Proč je obtížné překládat Bibli

DO ZAČÁTKU roku 1974 byla Bible nebo její části přeložena do 1526 jazyků a dialektů. Nejenže byla každý rok překládána stále do více jazyků, ale také bylo pořizováno více a více překladů v jedné řeči. Například v angličtině vyjdou v poslední době skoro každý rok nějaké nové překlady.

Podle slov jednoho profesora, který mluvil o překladatelském umění, „vznikají při překládání nesčíslné problémy“. Zvláště obtížné je překládat Bibli. Právem se říká, že „překládat Bibli je nekonečný proces“. Musí se překládat ze starých jazyků, jejichž slovní obraty již nejsou dnes běžné. Kromě toho jde o náboženství a náboženství je vždy spojeno se silným citovým hnutím, které někdy může překážet překladatelovu úsudku. Bible je Boží inspirované slovo, a proto musí být překládána s největší péčí a dovedností. Kdo neuznává, že Bible je Boží inspirované slovo, nemůže ji správně posuzovat. Překládat Bibli je práce, která vyžaduje lásku, ale je to také umění a věda.

PŘESNOST

Jeden z mnoha problémů, před kterým stojí překladatel Bible, je přesnost. Je překlad stejně zřetelný jako originál? Bere ohled na odstín jednotlivých slov originálu? Mnoha překladům v tomto ohledu něco chybí. Jsou například dvě řecká slova, která většina překladů podává jako „pomazat“, totiž aleipho a khrio. Kdykoli se objeví slovo aleipho, vždy se vztahuje na tělesné použití oleje nebo masti, jako třeba po koupeli nebo u nemocného či mrtvého. (Mat. 6:17; Mar. 6:13; 16:1; Luk. 7:38, 46; Jak. 5:14) Avšak slovo khrio je používáno pouze v duchovním, svatém a obrazném neboli symbolickém smyslu, a proto mu vhodně odpovídá české slovo „pomazat“. Tak je tomu např. u Lukáše 4:18, kde čteme: „Jehovův duch je na mně, protože On mne pomazal, abych oznámil dobré poselství chudým.“ Kromě Překladu nového světa (NS) činí pouze málo biblických překladů — pokud to vůbec činí — důsledný rozdíl mezi těmito dvěma slovy.

Další problém s přesností vzniká s řeckým takzvaným „imperativem présentu“ (přítomným rozkazovacím způsobem).a Označuje trvalé nebo opakující se jednání. Překladatelé Bible všeobecně přehlížejí tuto zvláštnost. Na příklad Lukáše 11:9, 10 téměř všichni překládají jako Kralická bible: „I jáť pravím vám: Proste, a budeť vám dáno; hledejte a naleznete; tlucte a budeť vám otevříno. Nebo každý, kdo prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, kdo tluče, bude otevříno.“

Avšak toto podání si naprosto nevšímá účelu Ježíšova podobenství. To vypráví o muži, kterému přišli o půlnoci hosté a který si jde k sousedovi pro chléb. Soused nejprve odmítne jeho prosbu, protože je již s dětmi na lůžku. Nakonec však vstane a dá prosícímu chléb, a to ne proto, že je jeho přítel, ale pro jeho „smělou vytrvalost“. Když tedy Ježíš dával podobenstvím poučení, řekl: „Proto vám říkám: Neustále žádejte a bude vám dáno; neustále hledejte a naleznete; neustále klepejte a bude vám otevřeno, protože každý, kdo žádá, dostává a každý, kdo hledá, nalézá a každému, kdo klepe, bude otevřeno.“ — NS.

