Židé znovu stavěli jeruzalémský chrám, a můžou pomoct i nám. Zdrojem síly je pro nás také vyučování od Jehovy, které probíhá na našich shromážděních, krajských a regionálních sjezdech a v našich teokratických školách. To, co se tam učíme, nám pomáhá mít správné pohnutky, dávat si duchovní cíle a dobře plnit všechny povinnosti, které jako křesťané máme. (Žalm 119:32) Snažíš se z tohoto vyučování získat co nejvíc síly? w16.09 1:10, 11

Ze Zákona, který dal Bůh Izraelitům, bylo vidět, že Jehova nenávidí styl oblékání, který stírá rozdíl mezi muži a ženami. (5. Mojž. 22:5) Jasně z toho poznáváme, že Jehovovi se nelíbí, když se muži oblékají jako ženy a ženy jako muži. Neschvaluje ani oblečení, ze kterého je jen těžko poznat, jestli ho má na sobě muž nebo žena. Boží Slovo obsahuje zásady, které křesťanům pomáhají se v otázce oblékání správně rozhodovat. Jsou platné bez ohledu na to, kde člověk žije a jaká je tam kultura a klimatické podmínky. Nepotřebujeme podrobný seznam toho, co je vhodné a co ne. Stačí nám biblické zásady, které navíc ponechávají prostor pro náš vkus. w16.09 3:3, 4

Zamysli se nad upřímností a odvahou mužů, kteří Bibli psali. Mnozí starověcí spisovatelé vykreslovali svůj národ a vůdce jenom v tom nejlepším světle. Jehovovi proroci ale vždycky psali pravdu. Byli ochotní přiznat nedostatky svého lidu, a dokonce i králů. (2. Par. 16:9, 10; 24:18–22) A nezamlčeli ani svoje vlastní chyby nebo chyby jiných Božích služebníků. (2. Sam. 12:1–14) Když se lidé řídí biblickými radami, má to na jejich život dobrý vliv. To je přesvědčuje, že autorem Bible je Bůh. (Žalm 19:7–11) Bible nás chrání, abychom se nezapletli do falešného uctívání a nenechali se zotročit různými pověrami. (Žalm 115:3–8) Například evoluční teorie v podstatě dělá boha z přírody a přisuzuje jí moc, kterou má jenom Jehova. A lidé, kteří říkají, že Bůh není, vlastně tvrdí, že budoucnost máme zcela ve svých rukou. Žádnou jistou naději na lepší svět ale nenabízejí. (Žalm 146:3, 4) w16.09 4:10, 11

Boazovi vůbec nebylo jedno, v jak svízelné situaci Rut jako cizinka je. Tušil, že by ji na poli mohli obtěžovat muži, kteří tam pracovali, a tak ji vybídl, aby se přidala k ostatním mladým ženám. Také zajistil, aby stejně jako najatí dělníci dostala dost jídla a vody. Navíc s ní nemluvil povýšeně, ale uctivě a povzbudivě. (Rut 2:8–10, 13, 14) Na Boaze zapůsobilo nejen to, že Rut projevila svojí tchyni Noemi nesobeckou lásku, ale také to, že začala uctívat Jehovu. Boazova laskavost byla vlastně projevem věrné lásky „Jehovy, Boha Izraele, pod jehož křídla ... přišla hledat útočiště“. (Rut 2:12, 20; Přísl. 19:17) Podobně i dnes můžou díky našemu laskavému jednání „lidé všeho druhu“ poznat biblickou pravdu a pocítit, že je Jehova miluje. (1. Tim. 2:3, 4) w16.10 1:10–12

Podobně i naši víru posiluje, když vidíme, jak Jehova vyslýchá naše modlitby a dává nám v pravý čas to, co potřebujeme. (1. Jana 5:14, 15) Protože víra patří k ovoci Božího ducha, musíme o něj neustále prosit, jak nás k tomu vybízel Ježíš. (Luk. 11:9, 13) Když se modlíme, neměli bychom Jehovu jenom prosit, aby nám pomohl s tím, co osobně potřebujeme. Měli bychom mu také každý den děkovat a chválit ho. Vždyť toho pro nás dělá tolik! (Žalm 40:5) Jehovovi služebníci se modlí i za svoje bratry a sestry po celém světě. Myslíme například na ty, „kdo jsou ve vězeňských poutech, jako [bychom] byli spoutáni s nimi“, a na ty, kdo mezi námi „poskytují vedení“. Když vidíme, jak Jehova naše modlitby vyslýchá, naše víra a vztah k němu sílí. (Hebr. 13:3, 7) w16.10 3:8, 9

