Co tím moudrý muž myslel?
I trochu pošetilosti může způsobit škodu
Pouhý jediný pošetilý skutek může stačit na to, aby poškodil něčí pověst. Moudrý král Šalomoun napsal: „Mrtvé mouchy jsou příčinou toho,že olej výrobce mastí zapáchá, kvasí. Tak působí i trochu pošetilosti na toho, kdo je drahocenný pro moudrost a slávu.“ (Kaz. 10:1) Dobré jméno, neboli dobrá pověst je jako příjemně vonící olej, který se může snadno zkazit něčím tak bezvýznamným, jako jsou mrtvé mouchy. Když se tento hmyz rozkládá, začne olej zapáchat a „kvasit“. Stejně i člověk může ztratit dobrou pověst, že je moudrý a úctyhodný, jestliže jedná neuváženě a dopustí se „trochu pošetilosti“.
Od někoho, kdo je známý svou moudrostí, se totiž očekává více než od jiných. Proto musí velmi dávat pozor na to, jak mluví a jedná. Jeho dobrá pověst může být poskvrněná i jedním prudkým projevem hněvu,jediným případem, kdy není střídmý při pití alkoholických nápojů, nebo jediným nemoudrým jednáním vůči osobě druhého pohlaví.
Kde by mělo být srdce
Aby člověk nepodlehl pošetilosti, je nutné, aby měl ve svém srdci správné pohnutky. Moudrý muž řekl: „Srdce moudrého je po jeho pravici,ale srdce hloupého je po jeho levici. A také ať jde pošetilý člověk kamkoli, nedostává se mu srdce a jistě říká každému, že je pošetilý.“ — Kaz. 10:2, 3.
V Bibli se výrazu „pravice“ často používá k znázornění příznivého postavení. (Srovnej Matouš 25:33.) Slovy, že srdce moudrého je po jeho pravici, je tedy naznačeno, že jej podněcuje k dobrému jednání, které povede k příznivým výsledkům. Hloupý však je veden na nesprávnou cestu,jeho srdce je „po jeho levici. Podobá se člověku, který je schopen používat pravé ruky, ale jestliže ji nemůže používat, je při práci levou rukou neobratný a nemůže dosáhnout ničeho užitečného. Pošetilý člověk nemá dobré pohnutky, nemá „srdce“ po své pravici, a proto jej mohou ostatní snadno poznat. Je to, jako by ‚říkal každému, že je pošetilý‘. Takový člověk netouží po nápravě ani radě, a proto o těch,kteří mu chtějí pomoci, ukvapeně říká, že jsou pošetilí‘.
Závažná chyba
Jestliže se nějaký vládce dopustí závažné chyby při výběru mužů pro vysoké postavení, vznikne velká škoda. Moudrý král Šalomoun mluvilo takové chybě jako o neštěstí. Napsal: „Je bídná věc, kterou jsem viděl pod sluncem; když se totiž děje chyba kvůli tomu, kdo má moc:Pošetilost byla vložena do mnoha vysokých postavení, ale bohatí [ušlechtilí, Bruns] sami dále bydlí jen v nízkém stavu. Viděl jsem sluhy na koních, ale knížata, jež chodí po zemi jen jako sluhové.“ — Kaz. 10:5–7.
Šalomoun mluví o těch, kteří jsou způsobilí pro vysoké postavení, jako „bohatých“. Neměli bychom tomu rozumět tak, že by se zastával plutokracie, státní formy, v níž panují pouze bohatí. Šalomoun měl zřejmě na mysli osoby, které mají dobrý úsudek a dobře řídí své záležitosti. Na takových mužích je zřejmě patrné, že mají lepší schopnost vládnout než ti, kteří promrhali svůj hmotný majetek nebo s ním špatně zacházeli.
Jestliže ten, kdo má autoritu, má špatný úsudek, pak lidem, kteří jsou jako knížata nebo jsou šlechetní, není přiznávána důstojnost, kterou si zaslouží, a jedná se s nimi snad jako s otroky. Daleko méně způsobilí muži, pouzí sluhové, mohou však nakonec jezdit na koních jako šlechta.Takové okolnosti přinášejí poddaným obtíže, protože se musejí podřizovat úředníkům, kteří jsou ve skutečnosti neschopní. Šalomounova slova ve skutečnosti ukazují, že pro důležitou práci je nutno vybírat způsobilé osoby.
Neschopným lidem, kteří dostanou postavení, nemáme závidět
Neschopnost možná není z počátku rozeznána. Někteří lidé mohou působit na jiné dojmem, že mají bystrý rozum. Jsou možná vybráni pro odpovědná postavení, a lidé skutečně moudří jsou při tom přehlíženi.Když se nezpůsobilí lidé dostanou do postavení, v němž je jim projevena důvěra, jiní jim snad začínají závidět. Ale neschopným lidem ve skutečnosti není co závidět. Jsou ve stálém nebezpečí, že ztratí snad to, co dostali. Nemají potřebnou moudrost a tak se může časem ukázat,čím ve skutečnosti jsou, a zažijí hrozný pád, který je bude bolet a bude pro ně potupný.
Šalomoun tím zřejmě znázornil, že neschopnost je nebezpečná sama o sobě. Napsal: „Kdo kopá jámu, sám padne přímo do ní [protože otevřená jáma je stálým nebezpečím]; a kdo proráží kamennou zeď, toho uštkne had [který si udělal doupě ve staré zdi]. Kdo vylamuje kameny, poraní se jimi. Kdo štípá polena, bude muset být opatrný.“ (Kaz. 10:8, 9) Jak při vylamování kamene, tak i při štípání dřeva je v nebezpečí život i ruce i nohy, a proto je nutno postupovat s potřebnou opatrností.
Způsobilý člověk je na tom jistě lépe než ten, kdo je sice schopný, ale není natolik moudrý, aby mohl schopnosti správně používat. Šalomoun znázorňuje tuto myšlenku, když říká: „Otupí-li se nějaký železný nástroj a někdo nenabrousí jeho ostří, pak musí vynaložit svou vlastní životní energii.“ Bylo by pošetilé používat tupé sekery ke štípání dřeva, přičemž by se člověk musel zbytečně namáhat a ještě by nemohl vykonat dobrou práci. Šalomoun pokračuje: „Úspěšně použít moudrosti je tedy výhodné.“ (Kaz. 10:10) Ano, důležité je používat moudrosti. Člověk může mít poznání. Ale jakou cenu má takové poznání, jestliže člověk neví, jak je použít? Šalomoun to vyjadřuje slovy: „Uštkne-li had, aniž dojde k zaklínání, pak nemá žádnou výhodu ten, kdo si libuje v tom jazyce.“ (Kaz. 10:11) Schopnost zaklínat hada je zbytečná, jestliže ten, kdo takovou schopnost má, je uštknut dříve, než jeho zaklínání zapůsobí. V překladu Septuaginta je řečeno: „Jestliže had uštkne v době zaklínání, nemá žádnou výhodu ten, kdo zaklíná.“ A tak je nutno mluvit účinně.
Proto bychom neměli závidět neschopným lidem, kteří dostanou postavení,v němž mají autoritu. Měli bychom si uvědomit, v jak nebezpečné situaci jsou, a sami bychom se měli snažit moudře používat svého poznání a svých schopností. Z hlediska delší doby je na tom lép a moudrý člověk,i když jeho dobrá rozlišovací schopnost nejprve není uznávána, než ten,kdo dosáhl vysokého postavení, ale je neschopný.