Duben

Prožíváš nějakou těžkou zkoušku? Možná ti ublížil někdo ze sboru. (Jak. 3:2) Nebo se ti kolegové nebo spolužáci vysmívají, že sloužíš Jehovovi. (1. Petra 4:3, 4) Možná ti někdo z rodiny brání, abys chodil na shromáždění nebo abys s druhými mluvil o svojí víře. (Mat. 10:35, 36) Pokud je ta zkouška zvlášť bolestivá, můžeš mít pocit, že by bylo nejlepší přestat sloužit Jehovovi. Buď si ale jistý, že bez ohledu na to, jaký problém zažíváš, ti Jehova dá moudrost i sílu to zvládnout. Jehova do svého Slova nechal podrobně zapsat, jak nedokonalí lidé řešili těžké situace. Proč? Abychom se z toho mohli něco naučit. To je myšlenka, kterou napsal apoštol Pavel. Když tyto zprávy čteme, může nás to do určité míry povzbudit a dát nám naději. Abychom z nich ale vytěžili maximum, je potřeba dělat víc. Musíme Bibli dovolit, aby přetvářela naše myšlení a působila na naše srdce. w21.03 11:1-2

Vnímáš lidi ve svém obvodu jako zralé obilí, které se může sklízet? Pokud ano, projeví se to třemi způsoby. Za prvé, budeš se věnovat kazatelské službě s větší naléhavostí. Období žně je omezené, takže času není nazbyt. Za druhé, když se budeš naplno věnovat službě, budeš z toho mít radost. Bible říká: „Lidé [se] radují o žních.“ (Iz. 9:3) A za třetí, v každém člověku budeš vidět potenciálního učedníka, a proto s ním budeš mluvit o dobré zprávě tak, aby ho to zaujalo. I když někteří učedníci možná pochybovali, že se Samaritáni stanou Ježíšovými následovníky, Ježíš to viděl jinak. Uvědomoval si, že i z nich můžou být jeho učedníci. My bychom se na lidi v našem obvodu měli dívat stejně. Vynikající příklad nám v tom dal apoštol Pavel. Zjistil, čemu lidé věří, poznal, co je zajímá, a díval se na ně jako na potenciální Ježíšovy učedníky. w20.04 15:3-4

Místo abys posuzoval něčí jednání, snaž se pochopit, co prožívá. Dokonale nám rozumí jedině Jehova. A tak se k němu modli, aby ti pomohl vidět druhé z jeho pohledu a přijít na to, jak jim projevit soucit. Nemůžeme si vybírat, kteří bratři a sestry si náš něžný soucit zaslouží, a kteří ne. Každý z nich má nějaké problémy a mnohé se podobají těm, které měli kdysi Jonáš, Elijáš, Hagar a Lot. Dost možná se do nich dostali vlastní vinou. Ale popravdě řečeno, komu z nás se to někdy nestalo? Je tedy namístě, že Jehova po nás chce, abychom se snažili vcítit do druhých. (1. Petra 3:8) Když ho posloucháme, přispíváme tím k jednotě naší krásné a různorodé celosvětové rodiny. Buďme proto rozhodnutí, že budeme druhé pozorně poslouchat, budeme se je snažit líp poznat a budeme s nimi mít soucit. w20.04 16:15-17

V tom, jak poslouchat Jehovu, dal dokonalý příklad Ježíš. Takže jedním důležitým způsobem, jak to můžeme dělat, je jít co nejvěrněji v Ježíšových stopách. (Jan 8:29) Abychom mohli žít v pravdě, musíme být přesvědčení, že Jehova je Bohem pravdy – že všechno, co říká ve svém Slově, je pravda. Také musíme být přesvědčení, že Ježíš je slíbený Mesiáš. Hodně lidí dnes pochybuje, že je pomazaným králem Božího království. Jan upozornil na to, že je „mnoho podvodníků“, kteří můžou oklamat ty, kdo v Jehovu a Ježíše pevně nevěří. (2. Jana 7–11) Napsal: „Kdo je lhář, když ne ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus?“ (1. Jana 2:22) Jediný způsob, jak se nenechat oklamat, je studovat Bibli. Jedině tak Jehovu a Ježíše poznáme. (Jan 17:3) A jedině v tom případě budeme přesvědčení, že máme pravdu. w20.07 30:4-5