Jehovův lid dnes projevuje víru v Boží království a podporuje ho. Výsledkem je rozrůstající se duchovní ráj, ve kterém žije po celém světě přes osm milionů lidí, kteří se mají rádi. Všichni se totiž nechávají vést Božím duchem. (Gal. 5:22, 23) Je jasné, že víra a láska mají obrovskou moc. Zásluha za duchovní ráj nepatří žádnému člověku. Chválu si zaslouží jedině náš Bůh. (Iz. 55:13) Náš duchovní ráj se bude rozšiřovat a bude prosperovat, dokud nebude celá země naplněna dokonalými a šťastnými lidmi, kteří budou poslouchat Boha a věčně chválit jeho jméno. Projevujme proto víru v Jehovovy nádherné sliby! w16.10 4:18, 19

Když nám starší na základě Bible poskytují duchovní vedení, měli bychom je poslouchat. Vzpomeň si na Pavlovu radu týkající se křesťanů, kteří „chodí nepořádně“. Pavel o nich napsal, že se „pletou ... do toho, co se jich netýká“. I když je starší napomenuli, oni na jejich radu nereagovali. Jak se na ně měl sbor dívat? Pavel napsal: „Označte si tohoto člověka a přestaňte se s ním stýkat.“ Neměli ho ale považovat za nepřítele. (2. Tes. 3:11–15) Dnes možná starší upozorní v proslovu na nesprávné jednání, se kterým někdo nechce přestat a které vrhá špatné světlo na sbor. Může to být případ, kdy křesťan chodí s nevěřícím. (1. Kor. 7:39) Jak na to zareaguješ? Pokud víš, o kom je řeč, budeš se řídit radou, aby ses s ním společensky nestýkal? Můžeš mu tak pomoct, aby si uvědomil, že si tím škodí a zarmucuje Jehovu, a aby svůj postoj nakonec změnil. w16.11 2:13

O Letnicích roku 33 n. l. byly tisíce Židů a proselytů pomazány svatým duchem. Z těchto nových křesťanů se stal „vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví“. (1. Petra 2:9, 10) Dokud žili apoštolové, starostlivě dohlíželi na sbory Božího lidu. Po jejich smrti ale někteří muži začali vyučovat falešné nauky, aby druhé odvedli od pravdy. (2. Tes. 2:6–8) Mnozí z nich sloužili ve sborech jako dozorci a později jako biskupové. Postupně se vytvořila privilegovaná skupina duchovních, přestože Ježíš svým následovníkům řekl: „Vy všichni jste bratři.“ (Mat. 23:8) Muži v odpovědném postavení, kteří si zamilovali filozofické názory Aristotela a Platóna, začali vyučovat falešné nauky, které postupně nahradily čistou pravdu z Božího Slova. w16.11 4:8

Než jsme se stali křesťany, často jsme hřešili, aniž bychom si uvědomovali, jak špatné je naše jednání v Božích očích. Byli jsme „otroky [nečistoty] a nezákonnosti“ neboli „otroky hříchu“. (Řím. 6:19, 20) Pak jsme poznali biblickou pravdu, udělali změny v životě, zasvětili se Bohu a dali se pokřtít. Byli jsme „osvobozeni od hříchu“ a „stali ... se otroky spravedlnosti“. (Řím. 6:17, 18) Přesto můžeme svým hříšným myšlenkám a touhám buď podlehnout, nebo je můžeme ovládnout. Polož si otázky: Dovolím, aby ve mně nesprávné touhy sílily, takže nakonec udělám to, co je špatné? Nebo je okamžitě zavrhnu? Pokud jsme Bohu hluboce vděční za jeho nezaslouženou laskavost, budeme se ze všech sil snažit dělat mu radost. w16.12 1:11, 12

Vnitřního klidu můžeme dosáhnout například tak, že usilujeme o pokojné vztahy s příbuznými a spoluvěřícími. Dobře si uvědomujeme, že jak my, tak naši bratři a sestry jsme nedokonalí. Proto můžou někdy vzniknout problémy, a pokud se to stane, řídíme se Ježíšovou radou „usmiř [se] se svým bratrem“. (Mat. 5:24) Když si připomeneme, že ten druhý také slouží Bohu, „který dává pokoj“, bude to o to snazší. (Řím. 15:33; 16:20) Díky tomu, že smýšlíme duchovně, se také můžeme těšit z pokojného vztahu s naším Stvořitelem. Izajáš zapsal slova, která platila už v jeho době a která se v ještě větším rozsahu splňují dnes: „Člověka s pevným postojem chráníš dokonalým pokojem, vždyť spoléhá se na tebe.“ (Iz. 26:3, Bible21; Řím. 5:1) w16.12 2:5, 18, 19

