Únor

Ježíš byl velmi empatický. Lidé jeho lásku cítili a příznivě reagovali na zprávu o Království. Čím soucitnější budeme k lidem ve službě my, tím lépe jim budeme umět pomáhat. Co nám pomůže projevit soucit lidem, se kterými mluvíme ve službě? Představ si sebe na jejich místě a chovej se k nim tak, jak bys chtěl, aby se někdo choval k tobě. (Mat. 7:12) Uvažuj o potřebách každého člověka. Neměl bys mít ke každému stejný přístup. Spíš bys měl vzít v úvahu jeho okolnosti a názory. Snaž se ho pomocí taktních otázek rozpovídat. (Přísl. 20:5) Otázkami můžeme zjistit, proč lidé potřebují slyšet dobrou zprávu. Když se to dozvíme, můžeme jim projevit empatii a vhodně reagovat na jejich potřeby, tak jako to dělal Ježíš. (Srovnej s 1. Korinťanům 9:19–23.) w19.03 13:2, 8, 9

Adam a Eva ukázali, že si vůbec, ale vůbec neváží všeho dobrého, co pro ně Jehova udělal. Všichni máme příležitost dát najevo, jak moc s jejich rozhodnutím nesouhlasíme. Když se dáme pokřtít, ukážeme Jehovovi, že jsme přesvědčení, že má právo určovat, co je pro nás dobré a co špatné. Dokážeme tím, že svého Otce milujeme a důvěřujeme mu. To, co je po křtu náročné, je den co den žít podle Jehovových měřítek, ne svých vlastních. Každý rok to ale zvládají miliony lidí. A může se to podařit i tobě, pokud budeš dál studovat Bibli, pravidelně se scházet s bratry a sestrami a s nadšením mluvit s druhými o tom, co ses sám dozvěděl o svém milujícím Otci. (Hebr. 10:24, 25) Když stojíš před nějakým rozhodnutím, poslouchej Jehovu. Radí ti prostřednictvím svého Slova a své organizace. (Iz. 30:21) Pak se všechno, co budeš dělat, podaří. (Přísl. 16:20) w19.03 10:17, 18

Jehova nám dává spoustu duchovního pokrmu. Praktické rady dostáváme například na shromáždění a také když si čteme naše časopisy nebo se díváme na naše webové stránky. Slyšel jsi někdy proslov, četl jsi článek nebo ses díval na naši internetovou televizi a řekl si, že přesně to jsi potřeboval? Jak můžeme Jehovovi dávat najevo, že si těchto darů vážíme? (Kol. 3:15) Třeba tak, že mu za ně pravidelně děkujeme v modlitbách. Vděčnost Jehovovi vyjadřujeme také tím, že místa, kde se scházíme, abychom ho uctívali, udržujeme čistá a upravená. Sál Království pravidelně uklízíme a podílíme se na jeho údržbě. Ti, kdo pracují s technikou, která se v sálech používá, s ní zacházejí opatrně. Když naše sály Království správně udržujeme, budou nám sloužit déle a nebude zapotřebí dělat tolik velkých oprav. Díky tomu bude k dispozici víc peněz na stavby nebo rekonstrukce dalších sálů po celém světě. w19.02 8:17, 18

Job trávil čas tím, že přemýšlel o úžasných věcech, které Jehova stvořil. (Job 26:7, 8) Byl ohromený, když se zamyslel nad zemí, oblohou, mraky a hromy, přestože si uvědomoval, že o tom všem, co Jehova vytvořil, ví jenom maličko. Také obdivoval Jehovovy výroky. O Božích slovech řekl: „Řeči jeho úst jsem choval jako poklad.“ (Job 23:12) Byl Jehovou uchvácen a měl k němu velkou úctu. Svého Otce miloval a chtěl mu dělat radost. Jeho odhodlání zůstat Bohu věrný díky tomu sílilo. Z Joba bychom si měli vzít příklad. O Božích úžasných výtvorech toho víme mnohem víc než lidé v Jobově době. A máme celou Bibli, ze které můžeme Jehovu dobře poznat. Všechno, co se dozvídáme, může působit na naše srdce a naplnit ho posvátnou úctou. Když budeme Jehovu obdivovat a vážit si ho, povede to k tomu, že ho budeme milovat a poslouchat a že si budeme ze srdce přát zůstat mu oddaní. (Job 28:28) w19.02 6:12