Jakým způsobem můžeme předejít tomu, abychom se pro své spoluběžce stali „kamenem úrazu“? Kdykoli je to možné, dejme přednost tomu, co vyhovuje jim, a netrvejme na svých právech. (Řím. 14:19–21; 1. Kor. 8:9, 13) Tímto přístupem se výrazně lišíme od doslovných závodníků, kteří chtějí získat cenu sami pro sebe. Jde jim především o vlastní úspěch, a tak se snaží prodrat do čela. My ale na rozdíl od nich jeden s druhým nesoupeříme. (Gal. 5:26; 6:4) Přejeme si pomoct co největšímu počtu běžců, aby s námi doběhli do cíle a získali cenu života. Proto se snažíme řídit Pavlovou vybídkou, abychom nemysleli „jen na to, co je dobré pro [nás], ale také na to, co je dobré pro druhé“. (Filip. 2:4) A jak je to v závodě, který běžíme my? Jehova slibuje odměnu každému, kdo závod dokončí – věčný život v nebi nebo v ráji na zemi. w20.04 18:10, 12

Miliony Jehovových služebníků přežijí do nového světa. Tito lidé budou očitými svědky dalšího vítězství nad smrtí – vzkříšení miliard lidí, kteří v minulosti zemřeli. Představ si, jaká to bude radost! (Sk. 24:15) A všichni, kdo dokážou, že jsou Jehovovi naprosto věrní, zvítězí nad smrtí, kterou lidé zdědili po Adamovi. Budou moct žít věčně. Každý z nás by měl být vděčný za povzbudivá slova o vzkříšení, která Pavel napsal Korinťanům. Proto se snažme jednat v souladu s Pavlovou vybídkou, abychom měli „hodně práce v Pánově díle“. (1. Kor. 15:58) Když v této práci děláme všechno, co je v našich silách, můžeme se těšit na nádhernou budoucnost. Bude ještě krásnější, než si vůbec dokážeme představit. Jasně se ukáže, že naše „tvrdá práce pro Pána“ nebyla zbytečná. w20.12 50:16-17

Zdá se, že proroctví v Ezekielovi 38:10–23, v Danielovi 2:43–45 a 11:44–12:1 a ve Zjevení 16:13–16, 21 popisují stejné období a události. Pokud to tak je, můžeme očekávat následující vývoj. Někdy po začátku velkého soužení „králové celého světa“ vytvoří koalici národů. (Zjev. 16:13, 14) Bible ji nazývá „Gog ze země Magog“. (Ezek. 38:2) Tato koalice zaútočí na celý Boží lid a bude ho chtít naprosto zlikvidovat. Když tuto dobu popisuje apoštol Jan, zmiňuje se, že Boží nepřátele postihne neobvykle silné krupobití. Toto symbolické krupobití může znázorňovat zdrcující rozsudek, který budou Jehovovi služebníci oznamovat a který vyprovokuje Goga z Magogu, aby zaútočil na Boží lid s cílem úplně ho vyhladit. (Zjev. 16:21) w20.05 20:13-14