VYVAROVAT SE PŘEDSUDKŮ

Překlad má být také věrný originálu. Některá podání svědčí o náboženské předpojatosti překladatelů. Na příklad moderní překlady projevují nechuť používat odpovídající slovo pro hebrejský tetragrammaton YHWH nebo JHVH. Někteří jsou proti tomu používat jako náhradu jméno Jehova. Jestliže je Yahwe nebo Jahve přesnější, proč se více nepoužívá v překladech tohoto tvaru? V češtině je to např. překlad Vladimíra Šrámka, jeden z mála českých překladů, který používá slovo Jahve. Tetragrammaton je zřejmě vlastní jméno a nemůže být jednoduše překládán obecnými slovy jako „Pán“ nebo „Bůh“. V některých překladech jsou sice tato obecná slova psána velkými písmeny, ale tím se nestávají něčím zvláštním. Kromě toho, když jsou biblické texty předčítány nahlas, posluchač o velkých písmenech neví.

Nebo: Katolický překlad Confraternity (angl., 1941) uvádí například Jana 2:4: „A Ježíš jí řekl: ‚Co chceš, abych učinil, ženo? Má hodina ještě nepřišla.‘ “ To je pravý opak toho, co Ježíš ve skutečnosti matce řekl. Nasvědčuje tomu i způsob, jak Marii nazval — „ženo“, a nikoli „matko“. Ve skutečnosti Ježíš řekl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla moje hodina.“ (Petrů) A překlad nazvaný Jeruzalémská bible k tomu uvádí v poznámce pod čarou: „Semitský slovní obrat, který není zvláštností ve S[tarém] Z[ákoně] . . . Vyjadřuje odsudek vůči nějakému rušení nebo, silněji řečeno, zamítnutí jakéhokoli pokusu o přátelské sblížení.“ Ježíš tedy Marii postavil na místo, které jí příslušelo; nedal jí najevo, že má nějaké mimořádné postavení. — Luk. 11:27, 28.

Náboženský předsudek je patrný i z překladu od K. N. Taylora, který se jmenuje Živá bible pro děti (angl.). Ten podává 2. Timoteovi 2:8 slovy: „Nikdy nezapomeň na nádhernou skutečnost, že Ježíš Kristus byl Člověk, který se narodil do rodiny krále Davida; a že byl Bůh, co bylo ukázáno v tom, že opět vstal z mrtvých.“ Původní text však neříká nic o tom, že by Ježíš byl Bůh. Vidíme to např. z překladu Žilkova, který tento text podává: „Vzpomínej na Ježíše Krista, který byl vzkříšen z mrtvých — pocházel z potomstva Davidova.“

Tentýž Taylorův překlad říká u Matouše 7:13: „Do nebe je možno vstoupit jen úzkou branou! Silnice vedoucí do pekla je rozlehlá a jeho brána je dosti široká pro všechno to množství, které si vybírá snadnou cestu.“ Originál zde však nepoužívá ani slovo hádes, ani výraz gehenna, jež se z řečtiny obvykle překládají jako „peklo“. Místo toho staví do protikladu „život“ a „zničení“.

DÁT SE VÉST SAMOTNÝM BOŽÍM SLOVEM

Jsou-li různé možnosti podání textu — například různá interpunkce — měl by se překladatel řídit tím, co říká samotná Bible. (Když byla Bible psána poprvé, nebyla ještě známa tak zvaná interpunkce.) Avšak Lukáš 23:43 je takřka výlučně podáván tak, jako by byl Ježíš řekl: „Vpravdě ti pravím: dnes budeš se mnou v ráji.“ (Žilka) Jiné překlady, jako Překlad nového světa nebo Nový zákon od Ludwiga Albrechta, kladou dvojtečku za „dnes“: „Vpravdě ti pravím dnes: Budeš se mnou v ráji.“ Co je správné?

