EVANGELIUM PODLE MATOUŠE

1 Kniha o životě* Ježíše Krista,* syna Davida,+ syna Abrahama:+

17 Od Abrahama do Davida tedy bylo celkem 14 generací, od Davida do odvedení Židů do Babylonu 14 generací a od odvedení Židů do Babylonu až do Krista 14 generací.

18 K narození Ježíše Krista došlo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubená s Josefem, ale před tím, než se vzali, se ukázalo, že je těhotná působením svatého ducha.*+ 19 Její manžel Josef však byl čestný* člověk a nechtěl ji vystavit veřejné ostudě, a tak se rozhodl, že se s ní tajně rozvede.+ 20 Ale když si to promyslel, objevil se mu ve snu Jehovův* anděl a řekl mu: „Josefe, synu Davida, neboj se vzít si svou manželku Marii k sobě domů, protože otěhotněla působením* svatého ducha.+ 21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš,*+ protože on vysvobodí* svůj lid z hříchů.“+ 22 To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Jehova* prostřednictvím svého proroka: 23 „Panna otěhotní a porodí syna a dají mu jméno Immanuel“,+ což v překladu znamená „s námi je Bůh“.+

24 Pak se Josef probudil a udělal to, co mu Jehovův* anděl přikázal: Vzal si svou manželku k sobě domů. 25 Ale neměl s ní pohlavní styk, dokud neporodila syna.+ A dal mu jméno Ježíš.+

2 Ježíš se narodil v Betlémě+ v Judeji za dnů krále Heroda.*+ Tehdy přišli do Jeruzaléma astrologové* z východu 2 a ptali se: „Kde je ten narozený král Židů?+ Když jsme byli na východě, viděli jsme jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“* 3 Když to uslyšel král Herodes, znepokojil se a celý Jeruzalém s ním. 4 Svolal všechny přední kněze a znalce Zákona a vyptával se jich, kde se má narodit Kristus.* 5 Odpověděli mu: „V Betlémě+ v Judeji. Prostřednictvím proroka totiž bylo napsáno: 6 ‚A ty, Betléme v judské zemi, rozhodně nejsi mezi judskými vladaři nejméně významný, protože z tebe vyjde vládce, který bude pastýřem mého lidu Izraele.‘“+

7 Tehdy Herodes tajně povolal astrology a zjistil od nich, kdy přesně se hvězda objevila. 8 Potom je poslal do Betléma a řekl jim: „Jděte a důkladně po tom malém dítěti pátrejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu také mohl jít poklonit.“ 9 Astrologové si krále vyslechli a vydali se na cestu. A hvězda, kterou viděli, když byli na východě,+ šla před nimi a nakonec se zastavila nad místem, kde bylo dítě. 10 Když to* uviděli, měli nesmírnou radost. 11 Vešli do domu, a když viděli malé dítě s jeho matkou Marií, poklekli a poklonili se mu. Otevřeli také své pokladnice a předložili mu dary: zlato, kadidlovou pryskyřici a myrhu. 12 Protože ale od Boha dostali ve snu varování,+ aby se nevraceli k Herodovi, odcestovali do své země jinudy.

13 Když odešli, Josefovi se ve snu objevil Jehovův* anděl+ a řekl mu: „Vstaň, vezmi dítě a jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Herodes totiž bude po dítěti pátrat, aby ho zabil.“ 14 Josef tedy vstal, ještě v noci vzal dítě a jeho matku a vydal se s nimi do Egypta. 15 Zůstal tam až do Herodovy smrti. Tak se splnilo to, co řekl Jehova* prostřednictvím svého proroka: „Povolal jsem svého syna z Egypta.“+

16 Když Herodes zjistil, že ho astrologové přelstili, velmi se rozzuřil a dal v Betlémě a celém okolí zabít všechny chlapce ve věku do dvou let. Vycházel při tom z časového údaje, který zjistil od astrologů.+ 17 Tehdy se splnilo to, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Jeremjáše: 18 „V Ramě byl slyšet křik – pláč a velké bědování. To Ráchel+ oplakávala své děti a nechtěla se nechat utěšit, protože už nejsou.“+

19 Když Herodes zemřel, v Egyptě se Josefovi ve snu objevil Jehovův* anděl+ 20 a řekl mu: „Vstaň, vezmi dítě a jeho matku a jdi do izraelské země, protože ti, kdo usilovali o život dítěte, už jsou mrtví.“ 21 Josef tedy vstal, vzal dítě a jeho matku a vrátil se do izraelské země. 22 Ale když se doslechl, že po Herodovi kraluje v Judeji jeho syn Archelaos, bál se tam jít. Když navíc od Boha dostal ve snu varování,+ odešel do Galileje.+ 23 Usadil se tam ve městě Nazaretu,+ aby se splnilo to, co bylo řečeno prostřednictvím proroků: „Bude nazýván Nazaretský.“*+

3 Později začal Jan+ Křtitel kázat+ v judejské pustině. 2 Říkal: „Čiňte pokání, protože se přiblížilo nebeské království.“+ 3 To je ten, o kom bylo prostřednictvím proroka Izajáše+ řečeno: „Hlas v pustině volá: ‚Připravte Jehovovu* cestu! Vyrovnejte jeho silnice.‘“+ 4 Jan nosil oděv z velbloudí srsti a kolem pasu měl kožený opasek.+ Živil se sarančaty a medem divokých včel.+ 5 Přicházeli k němu lidé z Jeruzaléma, celé Judeje a celého kraje kolem řeky Jordánu.+ 6 Dávali se jím v Jordánu křtít*+ a otevřeně vyznávali své hříchy.

7 Když viděl, že ke křtu přichází mnoho farizeů a saduceů,+ řekl jim: „Potomci zmijí,+ kdo vás upozornil, že máte uprchnout před přicházejícím hněvem?+ 8 Nejdřív dejte najevo pokání svými skutky.* 9 Nemyslete si, že si můžete říkat: ‚Naším otcem je Abraham.‘+ Říkám vám, že Bůh dokáže Abrahamovi stvořit děti z těchto kamenů. 10 Sekera už je připravená u kořene stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně.+ 11 Já vás křtím vodou, protože činíte pokání,+ ale ten, kdo přichází po mně, je mocnější než já a nejsem hoden ani zout mu sandály.+ Ten vás bude křtít svatým duchem+ a ohněm.+ 12 Má v ruce lopatu k převívání a úplně vyčistí svůj mlat. Shromáždí svou pšenici do sýpky, ale plevy spálí v ohni,+ který není možné uhasit.“

13 Potom přišel z Galileje k Jordánu Ježíš, aby se dal od Jana pokřtít.+ 14 Ten se tomu ale bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn tebou, a ty přicházíš ke mně?“ 15 Ježíš mu odpověděl: „Nech to tentokrát tak, protože je to potřeba. Tak uděláme všechno, co je správné.“ Pak se tomu Jan přestal bránit. 16 Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vyšel z vody. Vtom se otevřela nebesa+ a uviděl* Božího ducha, jak sestupuje jako holubice a snáší se na něj.*+ 17 Nato se z nebes ozval hlas:+ „To je můj milovaný Syn,+ který má moje schválení.“*+

4 Pak Ježíše přivedl duch do pustiny a tam ho pokoušel+ Ďábel.+ 2 Potom co se 40 dnů a 40 nocí postil, měl hlad. 3 Tehdy k němu přistoupil Pokušitel+ a řekl: „Pokud jsi Boží syn, řekni těmto kamenům, ať se promění v chleby.“ 4 Ježíš mu ale odpověděl: „Je napsáno: ‚Člověk nebude žít jenom z chleba, ale z každého slova, které vychází z Jehovových* úst.‘“+

5 Potom ho Ďábel vzal do svatého města,+ postavil ho na cimbuří* chrámu+ 6 a řekl mu: „Pokud jsi Boží syn, skoč dolů. Je totiž napsáno: ‚Dá ohledně tebe příkaz svým andělům‘ a ‚ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.‘“+ 7 Ježíš mu řekl: „Také je napsáno: ‚Nebudeš zkoušet Jehovu,* svého Boha.‘“+

8 Pak ho Ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu.+ 9 Řekl mu: „To všechno ti dám, když padneš na kolena a budeš mě uctívat.“* 10 Ježíš mu odpověděl: „Odejdi, Satane! Je totiž napsáno: ‚Jehovu,* svého Boha, budeš uctívat+ a jemu jedinému budeš sloužit.‘“*+ 11 Potom od něj Ďábel odešel.+ A přišli andělé a začali se o něj starat.+

12 Když se Ježíš doslechl, že byl Jan zatčen,+ odešel do Galileje.+ 13 Potom opustil Nazaret a usadil se v Kafarnau,+ které leží u moře,* na území Zebulona a Naftaliho. 14 Tak se splnilo to, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Izajáše: 15 „Země Zebulona a země Naftaliho, které ležíte podél cesty k moři, na druhé straně* Jordánu, Galileo národů! 16 Lid, který byl ve tmě, uviděl velké světlo, na obyvatele kraje, který byl ve stínu smrti, zazářilo světlo.“+ 17 Od té doby začal Ježíš kázat a říkat: „Čiňte pokání, protože se přiblížilo nebeské království.“+

18 Když šel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry: Šimona, kterému se říká Petr,+ a jeho bratra Ondřeje. Házeli do moře síť, byli totiž rybáři.+ 19 Řekl jim: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí.“+ 20 Okamžitě tam nechali své sítě a následovali ho.+ 21 Pak šel dál a uviděl jiné dva bratry: Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana.+ Se svým otcem Zebedeem spravovali ve člunu sítě. Zavolal je+ 22 a oni hned opustili člun i svého otce a následovali ho.

23 Potom Ježíš procházel celou Galileou,+ vyučoval v synagogách,+ kázal dobrou zprávu o Království a uzdravoval lidi s nejrůznějšími nemocemi a potížemi.+ 24 Zprávy o něm se rozšířily i po celé Sýrii. Lidé mu přiváděli všechny, kdo trpěli různými nemocemi a bolestmi,+ kdo byli posedlí démony,+ měli epilepsii+ a byli ochrnutí, a on je uzdravoval. 25 Proto ho následovaly velké zástupy lidí z Galileje, Dekapole,* Jeruzaléma, Judeje a z druhé strany* Jordánu.

5 Když Ježíš viděl zástupy lidí, vyšel na horu, a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. 2 Nato je začal vyučovat:

3 „Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují své duchovní potřeby,*+ protože jim patří nebeské království.

4 Šťastní jsou ti, kdo truchlí, protože budou utěšeni.+

5 Šťastní jsou mírní,*+ protože zdědí zemi.+

6 Šťastní jsou ti, kdo hladoví a žízní+ po spravedlnosti,* protože budou nasyceni.*+

7 Šťastní jsou milosrdní,+ protože jim bude projeveno milosrdenství.

8 Šťastní jsou ti, kdo mají čisté srdce,+ protože uvidí Boha.

9 Šťastní jsou ti, kdo působí pokoj,*+ protože budou nazváni Božími syny.

10 Šťastní jsou ti, kdo jsou pronásledovaní kvůli tomu, že jednají správně,*+ protože jim patří nebeské království.

11 Šťastní jste, když vás lidé kvůli mně uráží,+ pronásledují+ a říkají o vás nejrůznější zlomyslné lži.+ 12 Radujte se a jásejte,+ protože máte v nebesích velikou odměnu.+ Vždyť tak pronásledovali i proroky, kteří žili před vámi.+

13 Jste sůl+ země. Pokud ale sůl ztratí svou slanost, jak ji získá zpátky? Už se nedá použít k ničemu jinému, než aby se vyhodila+ a lidé po ní šlapali.

14 Jste světlo světa.+ Město, které leží na hoře, se nedá přehlédnout. 15 A když lidé rozsvítí lampu, nepostaví ji pod koš,* ale na stojan, takže svítí všem v domě.+ 16 Podobně ať září vaše světlo před lidmi,+ aby viděli vaše dobré skutky+ a oslavovali vašeho Otce, který je v nebesích.+

17 Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit.+ 18 Ujišťuji vás, že spíš zanikne nebe a země, než aby zaniklo jediné nejmenší písmenko nebo jediná čárka ze Zákona a všechno se nesplnilo.+ 19 Proto každý, kdo porušuje jedno z těch nejmenších přikázání a učí to jiné lidi, bude nazván nejmenším* vzhledem k nebeskému království. Ale každý, kdo je dodržuje a učí, bude vzhledem k nebeskému království nazván velkým.* 20 Říkám vám totiž, že pokud nebudete poslouchat Boha víc* než znalci Zákona a farizeové,+ rozhodně nevejdete do nebeského království.+

21 Slyšeli jste, že vašim předkům bylo řečeno: ‚Nezavraždíš.+ Kdo někoho zavraždí, bude se zodpovídat před soudem.‘+ 22 Ale já vám říkám, že se bude před soudem zodpovídat každý, kdo se nepřestane zlobit+ na svého bratra. A kdo nazve svého bratra pohrdavými slovy, bude se zodpovídat před nejvyšším soudem.* A kdo mu řekne: ‚Ty ničemný hlupáku!‘, tomu hrozí ohnivá gehenna.*+

23 Pokud tedy přinášíš dar k oltáři+ a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, 24 nech dar před oltářem a odejdi. Nejdřív se se svým bratrem usmiř a teprve pak se vrať a obětuj svůj dar.+

25 Rychle urovnej spor s tím, kdo se s tebou chce soudit, dokud jsi s ním na cestě k soudu, aby tě nepředal soudci a ten soudnímu sluhovi a abys neskončil ve vězení.+ 26 Říkám ti, že odtamtud rozhodně nevyjdeš, dokud nesplatíš všechno do poslední mince.*

27 Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘+ 28 Ale já vám říkám, že každý, kdo se dívá na nějakou ženu+ tak, že po ní začne toužit, už s ní ve svém srdci zcizoložil.+ 29 Pokud tě tedy tvé pravé oko svádí k hříchu,* vytrhni ho a odhoď pryč.+ Je pro tebe totiž lepší, abys přišel o jednu část těla, než aby bylo celé tvé tělo vhozeno do gehenny.*+ 30 A pokud tě tvá pravá ruka svádí k hříchu,* usekni ji a odhoď pryč.+ Je pro tebe totiž lepší, abys přišel o jednu část těla, než aby celé tvé tělo skončilo v gehenně.*+