Boží aktivní síla je darem, kterého bychom si měli vážit. Svoji vděčnost za svatého ducha můžeme prohloubit tak, že budeme přemýšlet, čeho všeho se díky němu v dnešní době dosáhlo. Než Ježíš vystoupil do nebe, řekl svým učedníkům: „Až na vás přijde svatý duch, dostanete sílu a budete mi svědky ... do nejvzdálenějších končin země.“ (Sk. 1:8) Díky pomoci svatého ducha uctívá Boha asi 8,5 milionu lidí ze všech koutů světa. Také žijeme v duchovním ráji, protože svatý duch nám pomáhá mít takové vlastnosti, jako je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, víra, mírnost a sebeovládání. Tyto vlastnosti společně tvoří „ovoce ducha“. (Gal. 5:22, 23) Svatý duch je skutečně mimořádným darem od Jehovy. w20.05 22:10, 13

Můžeme předpokládat, že své blízké, kteří budou vzkříšeni, poznáme. Máme pro to několik důvodů. Když vezmeme v úvahu vzkříšení, ke kterým už došlo, zdá se, že Jehova znovu stvoří lidi tak, aby vypadali, mluvili a mysleli stejně jako krátce před svou smrtí. Vzpomeň si, že Ježíš přirovnal smrt ke spánku a vzkříšení přirovnal k probuzení. (Mat. 9:18, 24; Jan 11:11–13) Když se člověk probudí, vypadá a mluví stejně jako před tím, než šel spát, a má i stejné vzpomínky. Tak to bylo i s Lazarem. Byl mrtvý čtyři dny, a tak už se jeho tělo začalo rozkládat. Když ho ale Ježíš vzkřísil, jeho sestry ho hned poznaly a Lazar si je zjevně pamatoval. (Jan 11:38–44; 12:1, 2) w20.08 33:3, 8

Rozdíl mezi pomazanými a jinými ovcemi není v tom, že by Bůh jednu skupinu miloval víc než tu druhou. Obou si váží stejně. Za obě zaplatil stejnou cenu, dal život svého milovaného Syna. Tyhle dvě skupiny se liší v tom, že každá má jinou naději. Všichni ale musí zůstat Bohu a Kristu věrní. (Žalm 31:23) A pamatujme, že Boží duch může na každého z nás působit stejně silně. Jehova dává všem tolik svatého ducha, kolik ho potřebují. Jehova dal všem svým služebníkům, kteří se mu zasvětili, nádhernou naději do budoucnosti. (Jer. 29:11) Slavnost na památku Kristovy smrti je pro každého z nás jedinečná příležitost, abychom chválili Boha a Krista za to, co pro nás udělali. Můžeme díky tomu věčně žít. Pro pravé křesťany je Památná slavnost nejdůležitější setkání v roce. w21.01 3:16, 19

Převážná většina těch, kdo se účastní Památné slavnosti, má naději na život na zemi. Proč tam tedy chodí? Ze stejného důvodu, jako jde někdo na svatbu kamarádovi. Chce novomanžele podpořit a dát jim najevo, že je má rád. A podobně jiné ovce chodí na Památnou slavnost proto, že chtějí podpořit Krista a pomazané a dát jim najevo svou lásku. Také se jí účastní proto, že chtějí ukázat, jak moc si váží oběti, kterou si na Památné slavnosti připomínáme. Díky této oběti můžou žít věčně na zemi. Další důležitý důvod, proč jiné ovce chodí na Památnou slavnost, je to, že chtějí poslouchat Ježíšův příkaz. Když tuto slavnost zavedl, svým věrným apoštolům řekl: „Dělejte to na mou památku.“ (1. Kor. 11:23–26) Jiné ovce se tedy budou Pánovy večeře účastnit do té doby, dokud budou na zemi nějací pomazaní. w21.01 3:13-14