Lidské vlády v průběhu dějin pronásledovaly Boží služebníky a je to tak i v dnešní době. Možná nás obviňují z různých zločinů, ale ve skutečnosti jim vadí, že jsme se rozhodli „poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi“. (Sk. 5:29) Můžou se nám vysmívat, uvěznit nás, nebo nás dokonce fyzicky týrat. Spoléháme se ale, že nám Jehova bude pomáhat, a tak jim to nebudeme oplácet a zůstaneme mírní. Zamysli se nad příkladem tří židovských zajatců – Chananjáše, Mišaela a Azarjáše. S mírností králi vysvětlili, proč nebudou uctívat sochu, kterou udělal. Byli ochotní podstoupit cokoli, co Jehova připustí. (Dan. 3:1, 8–28) Jak můžeme ty tři mladé muže napodobit, když je zkoušena naše věrnost Bohu? Pokorně důvěřujme, že Jehova se o nás postará. (Žalm 118:7) K těm, kdo nás obviňují z něčeho špatného, se chovejme mírně a uctivě. (1. Petra 3:15) Odmítejme udělat cokoli, co by poškodilo naše přátelství s naším milujícím Otcem. w19.02 7:11-13

Odvahu nám dodá to, když budeme přemýšlet o naději, ke které nám Ježíšova výkupní oběť otevřela cestu. (Jan 3:16; Ef. 1:7) V týdnech před Památnou slavností máme jedinečnou příležitost prohlubovat svoji vděčnost za výkupné. Čti si proto biblické pasáže k Památné slavnosti a do hloubky o nich přemýšlej. Až se pak společně sejdeme, abychom si Ježíšovu smrt připomněli, budeme lépe rozumět významu symbolů i jedinečné oběti, kterou představují. Když dobře chápeme, co pro nás Ježíš a Jehova udělali a co díky tomu my i naši blízcí získáváme, naše naděje se upevňuje a my jsme ještě víc rozhodnutí odvážně vytrvat až do konce. (Hebr. 12:3) Jsme velmi rádi, že Ježíš pokoru a odvahu dál projevuje jako náš nebeský velekněz, který za nás snažně prosí. (Hebr. 7:24, 25) Pokud za to chceme vyjádřit svoji vděčnost, musíme si Ježíšovu smrt věrně připomínat, právě jak to přikázal. (Luk. 22:19, 20) w19.01 4:8, 10, 11

Jehova dal každému z nás možnost ho chválit. Naše komentáře jsou jedním ze způsobů, jak Jehovovi přinášíme „oběť chvály“. Nikdo jiný ji nemůže přinést za nás. (Hebr. 13:15) Očekává Jehova, že všichni budeme dávat stejné oběti, tedy v tomto případě stejné komentáře? Vůbec ne! Shromáždění je jako společné jídlo s dobrými přáteli. Představ si, že někdo ze sboru plánuje grilování a poprosí tě, abys připravil něco malého k jídlu. Možná bys byl trochu nervózní, ale asi by ses snažil přinést něco, co by všem chutnalo. Jehova, náš hostitel, pro nás na shromáždění bohatě prostírá stůl. (Žalm 23:5; Mat. 24:45) A má radost, když přineseme něco malého – to nejlepší, co můžeme. Proto se na shromáždění dobře připravuj a dávej na nich co nejvíc komentářů. Pak z Jehovova stolu nebudeš jenom brát, ale také na něj sám něco dáš. w19.01 2:3, 20

V biblických dobách často patřila k uctívání falešných bohů otřesná sexuální nemravnost. (Oz. 4:13, 14) Hodně lidí uctívání falešných bohů přitahovalo, protože se mohli chovat nemravně. Přineslo jim to ale štěstí? Vůbec ne! Ti, kdo uctívají falešné bohy, mají víc trápení, řekl David. Tito lidé dokonce falešným bohům obětovali svoje děti. (Iz. 57:5) Jehova jejich kruté jednání nenáviděl. (Jer. 7:31) I v dnešní době mnoho církví přivírá oči nad sexuální nemravností, včetně homosexuality. (1. Kor. 6:18, 19) Lidé, kteří takové věci dělají, se možná cítí svobodní, ale ve skutečnosti mají víc trápení. Všiml sis toho? Proto naslouchej svému nebeskému Otci. Sám na sobě si ověř, že poslouchat ho je pro tebe to nejlepší. Přemýšlej o následcích, ke kterým nemravné chování vede. Zjistíš, že bolest, kterou způsobuje, je mnohem větší než jakékoli chvilkové potěšení. (Gal. 6:8) w18.12 4:16-18