31 Také bylo řečeno: ‚Kdo se rozvádí se svou manželkou, ať jí dá potvrzení o rozvodu.‘+ 32 Ale já vám říkám, že každý, kdo se s manželkou rozvádí z jiného důvodu než kvůli sexuální nemravnosti,* vystavuje ji cizoložství. A kdo si takto rozvedenou ženu vezme za manželku, dopouští se cizoložství.+

33 Slyšeli jste také, že vašim předkům bylo řečeno: ‚Nebudeš přísahat, aniž to pak splníš.+ Své slavnostní sliby Jehovovi* musíš splnit.‘+ 34 Ale já vám říkám: Nepřísahejte vůbec+ – ani při nebi, protože je to Boží trůn, 35 ani při zemi, protože je to podnožka pro jeho nohy,+ ani při Jeruzalému, protože je to město velikého Krále.+ 36 Nepřísahejte ani na svou hlavu, protože nemůžete způsobit, aby jediný váš vlas zbělal nebo zčernal. 37 Prostě ať vaše ‚ano‘ znamená ano a vaše ‚ne‘ ne.+ Cokoli dalšího je totiž od toho zlého.*+

38 Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘+ 39 Ale já vám říkám: Neodporujte zlému člověku. Když tě někdo uhodí přes pravou tvář, nastav mu i druhou.+ 40 Když se s tebou někdo chce soudit a vzít ti spodní oděv, nech mu i svrchní.+ 41 A když tě někdo s autoritou nutí, abys s ním šel jednu míli,* jdi s ním dvě. 42 Dej tomu, kdo tě prosí, a neodmítej toho, kdo si od tebe chce půjčit.*+

43 Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Budeš milovat svého bližního+ a nenávidět svého nepřítele.‘ 44 Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele+ a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.+ 45 Tak ukážete, že jste synové svého Otce, který je v nebesích.+ Ten totiž působí, aby jeho slunce vycházelo nad lidmi dobrými i zlými, a sesílá déšť na lidi bezúhonné i hříšné.*+ 46 Pokud milujete ty, kdo milují vás, zasloužíte si snad nějakou odměnu?+ Nedělají totéž i výběrčí daní? 47 A pokud zdravíte pouze své bratry, děláte snad něco mimořádného? Nedělají totéž i lidé z jiných národů? 48 Buďte tedy dokonalí,* jako je dokonalý váš nebeský Otec.+

6 Dávejte si pozor, abyste nedělali dobré skutky* jen proto, aby to druzí viděli,+ protože pak byste nezískali odměnu od svého Otce, který je v nebesích. 2 Když tedy dáváš dary chudým, nevytrubuj to, jak to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby je lidé oslavovali. Ujišťuji vás, že už svou odměnu dostali. 3 Když dáváš dary chudým, ať tvá levá ruka neví, co dělá pravá. 4 Tak tvé dary zůstanou skryté a tvůj Otec, který se dívá vskrytu, ti oplatí.+

5 Ani když se modlíte, nebuďte jako pokrytci.+ Ti se totiž rádi modlí tak, že si stoupnou v synagoze nebo na roh hlavních ulic, aby byli lidem na očích.+ Ujišťuji vás, že už svou odměnu dostali. 6 Když se modlíš, jdi do svého pokoje, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je lidským očím skrytý.+ Potom ti tvůj Otec, který se dívá vskrytu, oplatí. 7 Když se modlíte, neříkejte znovu a znovu totéž jako lidé z jiných národů. Ti si myslí, že budou vyslyšeni proto, že říkají mnoho slov. 8 Nebuďte jako oni. Vždyť váš Otec ví, co potřebujete,+ dřív než ho o to poprosíte.

9 Modlete se tedy takto:+

‚Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno* tvé jméno.+ 10 Ať přijde tvé království.+ Ať se děje tvá vůle,+ jako v nebi, tak i na zemi.+ 11 Dej nám chléb na dnešní den+ 12 a odpusť nám naše dluhy, jako jsme i my odpustili svým dlužníkům.+ 13 A nedovol, abychom podlehli pokušení,*+ ale osvoboď nás od toho zlého.‘+

14 Pokud totiž odpustíte lidem jejich provinění, váš nebeský Otec odpustí vám.+ 15 Ale pokud jim jejich provinění neodpustíte, ani váš Otec neodpustí vám.+

16 Když se postíte,+ přestaňte se tvářit ztrápeně jako pokrytci. Ti zanedbávají svůj vzhled,* aby druzí viděli, že se postí.+ Ujišťuji vás, že už svou odměnu dostali. 17 Ale ty si potři hlavu olejem a umyj si obličej, 18 aby to, že se postíš, neviděli lidé, ale jen tvůj Otec, který je lidským očím skrytý. Potom ti tvůj Otec, který se dívá vskrytu, oplatí.

19 Přestaňte si shromažďovat poklady na zemi,+ kde je ničí moli a rez a kde se vloupávají zloději a kradou. 20 Shromažďujte si poklady v nebi,+ kde je neničí moli ani rez+ a kde se zloději nevloupávají a nekradou. 21 Kde totiž máš svůj poklad, tam budeš mít i své srdce.

22 Oko je lampou těla.+ Pokud je tedy tvé oko zaostřené,* celé tvé tělo bude jasné.* 23 Ale pokud je tvé oko závistivé,*+ celé tvé tělo bude temné. Pokud světlo, které je v tobě, je ve skutečnosti tma, pak je ta tma opravdu veliká!

24 Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům, protože buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat,+ nebo bude jednomu oddaný a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i bohatství.+

25 Proto vám říkám: Přestaňte si dělat starosti*+ o svůj život,* tedy o to, co budete jíst a pít, nebo o své tělo, tedy o to, co si oblečete.+ Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oblečení?+ 26 Dobře si všímejte ptáků:+ Nesejí, nesklízejí ani neshromažďují do sýpek, a přesto je váš nebeský Otec živí. Copak nejste cennější než oni? 27 Kdo z vás může svůj život prodloužit+ o jedinou chvíli* tím, že si dělá starosti?* 28 A proč si děláte starosti* o oblečení? Poučte se z toho, jak rostou luční lilie: Nenamáhají se ani nepředou, 29 ale říkám vám, že ani Šalomoun+ v celé své slávě se neoblékal jako jedna z nich. 30 Pokud tedy Bůh takto obléká květiny na louce, které tu dnes jsou a zítra je hodí do pece, nebude tím spíš oblékat vás? To máte tak malou víru? 31 Nikdy si tedy nedělejte starosti*+ a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblečeme?‘+ 32 Za tím vším se totiž honí lidé z jiných národů. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.

33 Dávejte tedy na první místo Království a to, co Bůh považuje za správné,* a on vám dá to všechno ostatní.+ 34 Nikdy si nedělejte starosti* o zítřejší den,+ protože zítřek přinese své vlastní starosti. Každý den má dost svých problémů.

7 Přestaňte soudit,+ abyste nebyli souzeni. 2 Jakým způsobem totiž soudíte druhé, tak budete sami souzeni,+ a jaká měřítka uplatňujete na druhé, taková budou uplatňovat na vás.*+ 3 Jak to, že si všímáš smítka v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nevidíš?+ 4 Nebo jak můžeš říct svému bratrovi: ‚Nech mě, abych ti vyndal smítko z oka‘, když sám máš v oku trám? 5 Pokrytče! Nejdřív si vytáhni trám z vlastního oka a pak jasně uvidíš, jak vyndat smítko z oka svému bratrovi.

6 Nedávejte psům, co je svaté. A neházejte perly prasatům,+ protože je pošlapou, obrátí se proti vám a zaútočí na vás.

7 Proste, a dostanete,+ hledejte, a najdete, klepejte, a bude vám otevřeno.+ 8 Protože každý, kdo prosí, dostává+ a každý, kdo hledá, nachází a každému, kdo klepe, bude otevřeno. 9 Když někoho z vás syn prosí o chleba, copak mu dáte kámen? 10 Nebo když vás prosí o rybu, dáte mu snad hada? 11 Pokud tedy vy, přestože jste hříšníci, umíte svým dětem dávat dobré dary, tím spíš dá váš nebeský Otec dobré věci+ těm, kdo ho prosí.+

12 Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte ve všem vy s nimi.+ To je vlastně podstata Zákona a Proroků.+

13 Vejděte těsnou branou,+ protože prostorná brána a široká cesta vedou do zničení a mnoho lidí tudy vchází, 14 zatímco těsná brána a úzká cesta vedou do života a málokdo ji nalézá.+

15 Buďte ve střehu před falešnými proroky,+ kteří k vám přichází v ovčím rouchu,+ ale uvnitř jsou to draví vlci.+ 16 Poznáte je podle jejich ovoce.* Sklízí se snad hrozny z trní nebo fíky z bodláčí?+ 17 Stejně tak každý dobrý strom nese dobré ovoce, ale špatný strom špatné ovoce.+ 18 Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce ani špatný strom dobré ovoce.+ 19 Každý strom, který nenese dobré ovoce, se porazí a hodí do ohně.+ 20 Takové lidi tedy poznáte podle jejich ovoce.+

21 Do nebeského království nevejde každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, ale jenom ten, kdo koná vůli mého Otce, který je v nebesích.+ 22 Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane,+ copak jsme ve tvém jménu neprorokovali, ve tvém jménu nevyháněli démony a ve tvém jménu nedělali mnoho zázraků?‘*+ 23 Ale já jim odpovím: ‚Nikdy jsem s vámi neměl nic společného! Jděte ode mě pryč, vy ničemové!‘+

24 Proto každý, kdo slyší tato má slova a jedná podle nich, je jako rozvážný muž, který si postavil dům na skále.+ 25 Pak se spustil liják a přišly záplavy a přihnal se silný vítr a bičoval dům. Ten však nespadl, protože měl základy na skále. 26 A každý, kdo slyší tato má slova, ale nejedná podle nich, je jako hlupák, který si postavil dům na písku.+ 27 Pak se spustil liják a přišly záplavy a přihnal se silný vítr a narážel do domu.+ Ten nevydržel a celý se zřítil.“

28 Když Ježíš domluvil, zástupy lidí žasly nad tím, jak vyučoval,+ 29 protože je vyučoval jako někdo s autoritou,+ a ne jako znalci Zákona.

8 Když sestoupil z hory, následovaly ho velké zástupy lidí. 2 Vtom k němu přišel malomocný muž, poklonil se mu* a řekl: „Pane, pokud budeš chtít, můžeš mě uzdravit.“*+ 3 A tak k němu Ježíš vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci! Ať jsi zdravý.“*+ Muž se z malomocenství okamžitě uzdravil.*+ 4 Ježíš mu pak řekl: „Nikomu o tom neříkej.+ Ale jdi se ukázat knězi+ a předlož oběť, kterou stanovil Mojžíš.+ Bude to pro ně svědectví.“

5 Když Ježíš vešel do Kafarnaa, přistoupil k němu jeden důstojník a naléhavě ho prosil:+ 6 „Pane, můj sluha leží v mém domě ochrnutý a hrozně trpí.“ 7 Ježíš mu řekl: „Přijdu a uzdravím ho.“ 8 Důstojník mu odpověděl: „Pane, nezasloužím si, abys vešel pod mou střechu. Stačí, když řekneš slovo, a můj sluha se uzdraví. 9 Vždyť i já mám své nadřízené a zároveň mám pod sebou vojáky. A řeknu jednomu: ‚Jdi!‘, a on jde a jinému: ‚Přijď!‘, a on přijde a svému otrokovi: ‚Udělej to!‘, a on to udělá.“ 10 Když to Ježíš slyšel, ohromilo ho to a obrátil se na ty, kdo ho následovali: „Řeknu vám pravdu. U nikoho v Izraeli jsem se nesetkal s tak velkou vírou.+ 11 Ale říkám vám, že přijde mnoho lidí z východu a ze západu a zaujmou místo u stolu spolu s Abrahamem, Izákem a Jákobem v nebeském království,+ 12 zatímco synové Království budou vyhozeni ven do tmy. Tam budou naříkat a skřípat zuby.“+ 13 Pak Ježíš řekl důstojníkovi: „Jdi. Ať se ti stane, právě jak věříš.“+ A sluha se v tu chvíli uzdravil.+

14 Když Ježíš přišel do Petrova domu, viděl, že Petrova tchyně+ leží a má horečku.+ 15 A tak se dotkl její ruky+ a horečka ustoupila. Ona pak vstala a začala ho obsluhovat. 16 Ale když nastal večer, přivedli k němu mnoho lidí posedlých démony. Vyháněl duchy pouhým slovem a uzdravoval všechny, kdo trpěli. 17 Tak se splnilo to, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Izajáše: „Vzal na sebe naše nemoci a odnesl naše choroby.“+

18 Když Ježíš viděl kolem sebe zástup, dal učedníkům pokyn přeplavit se na druhou stranu.+ 19 Přišel k němu jeden znalec Zákona a řekl mu: „Učiteli, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“+ 20 Ale Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá kam složit hlavu.“+ 21 Jeden z jeho učedníků mu řekl: „Pane, dovol mi, abych nejdřív odešel a pohřbil svého otce.“+ 22 Ježíš mu odpověděl: „Následuj mě a nech mrtvé, ať pohřbívají své mrtvé.“+

23 Potom nastoupil do člunu a za ním jeho učedníci.+ 24 Náhle se na moři strhla prudká bouře, takže se vlny přelévaly přes člun, ale Ježíš spal.+ 25 Šli ho tedy probudit a říkali mu: „Pane, zachraň nás, jde nám o život!“ 26 Řekl jim však: „Proč se tak bojíte? To máte tak malou víru?“+ Potom vstal, pokáral vítr a moře a nastal velký klid.+ 27 Učedníky to ohromilo a říkali si: „Kdo je ten člověk? Vždyť ho poslouchá i vítr a moře!“

28 Když se dostal na druhý břeh do kraje Gadarenských, přiblížili se k němu dva muži posedlí démony, kteří vyšli od hrobek.*+ Byli neobvykle zuřiví, a nikdo proto neměl odvahu tou cestou chodit. 29 Začali křičet: „Co po nás chceš,* Boží Synu?+ Přišel jsi sem, abys nás trápil+ před stanovenou dobou?“+ 30 V dálce se páslo velké stádo prasat.+ 31 Démoni tedy začali Ježíše prosit: „Pokud nás chceš vyhnat, pošli nás do toho stáda.“+ 32 Řekl jim: „Jděte!“ A tak vyšli z těch dvou mužů a vstoupili do prasat. Nato se celé stádo vrhlo ze srázu do moře a utopilo se. 33 Pasáci utekli, a když přišli do města, vyprávěli o všem, co se stalo, i o mužích posedlých démony. 34 A celé město se vydalo za Ježíšem, a když ho uviděli, naléhali na něj, aby z jejich kraje odešel.+

9 Nastoupil tedy do člunu, přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města.+ 2 Vtom k němu přinesli ochrnutého muže ležícího na nosítkách. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Seber odvahu, synu, tvé hříchy jsou odpuštěny.“+ 3 Ale někteří znalci Zákona si říkali: „Ten člověk se rouhá.“ 4 Ježíš věděl, co si myslí, a tak se jich zeptal: „Proč si ve svém srdci myslíte takové špatné věci?+ 5 Je jednodušší říct ‚Jsou ti odpuštěny hříchy‘, nebo ‚Vstaň a choď‘?+ 6 Abyste však věděli, že Syn člověka má na zemi pravomoc odpouštět hříchy...“ Nato řekl ochrnutému: „Vstaň, vezmi si nosítka a jdi domů.“+ 7 A on vstal a odešel domů. 8 Když to viděly zástupy, žasly a oslavovaly Boha, který dal lidem takovou moc.