Opravdová láska se projevuje skutky. (Srovnej s Jakubem 2:17, 26.) Zamysleme se třeba nad Jehovovou láskou. (1. Jana 4:19) Jehova nám ji dává najevo mnoha krásnými slovy, která nechal zapsat do Bible. (Žalm 25:10; Řím. 8:38, 39) Jistotu, že nás má rád, ale máme nejen díky tomu, co říká. Jeho lásku cítíme i z toho, co dělá. Jehova dovolil, aby za nás jeho milovaný Syn trpěl a zemřel. (Jan 3:16) Mohli bychom snad pochybovat, že nás Jehova opravdu miluje? Svoji lásku k Jehovovi a Ježíšovi dokazujeme tím, že je posloucháme. (Jan 14:15; 1. Jana 5:3) A k Ježíšovým příkazům patří i to, abychom jeden druhého milovali. (Jan 13:34, 35) Je dobré, když svým bratrům a sestrám říkáme, že je máme rádi. Naši lásku by ale měli cítit i z toho, co děláme. (1. Jana 3:18) w21.01 2:6, 8

Křesťané pomazaní svatým duchem se můžou těšit na to, že budou s Ježíšem navždy. Stejně jako on budou vládnout v Božím království. Doslova ho uvidí, budou s ním mluvit a trávit s ním čas. (Jan 14:2, 3) Ježíšovu lásku a zájem budou cítit i ti, kdo budou žít věčně v nádherných podmínkách na zemi. Ježíše sice neuvidí, ale díky tomuto daru od něj a od Jehovy ho budou mít čím dál radši. (Iz. 9:6, 7) Když přijmeme Ježíšovu nabídku, abychom se stali jeho přáteli, hodně tím získáme. Už teď nás podporuje a cítíme projevy jeho lásky. Máme díky němu možnost žít věčně. A co je nejdůležitější, přátelství s Ježíšem nám umožňuje získat ten nejcennější poklad ze všech – blízký vztah s jeho Otcem Jehovou. Být Ježíšovým přítelem je neobyčejná čest! w20.04 17:15-16

Křesťané v Korintu, kterým apoštol Pavel svůj dopis adresoval, byli pomazaní a měli být vzkříšeni k životu v nebi. Byli „posvěceni v jednotě s Kristem Ježíšem a povoláni za svaté“. Dál se Pavel zmínil o těch, „kdo zemřeli jako Kristovi následovníci“. (1. Kor. 1:2; 15:18; 2. Kor. 5:17) V jiném inspirovaném dopise napsal, že ti, kdo jsou „s [Ježíšem] sjednoceni, když [umírají] stejnou smrtí jako on“, s ním budou „sjednoceni, až [budou] vzkříšeni stejně jako on“. (Řím. 6:3–5) Ježíš byl vzkříšen jako duchovní bytost a odešel do nebe. Stejné to bude se všemi, kdo jsou „v jednotě s Kristem“, tedy se všemi pomazanými křesťany. Pavel napsal, že Kristus byl vzkříšen jako „první [dosl. „první plod“] z těch, kdo zemřeli“. (1. Kor. 15:20) Ježíš byl první, kdo byl vzkříšen jako duchovní osoba a dostal věčný život. w20.12 49:15-16

Když dnes nějaký pomazaný křesťan zemře, je okamžitě vzkříšen do nebe. Je to v souladu s tím, co čteme v 1. Korinťanům 15:51, 52. Až budou tito Kristovi bratři vzkříšeni, budou mít obrovskou radost. Z Bible se dozvídáme, co budou vzkříšení pomazaní v nebi dělat. Ježíš jim řekl: „Tomu, kdo zvítězí a bude až do konce konat mé skutky, dám moc nad národy. Bude je pást železnou holí a budou rozbity na kusy jako hliněné nádoby. Tuto moc jsem i já dostal od svého Otce.“ (Zjev. 2:26, 27) w20.12 50:14-15