I v těchto posledních dnech Satanova zlého světa Jehova svému lidu žehná. Stará se o to, aby se mu v duchovním ohledu dobře dařilo, a dává nám hojnost duchovního pokrmu. (Iz. 54:13) Plní se to, co slíbil Ježíš – Jehova nás už dnes odměňuje tím, že jsme součástí milující celosvětové rodiny bratrů a sester. (Mar. 10:29, 30) Navíc ty, kdo ho s opravdovostí hledají, odměňuje mimořádným vnitřním klidem, spokojeností a štěstím. (Fil. 4:5–7) Můžeš si být jistý, že když budeš konat Boží vůli, Bůh svůj slib splní. (Hebr. 10:35, 36) Dál tedy posiluj svoji víru a dělej ve službě pro Jehovu, co můžeš. Určitě tě odmění! (Kol. 3:23, 24) w16.12 4:17, 20

Je svoboda, která má hranice, opravdovou svobodou? Ano, je. Hranice totiž můžou člověka chránit. Uveďme si příklad. Můžeš se svobodně rozhodnout, že pojedeš autem do nějakého vzdáleného města. Cítil by ses ale při cestě bezpečně, kdyby neexistovaly dopravní předpisy? Kdyby si každý jel, jak rychle chce a na které straně dálnice chce? Zřejmě ne. K tomu, abychom si mohli všichni užívat výhod opravdové svobody, jsou hranice zapotřebí. To, jak důležité je používat svobodnou vůli v rámci hranic určených Jehovou, je vidět z příkladu Adama. Ten se rozhodl, že překročí Bohem stanovené hranice a vezme si ze zakázaného ovoce. Toto hrubé zneužití svobodné vůle má za následek bolest a trápení všech jeho potomků. (Řím. 5:12) Když víme, co jeho rozhodnutí přineslo, měli bychom být odhodlaní svoji svobodu využívat odpovědně a v rámci Jehovou stanovených hranic. w17.01 2:6, 8

Když je před námi nějaký nový úkol, měli bychom realisticky zvážit svoje okolnosti a prosit Jehovu o vedení. To nám pomůže, abychom nepřecenili svoje síly a vzali v úvahu svá omezení. Skromný postoj nás možná povede k tomu, že řekneme „ne“. Gideonův příklad nám ale připomíná, že žádný nový úkol nemůžeme úspěšně vykonat bez Jehovova vedení a podpory. Bible každého z nás vybízí, aby „byl skromný, když [chodí] se svým Bohem“. (Mich. 6:8) Když přijmeme nový úkol, musíme se k Bohu modlit o vedení a přemýšlet, co nám k tomu říká ve svém Slově a prostřednictvím své organizace. Musíme se učit přizpůsobovat svoje nejisté kroky jeho spolehlivému vedení. Pamatujme, že tím, co člověka „učiní velikým“, nejsou jeho schopnosti, ale Jehovova pokora. (Žalm 18:35) Díky skromnosti si tedy o sobě nebudeme myslet příliš ani se nebudeme podceňovat. w17.01 3:17, 18

Ježíš věděl, že jeho služba na zemi skončí a že kazatelskou činnost budou vykonávat jiní. I když jeho učedníci byli nedokonalí, důvěřoval jim a řekl, že budou „činit skutky větší“ než on. (Jan 14:12) Důkladně je proškolil, takže dobrou zprávu potom šířili po celém tehdy známém světě. (Kol. 1:23) Po své obětní smrti byl Ježíš vzkříšen do nebe, kde dostal ještě víc práce a byl dosazen „vysoko nad každou vládu a autoritu a moc a panství“. (Ef. 1:19–21) Pokud ještě před Armagedonem ve věrnosti zemřeme, budeme vzkříšeni do nového světa, kde bude každý mít spoustu uspokojující práce. Teď se ale podílíme na velmi důležité činnosti – na kázání dobré zprávy a na vyučování. Kéž máme všichni, mladí i ti dříve narození, stále „hojnost práce v Pánově díle“! w17.01 5:17, 18

Výkupné bylo zaplaceno jednou provždy. (Hebr. 9:24–26) Definitivně nás zbaví důsledků Adamova hříchu. Díky Kristově oběti už nemusíme být otroky Satanova světa a bát se smrti. (Hebr. 2:14, 15) Boží sliby jsou naprosto spolehlivé. Tak jako jsou neměnné přírodní zákony, nemění se ani Jehova. Nikdy nás nezklame. Dává nám mnohem víc než jen dar života. Dává nám svoji lásku. „Sami jsme poznali lásku, kterou má Bůh v našem případě, a uvěřili jí. Bůh je láska.“ (1. Jana 4:16) Celá země se brzy stane nádherným rájem a všichni, kdo na ní budou žít, budou Jehovovu lásku napodobovat. Boží služebníci v nebi i na zemi pak budou provolávat: „Požehnání a sláva a moudrost a díkůvzdání a čest a moc a síla buď našemu Bohu po celou věčnost. Amen.“ (Zjev. 7:12) w17.02 2:16, 17