9 Cestou odtamtud Ježíš uviděl muže, který se jmenoval Matouš, jak sedí v daňové kanceláři. Řekl mu: „Buď mým následovníkem.“ A on vstal a následoval ho.+ 10 Později, když Ježíš se svými učedníky jedl* v jeho domě, přišlo hodně výběrčích daní a hříšníků a jedli s nimi.+ 11 Ale když to viděli farizeové, zeptali se jeho učedníků: „Jak to, že váš učitel jí s výběrčími daní a hříšníky?“+ 12 Ježíš je slyšel a řekl: „Zdraví lidé nepotřebují lékaře, ale nemocní ano.+ 13 Jděte tedy a přemýšlejte, co znamenají slova: ‚Chci milosrdenství, a ne oběti.‘+ Nepřišel jsem totiž zvát ty, kdo jednají správně, ale hříšníky.“

14 Potom k němu přišli Janovi učedníci a zeptali se ho: „Jak to, že se my a farizeové postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?“+ 15 Ježíš jim odpověděl: „Ženichovi přátelé přece nemají důvod truchlit, dokud je ženich+ s nimi. Ale přijde doba, kdy jim ženicha vezmou,+ a potom se budou postit. 16 Nikdo nepřišívá záplatu z nesražené látky na starý oděv, protože nový kus látky se z oděvu vytrhne a díra se zvětší.+ 17 Ani se nedává mladé víno do starých měchů. Jinak měchy prasknou, víno se vylije a měchy se zničí. Lidé dávají mladé víno do nových měchů, a tak se obojí uchová.“

18 Zatímco s nimi mluvil, přistoupil k němu jeden z představených synagogy, poklonil se mu* a řekl: „Moje dcera teď už nejspíš zemřela, ale pojď, polož na ni ruku, a ožije.“+

19 Ježíš tedy vstal a i s učedníky šel s ním. 20 Vtom se k němu zezadu přiblížila žena, která 12 let trpěla krvácením,+ a dotkla se třásní jeho oděvu.+ 21 Říkala si totiž: „Stačí, když se dotknu jeho oděvu, a uzdravím se.“ 22 Ježíš se otočil, a když ji uviděl, řekl: „Seber odvahu, dcero, tvá víra tě uzdravila.“+ A od té chvíle byla ta žena zdravá.+

23 Když Ježíš přišel do domu představeného synagogy a uviděl hráče na flétny a mnoho naříkajících lidí,+ 24 řekl: „Odejděte odsud. Ta dívenka nezemřela, ale spí.“+ Začali se mu však vysmívat. 25 Jakmile je všechny poslal ven, vešel dovnitř, vzal dívenku za ruku+ a ona vstala.+ 26 Zpráva o tom se samozřejmě rozšířila po celém kraji.

27 Když odtamtud Ježíš odcházel, šli za ním dva slepí muži+ a křičeli: „Smiluj se nad námi, Synu Davida!“ 28 Potom co vešel do domu, ti muži k němu přistoupili a on se jich zeptal: „Věříte, že to můžu udělat?“+ „Ano, Pane,“ odpověděli mu. 29 A tak se dotkl jejich očí+ a řekl: „Ať se vám stane podle vaší víry.“ 30 A oba začali vidět. Pak jim Ježíš důrazně přikázal: „Ať se to nikdo nedozví.“+ 31 Ale oni odešli a vyprávěli o něm po celém kraji.

32 Když odcházeli, lidé k němu přivedli němého člověka posedlého démonem.+ 33 Ježíš démona vyhnal a němý člověk začal mluvit.+ Zástupy žasly a říkaly: „Něco takového se v Izraeli ještě nikdy nestalo.“+ 34 Ale farizeové říkali: „Vyhání démony s pomocí vládce démonů.“+

35 A Ježíš se vydal na cestu po všech městech a vesnicích, vyučoval v synagogách, kázal dobrou zprávu o Království a uzdravoval lidi s nejrůznějšími nemocemi a potížemi.+ 36 Když viděl zástupy lidí, bylo mu jich líto,+ protože byli zubožení a bezradní jako ovce bez pastýře.+ 37 Potom řekl svým učedníkům: „Žeň je veliká, ale dělníků je málo.+ 38 Proste proto Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň.“+

10 Zavolal si tedy svých 12 učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy,+ aby je vyháněli a aby uzdravovali lidi s nejrůznějšími nemocemi a potížemi.

2 Toto jsou jména 12 apoštolů:+ Šimon zvaný Petr+ a jeho bratr Ondřej,+ Zebedeův syn Jakub a jeho bratr Jan,+ 3 Filip a Bartoloměj,+ Tomáš+ a výběrčí daní Matouš,+ Alfeův syn Jakub a Tadeáš, 4 Šimon Kananejský* a Jidáš Iškariotský, který ho později zradil.+

5 Těchto dvanáct Ježíš vyslal s následujícími pokyny:+ „Nechoďte za lidmi z jiných národů a nevstupujte do žádného samařského města,+ 6 ale jděte ke ztraceným ovcím z izraelského národa.+ 7 Jděte a kažte: ‚Nebeské království se přiblížilo.‘+ 8 Uzdravujte nemocné,+ křiste mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte démony. Zdarma jste dostali, zdarma dávejte. 9 Neobstarávejte si zlato, stříbro ani měděné mince do svých opasků+ 10 ani mošnu s jídlem na cestu ani oděv navíc* ani sandály ani hůl,+ protože dělník si zaslouží své jídlo.+

11 Ať přijdete do kteréhokoli města nebo vesnice, pátrejte po těch, kdo si to zaslouží, a zůstaňte tam, dokud se nevydáte dál.+ 12 Když vejdete do domu, pozdravte* členy domácnosti. 13 Pokud si to zaslouží, ať na ně přijde pokoj, který jim přejete.+ Ale pokud si to nezaslouží, ať se váš pokoj vrátí k vám. 14 Když vás někdo nepřijme ani si vás nevyslechne, při odchodu z toho domu nebo města si setřeste prach z nohou.+ 15 Ujišťuji vás, že pro sodomskou a gomorskou zemi+ to bude v soudném dni snesitelnější než pro to město.

16 Posílám vás jako ovce mezi vlky. Buďte tedy obezřetní jako hadi a přitom nevinní jako holubice.+ 17 Dávejte si pozor, protože vás lidé budou vydávat místním soudům+ a budou vás bičovat+ ve svých synagogách.+ 18 A budou vás kvůli mně přivádět před místodržitele a krále,+ takže budete mít příležitost svědčit jim i lidem z jiných národů.+ 19 Ale když vás vydají, nedělejte si starosti,* jak nebo co budete říkat, protože v tu chvíli vám bude dáno, co máte říkat.+ 20 Vždyť nebudete mluvit vy sami, ale bude skrze vás mluvit duch vašeho Otce.+ 21 Navíc bratr vydá na smrt bratra a otec své dítě a děti se postaví proti rodičům a dají je usmrtit.+ 22 Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět,+ ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.+ 23 Když vás budou pronásledovat v jednom městě, uprchněte do jiného.+ Ujišťuji vás, že rozhodně neobejdete všechna izraelská města, než přijde Syn člověka.

24 Žák nepřevyšuje svého učitele ani otrok svého pána.+ 25 Stačí, aby žák byl jako jeho učitel a otrok jako jeho pán.+ Pokud lidé nazvali pána domu Belzebubem,*+ tím spíš tak budou nazývat členy jeho domácnosti. 26 A tak se jich nebojte, protože není nic skrytého, co nebude odkryto, a nic tajného, co se nestane známým.+ 27 Co vám říkám ve tmě, říkejte na světle, a co slyšíte šeptat, kažte ze střech domů.+ 28 A nemějte strach z těch, kdo zabíjejí tělo, ale nemůžou zabít duši.*+ Spíš se bojte toho, kdo může zahubit duši i tělo v gehenně.*+ 29 Neprodávají se snad dva vrabci za drobnou minci?* Přesto ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce.+ 30 Ale vám jsou sečteny dokonce i všechny vlasy na hlavě. 31 Proto nemějte strach. Máte větší cenu než mnoho vrabců.+

32 Ke každému, kdo se ke mně přihlásí před lidmi,+ se i já přihlásím před svým Otcem, který je v nebesích.+ 33 Ale kdo mě zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem, který je v nebesích.+ 34 Nemyslete si, že jsem přišel, abych přinesl na zem pokoj. Nepřišel jsem přinést pokoj, ale meč.+ 35 Přišel jsem totiž postavit syna proti otci, dceru proti matce a snachu proti tchyni.+ 36 Člověk bude mít nepřátele ve vlastní rodině.* 37 Kdo má rád otce nebo matku víc než mě, není mě hoden. A kdo má rád syna nebo dceru víc než mě, není mě hoden.+ 38 Kdo není ochotný nést svůj mučednický kůl* a nenásleduje mě, není mě hoden.+ 39 Kdo se snaží zachránit svou duši,* ztratí ji, a kdo ztratí svou duši* kvůli mně, zachrání ji.+

40 Kdo přijímá vás, přijímá i mě, a kdo přijímá mě, přijímá i toho, kdo mě poslal.+ 41 Kdo přijímá proroka proto, že je to prorok, dostane odměnu proroka,+ a kdo přijímá Božího služebníka* proto, že je to Boží služebník,* dostane odměnu Božího služebníka.* 42 Ujišťuji vás, že kdo dá i jen pohár studené vody jednomu z těchto maličkých proto, že je to můj učedník, rozhodně nepřijde o svou odměnu.“+

11 Když Ježíš svým 12 učedníkům předal pokyny, odešel vyučovat a kázat do okolních měst.+

2 Jan se ve vězení+ doslechl o Kristových skutcích, a tak poslal své učedníky,+ 3 aby se ho zeptali: „Jsi ten, kdo má přijít, nebo máme očekávat někoho jiného?“+ 4 Ježíš jim odpověděl: „Vraťte se k Janovi a povězte mu, co slyšíte a vidíte:+ 5 Slepí vidí,+ chromí chodí, malomocní+ jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví jsou kříšeni a chudým se oznamuje dobrá zpráva.+ 6 Šťastný je ten, kdo o mně nepochybuje.“*+

7 Když Janovi učedníci odcházeli, Ježíš začal zástupům říkat o Janovi: „Na co jste se vyšli podívat do pustiny?+ Na rákos zmítaný větrem?+ 8 Na koho jste se vyšli podívat? Na člověka v drahém* oděvu? Ti, kdo nosí drahé oděvy, žijí v královských palácích. 9 Proč jste tedy vyšli? Vidět proroka? Ano, a říkám vám, viděli jste víc než proroka.+ 10 Je to ten, o kom je napsáno: ‚Vysílám svého posla, který půjde před tebou* a připraví ti cestu.‘+ 11 Ujišťuji vás, že mezi těmi, kdo se kdy narodili, není nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on.+ 12 Ode dnů Jana Křtitele až dosud se lidé do nebeského království tlačí a ti, kdo v tom nepolevují, se ho zmocňují.+ 13 Proroci i Zákon totiž prorokovali až do Jana.+ 14 A ať už to přijmete, nebo ne, on je ten ‚Elijáš, který má přijít‘.+ 15 Kdo má uši, ať naslouchá.

16 Ke komu mám přirovnat tuto generaci?+ Podobá se dětem, které sedí na tržišti a pokřikují na své kamarády: 17 ‚Hráli jsme vám na flétnu, ale vy jste netancovali. Naříkali jsme, ale vy jste se ve smutku nebili do prsou.‘ 18 Přišel Jan, nejedl ani nepil, ale lidé říkají: ‚Má v sobě démona.‘ 19 Přišel Syn člověka, jí a pije,+ ale lidé říkají: ‚Podívejte, nenasyta a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků.‘+ Nicméně moudrost se prokazuje jako pravá* svými skutky.“*+

20 Pak začal kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho zázraků.* Protože nečinila pokání, řekl jim: 21 „Běda ti, Chorazine! Běda ti, Betsaido! Kdyby se v Tyru a Sidonu staly takové zázraky* jako ve vás, už dávno by činily pokání v pytlovině a popelu.+ 22 Říkám vám, že pro Tyros a Sidon to bude v soudném dni snesitelnější než pro vás.+ 23 A ty, Kafarnaum,+ budeš snad vyvýšeno až do nebe? Padneš do hrobu!*+ Kdyby se totiž v Sodomě staly takové zázraky* jako v tobě, byla by tu až dodnes. 24 Říkám vám, že pro sodomskou zemi to bude v soudném dni snesitelnější než pro tebe.“+

25 Tehdy Ježíš řekl: „Veřejně tě chválím, Otče, Pane nebe i země, protože jsi tyto věci skryl před moudrými a intelektuály a odhalil jsi je malým dětem.+ 26 Ano, Otče, tak sis to přál. 27 Můj Otec mi dal všechno.+ A nikdo úplně nezná Syna, jedině Otec, ani nikdo úplně nezná Otce, jedině Syn a každý, komu ho Syn chce odhalit.+ 28 Pojďte ke mně všichni, kdo tvrdě pracujete a nesete těžký náklad, a já vás občerstvím. 29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, protože jsem mírný a mám pokorné srdce,+ a najdete pro sebe občerstvení. 30 Vždyť mé jho je příjemné* a můj náklad je lehký.“