Tím, že apoštol Pavel nazval Ježíše „prvním“, také naznačil, že později budou do nebe vzkříšeni i další. Měli to být apoštolové a jiní pomazaní křesťané. (1. Kor. 15:18) Ve stanoveném čase měli být stejně jako Ježíš vzkříšeni k životu v nebi. V době, kdy psal Pavel Korinťanům, kříšení pomazaných do nebe ještě nezačalo. Pavel ukázal, že se to stane až v budoucnosti, když napsal: „Každý ve správném pořadí: Kristus jako první, potom během Kristovy přítomnosti ti, kdo mu patří.“ (1. Kor. 15:23; 1. Tes. 4:15, 16) Apoštolové a další pomazaní křesťané tedy na svou nebeskou odměnu museli čekat až do Kristovy přítomnosti, která probíhá právě teď. (Řím. 6:5) w20.12 49:12, 16-17

Apoštol Pavel mluvil o lidech, kteří jsou vzkříšeni s duchovním tělem a mají žít v nebi. (1. Kor. 15:43, 44) Když byl Ježíš na zemi, měl hmotné tělo. Když byl ale vzkříšen, „stal [se] životodárným duchem“ a vrátil se do nebe. Podobně i pomazaní křesťané budou vzkříšeni jako duchovní bytosti. Pavel vysvětlil: „Stejně jako jsme obrazem toho udělaného z prachu, budeme obrazem toho, který přišel z nebe.“ (1. Kor. 15:45–49) Pamatujme na to, že Ježíš nebyl vzkříšen v lidském těle. Pavel napsal, že „tělo a krev nemůžou zdědit Boží království“ v nebi. (1. Kor. 15:50) Apoštolové a další pomazaní křesťané tedy neměli být vzkříšeni do nebe s porušitelným tělem z masa a krve. w20.12 50:10-12

Bůh svým duchem vedl některé Ježíšovy učedníky v prvním století, aby naději na vzkříšení do nebe blíž popsali. Například apoštol Jan vysvětlil: „Teď jsme Božími dětmi, ale ještě nebylo zjeveno, čím budeme v budoucnosti. Víme však, že až se objeví, budeme jako on.“ (1. Jana 3:2) Z toho vyplývá, že pomazaní křesťané nevědí, jaké to bude, až budou vzkříšeni do nebe a dostanou duchovní tělo. Vědí ale, že až získají svou odměnu, uvidí Jehovu. Z Bible se dozvídáme další podrobnosti. O pomazaných uvádí, že budou s Kristem, až „zničí všechny vlády a všechny moci i síly“ a také „posledního nepřítele“, smrt. Nakonec, až bude Ježíšovi podřízeno všechno, se on sám i se svými spoluvládci podřídí Jehovovi. (1. Kor. 15:24–28) To bude úžasný závěr Kristovy tisícileté vlády! w20.12 50:2

Bible říká, že apoštola Pavla a další křesťany s nebeskou nadějí čekalo „dřívější vzkříšení z mrtvých“. (Filip. 3:11) Z toho vyplývá, že bude následovat ještě nějaké jiné. Právě v toto vzkříšení doufal Job. (Job 14:15) „Ti, kdo ... patří [Kristu]“ s ním budou v nebi, až odstraní všechny vlády, moci i síly. A „jako poslední nepřítel bude zničena smrt“. Je jasné, že ti, kdo jsou vzkříšeni do nebe, už nikdy nezemřou. Ale co všichni ti věrní křesťané, kteří nemají naději, že budou žít s Kristem v nebi? (1. Kor. 15:23–26) Ti, kdo nemají naději na život v nebi, se můžou těšit na to, o čem mluvil Pavel ve verši na tento den. Vzhledem k tomu, že špatní lidé nemůžou jít do nebe, musí se tato slova vztahovat na vzkříšení, ke kterému dojde na zemi. w20.12 49:18-19