Pokud se manžel nebo manželka dopustí sexuální nemravnosti, nevinný partner se bude muset rozhodnout co dál. Ježíš řekl, že nevinný partner má biblický důvod se rozvést a pak si vzít někoho jiného. (Mat. 19:9) Na druhou stranu by nebylo špatně, kdyby se rozhodl tomu druhému odpustit. Ozeáš vzal Gomer zpátky k sobě. Když se k němu vrátila, nesměla mít styky s žádným jiným mužem. A Ozeáš neměl nějakou dobu styk s ní. (Oz. 3:1–3) Časem s ní Ozeáš určitě začal znovu sexuálně žít. Tato situace ukázala, že Bůh byl ochotný přijmout Izraelity zpátky a znovu s nimi navázat vztah. (Oz. 1:11; 3:4, 5) Co se z toho dozvídáme o manželství? Pokud nevinný partner znovu začne sexuálně žít se svým partnerem, který mu byl nevěrný, dá tak najevo, že mu odpustil. (1. Kor. 7:3, 5) Tím se zruší biblický důvod pro rozvod. Potom by se měli manželé společně snažit, aby získali na manželství stejný pohled jako Bůh. w18.12 2:13

Při studiu bychom měli přemýšlet o tom, co si Jehova myslí o různých situacích, do kterých se můžeme dostat. Když pak některá z nich nastane a bude od nás vyžadovat okamžité rozhodnutí, nebudeme zaskočeni. Když se Potifarova manželka pokoušela svést Josefa, okamžitě ji odmítl. Tím ukázal, že už dřív přemýšlel o tom, jak Jehova vnímá manželskou věrnost. (1. Mojž. 39:8, 9) Kromě toho z jeho odpovědi „Jak bych se ... mohl dopustit tak velké špatnosti a skutečně hřešit proti Bohu?“ je vidět, že si Boží názor osvojil. A co my? Jak by ses zachoval, kdyby s tebou někdo v práci začal flirtovat? Nebo co bys udělal, kdyby ti někdo poslal sexuálně vyzývavou zprávu nebo fotku? Je mnohem snazší takovou situaci zvládnout, pokud sis předtím zjistil, co si o tom Jehova myslí, přijal to za své a rozhodl se, co uděláš. w18.11 5:13, 14

Někteří odborníci se domnívají, že tento verš doslova znamená: „Budu skákat radostí díky Bohu, budu díky němu tancovat nadšením.“ To je pro nás všechny opravdu cenné poučení! Jehova nám nejenom dal nádherné sliby, ale také nás ujišťuje, že na jejich splnění pilně pracuje. Hlavním poselstvím knihy Habakuk je bezpochyby to, že máme důvěřovat Jehovovi. (Hab. 2:4) Tuto důvěru budeme mít, když budeme prohlubovat svůj vztah s ním. K tomu je zapotřebí: 1. Stále se k Jehovovi modlit a říkat mu o všem, co nás trápí, 2. pozorně naslouchat tomu, co nám říká ve svém Slově a jaké pokyny dostáváme prostřednictvím jeho organizace, a 3. trpělivě a s vírou na něj čekat. Přesně to dělal Habakuk. I když na začátku rozhovoru s Jehovou byl silně rozrušený, na jeho konci byl odhodlaný a šťastný. Když si z něj vezmeme příklad, Jehova utěší i nás. Bude to, jakoby nás láskyplně objímal. Mohl by nám snad tento hrozný svět nabídnout něco lepšího? w18.11 3:18, 19

Jako křesťané máme důkaz, že nás Jehova miluje. „Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Ježíš nás také miluje, vždyť za nás zemřel! A jeho láska je pro nás hnacím motorem. Boží Slovo slibuje, že ani „soužení nebo tíseň“ nás nedokážou „oddělit od Boží lásky, která je v Kristu“. (Řím. 8:35, 38, 39) Když se potýkáme se zkouškami, které nás fyzicky nebo citově vysávají anebo nám berou radost ze služby Jehovovi, vzpomeňme si na lásku, jakou k nám má Kristus. Může nám to dát sílu vytrvat. (2. Kor. 5:14) Díky Ježíšově lásce budeme mít chuť žít dál a sloužit Jehovovi. Může nám pomoct, abychom to nevzdali, i když zažijeme přírodní katastrofu, pronásledování nebo zklamání anebo nás trápí zničující úzkost. w18.09 2:8, 9