12 Tehdy Ježíš procházel o sabatu obilnými poli. Jeho učedníci dostali hlad, a tak začali otrhávat klasy a jíst zrní.+ 2 Když to viděli farizeové, řekli mu: „Podívej, tvoji učedníci dělají něco, co se o sabatu nesmí.“+ 3 Odpověděl jim: „Nečetli jste, co udělal David, když on a jeho muži měli hlad?+ 4 Jak vešel do Božího domu a jedli chleby předložení,*+ které nesměli jíst on ani jeho muži, ale jen kněží?+ 5 Nebo jste nečetli v Zákoně, že kněží v chrámu o sabatu pracují? Přestože tím sabat porušují, zůstávají nevinní.+ 6 Ale říkám vám, že je tady někdo větší než chrám.+ 7 Kdybyste chápali, co znamenají slova: ‚Chci milosrdenství,+ a ne oběti‘,+ neodsoudili byste nevinné. 8 Syn člověka je totiž pánem sabatu.“+

9 Když odtamtud odešel, vstoupil do jejich synagogy. 10 Byl tam muž s ochrnutou* rukou,+ a tak se Ježíše zeptali: „Je dovoleno o sabatu uzdravovat?“ Chtěli ho totiž obvinit.+ 11 Řekl jim: „Kdybyste měli jednu ovci a ta o sabatu spadla do jámy, je snad mezi vámi někdo, kdo by ji nešel vytáhnout?+ 12 Člověk je přece mnohem cennější než ovce! Proto je dovoleno udělat o sabatu dobrý skutek.“ 13 Potom vyzval toho muže: „Natáhni ruku.“ Natáhl ji a byla zase zdravá jako ta druhá. 14 Ale farizeové vyšli ven a radili se, jak ho zabít. 15 Když to Ježíš zjistil, odešel odtamtud a mnoho lidí se vydalo za ním.+ Uzdravoval všechny nemocné, 16 ale důrazně jim přikazoval, aby o něm neříkali druhým.+ 17 Tak se splnilo to, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Izajáše:

18 „To je můj služebník,+ kterého jsem vyvolil, můj milovaný, který má moje* schválení.+ Vložím na něj svého ducha+ a objasní národům, co je právo. 19 Nebude se hádat+ ani křičet ani nikdo neuslyší jeho hlas na hlavních ulicích. 20 Nalomený rákos nedolomí a doutnající knot neuhasí,+ dokud nedovede právo k vítězství. 21 A národy budou vkládat naději v jeho jméno.“+

22 Potom k němu přivedli muže posedlého démony, který byl slepý a němý. Uzdravil ho, takže ten muž začal mluvit a vidět. 23 Zástupy žasly a říkaly: „Není to snad Syn Davida?“ 24 Když to slyšeli farizeové, řekli: „Ten člověk vyhání démony jenom díky tomu, že mu pomáhá Belzebub,* vládce démonů.“+ 25 Ježíš věděl, jak uvažují, a proto jim řekl: „Každé království, které stojí samo proti sobě, zpustne a žádné město ani rodina,* které stojí samy proti sobě, nemůžou obstát. 26 Stejně tak pokud Satan vyhání Satana, staví se sám proti sobě. Jak potom obstojí jeho království? 27 Navíc pokud vyháním démony s pomocí Belzebuba, s pomocí koho je vyhání vaši učedníci? Budou proto vašimi soudci. 28 Pokud ale vyháním démony pomocí Božího ducha, pak vás skutečně zastihlo Boží království.+ 29 Nebo jak může někdo vpadnout do domu siláka a zmocnit se jeho majetku, pokud toho muže nejdřív nespoutá? Až potom může jeho dům vyloupit. 30 Kdo není na mé straně, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.+

31 Proto vám říkám: Jakýkoli hřích i rouhání budou lidem odpuštěny, ale rouhání proti duchu odpuštěno nebude.+ 32 Kdokoli například řekne něco proti Synu člověka, bude mu odpuštěno,+ ale kdokoli mluví proti svatému duchu, nebude mu odpuštěno, ani v tomto systému,* ani v budoucím.+

33 Buď můžete vypěstovat dobrý strom, který ponese dobré ovoce, nebo špatný strom, který ponese špatné ovoce. Strom se pozná podle ovoce.+ 34 Potomci zmijí,+ jak můžete mluvit dobré věci, když jste zkažení? Ústa mluví to, čím je naplněné srdce.+ 35 Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu dobré věci, zatímco špatný člověk vynáší ze svého špatného pokladu špatné věci.+ 36 Říkám vám, že z každého neužitečného výroku, který lidé pronesou, budou v soudném dni skládat účty.+ 37 Podle svých slov budeš buď ospravedlněn,* nebo odsouzen.“

38 Někteří znalci Zákona a farizeové mu na to řekli: „Učiteli, chceme od tebe vidět nějaké znamení.“+ 39 On jim ale odpověděl: „Zkažená a nevěrná* generace se dožaduje znamení, ale nedostane žádné kromě znamení proroka Jonáše.+ 40 Jako byl Jonáš tři dny a tři noci v břiše obrovské ryby,+ tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.+ 41 Během soudu vstanou lidé z Ninive spolu s touto generací a odsoudí ji, protože když slyšeli Jonáše kázat, činili pokání.+ Ale tady je někdo větší než Jonáš.+ 42 Během soudu vstane královna jihu spolu s touto generací a odsoudí ji, protože si přišla z velké dálky vyslechnout Šalomounovu moudrost.+ Ale tady je někdo větší než Šalomoun.+

43 Když nečistý duch vyjde z člověka, prochází vyprahlými místy a hledá, kde by si odpočinul, ale nic nenachází.+ 44 Řekne si: ‚Vrátím se do domu, ze kterého jsem se vystěhoval.‘ Při příchodu najde dům neobydlený, ale zametený a vyzdobený. 45 A tak odejde a přivede s sebou sedm dalších duchů, horších než on. Když se dostanou dovnitř, zabydlí se tam a ten člověk bude nakonec v horší situaci, než byl na začátku.+ Stejně dopadne i tato zkažená generace.“

46 Zatímco ještě mluvil k zástupům, přišla jeho matka a bratři,+ stáli venku a chtěli s ním mluvit.+ 47 Někdo mu tedy řekl: „Podívej, venku stojí tvoje matka a tvoji bratři a chtějí s tebou mluvit.“ 48 On mu ale odpověděl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“ 49 A ukázal na své učedníky a řekl: „To je má matka a moji bratři!+ 50 Každý, kdo koná vůli mého Otce, který je v nebi, je totiž můj bratr a sestra a matka.“+

13 Ten den Ježíš vyšel z domu a posadil se u moře. 2 Shromáždily se tam k němu velké zástupy. Nastoupil proto do člunu a posadil se, zatímco všichni lidé stáli na břehu.+ 3 Pak jim vyprávěl o mnoha věcech a používal při tom podobenství.+ Řekl: „Vyšel rozsévač, aby rozséval.+ 4 Když rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je.+ 5 Jiná padla na skalnatá místa, kde nebylo moc půdy, a hned vzešla, protože půda nebyla hluboká.+ 6 Ale když vyšlo slunce, spálilo rostlinky a ty uschly, protože neměly kořeny. 7 Jiná semena padla mezi trní a trní vyrostlo a zadusilo je.+ 8 Ještě jiná padla na dobrou půdu a začala přinášet úrodu, některá stonásobnou, jiná šedesátinásobnou, další třicetinásobnou.+ 9 Kdo má uši, ať naslouchá.“+

10 Tehdy k němu přistoupili učedníci a zeptali se: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“+ 11 Odpověděl jim: „Vám je dáno porozumět posvátným tajemstvím+ nebeského království, ale jim to dáno není. 12 Kdo totiž má, ten dostane víc a bude mít hojnost, ale kdo nemá, ten přijde i o to, co má.+ 13 Právě proto k nim mluvím v podobenstvích. Dívají se totiž, ale nevidí, poslouchají, ale neslyší a smysl toho nechápou.+ 14 Plní se na nich Izajášovo proroctví, které říká: ‚Uslyšíte, ale nepochopíte a budete se dívat, ale neuvidíte.+ 15 Vždyť tito lidé přestali mít vnímavé srdce, zacpávají si uši a zavírají oči, aby očima neviděli, ušima neslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se a já je nemohl uzdravit.‘+

16 Vy jste však šťastní, protože vaše oči vidí a vaše uši slyší.+ 17 Ujišťuji vás, že mnozí proroci a Boží služebníci* toužili vidět, co pozorujete vy, ale neviděli to+ a toužili slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli to.

18 Poslechněte si tedy, co znamená podobenství o rozsévači.+ 19 Když někdo slyší slovo o Království, ale nechápe jeho smysl, přichází ten zlý+ a zmocní se toho, co bylo zaseto do jeho srdce. To je semeno zaseté podél cesty.+ 20 Pokud jde o to zaseté na skalnatá místa, to je ten, kdo slyší slovo o Království, hned ho s radostí přijímá,+ 21 ale ono v něm nezakoření. Takový člověk sice nějaký čas pokračuje, ale když kvůli tomu slovu přijdou těžkosti nebo pronásledování, hned se od něj odvrací. 22 Pokud jde o to zaseté mezi trní, to je ten, kdo slyší slovo o Království, ale starosti* spojené s tímto systémem*+ a podvodná moc bohatství slovo dusí a ono nepřináší žádnou úrodu.+ 23 Pokud jde o to zaseté do dobré půdy, to je ten, kdo slyší slovo o Království, pochopí jeho smysl a opravdu přináší úrodu – někdo stonásobnou, jiný šedesátinásobnou a ještě jiný třicetinásobnou.“+

24 Vyprávěl jim další podobenství: „Nebeské království se dá přirovnat k člověku, který zasel na své pole dobré semeno. 25 Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel a nasel mezi pšenici plevel a odešel. 26 Když vyrašila stébla a vytvořily se klasy, objevil se i plevel. 27 Za hospodářem tedy přišli jeho otroci a zeptali se ho: ‚Pane, nezasel jsi na pole dobré semeno? Kde se tam potom vzal plevel?‘ 28 Odpověděl jim: ‚To udělal nepřítel.‘+ Zeptali se: ‚Chceš, abychom šli plevel vytrhat?‘ 29 Řekl: ‚Ne, protože byste při trhání plevele mohli vytrhnout i pšenici. 30 Ať spolu obojí roste až do žně. V období žně řeknu žencům: Nejdřív sesbírejte plevel a svažte ho do otýpek ke spálení. Potom shromážděte pšenici do mé sýpky.‘“+

31 Vyprávěl jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrnko, které člověk vzal a zasel na svém poli.+ 32 Je sice nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než všechny ostatní byliny a stane se z něj strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“

33 Řekl jim ještě jiné podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který žena vzala a vmíchala do třech velkých měr* mouky, takže celé těsto zkvasilo.“+

34 O tom všem Ježíš mluvil k zástupům v podobenstvích. Když je vyučoval, vždycky používal podobenství+ 35 a tak se splnilo to, co bylo řečeno prostřednictvím proroka: „Otevřu ústa v podobenstvích, budu ohlašovat věci utajené od založení.“*+

36 Potom co propustil zástupy, vešel do domu. Jeho učedníci k němu přistoupili a požádali ho: „Vysvětli nám to podobenství o plevelu na poli.“ 37 Odpověděl jim: „Ten, kdo zasel dobré semeno, je Syn člověka 38 a pole je svět.+ Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové toho zlého+ 39 a nepřítel, který je zasel, je Ďábel. Žeň je závěr systému* a ženci jsou andělé. 40 Jako se tedy sesbírá a spálí plevel, tak to bude v závěru tohoto systému.*+ 41 Syn člověka vyšle své anděly a ti vyberou z jeho království všechny, kdo druhé přivádí k hříchu,* a ty, kdo páchají zlo, 42 a hodí je do ohnivé pece.+ Tam budou naříkat a skřípat zuby. 43 Ti, kdo mají Boží schválení,* budou v té době zářit jako slunce+ v království svého Otce. Kdo má uši, ať naslouchá.

44 Nebeské království je jako poklad ukrytý v poli, který nějaký člověk našel a znovu ukryl. Ze samé radosti jde a prodá všechno, co má, a koupí to pole.+

45 Nebeské království je také jako cestující kupec, který hledá vzácné perly. 46 Když najde jednu drahocennou perlu, odejde a okamžitě prodá všechno, co má, a koupí ji.+

47 A nebeské království je také jako vlečná síť spuštěná do moře, která sbírá ryby všeho druhu. 48 Když je plná, vytáhnou ji na břeh, posadí se a vyberou dobré ryby+ do nádob, ale nevhodné+ vyhodí. 49 Tak to bude v závěru tohoto systému.* Andělé vyjdou, oddělí špatné lidi od bezúhonných* 50 a hodí ty špatné do ohnivé pece, kde budou naříkat a skřípat zuby.