Možná si říkáš: Jak si můžu být jistý, že to se mnou Jehova nevzdal? Můžeš si tím být jistý už jenom proto, že o takové otázce vůbec přemýšlíš. V jedné Strážné věži bylo před mnoha lety uvedeno: „Někdy ... shledáváme, že my sami následkem špatných zvyklostí, které v našem dřívějším způsobu života zapustily hlouběji kořeny, než si myslíme, často klopýtáme a padáme. ... Nevyvozuj, že jsi spáchal hříchy, pro které není odpuštění. Právě to by chtěl vyvoditi satan. Skutečnost, že jsi ve svém nitru zarmoucen a znepokojen, dokazuje, že jsi tak příliš daleko nedošel. Nikdy neumdlévej a pokorně a vážně se obracej k Bohu a dostane se ti od něho odpuštění, očištění a pomoci.“ Než se apoštol Pavel stal křesťanem, udělal spoustu špatných věcí. Nezapomněl na to, čeho se dopustil. (1. Tim. 1:12–15) Bral to ale tak, že Jehova obětoval svého Syna i za něho samotného. Díky tomu se Pavel nechytil do pasti přehnaných výčitek svědomí a zaměřoval se na to, aby dával Jehovovi to nejlepší. w20.11 48:14, 17

Satan nás pokouší mnoha způsoby. Jak na to reagujeme? Je snadné si věci omlouvat. Člověk si třeba může říkat: Za tohle by mě nevyloučili, tak to přece nemůže být tak špatné. Takové uvažování je ale úplně zcestné. Spíš bychom si měli položit otázky: Nastražil mi Satan tohle pokušení, aby rozdělil moje srdce? Když podlehnu, nepošpiním tím Jehovovo jméno? Přiblíží mě to k Jehovovi, nebo mě to od něj vzdálí? Přemýšlej o takových otázkách. Modli se o moudrost, abys na ně dokázal odpovědět upřímně a nelhal sám sobě. Když to budeš dělat, bude tě to chránit. Pomůže ti to odmítnout pokušení stejně rázně jako Ježíš, který řekl: „Odejdi, Satane!“ (Mat. 4:10) Mysli na to, že rozdělené srdce je k ničemu. w20.06 24:16-17

Pokorně posloucháme Jehovu, protože si uvědomujeme, že vždycky ví, co je pro nás nejlepší. (Ef. 4:22–24) Pokora nás vede k tomu, že je pro nás důležitější to, co chce Jehova, než to, co chceme my. Také nás vede k tomu, že druhé považujeme za sobě nadřazené. Když jsme pokorní, máme s Jehovou a spoluvěřícími dobré vztahy. (Filip. 2:3) Když si ale nedáme pozor, mohli by nás ovlivnit pyšní a sobečtí lidé v Satanově světě. Někteří křesťané v prvním století s tím evidentně měli problém. Apoštol Pavel proto Římanům napsal: „Říkám každému z vás, aby si o sobě nemyslel víc, než je nutné, ale aby na sebe měl zdravý pohled.“ Pavel uznal, že je potřeba mít určitou sebedůvěru. Ale pokora nám pomůže, abychom se na sebe dívali vyrovnaně. w20.07 27:1-2

Za Asovy vlády netrvalo období klidu věčně. Z Etiopie přitáhla obrovská armáda tvořená milionem vojáků. Její velitel Zerach byl přesvědčený, že se svou armádou dokáže Judsko porazit. Král Asa se ale nespoléhal na množství vojáků. Spoléhal se na svého Boha Jehovu. Modlil se: „Pomoz nám, Jehovo, náš Bože! Vždyť se spoléháme na tebe a ve tvém jménu jsme vytáhli proti tomuto velkému vojsku.“ (2. Par. 14:11) I když bylo etiopských vojáků skoro dvakrát víc, Asa věděl, že Jehova je mocný a dokáže svůj lid zachránit. A Jehova ho nezklamal. Etiopská armáda utrpěla drtivou porážku. (2. Par. 14:8–13) Je pravda, že nevíme, co přesně nás jako jednotlivce v budoucnosti čeká. Víme ale, že jakékoli období klidu, které teď Boží služebníci zažívají, je jen dočasné. Ježíš předpověděl, že v posledních dnech budou jeho učedníky nenávidět „všechny národy“. (Mat. 24:9) w20.09 38:14-16