Abychom dál chodili v pravdě, je nezbytné přijímat a poslouchat všechno, co Jehova říká. Pravdu musíme mít na prvním místě a podle biblických zásad žít. Stejně jako David musíme být pevně odhodlaní dál chodit v Boží pravdě. Kdybychom nebyli, mohli bychom začít přemýšlet o věcech, které jsme za pravdu zaplatili, a možná bychom byli v pokušení vzít si některé z nich zpátky. Dobře ale víme, že si nemůžeme vybírat, které biblické pravdy přijmeme a které ne. Musíme chodit v celé pravdě. (Jan 16:13) Pokud nechceme, aby nás něco vzdálilo od pravdy, je potřeba moudře využívat čas. Když si nedáme pozor, možná začneme trávit nepřiměřené množství času na internetu, u televize, zábavou nebo koníčky. Na těchto věcech není samo o sobě nic špatného, ale mohlo by se stát, že jim budeme věnovat čas, který jsme dřív trávili studiem nebo jinými duchovními činnostmi. w18.11 2:7, 8

Když se v našem životě něco nečekaně změní, může to v nás vyvolat strach a stres. (Přísl. 12:25) Dokonce pro nás může být těžké změnu přijmout. Jak můžeme v takové situaci ukonejšit a utišit svou duši? (Žalm 131:1–3) Navzdory nepříznivým okolnostem můžeme i my přímo cítit hojivý účinek Božího pokoje, který střeží naši mysl. (Filip. 4:6, 7) Když jsme v úzkých a prosíme Jehovu o pomoc, Boží pokoj může posílit naše odhodlání dál Jehovovi sloužit a může nás střežit před tím, že bychom se chtěli vzdát. Kromě toho, že nás Boží duch uklidní, může nám také připomenout biblické verše, které nám pomůžou pamatovat na to, co je v životě skutečně důležité. (Jan 14:26, 27) w18.10 4:2, 5, 8

Který vynález lidstvu uškodil ze všech nejvíc? Lež. Lhát znamená říkat něco, o čem víme, že není pravda, a to s cílem někoho podvést. Kdo lež vymyslel? Jasně to řekl Ježíš Kristus: „Otec lži“ je Ďábel. (Jan 8:44) Kdy první lež vyslovil? Stalo se to před několika tisíci lety v zahradě Eden. První lidé Adam a Eva žili v nádherném ráji, který pro ně vytvořil Jehova. Na scéně se pak objevil Ďábel. Věděl, že Bůh Adamovi a Evě zakázal jíst ze stromu „poznání dobrého a špatného“ a že kdyby to udělali, tak by zemřeli. Přesto prostřednictvím hada vyslovil první lež. Evě řekl: „Určitě nezemřete.“ A dodal: „Bůh totiž ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám zcela jistě otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré a špatné.“ (1. Mojž. 2:15–17; 3:1–5) w18.10 1:1, 2

Aby naše srdce bylo čisté, musíme se stále snažit mít čisté myšlenky a touhy. Je to velmi důležité proto, aby Jehova naše uctívání přijímal. (2. Kor. 4:2; 1. Tim. 1:5) Jak ale můžou ti, kdo mají čisté srdce, vidět Boha, když ho „žádný člověk ... nemůže vidět, a přesto žít“? (2. Mojž. 33:20) Řecké slovo přeložené jako „vidět“ může také znamenat „chápat, vnímat, vědět“. Ti, kdo „vidí“ Boha, tedy rozumí tomu, jakou má osobnost, a váží si toho, jaké má vlastnosti. (Ef. 1:18) Praví Boží služebníci můžou „vidět“ Boha i tak, že si všímají, jak jedná v jejich prospěch. (Job 42:5) Můžou se také zaměřovat na nádhernou odměnu, kterou Bůh slíbil těm, kdo se snaží zůstat čistí a věrně mu sloužit. w18.09 3:13, 15, 16