51 Pochopili jste to všechno?“ Odpověděli mu: „Ano.“ 52 Pak jim řekl: „A tak každý, kdo veřejně vyučuje a je poučen o nebeském království, je jako hospodář, který vynáší ze své pokladnice věci nové i staré.“

53 Když Ježíš skončil s vyprávěním těchto podobenství, odešel odtamtud. 54 Přišel do svého domovského území+ a začal vyučovat v jejich synagoze. Lidé žasli a říkali: „Odkud má takovou moudrost? A kdo mu dal schopnost dělat zázraky?*+ 55 Copak to není syn toho tesaře?+ Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Jidáš?*+ 56 A nežijí všechny jeho sestry tady u nás? Odkud to tedy všechno má?“+ 57 Bránilo jim to, aby v něj uvěřili.*+ Ježíš jim ale řekl: „Proroka uznávají všude, jen ne v jeho domovském území a vlastním domě.“+ 58 A kvůli tomu, že neměli víru, tam udělal jen málo zázraků.*

14 V té době se o Ježíšovi doslechl oblastní vládce* Herodes*+ 2 a řekl svým sluhům: „To je Jan Křtitel! Vstal z mrtvých, a proto dokáže dělat zázraky.“*+ 3 Herodes předtím Jana zatkl, spoutal a uvěznil kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa.+ 4 Jan mu totiž říkal: „Není ti dovoleno mít ji za ženu.“+ 5 Herodes ho chtěl zabít, ale bál se lidí, protože ho považovali za proroka.+ 6 Ale když se slavily Herodovy narozeniny,+ tančila na nich Herodiadina dcera a Herodovi se tak líbila,+ 7 že přísahal, že jí splní jakékoli přání. 8 Její matka ji navedla, aby řekla: „Dej mi sem na podnose přinést hlavu Jana Křtitele.“+ 9 Králi se to sice nelíbilo, ale kvůli přísaze, kterou pronesl před hosty,* přikázal, ať její přání splní. 10 A tak dal Janovi ve vězení setnout hlavu. 11 Přinesli ji na podnose té dívce a ona ji donesla své matce. 12 Později přišli Janovi učedníci, vzali jeho tělo a pohřbili ho. Pak šli za Ježíšem a oznámili mu to. 13 Když to Ježíš slyšel, odplul v člunu na odlehlé místo, protože chtěl být sám. Ale lidé se to dozvěděli, vyšli z měst a vydali se pěšky za ním.+

14 Když vystoupil na břeh, viděl velký zástup lidí. Bylo mu jich líto+ a uzdravoval ty, kdo byli nemocní.+ 15 Večer k němu přistoupili jeho učedníci a řekli mu: „Jsme na odlehlém místě a už je dost pozdě. Pošli lidi pryč, ať si jdou do vesnic koupit něco k jídlu.“+ 16 Ale Ježíš jim odpověděl: „Nemusí odcházet. Dejte jim najíst vy.“ 17 Řekli mu: „Nemáme tady nic jiného než pět chlebů a dvě ryby.“ 18 „Přineste mi je,“ řekl. 19 A dal lidem pokyn, aby se posadili do trávy. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, pomodlil se,*+ a když chleby rozlámal, dal je učedníkům a ti je rozdali lidem. 20 Všichni se dosyta najedli. Pak sesbírali zbylé úlomky chleba a bylo jich 12 plných košů.+ 21 Najedlo se asi 5 000 mužů a také ženy a děti.+ 22 Hned potom řekl svým učedníkům, aby nastoupili do člunu a pluli napřed k protějšímu břehu. Mezitím poslal shromážděné lidi pryč.+

23 Potom co je poslal pryč, vyšel na horu, aby se o samotě modlil.+ Když nastala noc, byl tam sám. 24 To už byl člun daleko* od břehu a bojoval s vlnami, protože proti němu vanul silný vítr. 25 Ale během čtvrté noční hlídky* se Ježíš blížil k učedníkům a kráčel po moři. 26 Když ho zahlédli, jak jde po moři, vyděsili se. „To je přízrak!“ volali a křičeli strachem. 27 Ale Ježíš na ně hned promluvil: „Seberte odvahu! To jsem já, nebojte se.“+ 28 Petr mu řekl: „Pane, pokud jsi to ty, přikaž mi, ať k tobě přijdu po vodě.“ 29 „Pojď!“ řekl. A tak Petr vystoupil z člunu a šel po vodě směrem k Ježíšovi. 30 Ale když viděl, jak silný je vítr, dostal strach. Začal klesat a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ 31 Ježíš okamžitě natáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „To máš tak malou víru? Proč jsi začal pochybovat?“+ 32 A když vstoupili do člunu, vítr se utišil. 33 Potom se mu ti, kdo byli ve člunu, poklonili* a říkali: „Ty jsi opravdu Boží Syn!“ 34 Pak přepluli na druhou stranu a přistáli u Genezaretu.+

35 Když ho místní lidé poznali, rozhlásili zprávu o jeho příchodu po celém okolí a přiváděli mu všechny nemocné. 36 Prosili ho, aby se směli jen dotknout třásní jeho oděvu.+ A všichni, kdo se jich dotkli, se úplně uzdravili.

15 Pak za Ježíšem přišli z Jeruzaléma farizeové a znalci Zákona+ a zeptali se ho: 2 „Proč tvoji učedníci porušují tradice našich předků? Například si před jídlem nemyjí* ruce.“+

3 Odpověděl jim: „A proč vy kvůli svým tradicím porušujete Boží přikázání?+ 4 Bůh například řekl: ‚Měj v úctě svého otce a matku‘+ a ‚Kdo uráží* otce nebo matku, musí zemřít.‘+ 5 Vy ale tvrdíte: ‚Kdo řekne svému otci nebo matce: „Všechno, co mám a čím bych ti mohl pomoct, jsem jako dar zasvětil Bohu“,+ 6 ten svého otce vůbec nemusí mít v úctě.‘ Tak jste kvůli svým tradicím prohlásili Boží slovo za neplatné.+ 7 Pokrytci, výstižně o vás prorokoval Izajáš, když řekl:+ 8 ‚Tento lid mi prokazuje úctu svými rty, ale svým srdcem je ode mě velmi daleko. 9 Uctívají mě zbytečně, protože jako nauky vyučují příkazy lidí.‘“+ 10 Nato svolal zástup a řekl jim: „Naslouchejte a snažte se pochopit smysl:+ 11 Člověka neznečišťuje to, co mu do úst vchází, ale to, co z nich vychází.“+

12 Potom k němu přistoupili učedníci a zeptali se ho: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli, co jsi řekl?“+ 13 Odpověděl jim: „Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vytržena i s kořeny. 14 Nechte je být. Jsou to slepí vůdci. Pokud slepý vede slepého, oba spadnou do jámy.“+ 15 „Vysvětli nám, jak jsi to myslel,“* zareagoval Petr. 16 Ježíš na to řekl: „Ani vy tomu ještě nerozumíte?+ 17 Přece víte, že všechno, co vchází do úst, projde střevy a skončí ve stoce. 18 Ale to, co z úst vychází, jde ze srdce a to člověka znečišťuje.+ 19 Ze srdce například vychází špatné myšlenky+ – vraždy, cizoložství, sexuální nemravnost,* krádeže, křivá svědectví a rouhání. 20 To jsou věci, které člověka znečišťují. Ale jíst neumytýma* rukama člověka neznečišťuje.“

21 Ježíš pak odtamtud odešel a vydal se do okolí Tyru a Sidonu.+ 22 Jedna Féničanka z toho kraje přišla a volala: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davida! Má dcera je posedlá démonem a hrozně trpí.“+ 23 Ale neodpověděl jí ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a začali na něj naléhat: „Pošli ji pryč. Jde za námi a pořád křičí.“ 24 Řekl: „Nebyl jsem vyslán k nikomu jinému než ke ztraceným ovcím z izraelského národa.“+ 25 Ale ta žena přišla blíž, klaněla se mu* a prosila: „Pane, pomoz mi!“ 26 Odpověděl jí: „Není správné vzít chleba dětem a hodit ho psíkům.“ 27 Řekla mu: „Ano, Pane, ale i psíci přece jedí drobky, které spadnou ze stolu jejich pánů.“+ 28 Ježíš jí na to řekl: „Ženo, máš velkou víru. Ať se ti stane, jak si přeješ.“ A v tu chvíli se její dcera uzdravila.

29 Ježíš se pak odtamtud vydal ke Galilejskému moři.+ Tam vystoupil na horu a posadil se. 30 Shromáždily se k němu velké zástupy lidí. Měli mezi sebou chromé, zmrzačené, slepé, němé a mnoho jinak nemocných. Pokládali mu je k nohám a on je uzdravoval.+ 31 Když lidé viděli, jak němí mluví, zmrzačení jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí, žasli a oslavovali Boha Izraele.+

32 Ale Ježíš si k sobě zavolal učedníky a řekl jim: „Je mi těch lidí líto,+ protože jsou se mnou už tři dny a nemají nic k jídlu. Nechci je poslat pryč hladové, protože by je cesta mohla vyčerpat.“+ 33 Ale učedníci mu řekli: „Kde na tomhle odlehlém místě vezmeme tolik chleba, aby se najedla taková spousta lidí?“+ 34 Ježíš se jich zeptal: „Kolik chlebů máte?“ Řekli: „Sedm a několik rybek.“ 35 Dal tedy lidem pokyn, aby se posadili na zem. 36 Vzal těch sedm chlebů a ryby, a když vzdal díky, rozlámal je a dával je učedníkům a ti je rozdávali lidem.+ 37 Všichni se dosyta najedli. Pak sesbírali zbylé úlomky chleba a bylo jich sedm velkých košů.*+ 38 Najedlo se 4 000 mužů a také ženy a děti. 39 Když poslal zástupy lidí pryč, nastoupil do člunu a přeplul do oblasti Magadanu.+

16 Tam k němu přistoupili farizeové a saduceové. Chtěli ho vyzkoušet, a tak ho požádali, aby jim předvedl znamení z nebe.+ 2 On jim na to odpověděl: „Když nastane večer, říkáte: ‚Bude pěkně, protože na obloze jsou červánky.‘ 3 A ráno říkáte: ‚Dnes bude zima a deštivo, protože na obloze jsou červánky a zatahuje se.‘ Umíte vyložit vzhled oblohy, ale znamení této doby vyložit nedovedete. 4 Zkažená a nevěrná* generace se dožaduje znamení, ale nedostane žádné+ kromě znamení proroka Jonáše.“+ Nato je tam nechal a odešel.

5 Učedníci pak přepluli na druhou stranu, ale zapomněli vzít chleba.+ 6 Ježíš jim řekl: „Mějte oči otevřené a dávejte si pozor na kvas farizeů a saduceů.“+ 7 Začali tedy jeden druhému říkat: „Nevzali jsme žádný chleba.“ 8 Ježíš to slyšel a řekl jim: „Proč mluvíte o tom, že nemáte chleba? To máte tak malou víru? 9 Ještě jste to nepochopili? Nepamatujete si, jak se z pěti chlebů najedlo 5 000 mužů a kolik košů jste pak sesbírali?+ 10 Nebo jak se ze sedmi chlebů najedlo 4 000 mužů a kolik velkých košů* jste sesbírali?+ 11 Jak to, že nechápete, že jsem s vámi nemluvil o chlebu? Říkal jsem vám, abyste si dávali pozor na kvas farizeů a saduceů.“+ 12 Až tehdy pochopili, že jim neříkal, aby si dávali pozor na chlebový kvas, ale na učení farizeů a saduceů.

13 Když Ježíš přišel do oblasti Filipovy Cesareje, zeptal se svých učedníků: „Co říkají lidé, kdo je Syn člověka?“+ 14 Odpověděli: „Někteří říkají, že Jan Křtitel,+ jiní Elijáš+ a ještě jiní Jeremjáš nebo jeden z proroků.“ 15 Pak se jich zeptal: „A co si myslíte vy? Kdo jsem?“ 16 Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Kristus,+ Syn živého Boha.“+ 17 Ježíš mu na to řekl: „Jsi šťastný, Šimone, synu Jonáše, protože ti to neodhalil nějaký člověk,* ale můj Otec v nebesích.+ 18 Říkám ti také: Ty jsi Petr+ a na této skále+ vybuduji svůj sbor a brány hrobu* ho nepřemůžou. 19 Dám ti klíče od nebeského království, a cokoli svážeš na zemi, bude už svázáno v nebesích, a cokoli rozvážeš na zemi, bude už rozvázáno v nebesích.“ 20 Potom učedníkům důrazně přikázal, aby nikomu neříkali, že je Kristus.+

21 Od té doby začal Ježíš svým učedníkům vysvětlovat, že musí jít do Jeruzaléma, mnoho vytrpět od starších, předních kněží a znalců Zákona a být zabit a třetí den vzkříšen.+ 22 Nato si ho Petr vzal stranou a začal ho kárat: „Buď k sobě laskavý, Pane, to se ti určitě nestane.“+ 23 Ale Ježíš se od Petra odvrátil a řekl mu: „Jdi mi z cesty, satane!* Jsi pro mě překážkou, protože tvůj způsob myšlení není Boží, ale lidský.“+

24 Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Pokud chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj mučednický kůl* a následuje mě.+ 25 Kdo si chce zachránit život, přijde o něj, ale kdo přichází o život kvůli mně, získá ho.+ 26 Vždyť k čemu člověku bude, když získá celý svět, ale přijde o život?+ Nebo co člověk dá výměnou za svůj život?+ 27 Syn člověka má totiž přijít ve slávě svého Otce se svými anděly a pak odplatí každému podle jeho chování.+ 28 Ujišťuji vás, že někteří z těch, kdo tu stojí, nezakusí smrt, dokud neuvidí Syna člověka, jak přichází ve svém království.“+

17 O šest dnů později vzal Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyšel s nimi na vysokou horu, kde byli sami.+ 2 A tam byl před nimi proměněn. Jeho obličej zářil jako slunce a jeho oděv byl oslnivě bílý.+ 3 Najednou se jim objevili Mojžíš a Elijáš a začali s Ježíšem rozmlouvat. 4 Nato Petr Ježíšovi řekl: „Pane, je skvělé, že tu jsme. Pokud chceš, postavím tady tři přístřešky, jeden pro tebe, jeden pro Mojžíše a jeden pro Elijáše.“ 5 Ještě to ani nedořekl a zahalil je jasný oblak. A z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, který má moje schválení.*+ Naslouchejte mu.“+ 6 Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a dostali velký strach. 7 Ježíš k nim přišel, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se.“ 8 Když zvedli oči, viděli už jenom samotného Ježíše. 9 Cestou z hory jim přikázal: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.“+

10 Učedníci se ho zeptali: „Proč tedy znalci Zákona říkají, že nejdřív musí přijít Elijáš?“+ 11 Odpověděl jim: „Elijáš opravdu přijde a všechno obnoví.+ 12 Ale říkám vám, že Elijáš už přišel, ale nepoznali ho a naložili s ním, jak chtěli.+ Stejně tak od nich zakusí utrpení i Syn člověka.“+ 13 Tehdy učedníci pochopili, že mluvil o Janu Křtiteli.

14 Když přišli k zástupu lidí,+ přistoupil k němu jeden člověk, poklekl před ním a prosil ho: 15 „Pane, smiluj se nad mým synem. Má epilepsii a je na tom špatně. Často padá do ohně nebo do vody.+ 16 Přivedl jsem ho k tvým učedníkům, ale nedokázali ho uzdravit.“ 17 Ježíš řekl: „Nevěřící a pokřivená generace,+ jak dlouho ještě budu muset být s vámi? Jak dlouho vás budu muset snášet? Přiveďte mi ho sem.“ 18 Potom Ježíš démona ostře napomenul a ten z něj vyšel. V tu chvíli se chlapec uzdravil.+ 19 Učedníci pak přišli za Ježíšem a soukromě se ho zeptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ 20 Odpověděl jim: „Protože máte malou víru. Ujišťuji vás, že když budete mít víru jako hořčičné zrnko, řeknete této hoře: ‚Přemísti se odtud tam‘, a ona se přemístí. Nic pro vás nebude nemožné.“+ 21 *——

22 Když byli spolu v Galileji, Ježíš jim řekl: „Syn člověka bude zrazen a vydán lidem do rukou+ 23 a zabijí ho a třetí den bude vzkříšen.“+ Učedníky to velmi zarmoutilo.