Nikdo z nás nemá rád, když ho někdo uráží. Ale když se necháme urážkami od nepřátel rozhodit, obere nás to o sílu. (Přísl. 24:10) Jaký postoj tedy máme mít? Stejně jako apoštol Pavel můžeme mít v urážkách „potěšení“. Proč? Když nás lidé uráží a staví se proti nám, je to jasný důkaz toho, že jsme Ježíšovi praví následovníci. (1. Petra 4:14) Ježíš řekl, že jeho učedníky budou pronásledovat. (Jan 15:18–20) Bylo to tak i v prvním století. Lidé ovlivnění řeckou kulturou považovali křesťany za hloupé a slabé. A Židé si o nich mysleli, že „jsou nevzdělaní a obyčejní“. (Sk. 4:13) Vypadalo to, že křesťané jsou slabí – neměli žádný politický vliv ani vojenskou moc a lidé se na ně dívali jako na odpad společnosti. Nechali se první křesťané odradit tím, že se na ně jejich odpůrci dívali negativně? Ne. w20.07 29:3-4

Apoštol Jan hluboce miloval své bratry a záleželo mu na tom, aby měli pevnou víru. Jasně je to vidět z jeho tří dopisů. Je skvělé, že muži a ženy, jako byl on, budou s Kristem vládnout v nebi. (1. Jana 2:27) Rady, které nám dal, si vezmi k srdci. Buď rozhodnutý žít v pravdě a poslouchat Jehovu v každé oblasti života. Studuj Bibli a věř tomu, co se v ní píše. Posiluj svoji víru v Ježíše. Odmítej názory rozšířené ve světě a myšlenky odpadlíků. Odolávej tlaku žít dvojí život a jednat nesprávně. Drž se Jehovových vysokých morálních norem. Pomáhej bratrům a sestrám zůstat v pravdě tím, že jim budeš odpouštět a podporovat je, když se ocitnou v nouzi. Pak budeš i navzdory překážkám, které ti stojí v cestě, dál žít v pravdě. w20.07 30:15-17

Jehova nás má rád a každému, kdo mu věrně slouží, dal ve sboru určité místo. I když se naše úlohy liší, všichni jsme pro něj drahocenní a vzájemně se potřebujeme. Apoštol Pavel zdůraznil, že nikdo z nás se nemůže na někoho ze sboru podívat a říct si: „Nepotřebuji tě.“ (1. Kor. 12:21) Pokud má být ve sboru pokojná atmosféra, musíme si jeden druhého vážit a vzájemně spolupracovat. (Ef. 4:16) Když budeme jednotní, sboru se bude dobře dařit a bude sílit v lásce. Všichni starší ve sboru jsou jmenováni Jehovovým svatým duchem. Přesto má každý z nich jiné dary a schopnosti. (1. Kor. 12:17) Někteří možná byli jmenováni nedávno a jsou relativně nezkušení. Jiné zase omezuje věk nebo špatné zdraví. Přesto by se žádný z nich neměl na kohokoli z rady starších podívat a říct si: „Nepotřebuji tě.“ Každý by se naopak měl řídit Pavlovou vybídkou, kterou čteme v Římanům 12:10. w20.08 35:1-2, 4

Jehova nás vede po cestě do života prostřednictvím pozemské části své organizace. Když Boží organizace na základě Bible upraví vysvětlení nějaké biblické nauky nebo nám dá pokyny ohledně morálky, rádi se tomu přizpůsobíme. Ale jak reagujeme, když udělá změny, které se týkají jiných oblastí našeho života? Co když se například rozhodne prodat sál Království, kam chodíme? Když budeme pamatovat na to, že pracujeme pro Jehovu a že on svoji organizaci vede, pomůže nám to neztratit radost. (Kol. 3:23, 24) Dobrý příklad nám dal král David. Když daroval svůj majetek na stavbu chrámu, řekl: „Kdo jsem já a kdo je můj lid, že jsme mohli přinést takové dary? Vždyť všechno je od tebe a dali jsme ti to, co jsme dostali z tvé ruky.“ (1. Par. 29:14) Když darujeme svoje peníze, i my dáváme Jehovovi jenom to, co jsme dostali z jeho ruky. Jehova si přesto váží veškerého času, energie a prostředků, kterými podporujeme jeho dílo. (2. Kor. 9:7) w20.11 47:14-16