Když děláme to, co je správné, přináší to mnoho dobrého. I když se moudrost neobejde bez poznání, nestačí jen znát fakta. Zásadní je, jak se rozhodujeme. Moudrost projevují dokonce i mravenci, a to tím, že si dělají zásoby na zimu. (Přísl. 30:24, 25) Kristus, „Boží moudrost“, vždycky dělá to, z čeho má jeho Otec radost. (1. Kor. 1:24; Jan 8:29) Jehova ví, že je rozdíl mezi tím, když nějaké rozhodnutí uděláme, a když podle něj skutečně jednáme. Ty, kdo se snaží zůstat pokorní a dělat to, co je správné, určitě odmění. (Mat. 7:21–23) Proto stále přispívej k tomu, aby byl sbor místem, kde můžou všichni pokorně sloužit Jehovovi. Dělat to, o čem víme, že je správné, chce svůj čas a vyžaduje to trpělivost. Když se o to ale snažíme, je vidět, že jsme pokorní. A díky pokoře budeme šťastní teď i v budoucnosti. w18.09 1:18

Když Jehova stvořil lidi, přál si, aby byli jeho spolupracovníky. Můžeme s ním spolupracovat každý den, přestože jsme nedokonalí. Děláme to například tehdy, když kážeme dobrou zprávu o Království a činíme učedníky. (1. Kor. 3:5–9) Stvořitel celého vesmíru si nás vybral, abychom s ním spolupracovali na něčem, co považuje za důležité. To je něco úžasného! Kázání a vyučování ale nejsou jediné způsoby, jak s Jehovou spolupracovat. Můžeme to dělat také, když pomáháme někomu z rodiny nebo ze sboru, jsme pohostinní, podporujeme teokratické projekty a sloužíme Jehovovi víc. (Kol. 3:23) To, co pro Jehovu můžeš dělat ty, ale neporovnávej s tím, co pro něj můžou dělat druzí. Pamatuj, že svou roli hraje věk, zdravotní stav, podmínky a schopnosti. w18.08 4:1, 2

Jehova Habakuka ujistil, že na svoje upřímné otázky už velmi brzo získá odpověď. Vlastně mu řekl: Buď trpělivý a věř mi. Zasáhnu, i když se zdá, že to trvá dlouho. Připomněl mu, že už se rozhodl, kdy přesně své sliby splní. A tak ho povzbudil, aby čekal dál, protože nakonec nebude zklamaný. I my potřebujeme čekat na Jehovu a dobře naslouchat tomu, co nám říká. Potom mu budeme důvěřovat a navzdory problémům a starostem budeme mít vnitřní klid. Ježíš nás vybídl, abychom příliš nepřemýšleli „o časech nebo obdobích“, které Bůh zatím nezjevil. (Sk. 1:7) Důvěřujme, že Jehova ví, kdy je ten nejlepší čas zasáhnout. Nevzdávejme se tedy, ale čekejme pokorně, trpělivě a s vírou. Čas, který teď máme, dobře využívejme a služme Bohu nejlépe, jak můžeme. (Mar. 13:35–37; Gal. 6:9) w18.11 3:13, 14

Tak jako ostatní Židé v té době i Petr byl vychovaný v tom, že lidé z jiných národů jsou nečistí. Zažil ale události, které mu pomohly tento pohled přehodnotit. Například dostal vidění od Boha. (Sk. 10:9–16) I my o sobě musíme do hloubky přemýšlet a být ochotní přijmout pomoc stejně jako Petr, abychom dokázali rozpoznat sebemenší náznaky předpojatosti, které v našem srdci možná zůstaly. Co dalšího můžeme udělat? Pokud doširoka otevřeme své srdce, případné předsudky nahradí láska. (2. Kor. 6:11–13) Trávíš čas jenom s lidmi, kteří jsou stejné rasy, národnosti, etnika nebo mluví stejným jazykem? Jestliže ano, zkus se spřátelit také s jinými. Co kdybys bratry a sestry, kteří pocházejí z jiného prostředí, pozval do služby nebo k sobě domů na jídlo nebo na party? (Sk. 16:14, 15) Když to uděláš, tak ve tvém srdci bude tolik lásky, že v něm už nezůstane místo pro předsudky. w18.08 2:3, 6, 7