24 Potom co přišli do Kafarnaa, přistoupili k Petrovi muži, kteří vybírali chrámovou daň,* a zeptali se: „Váš učitel neplatí chrámovou daň?“*+ 25 Řekl: „Platí.“ Pak vstoupil do domu, ale ještě než stihl něco říct, Ježíš se ho zeptal: „Co myslíš, Šimone, od koho dostávají pozemští králové poplatky a daně? Od svých synů, nebo od cizích lidí?“ 26 „Od cizích lidí,“ odpověděl Petr. Ježíš mu řekl: „Synové jsou tedy od daně osvobozeni. 27 Ale abychom je nepohoršili,+ jdi k moři, nahoď udici a vezmi první rybu, kterou chytíš. Když jí otevřeš ústa, najdeš tam stříbrnou minci.* Vezmi ji a zaplať jim za mě a za sebe.“

18 Tehdy k Ježíšovi přistoupili učedníci a zeptali se ho: „Kdo je vlastně největší v nebeském království?“+ 2 Zavolal tedy malé dítě, postavil ho mezi ně 3 a řekl: „Ujišťuji vás, že pokud se nezměníte a nebudete jako děti,+ rozhodně nevejdete do nebeského království.+ 4 Největší v nebeském království je proto ten, kdo se pokoří a bude jako toto dítě.+ 5 A kdo přijme jedno takové dítě kvůli mému jménu, přijímá i mě. 6 Kdo však způsobí pád jednoho z těchto maličkých, kteří ve mě věří, pro toho by bylo lepší, kdyby mu na krk pověsili velký mlýnský kámen* a hodili ho do hlubin moře.+

7 Běda světu, protože přivádí lidi k pádu. Věci, kvůli kterým někdo padne, se nevyhnutelně budou dít, ale běda člověku, který je způsobí. 8 Pokud tě tedy tvá ruka nebo noha svádí k hříchu,* usekni ji a odhoď pryč.+ Je pro tebe lepší, abys vstoupil do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama nebo oběma nohama vhozen do věčného ohně.+ 9 A pokud tě tvé oko svádí k hříchu,* vytrhni ho a odhoď pryč. Je pro tebe lepší, abys vstoupil do života jednooký, než abys byl s oběma očima vhozen do ohnivé gehenny.*+ 10 Dejte si pozor, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Říkám vám totiž, že jejich andělé se v nebi stále dívají na tvář mého nebeského Otce.+ 11 *——

12 Co myslíte? Pokud má nějaký člověk 100 ovcí a jedna z nich se zatoulá,+ nenechá těch 99 na horách a nevydá se pátrat po té jedné, která bloudí?+ 13 A když ji najde, říkám vám, že se z ní raduje víc než z těch 99, které se nezatoulaly. 14 Právě tak si můj* nebeský Otec nepřeje, aby zahynul jediný z těchto maličkých.+

15 A tak když tvůj bratr proti tobě zhřeší, jdi a upozorni ho na jeho chybu* mezi čtyřma očima.+ Pokud ti bude naslouchat, získal jsi svého bratra.+ 16 Ale pokud ti nebude naslouchat, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby každá věc byla potvrzena slovy* dvou nebo tří svědků.+ 17 Pokud nebude naslouchat ani jim, řekni to sboru. A pokud nebude naslouchat ani sboru, ať je pro tebe jako člověk z jiných národů+ a výběrčí daní.+

18 Ujišťuji vás, že cokoli svážete na zemi, bude už svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude už rozvázáno v nebi. 19 Ujišťuji vás také, že pokud se dva z vás na zemi shodnou na něčem důležitém, o co by měli prosit, můj nebeský Otec to pro ně udělá.+ 20 Kde se totiž sejdou dva nebo tři v mém jménu,+ tam jsem uprostřed nich.“

21 Potom se na něj Petr obrátil s otázkou: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratrovi, který proti mně hřeší? Až sedmkrát?“ 22 Ježíš mu odpověděl: „Říkám ti, ne až sedmkrát, ale až 77krát.+

23 Proto se nebeské království dá přirovnat ke králi, který chtěl, aby mu jeho otroci splatili dluhy. 24 Když s nimi začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil 10 000 talentů.* 25 Protože však neměl čím zaplatit, jeho pán nařídil, aby ho prodali i s manželkou, dětmi a vším, co měl, a tak se mohl dluh splatit.+ 26 Ale otrok padl na kolena, začal se mu klanět* a říkal: ‚Měj se mnou trpělivost a všechno ti splatím!‘ 27 Pán se nad tím otrokem slitoval, propustil ho a smazal jeho dluh.+ 28 Ten otrok však odešel a vyhledal jednoho spoluotroka, který mu dlužil 100 denárů.* Popadl ho, začal ho škrtit a říkal: ‚Splať všechno, co mi dlužíš!‘ 29 Ale jeho spoluotrok padl na kolena a začal ho úpěnlivě prosit: ‚Měj se mnou trpělivost a já ti to splatím!‘ 30 On o tom však nechtěl ani slyšet. Odešel a dal ho uvrhnout do vězení, dokud dluh nesplatí. 31 Když jeho spoluotroci viděli, co se stalo, velmi je to rozrušilo a šli to všechno oznámit svému pánovi. 32 Potom si ho pán zavolal a řekl mu: ‚Zlý otroku, smazal jsem celý tvůj dluh, když jsi mě o to prosil. 33 Neměl ses i ty smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se já smiloval nad tebou?‘+ 34 Rozzlobil se a předal ho vězeňským strážcům, dokud nesplatí všechno, co dluží. 35 Stejně bude můj nebeský Otec jednat s vámi,+ pokud nebudete každý ze srdce odpouštět svému bratrovi.“+

19 Když Ježíš domluvil, odešel z Galileje a přišel na pomezí Judeje z druhé strany Jordánu.+ 2 Šly za ním velké zástupy lidí a on je tam uzdravoval.

3 Tehdy k němu přišli farizeové a chtěli ho zkoušet. Proto se ho zeptali: „Má muž právo rozvést se s manželkou z jakéhokoli důvodu?“+ 4 Odpověděl jim: „Nečetli jste, že ten, kdo lidi stvořil, stvořil je na začátku jako muže a ženu?+ 5 A nečetli jste, že řekl ‚Proto muž opustí otce a matku a přilne ke své manželce a ti dva budou jedno tělo‘?+ 6 Takže už nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať žádný člověk nerozděluje.“+ 7 Farizeové namítli: „Proč potom Mojžíš řekl, že je dovoleno dát manželce potvrzení o rozvodu a rozvést se s ní?“+ 8 Řekl jim: „Kvůli tvrdosti vašeho srdce udělal Mojžíš ústupek a dovolil vám rozvést se s manželkou,+ ale na začátku to tak nebylo.+ 9 Říkám vám, že kdo se rozvádí s manželkou z jiného důvodu než kvůli sexuální nemravnosti* a bere si jinou, dopouští se cizoložství.“+

10 Učedníci mu řekli: „Pokud je to mezi mužem a ženou takhle, pak je lepší se neženit.“ 11 Odpověděl jim: „Ne všichni dokážou udělat, co vám říkám,* ale jenom ti, kdo mají ten dar.+ 12 Jsou totiž eunuchové, kteří se tak narodili, jsou eunuchové, kteří se jimi stali vinou lidí, a jsou eunuchové, kteří se pro to rozhodli sami kvůli nebeskému království. Kdo to může udělat, ať to udělá.“+

13 Potom k němu přicházeli s malými dětmi, aby jim žehnal* a modlil se za ně, ale učedníci jim to vyčítali.+ 14 Ježíš však řekl: „Nechte malé děti a nebraňte jim, aby ke mně přicházely, protože takovým patří nebeské království.“+ 15 Požehnal jim* a pak odtamtud odešel.

16 Tehdy k němu přišel nějaký člověk a zeptal se ho: „Učiteli, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?“+ 17 Odpověděl mu: „Proč se ptáš mě, co je dobré? Je jen jeden, kdo je dobrý.+ Ale pokud chceš získat život, dodržuj přikázání.“+ 18 „Která?“ zeptal se. Ježíš řekl: „Nezavraždíš,+ nezcizoložíš,+ nebudeš krást,+ nebudeš křivě svědčit,+ 19 měj v úctě svého otce a matku+ a budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“+ 20 Mladý muž na to reagoval: „To všechno dodržuji. Co mi ještě chybí?“ 21 Ježíš mu řekl: „Pokud chceš být dokonalý,* jdi a prodej svůj majetek a peníze rozdej chudým. Tak budeš mít poklad v nebi.+ Potom přijď a staň se mým následovníkem.“+ 22 Když to mladý muž slyšel, smutně odešel, protože měl velký majetek.+ 23 Nato Ježíš řekl svým učedníkům: „Ujišťuji vás, že pro bohatého člověka bude těžké vejít do nebeského království.+ 24 Říkám vám, že je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý člověk vešel do Božího království.“+

25 Když to učedníci slyšeli, velmi je to překvapilo a zeptali se: „Může být vůbec někdo zachráněn?“+ 26 Ježíš se jim podíval do očí a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“+

27 Petr mu na to řekl: „My jsme všechno opustili a následovali tě. Co nás tedy čeká?“+ 28 Ježíš odpověděl: „Ujišťuji vás, že při obnově všech věcí, až se Syn člověka posadí na svůj slavný trůn, se i vy, kdo jste mě následovali, posadíte na 12 trůnů a budete soudit 12 izraelských kmenů.+ 29 A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole kvůli mému jménu, dostane stokrát víc a zdědí věčný život.+

30 Ale mnozí, kdo jsou první, budou poslední a poslední budou první.+

20 Nebeské království je totiž podobné hospodáři, který brzy ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici.+ 2 Dohodl se s dělníky na denáru* denně a poslal je na vinici. 3 Když znovu vyšel kolem deváté hodiny,* viděl jiné, jak stojí na tržišti a nemají práci. 4 Řekl jim: ‚Jděte i vy na vinici a zaplatím vám, co vám právem náleží.‘ 5 A tak šli. Vyšel znovu kolem poledne* a pak kolem třetí hodiny* a udělal to samé. 6 Nakonec vyšel kolem páté hodiny,* našel jiné, jak tam postávají, a zeptal se jich: ‚Proč tu stojíte celý den bez práce?‘ 7 Odpověděli mu: ‚Protože nás nikdo nenajal.‘ Řekl jim: ‚Jděte i vy na vinici.‘

8 Večer řekl majitel vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu.+ Postupuj od posledních k prvním.‘ 9 Když přišli dělníci najatí kolem páté hodiny,* každý dostal denár.* 10 Když pak přišli ti první, mysleli si, že dostanou víc, ale i oni dostali zaplaceno po denáru.* 11 Když ho dostali, začali si na hospodáře stěžovat 12 a říkali: ‚Ti poslední pracovali jenom jednu hodinu! A přesto s nimi jednáš stejně jako s námi, kdo jsme celý den dřeli v tom strašném horku.‘ 13 On ale jednomu z nich řekl: ‚Příteli, nekřivdím ti. Nesouhlasil jsi snad s tím, že dostaneš denár?*+ 14 Vezmi si, co je tvoje, a jdi. Chci dát těm posledním to samé co tobě. 15 Nemám snad právo dělat si se svými věcmi, co chci? Nebo snad závidíš,* protože jsem k nim štědrý?‘*+ 16 Tak budou poslední první a první budou poslední.“+

17 Cestou do Jeruzaléma si Ježíš vzal 12 učedníků stranou a řekl jim:+ 18 „Jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka tam bude vydán předním kněžím a znalcům Zákona. Odsoudí ho k smrti+ 19 a vydají ho lidem z jiných národů, aby se mu vysmívali, zbičovali ho a přibili na kůl.+ A třetí den bude vzkříšen.“+

20 Tehdy k němu přistoupila matka Zebedeových synů+ se svými syny, poklonila se mu* a chtěla ho o něco poprosit.+ 21 Zeptal se jí: „Co si přeješ?“ Řekla: „Dej mi své slovo, že se tito dva moji synové posadí ve tvém království jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“+ 22 Ježíš řekl: „Nevíte, o co prosíte. Můžete pít pohár, který mám pít já?“+ Odpověděli: „Můžeme.“ 23 Řekl jim: „Můj pohár skutečně budete pít,+ ale to, kdo se posadí po mé pravici a po mé levici, nezávisí na mně. Ta místa patří těm, pro které je připravil můj Otec.“+

24 Když to slyšelo ostatních deset učedníků, na oba bratry se rozzlobili.+ 25 Ale Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že vládci národů nad lidmi panují a významní muži jim dávají pocítit svou moc.+ 26 Mezi vámi to tak nesmí být.+ Ale kdo chce být mezi vámi velký, musí být vaším služebníkem,+ 27 a kdo chce být první, musí být vaším otrokem.+ 28 Právě tak Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby sloužil+ a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“+

29 Když vycházeli z Jericha, následoval ho velký zástup lidí. 30 U silnice seděli dva slepí muži, a když slyšeli, že Ježíš jde kolem, vykřikli: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davida!“+ 31 Zástup je okřikl, ať mlčí, ale oni volali o to hlasitěji: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davida!“ 32 A tak se Ježíš zastavil, zavolal je a zeptal se jich: „Co chcete, abych pro vás udělal?“ 33 Řekli mu: „Pane, ať se nám otevřou oči.“ 34 Ježíšovi jich bylo líto, dotkl se jejich očí+ a oni hned začali vidět a šli za ním.

21 Když se přiblížili k Jeruzalému a přicházeli k Betfage na Olivové hoře, vyslal Ježíš dva učedníky+ 2 a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je na dohled, a hned tam najdete uvázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. 3 Pokud bude někdo něco namítat, řekněte: ‚Pán je potřebuje.‘ A on je okamžitě nechá jít.“

4 To se stalo, aby se splnilo, co bylo řečeno prostřednictvím proroka: 5 „Povězte sionské dceři: ‚Podívej, přichází k tobě tvůj král.+ Je mírný+ a sedí na oslu, ano na oslátku, mláděti oslice.‘“+

6 Učedníci tedy šli a udělali to přesně tak, jak jim Ježíš řekl.+ 7 Přivedli oslici s oslátkem, položili na ně své svrchní oděvy a on se na ně posadil.+ 8 Většina lidí ze zástupu rozprostřela své svrchní oděvy na silnici+ a jiní odsekávali palmové listy a také je rozprostírali na silnici. 9 Zástupy lidí, které šly před ním i za ním, volaly: „Zachraň, prosíme, Syna Davida!+ Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově* jménu!+ Zachraň ho, prosíme, ty, kdo jsi nahoře ve výšinách!“+

10 Když vjel do Jeruzaléma, v celém městě nastal rozruch a lidé se ptali: „Kdo je to?“ 11 Ze zástupu jim odpovídali: „To je ten prorok,+ Ježíš z Nazaretu v Galileji!“

12 Ježíš vstoupil do chrámu a vyhnal všechny, kdo tam něco prodávali a kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků a lavice těch, kdo prodávali holubice.+ 13 A řekl jim: „Je napsáno: ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby‘,+ ale vy z něho děláte lupičskou jeskyni.“+ 14 V chrámu k němu také přicházeli slepí a chromí a on je uzdravoval.