Strážná věž z 1. června 1973 (v češtině z 15. dubna 1974) obsahovala otázku: „Hodí se ... ke křtu lidé, kteří nepřemohli svou náruživost pro tabák?“ Odpověď zněla: „Podle biblického svědectví docházíme k závěru, že se nehodí.“ V článku bylo uvedeno několik příslušných biblických veršů a bylo v něm vysvětleno, proč by kuřák, který se svého zvyku nechce vzdát, měl být vyloučen. (1. Kor. 5:7) Psalo se tam: „To v žádném případě nelze chápat jako snahu jednat svémocným, diktátorským způsobem. Přísnost ve skutečnosti přichází od Boha, který se vyjadřuje prostřednictvím svého psaného Slova.“ V jedné nedávno vydané knize o náboženství ve Spojených státech bylo uvedeno: „Představitelé křesťanských církví opakovaně upravují svoje nauky podle toho, jak to vyhovuje názorům a přesvědčení jejich členů a širší veřejnosti.“ Je nějaká jiná náboženská organizace než svědkové Jehovovi ochotná pevně se držet Božího Slova, i když to pro některé její členy může představovat velký problém? w17.02 4:15

O pokoře starších svědčí to, že si nepřejí, aby se s nimi jednalo jako s celebritami. V tom se liší od mnoha současných náboženských představitelů i od těch v prvním století, o kterých Ježíš řekl: „Mají rádi nejvýznamnější místo na večeřích a přední sedadla v synagógách a pozdravy na tržištích.“ (Mat. 23:6, 7) Starší poslouchají tato Ježíšova slova: „Vy se nenechte nazývat Rabbi, protože jeden je váš učitel, zatímco vy všichni jste bratři. Kromě toho, nikoho na zemi nenazývejte svým otcem, neboť jeden je váš Otec, Ten nebeský. Ani se nenechte nazývat ‚vůdci‘, protože váš Vůdce je jeden, Kristus. Ale největší mezi vámi bude vaším služebníkem.“ (Mat. 23:8–11) Jistě tedy chápeš, čím si sboroví starší po celém světě získávají lásku a úctu svých spoluvěřících. w17.03 1:14, 15

Pokud se chceme moudře rozhodovat, musíme používat Boží Slovo. Odpovědnost rozhodovat za nás bychom neměli házet na někoho jiného. Naopak bychom si měli sami zjistit, co je správné v Božích očích, a podle toho jednat. Jak by se mohlo stát, že by za nás rozhodovali druzí? Kdybychom pod jejich nátlakem dělali špatná rozhodnutí. (Přísl. 1:10, 15) Ať už se nás ale snaží přimět k čemukoli, řídit se biblicky školeným svědomím je naše osobní odpovědnost. Pokud dovolíme, aby druzí rozhodovali za nás, vlastně tím dáváme najevo, že jsme se rozhodli je následovat. I to je možnost, ale může vést ke katastrofě. To, že je nebezpečné nechat za sebe v osobních záležitostech rozhodovat druhé, apoštol Pavel zdůraznil galatským křesťanům. (Gal. 4:17) Někteří ve sboru chtěli rozhodovat v osobních věcech za druhé, aby je odvedli od apoštolů. w17.03 2:8–10

Josijáš horlivě dělal to, co se líbilo Jehovovi. Pokud jsi mladý, můžeš Josijáše napodobit tím, že budeš chtít Jehovu víc poznávat. Josijáš se možná od svého dědečka, krále Manasseho, dozvěděl, jak moc je Jehova milosrdný. I ty si vytvoř blízký vztah se staršími členy rodiny a sboru a nech si vyprávět, co dobrého pro ně Jehova udělal. Pamatuj také, jak na Josijáše zapůsobilo čtení Písma. Udělal díky tomu potřebné změny. I tebe může čtení Božího Slova podnítit, abys ještě víc poslouchal Jehovu. Povede to k tomu, že s ním budeš mít pevnější vztah a že budeš šťastnější. Také tě to bude motivovat, abys o něm mluvil s druhými. (2. Par. 34:18, 19) Navíc díky studiu Bible možná přijdeš na něco, co můžeš ve službě Jehovovi zlepšit. V takovém případě napodob Josijáše a udělej to! w17.03 3:18, 19