Někteří svědkové se nechali ovlivnit „duchem světa“. To, jak tancují nebo se chovají na různých akcích, přesahuje míru toho, co je vhodné pro křesťany. Z fotek a komentářů, které přidávají na sociální sítě, je vidět, že přestali uvažovat jako duchovní lidé. Kvůli tomu můžou mít negativní vliv na ty, kdo se snaží jednat tak, jak se to líbí Jehovovi. (1. Petra 2:11, 12) Dnešní svět silně propaguje touhu těla, touhu očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu. (1. Jana 2:16) My patříme Jehovovi, a tak dostáváme rady, abychom „odvrhli bezbožnost a světské touhy a žili uprostřed tohoto nynějšího systému věcí se zdravou myslí a spravedlností a zbožnou oddaností“. (Tit. 2:12) To, jak mluvíme, jaké máme návyky v jídle a pití, jak se oblékáme a upravujeme a jakou máme pracovní morálku – prostě všechno, co děláme – by mělo jasně ukazovat, že jsme zasvěceni Jehovovi. w18.07 4:13, 14

Pokud se budeme obrazně řečeno stále dívat na Jehovu, nedovolíme, aby nás chování druhých otrávilo nebo poškodilo náš vztah s ním. To je zvlášť důležité, když máme stejně jako Mojžíš v Boží organizaci určitou pravomoc. Je pravda, že každý z nás musí stále pracovat „na své vlastní záchraně s bázní a chvěním“. (Filip. 2:12) Ale nesmíme si myslet, že Jehova nás všechny posuzuje podle jedné strnulé a neměnné normy. Spíš je to tak, že čím víc nám Jehova svěřil, tím větší odpovědnost neseme. (Luk. 12:48) Když budeme Jehovu z celého srdce milovat, nic nás neoddělí od jeho lásky ani duchovně neklopýtneme. (Žalm 119:165; Řím. 8:37–39) V dnešní náročné době je velmi důležité nespouštět oči z Jehovy. Díky tomu budeme vědět, co od nás očekává. (Žalm 123:1) Nikdy nedovolme, aby náš vztah s ním negativně ovlivnilo jednání druhých. w18.07 2:19, 20

Je úžasné slyšet o tom, jak se Boží lid rozrůstá! V roce 2017 jsme vedli přes 10 milionů biblických studií. To zcela jasně ukazuje, že Boží služebníci nechávají zářit své světlo. A vezměme si ty miliony lidí, kteří se přišli podívat na Památnou slavnost! Díky tomu se mohli dozvědět o výkupném a o tom, jak moc nás Bůh miluje. (1. Jana 4:9) Boží lid po celém světě mluví mnoha různými jazyky. To nám ale nebrání v tom, abychom našeho Otce Jehovu chválili jako jedna velká rodina. (Zjev. 7:9) Bez ohledu na to, jaký je náš mateřský jazyk nebo kde žijeme, všichni můžeme zářit „jako ti, kdo poskytují světlo ve světě“. (Filip. 2:15) Naše služba, jednota a bdělost – tím vším přinášíme Jehovovi slávu. w18.06 4:1-3

Jednou byl Ježíš tak nadšený duchovním rozhovorem, že hlad šel stranou. Jeho Otec si přál, aby se věnoval kázání, tedy aby mluvil i se Samaritánkou, a pro Ježíše to bylo jako pokrm. (Jan 4:32–34) Jakub a Jan toto poučení nepochopili. Když s Ježíšem cestovali Samařím, hledali v jedné vesnici nocleh. Samaritáni je ale odmítli přijmout, a tak se Jakub s Janem rozčílili a navrhli, že na celou vesnici sešlou oheň z nebe. Ježíš je přísně napomenul. (Luk. 9:51–56) Je otázka, jestli by Jakub s Janem reagovali stejně, kdyby se to stalo v jejich rodné Galileji. Zdá se, že jejich negativní reakce byla způsobena předsudky. A je docela možné, že když apoštol Jan později kázal Samaritánům a oni na dobrou zprávu reagovali příznivě, cítil se kvůli tomu výbuchu emocí trapně. (Sk. 8:14, 25) w18.06 2:12, 13

Když biblickou pravdu máme jakoby pevně opásanou, budeme chtít podle ní žít a vždycky mluvit pravdu. Proč nebudeme lhát? Protože lež je jednou z nejúčinnějších Satanových zbraní. Ubližuje jak tomu, kdo ji říká, tak tomu, kdo jí uvěří. (Jan 8:44) I když jsme nedokonalí, měli bychom se ze všech sil snažit nelhat. (Ef. 4:25) To ale může být těžké. Abigail, které je 18, říká: „Někdy se zdá, že mluvit pravdu se nevyplácí, hlavně když tě lež může dostat z problému.“ Proč tedy říkat pravdu? Victoria, které je 23, říká: „Když mluvíš pravdu a stojíš si za svými názory, druzí tě možná budou šikanovat. Vždycky ti to ale přinese hodně dobrého – budeš si víc věřit, cítit se blíž Jehovovi a ti, kdo tě mají rádi, si tě budou vážit.“ Je jasné, že být „přepásáni opaskem pravdy“ se vždycky vyplatí. w18.05 4:3, 5