15 Když přední kněží a znalci Zákona viděli úžasné věci, které udělal, a děti, jak v chrámu volají: „Zachraň, prosíme, Syna Davida!“,+ rozhořčili se+ 16 a řekli mu: „Slyšíš, co říkají?“ Ježíš jim odpověděl: „Ano. Copak jste nikdy nečetli ‚Z úst dětí a kojenců sis opatřil chválu‘?“+ 17 Pak od nich odešel, vyšel z města a přenocoval v Betanii.+

18 Když se brzy ráno vracel do města, dostal hlad.+ 19 U cesty uviděl fíkovník, šel k němu, ale kromě listí na něm nic nenašel.+ Řekl mu tedy: „Ať už se na tobě nikdy neurodí ovoce.“+ A fíkovník okamžitě uschl. 20 Když to viděli učedníci, divili se: „Jak to, že ten fíkovník hned uschl?“+ 21 Ježíš jim odpověděl: „Ujišťuji vás, že když budete mít víru a nebudete pochybovat, pak uděláte nejen to, co jsem udělal s fíkovníkem, ale pokud řeknete této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře‘, stane se to.+ 22 Když budete mít víru, dostanete všechno, o co budete v modlitbě prosit.“+

23 Potom vešel do chrámu. Zatímco tam vyučoval, přišli k němu přední kněží a starší lidu a zeptali se ho: „Jakým právem to děláš? Kdo ti k tomu dal oprávnění?“+ 24 Ježíš jim řekl: „Také se vás na něco zeptám. Když mi odpovíte, i já vám řeknu, jakým právem to dělám. 25 Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, nebo od lidí?“ Začali se tedy spolu radit: „Pokud řekneme: ‚Z nebe‘, namítne: ‚Tak proč jste mu neuvěřili?‘+ 26 Pokud ale řekneme: ‚Od lidí‘, pak abychom se báli zástupu, protože Jana všichni považují za proroka.“ 27 Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ On jim na to řekl: „Ani já vám neřeknu, jakým právem to dělám.

28 Co byste řekli? Jeden člověk měl dva syny. Šel za prvním a řekl mu: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici.‘ 29 Ten odpověděl: ‚Nechce se mi‘, ale potom toho litoval a šel. 30 Pak šel za druhým a řekl mu to samé. Ten svému otci odpověděl: ‚Půjdu‘, ale nešel. 31 Který z těch dvou udělal to, co si otec přál?“* Odpověděli: „Ten první.“ Ježíš jim řekl: „Ujišťuji vás, že výběrčí daní a prostitutky jsou Božímu království blíž než vy.* 32 Vždyť Jan k vám přišel a ukázal vám správnou cestu,* ale neuvěřili jste mu. Výběrčí daní a prostitutky mu však uvěřili.+ A vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu.

33 Poslechněte si jiné podobenství: Byl jeden hospodář, který vysadil vinici,+ oplotil ji, vykopal v ní vinný lis a postavil věž.+ Pak ji pronajal vinařům a odcestoval do ciziny.+ 34 Když přišel čas vinobraní, poslal k vinařům své otroky, aby převzali jeho díl úrody. 35 Ale vinaři jeho otroky popadli, jednoho zbili, jiného zabili a dalšího ukamenovali.+ 36 Poslal tedy jiné otroky, víc než těch prvních, ale udělali jim to samé.+ 37 Nakonec k nim poslal svého syna. Řekl si: ‚Mého syna budou respektovat.‘ 38 Když vinaři jeho syna uviděli, řekli si: ‚To je dědic.+ Pojďte, zabijeme ho a jeho dědictví bude naše!‘ 39 A tak ho popadli, vyvlekli z vinice a zabili.+ 40 Až tedy majitel vinice přijde, co těm vinařům udělá?“ 41 Odpověděli mu: „Protože jsou zlí, způsobí jim strašné* zničení a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu v patřičném čase odevzdají ovoce.“

42 Ježíš jim řekl: „Nikdy jste to nečetli v Písmu? ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal hlavním úhelným kamenem.*+ Pochází od Jehovy* a je podivuhodný v našich očích.‘+ 43 Proto vám říkám: Boží království vám bude odebráno a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce. 44 Kdo na ten kámen spadne, roztříští se.+ A na koho ten kámen spadne, toho rozdrtí.“+

45 Když přední kněží a farizeové slyšeli tato podobenství, pochopili, že mluví o nich.+ 46 A chtěli se ho zmocnit,* ale báli se zástupů, protože ho považovaly za proroka.+

22 Ježíš k nim dál mluvil v podobenstvích a řekl: 2 „Nebeské království se dá přirovnat ke králi, který pro svého syna uspořádal svatební hostinu.+ 3 Poslal své otroky, aby svolali na hostinu ty, které pozval, ale oni nechtěli přijít.+ 4 A tak poslal další otroky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: „Připravil jsem oběd a dal jsem porazit býky a jiná vykrmená zvířata. Všechno je přichystané. Přijďte na svatební hostinu.“‘ 5 Ale oni bez zájmu odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem.+ 6 Ostatní se chopili jeho otroků, týrali je a zabili.

7 Král se rozzlobil, poslal svá vojska a ty vrahy zabil a jejich město vypálil.+ 8 Potom řekl svým otrokům: ‚Svatební hostina je připravená, ale ti, kdo byli pozvaní, si to nezasloužili.+ 9 Proto jděte na cesty vedoucí z města a pozvěte na hostinu každého, koho najdete.‘+ 10 Otroci tedy vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, špatné i dobré. A svatební síň se naplnila hosty.*

11 Když vešel král, aby se na hosty podíval, zahlédl člověka, který na sobě neměl svatební oděv. 12 Zeptal se ho tedy: ‚Příteli, jak ses sem dostal bez svatebního oděvu?‘ Neměl na to co říct. 13 Král potom řekl svým sluhům: ‚Svažte mu ruce a nohy a vyhoďte ho ven do tmy. Tam bude naříkat a skřípat zuby.‘

14 Je totiž mnoho pozvaných, ale málo vyvolených.“

15 Tehdy se farizeové šli poradit, jak by ho mohli chytit za slovo.+ 16 A tak k němu poslali své učedníky spolu s Herodovými stoupenci,+ aby řekli: „Učiteli, víme, že jsi pravdomluvný a vyučuješ o Bohu podle pravdy a nesnažíš se druhým zalíbit, protože ti nezáleží na tom, jaké má kdo postavení. 17 Řekni nám tedy, co si myslíš: Je správné platit daň* císaři,* nebo ne?“ 18 Ježíš ale znal jejich zlý úmysl, a tak řekl: „Proč mě zkoušíte, pokrytci? 19 Ukažte mi minci, kterou se platí daň.“ Podali mu denár.* 20 Zeptal se jich: „Čí je to obraz a nápis?“ 21 „Císařův,“ odpověděli. Řekl jim na to: „Dávejte* tedy císařovy věci císaři, ale Boží věci Bohu.“+ 22 Když to slyšeli, ohromilo je to, nechali ho být a odešli.

23 Ten den za ním přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení,+ a zeptali se ho:+ 24 „Učiteli, Mojžíš řekl: ‚Pokud nějaký muž zemře bezdětný, má se s jeho manželkou oženit jeho bratr a zplodit mu potomka.‘+ 25 U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou manželku svému bratrovi. 26 To samé se stalo i s druhým a třetím bratrem, až po sedmého. 27 Jako poslední zemřela ta žena. 28 Manželkou kterého z těch sedmi tedy bude při vzkříšení? Vždyť ji měli za manželku všichni.“

29 Ježíš jim odpověděl: „Mýlíte se, protože neznáte Písmo ani Boží moc.+ 30 Při vzkříšení se totiž lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi.+ 31 Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, že Bůh řekl 32 ‚Já jsem Bůh Abrahama, Bůh Izáka a Bůh Jákoba‘?+ Není Bohem mrtvých, ale živých.“+ 33 Když to zástupy lidí slyšely, žasly nad jeho učením.+

34 Potom co se farizeové doslechli, že umlčel saducee, sešli se 35 a jeden z nich, zběhlý v Zákoně, mu položil otázku, aby ho zkoušel: 36 „Učiteli, které přikázání v Zákoně je nejdůležitější?“+ 37 Odpověděl mu: „‚Budeš milovat Jehovu,* svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší* a celou svou myslí.‘+ 38 To je nejdůležitější a první přikázání. 39 Druhé je mu podobné: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘+ 40 Na těchto dvou přikázáních stojí celý Zákon a Proroci.“+

41 Zatímco byli farizeové pohromadě, Ježíš se jich zeptal:+ 42 „Co si myslíte o Kristu? Čí je to syn?“ „Davida,“+ odpověděli. 43 Nato se jich zeptal: „Jak to, že byl potom David inspirován,+ aby ho nazval Pánem? Říká totiž: 44 ‚Jehova* řekl mému Pánu: „Seď po mé pravici, dokud ti tvé nepřátele nepoložím pod nohy.“‘+ 45 Pokud ho tedy David nazývá Pánem, jak může být jeho synem?“+ 46 Nikdo mu nedokázal odpovědět ani slovo a nikdo se ho od toho dne neodvážil na nic vyptávat.

23 Tehdy Ježíš promluvil k zástupům a ke svým učedníkům: 2 „Znalci Zákona a farizeové se posadili na Mojžíšově místě. 3 Proto dělejte a dodržujte všechno, co vám říkají, ale nechovejte se jako oni, protože mluví, ale nejednají podle toho.+ 4 Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena,+ ale sami je nechtějí ani prstem nadzvednout.+ 5 Všechno dělají tak, aby je lidé viděli.+ Rozšiřují svá pouzdra s úryvky Písma, která nosí pro ochranu,*+ a prodlužují si třásně oděvů.+ 6 Mají rádi nejčestnější místa na večeřích a přední* sedadla v synagogách.+ 7 Líbí se jim, když je lidé zdraví na tržištích a oslovují Rabbi.* 8 Ale vy si nenechte říkat Rabbi, protože Učitele+ máte jen jednoho a vy všichni jste bratři. 9 A nikoho na zemi nenazývejte otcem, protože máte jen jednoho Otce,+ toho nebeského. 10 Ani se nenechte nazývat vůdci, protože váš Vůdce je jen jeden, Kristus. 11 Ale největší mezi vámi bude vaším služebníkem.+ 12 Kdo se vyvyšuje, bude pokořen,+ a kdo se pokořuje, bude vyvýšen.+

13 Běda vám, znalci Zákona a farizeové, pokrytci, protože před lidmi zavíráte nebeské království. Sami do něj nevcházíte a těm, kdo do něj chtějí vejít, v tom bráníte.+ 14 *——

15 Běda vám, znalci Zákona a farizeové, pokrytci!+ Cestujete po moři i po souši, abyste jednoho člověka obrátili na víru,* a když se vám to podaří, uděláte z něj někoho, kdo si zaslouží gehennu* dvakrát víc než vy sami.

16 Běda vám, slepí vůdci!+ Říkáte: ‚Když někdo přísahá při chrámu, nic to neznamená, ale když někdo přísahá při chrámovém zlatu, je to závazné.‘+ 17 Blázni a slepci! Co je víc: zlato, nebo chrám, který zlato posvěcuje? 18 Také říkáte: ‚Když někdo přísahá při oltáři, nic to neznamená, ale když někdo přísahá při daru, který na něm leží, je to závazné.‘ 19 Slepci! Co je víc: dar, nebo oltář, který dar posvěcuje? 20 Proto kdo přísahá při oltáři, přísahá při něm i při všem, co na něm leží. 21 Kdo přísahá při chrámu, přísahá při něm i při tom, kdo ho obývá.+ 22 A kdo přísahá při nebi, přísahá při Božím trůnu i při tom, kdo na něm sedí.

23 Běda vám, znalci Zákona a farizeové, pokrytci! Dáváte desátky z máty, kopru a kmínu,+ ale přehlížíte to, co je v Zákoně důležitější, tedy spravedlnost,+ milosrdenství+ a věrnost. Desátky bylo nutné dávat, ale nemělo se přehlížet to ostatní.+ 24 Slepí vůdci!+ Cedíte komára,+ ale polykáte velblouda!+

25 Běda vám, znalci Zákona a farizeové, pokrytci! Čistíte pohár a mísu zvenčí,+ ale uvnitř jsou plné chamtivosti*+ a nestřídmosti.+ 26 Slepý farizee, vyčisti nejdřív vnitřek poháru a mísy a pak budou čisté i zvenčí.

27 Běda vám, znalci Zákona a farizeové, pokrytci!+ Podobáte se obíleným hrobům,+ které navenek vypadají krásně, ale uvnitř jsou plné kostí mrtvých lidí a nejrůznější nečistoty. 28 Stejně i vy navenek vypadáte bezúhonně,* ale uvnitř jste plní pokrytectví a špatnosti.+

29 Běda vám, znalci Zákona a farizeové, pokrytci!+ Stavíte hroby prorokům a zdobíte hrobky* Božích služebníků*+ 30 a říkáte: ‚Kdybychom žili za dnů našich praotců, nepodíleli bychom se s nimi na prolévání krve proroků.‘ 31 Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kdo vraždili proroky.+ 32 Dokončete tedy to, co začali vaši praotcové.

33 Hadi, potomci zmijí,+ jak uprchnete před uvržením* do gehenny?*+ 34 Kvůli tomu k vám posílám proroky,+ moudré muže a učitele.*+ Některé z nich zabijete+ a pověsíte na kůl a některé budete bičovat+ ve svých synagogách a pronásledovat+ z města do města. 35 A tak na vás padne vina za krev všech bezúhonných,* která byla prolita na zemi, od krve bezúhonného* Ábela+ po krev Barachiášova syna Zecharjáše, kterého jste zavraždili mezi svatyní a oltářem.+ 36 Ujišťuji vás, že za všechnu tu vinu zaplatí tato generace.