Jako svědkové Jehovovi nehodnotíme svůj úspěch podle toho, kolik lidí přivedeme do Boží organizace. (Luk. 8:11–15) Z Jehovova pohledu jsme úspěšní, pokud v kázání dobré zprávy a ve vyučování druhých nepolevujeme. Proč to můžeme říct? Protože děláme to, co si Jehova a jeho Syn přejí. (Mar. 13:10; Sk. 5:28, 29) Teď máme další motivaci kázat: Konec tohoto světa se rychle blíží! Čas, který pro tuto důležitou činnost zbývá, brzy vyprší. Proto neotálejte ani nečekejte na ideální podmínky. Zapojte se do práce, která zachraňuje životy. Mějte silnou motivaci, prohlubujte svoji znalost Bible, pracujte na odvaze a rozvíjejte sebedisciplínu. Připojte se k více než osmi milionům rybářů lidí a zažijete radost od Jehovy. (Neh. 8:10; Luk. 5:10) Buďte rozhodnutí se do této práce naplno zapojit a pokračujte v ní, dokud Jehova neřekne dost. w20.09 36:18-20

Nemůžeme dovolit, aby hmotné věci odvedly naši pozornost. „Podvodná moc bohatství“ by mohla zadusit naši lásku k Jehovovi, naši vděčnost za Boží Slovo a naši touhu mluvit o něm s ostatními. (Mat. 13:22) Abychom dokázali ochránit to, co nám Jehova svěřil, musíme jednat rychle, když vidíme nějaké nebezpečí. Můžeme si dopředu promyslet, co uděláme, když na internetu, v televizi nebo v nějakém filmu narazíme na nemravnou a násilnou scénu nebo materiál od odpadlíků. Pokud budeme připravení na to, co se může stát, dokážeme reagovat rychle a tak si duchovně neublížíme a zůstaneme v Jehovových očích čistí. (Žalm 101:3; 1. Tim. 4:12) Musíme chránit vzácné poklady, které nám Jehova svěřil – biblické pravdy a možnost učit o nich druhé. Když to budeme dělat, budeme mít čisté svědomí, náš život bude mít opravdový smysl a budeme mít radost z toho, že druhým pomáháme poznat Jehovu. w20.09 40:16-19

Dal ses pokřtít? Pokud ano, veřejně jsi tím ukázal, že věříš v Jehovu a chceš mu sloužit spolu s jeho organizací. V tom, jak Jehova vede svoji organizaci, je vidět jeho osobnost, záměr a měřítka. Podívejte se na tři Jehovovy vlastnosti, kterými se vyznačuje i jeho organizace. Za prvé, „Bůh je nestranný“. (Sk. 10:34) Jehova dal z lásky svého Syna jako „výkupné za všechny“. (1. Tim. 2:6; Jan 3:16) A své služebníky používá k tomu, aby dobrou zprávu kázali všem, kdo jsou ochotní naslouchat. Chce totiž, aby mělo z výkupného užitek co nejvíc lidí. Za druhé, Jehova je Bohem pořádku a pokoje. (1. Kor. 14:33, 40) Můžeme proto očekávat, že mu jeho svědkové budou sloužit organizovaně a pokojně. A za třetí, Jehova je „Vznešený učitel“. (Iz. 30:21) Proto se i jeho organizace zaměřuje na biblické vyučování, ať už ve sboru, nebo ve službě. w20.10 43:1-3