S tím, jak se situace ve světě stále zhoršuje, všichni potřebujeme zůstat bdělí. Jehova zasáhne v ten pravý čas. (Mat. 24:42–44) Mezitím pracuj na trpělivosti a zaměřuj se na to, co nás čeká. Každý den si čti Boží Slovo a nezapomínej na modlitby. (1. Petra 4:7) Uč se od bratrů a sester, kteří Jehovovi slouží už léta. Můžeš si třeba číst jejich životní příběhy. Žij pro Jehovu. Pomáhej druhým a buď často s bratry a sestrami. Uvidíš, že budeš šťastný a čas ti bude rychle utíkat. (Ef. 5:16) I když děláme hodně chyb, Jehova nám dovoluje mu sloužit. Aby to pro nás bylo jednodušší, dal nám „dary v podobě lidí“ neboli sborové starší. (Ef. 4:8, 11, 12) Až tě nějaký starší navštíví příště, využij možnost se od něj něco dozvědět a nech si poradit. w18.06 4:15-18

Ježíš svým následovníkům neřekl „buďte v mé lásce“, ale „zůstaňte v mé lásce“. Proč? Protože rok za rokem žít jako pravý Kristův učedník vyžaduje vytrvalost. Důležitost vytrvalosti Ježíš zdůraznil tak, že v krátké pasáži zapsané v Janovi 15:4–10 použil různé tvary slovesa „zůstat“ mnohokrát. Jak dáváme najevo, že chceme zůstat v Kristově lásce a mít jeho schválení? Tím, že ho posloucháme. Ježíš ale po nás žádá jenom to, co sám dělal, protože řekl: „Právě jako jsem já zachoval Otcova přikázání a zůstávám v jeho lásce.“ Ježíš je v tom pro nás příkladem. (Jan 13:15) Ježíšova přikázání pocházejí od jeho Otce, takže když posloucháme Ježíšův příkaz kázat, dáváme také najevo, že milujeme Jehovu. (Mat. 17:5; Jan 8:28) A když ukazujeme, že milujeme Jehovu a Ježíše, oni zase milují nás. w18.05 2:5-7

Dospívající musí udělat hodně rozhodnutí, třeba jaké si vyberou vzdělání nebo zaměstnání. Pokud víš, jaké máš cíle, je snazší se správně rozhodovat. Čím dřív si život naplánuješ, tím dřív svých cílů dosáhneš. Tisíce mladých po celém světě si zaslouží upřímnou pochvalu. Mají blízký vztah k Jehovovi a zaměřují se na duchovní věci. Takoví mladí si plně užívají života a zároveň si ve všem nechávají poradit od Jehovy, například v otázkách rodinného života. „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem,“ napsal Šalomoun. A dodal: „Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky.“ (Přísl. 3:5, 6) Mladí, Jehova vás má moc rád! Jste pro něj vzácní. Bude vás chránit, radit vám a odmění vás. w18.04 5:7, 9

Jedním ze sloupů křesťanského sboru v prvním století byl apoštol Jan. Poutavé vyprávění o Ježíšově službě zapsané v jeho evangeliu povzbuzuje křesťany po dlouhá staletí. Právě v Janově evangeliu je zaznamenaný Ježíšův výrok, že láska je poznávacím znakem jeho pravých učedníků. (Jan 13:35) Další duchovní drahokamy najdeme ve třech Janových dopisech. Někdy jsme zdeptaní vlastními chybami, ale povzbudí nás, když si přečteme, že „krev Ježíše ... nás očišťuje od všeho hříchu“. (1. Jana 1:7) A když nás pocity viny neopouští, utěší nás slova, že „Bůh je větší než naše srdce“. (1. Jana 3:20) Jan také jako jediný napsal, že „Bůh je láska“. (1. Jana 4:8, 16) Ve druhém a třetím dopise chválil křesťany za to, že dál „chodí v pravdě“. (2. Jana 4; 3. Jana 3, 4) w18.04 3:14, 15