Potřebujeme se pouze zeptat: Zasloužil si přestupník, aby po životě naplněném zločinem šel do nebe pouze proto, že vyjádřil náklonnost k Ježíši a prosil jej, aby si na něj vzpomněl? ‚Pracoval s bázní a chvěním na své záchraně‘? (Luk. 13:24; Fil. 2:12) Kromě toho Bible neříká nic o tom, že Ježíš v ten den přišel do nebeského ráje. Naopak, Petr řekl, že Ježíš přišel do hádesu, když zemřel a byl pochován, a z něho byl vzkříšen. Ježíš sám řekl, že stejně jako Jonáš byl tři dny a tři noci v břiše ryby, tak bude on — nikoli v nebi — ale „v srdci země tři dny“. Kromě toho řekl Ježíš Marii, když byl vzkříšen z mrtvých, že ještě nevystoupil k svému Bohu a jejímu Bohu. (Mat. 12:40; Jan 20:17; Skut. 2:22–33) K jakému jinému závěru vzhledem k těmto skutečnostem může dojít objektivní překladatel Bible, než že Ježíš nemohl říci: „Dnes budeš se mnou v ráji“, ale „Vpravdě ti pravím dnes: Budeš se mnou v ráji“, to je, někdy v budoucnu?

Tatáž zásada platí, uvažujeme-li, kdy napsat některé slovo velkým začátečním písmenem; záleží na překladateli, kdy je použije. Ti, kteří věří, že svatý duch je třetí osoba trojice, píší přirozeně „Svatý Duch“ nebo „Duch svatý“, jako ve Skutcích 1:8: „Přijměte sílu, až Duch svatý na vás přijde.“ (Žilka) Ale jak zní zpráva o tom, co se skutečně stalo ve splnění Ježíšových slov? „V posledních dnech, praví Bůh, vyleji část svého Ducha na všechny lidi.“ (Skutky 2:17, Žilka) Co z toho poznáváme? Že Bůh nemůže vylít část rovnocenného Boha. Slovo „Duch“, které je zde použito, nemůže se zřejmě vztahovat na osobu. Protože tento text se vztahuje na to, co Ježíš předpověděl ve Skutcích 1:8, vyplývá z toho, že nemohl mít na mysli osobu, když mluvil o svých apoštolech, že přijmou svatého ducha, a proto ve Skutcích 1:8 nemá být použito velké písmeno.

To souhlasí se slovy Jana Křtitele, že on křtí vodou, ale ten, který přichází, bude „křtít svatým duchem“. (Mar. 1:8) Není možno křtít někoho nějakou osobou, ale spíše vodou nebo účinnou silou, a to je právě Boží svatý duch. Ano, překladatelé by se měli dát vést celým Božím slovem, jestliže mají volbu mezi různými výklady. Ježíšova slova u Matouše 24:3–8 znázorňují tuto zásadu. Podle Nové anglické bible řekl Ježíš, když mluvil o válkách, hladomorech a zemětřeseních: „Tím vším začínají porodní bolesti nového věku.“ Ale tak to není. Tyto věci spíše označují smrtelný boj starého světa. Porodní bolesti, které předcházejí nový svět, jsou popsány ve Zjevení, 12. kapitola, kde se mluví o zrození Božího království, po němž následuje válka v nebi mezi Michalem a velkým drakem, satanem ďáblem.

CÍLEM JE: SDĚLIT MYŠLENKY

Může být právem řečeno, že žádný překlad není ve všech ohledech lepší než ostatní. Volnější překlady nejsou tak přesné, zatímco doslovné nevyjadřují někdy tak jasně myšlenku. Na příklad čteme opětovně o tom, že někdo „byl umlčen“. (Iz. 6:5; Jer. 49:26) Má tím být vlastně řečeno, že někdo ‚zemře‘. Stejně je tomu s výrazem „kdo močí na stěnu“ (1. Král. 14:10; 21:21; 2. Král. 9:8, NS, KB); je to slovní vazba, jež poukazuje výhradně na muže a kterou proto někteří překládají jednoduše „co je mužského rodu“ (Menge) nebo „každý syn matky“ (NAB).

Překládat správně Bibli je skutečně obtížné. Je tudíž pro nás požehnáním, že existuje tolik rozličných překladů. Uvedené příklady však mohou dokázat, že pokud jde o přesnost, Překlad nového světa má mnoho, co jej může doporučit.

[Poznámky pod čarou]