37 Jeruzaléme, Jeruzaléme! Zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo jsou k tobě posláni.+ Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje kuřátka pod svá křídla! Ale vy jste to nechtěli.+ 38 Váš dům* je vám zanechán.*+ 39 Říkám vám totiž, že odteď mě už rozhodně neuvidíte, dokud neřeknete: ‚Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově* jménu!‘“+

24 Když Ježíš odcházel z chrámu, jeho učedníci k němu přistoupili a ukázali na chrámové budovy. 2 Řekl jim: „Vidíte to všechno? Ujišťuji vás, že tady nezůstane kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“+

3 Zatímco seděl na Olivové hoře, učedníci se na něj soukromě obrátili s otázkou: „Řekni nám: Kdy se to stane a co bude znamením tvé přítomnosti*+ a závěru tohoto systému?“*+

4 Ježíš jim odpověděl: „Dávejte si pozor, aby vás někdo neoklamal,+ 5 protože mnozí přijdou v mém jménu a řeknou: ‚Já jsem Kristus‘ a oklamou mnoho lidí.+ 6 Uslyšíte hluk válek a zprávy o válkách. Nenechte se znepokojit. To se totiž musí stát, ale ještě to nebude konec.+

7 Bude bojovat národ proti národu a království proti království+ a na jednom místě za druhým bude hlad+ a zemětřesení.+ 8 To všechno bude začátek mnoha utrpení.*

9 V té době vás budou pronásledovat+ a zabíjet+ a všechny národy vás budou nenávidět kvůli mému jménu.+ 10 Mnozí také odpadnou od víry a budou se navzájem zrazovat a nenávidět. 11 Objeví se mnoho falešných proroků, kteří oklamou mnoho lidí.+ 12 A protože vzroste špatnost,* láska většiny lidí ochladne. 13 Ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.+ 14 A tato dobrá zpráva o Království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům+ a potom přijde konec.

15 Proto až uvidíte, že ohavnost působící zpustošení, o které mluvil prorok Daniel, stojí na svatém místě+ (čtenář musí použít dobrý úsudek), 16 potom ať ti, kdo budou v Judeji, utečou do hor.+ 17 Kdo bude na střeše domu, ať nesestupuje dolů, aby si z něj vzal věci, 18 a kdo bude na poli, ať se nevrací pro svůj svrchní oděv. 19 V těch dnech běda těhotným a těm, které kojí! 20 Modlete se, abyste nemuseli utíkat v zimě nebo o sabatu, 21 protože bude velké soužení,+ jaké nenastalo od začátku světa až dosud a jaké už nikdy nenastane.+ 22 Kdyby nebyly ty dny zkráceny, nikdo by se nezachránil, ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.+

23 A pokud vám někdo řekne: ‚Podívejte se, tady je Kristus!‘+ nebo ‚Tam je!‘, nevěřte tomu.+ 24 Objeví se totiž falešní Kristové a falešní proroci+ a budou provádět velká znamení a zázraky, aby oklamali+ pokud možno i vyvolené. 25 Upozorňuji vás na to předem. 26 A tak když vám lidé řeknou: ‚Podívejte se, je v pustině‘, nechoďte tam. Nebo když řeknou: ‚Je na tajném místě‘,* nevěřte tomu.+ 27 Vždyť přítomnost* Syna člověka bude taková, jako když se blesk objeví na východě a zazáří až na západ.+ 28 Kde je mrtvola, tam se slétnou orli.+

29 Hned po soužení, které nastane v těch dnech, se zatmí slunce+ a přestane svítit měsíc, hvězdy budou padat z nebe a nebeské moci* budou otřeseny.+ 30 Na nebi se objeví znamení Syna člověka a všechny národy* na zemi se budou v nářku bít do prsou+ a uvidí Syna člověka,+ jak přichází na nebeských oblacích s mocí a velkou slávou.+ 31 A vyšle své anděly za silného zvuku trubky a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran,* od jednoho konce nebes k druhému.+

32 Vezměte si poučení od fíkovníku: Jakmile jsou jeho mladé větve plné mízy a vyraší na nich listy, víte, že je blízko léto.+ 33 Stejně i vy, až to všechno uvidíte, vězte, že on je blízko, za dveřmi.+ 34 Ujišťuji vás, že tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane. 35 Nebe a země pominou, ale má slova rozhodně nepominou.+

36 Ten den a hodinu nezná nikdo,+ ani nebeští andělé, ani Syn, jenom Otec.+ 37 Vždyť přítomnost* Syna člověka bude taková, jako byly Noemovy dny.+ 38 Tehdy před potopou totiž lidé jedli a pili, muži se ženili a ženy vdávaly, a to až do dne, kdy Noe vstoupil do archy,+ 39 a nevšímali si, co se děje, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla.+ Taková bude přítomnost Syna člověka. 40 Dva muži budou na poli, jeden bude vzat a druhý zanechán. 41 Dvě ženy budou mlít na mlýnku, jedna bude vzata a druhá zanechána.+ 42 A tak buďte bdělí, protože nevíte, který den váš Pán přijde.+

43 Buďte si jistí, že kdyby hospodář věděl, za které hlídky* přijde zloděj,+ zůstal by vzhůru a nedovolil by mu vloupat se do domu.+ 44 Proto i vy buďte připravení.+ Syn člověka totiž přijde v hodinu, o které si to nebudete myslet.

45 Kdo je skutečně ten věrný a rozvážný* otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svými služebníky,* aby jim dával pokrm v pravý čas?+ 46 Ten otrok bude šťastný, pokud jeho pán při svém příchodu zjistí, že to tak dělá.+ 47 Ujišťuji vás, že ho ustanoví nad vším svým majetkem.

48 Ale kdyby si ten zlý otrok někdy řekl ve svém srdci: ‚Můj pán dlouho nejde‘+ 49 a začal by bít své spoluotroky a jíst a pít s nenapravitelnými opilci, 50 jeho pán přijde v den, kdy to nebude čekat, a v hodinu, kdy to nebude tušit,+ 51 co nejpřísněji ho potrestá a určí mu místo mezi pokrytci. Tam bude naříkat a skřípat zuby.+

25 V té době bude nebeské království podobné deseti pannám, které si vzaly lampy+ a vyšly naproti ženichovi.+ 2 Pět z nich bylo nerozumných a pět rozvážných.*+ 3 Ty nerozumné si totiž vzaly lampy, ale nevzaly si olej, 4 zatímco ty rozvážné si kromě lamp vzaly i nádobky s olejem. 5 Když ženich dlouho nešel, všechny začaly podřimovat, až usnuly. 6 Uprostřed noci se ozval křik: ‚Ženich je tady! Jděte mu naproti!‘ 7 Tehdy všechny ty panny vstaly a přichystaly si lampy.+ 8 Ty nerozumné řekly rozvážným: ‚Dejte nám trochu svého oleje, protože naše lampy dohasínají.‘ 9 Rozvážné jim odpověděly: ‚Možná by ho pro nás i pro vás nebylo dost. Jděte spíš k těm, kdo ho prodávají, a nějaký si kupte.‘ 10 Zatímco si ho odešly koupit, přišel ženich. Panny, které byly připravené, s ním vešly na svatební hostinu+ a dveře se zavřely. 11 Potom přišly ostatní panny a prosily: ‚Pane, pane, otevři nám!‘+ 12 Odpověděl jim: ‚Řeknu vám pravdu, neznám vás.‘

13 A tak buďte bdělí,+ protože neznáte den ani hodinu.+

14 Království se dá přirovnat také k člověku, který se chystal odcestovat do ciziny. Zavolal si své otroky a svěřil jim svůj majetek.+ 15 Jednomu dal pět talentů,* jinému dva a ještě jinému jeden, každému podle jeho schopností. Pak odcestoval. 16 Ten, který dostal pět talentů, hned odešel, obchodoval s nimi a získal dalších pět. 17 Stejně i ten, který dostal dva, získal další dva. 18 Ale otrok, který dostal jen jeden, odešel a zakopal peníze* svého pána do země.

19 Po dlouhé době pán těch otroků přišel a začal s nimi účtovat.+ 20 Předstoupil ten, který dostal pět talentů, přinesl dalších pět a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi pět talentů. Podívej se, získal jsem dalších pět.‘+ 21 Jeho pán mu řekl: ‚Výborně, dobrý a věrný otroku! Věrně jsi spravoval to málo, ustanovím tě nad mnohým.+ Raduj se spolu se svým pánem.‘+ 22 Potom předstoupil ten, který dostal dva talenty, a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi dva talenty. Podívej se, získal jsem další dva.‘+ 23 Jeho pán mu řekl: ‚Výborně, dobrý a věrný otroku! Věrně jsi spravoval to málo, ustanovím tě nad mnohým. Raduj se spolu se svým pánem.‘

24 Nakonec předstoupil otrok, který dostal jeden talent, a řekl: ‚Pane, věděl jsem, že jsi náročný. Sklízíš, kde jsi nezasel, a shromažďuješ, kde jsi nepřevíval.+ 25 A tak jsem dostal strach, odešel jsem a schoval tvůj talent v zemi. Tady máš, co je tvoje.‘ 26 Pán mu odpověděl: ‚Špatný a líný otroku! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nezasel, a shromažďuji, kde jsem nepřevíval. 27 Měl jsi tedy uložit moje peníze* u bankéřů a já bych je při svém příchodu dostal zpátky i s úrokem.

28 Vezměte mu proto ten talent a dejte ho tomu, který jich má deset.+ 29 Vždyť každému, kdo má, bude dáno víc a bude mít hojnost. Ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.+ 30 A vyhoďte toho neužitečného otroka ven do tmy. Tam bude naříkat a skřípat zuby.‘

31 Až Syn člověka+ přijde ve své slávě a všichni andělé s ním,+ posadí se na svůj slavný trůn. 32 Budou před něj shromážděny všechny národy a oddělí lidi jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. 33 Ovce+ postaví po své pravici, ale kozly po své levici.+

34 Pak řekne král těm po své pravici: ‚Pojďte, vy, kterým požehnal můj Otec, přijměte jako dědictví Království připravené pro vás od založení světa. 35 Měl jsem totiž hlad a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít. Byl jsem na cestách a přijali jste mě pohostinně,+ 36 byl jsem nahý* a oblékli jste mě.+ Onemocněl jsem a starali jste se o mě. Byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.‘+ 37 Ti, kdo jednali správně,* mu na to řeknou: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového a dali ti najíst nebo žíznivého a dali ti napít?+ 38 Kdy jsme tě viděli na cestách a přijali tě pohostinně nebo kdy jsme tě viděli nahého a oblékli tě? 39 Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení a přišli za tebou?‘ 40 Král jim odpoví: ‚Ujišťuji vás, že cokoli jste udělali pro jednoho z nejmenších z těchto mých bratrů, udělali jste pro mě.‘+

41 Pak řekne těm po své levici: ‚Odejděte ode mě,+ vy prokletí, do věčného ohně+ připraveného pro Ďábla a jeho anděly.+ 42 Měl jsem totiž hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít. 43 Byl jsem na cestách, a nepřijali jste mě pohostinně, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocný a ve vězení, a nestarali jste se o mě.‘ 44 Také oni na to řeknou: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého nebo na cestách nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení a neposloužili ti?‘ 45 On jim odpoví: ‚Ujišťuji vás, že cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejmenších, neudělali jste pro mě.‘+ 46 Tito odejdou do věčného zničení,*+ ale ti, kdo jednali správně,* do věčného života.“+

26 Když Ježíš domluvil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: 2 „Víte, že za dva dny bude Pesach+ a Syn člověka bude vydán, aby ho přibili na kůl.“+

3 V té době se přední kněží a starší lidu sešli na nádvoří domu velekněze, který se jmenoval Kaifáš,+ 4 a domluvili se,+ že se Ježíše lstí zmocní* a zabijí ho. 5 Říkali si ale: „Jenom ne ve svátek, aby to mezi lidmi nevyvolalo rozruch.“

6 Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona, toho malomocného,+ 7 a jedl* u stolu, přistoupila k němu žena s alabastrovou nádobkou drahého vonného oleje a vylila mu ho na hlavu. 8 Když to viděli učedníci, rozhořčili se: „Proč se takhle plýtvá? 9 Vždyť se to mohlo prodat za hodně peněz a ty dát chudým.“ 10 Ježíš si toho všiml a řekl jim: „Proč tu ženu takhle trápíte? Udělala pro mě dobrý skutek. 11 Chudé budete mít kolem sebe vždycky,+ ale já s vámi vždycky nebudu.+ 12 Když dala vonný olej na mé tělo, připravila mě tím k pohřbu.+ 13 Ujišťuji vás, že kdekoli na světě se bude kázat tato dobrá zpráva, bude se na památku této ženy vyprávět i o tom, co udělala.“+

14 Potom jeden z těch dvanácti, zvaný Jidáš Iškariotský,+ šel k předním kněžím+ 15 a řekl jim: „Co mi dáte, když vám ho zradím?“+ Nabídli mu 30 kousků stříbra.+ 16 Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho mohl zradit.

17 První den Svátku nekvašených chlebů+ přišli učedníci za Ježíšem a zeptali se ho: „Kde chceš, abychom ti připravili pesachovou večeři?“+ 18 Odpověděl jim: „Jděte do města k tomu a tomu a povězte mu: ‚Učitel říká: „Můj čas* se přiblížil. Budu slavit Pesach se svými učedníky u tebe doma.“‘“ 19 Učedníci to tedy udělali podle Ježíšova pokynu a připravili všechno na Pesach.

20 Když nastal večer,+ byl* Ježíš u stolu s 12 učedníky.+ 21 Během jídla řekl: „Řeknu vám pravdu, jeden z vás mě zradí.“+ 22 Velmi je to zarmoutilo a jeden po druhém se ho začali ptát: „Pane, že to nejsem já?“ 23 Odpověděl: „Zradí mě jeden z těch, kdo se mnou namáčí chléb* v míse.+ 24 Syn člověka sice odchází, jak je o něm napsáno, ale běda+ tomu, kdo Syna člověka zradí!+ Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“+ 25 Jidáš, který se ho chystal zradit, se ho zeptal: „Že to nejsem já, Rabbi?“ Ježíš mu odpověděl: „Sám jsi to řekl.“

26 Zatímco pokračovali v jídle, Ježíš vzal chléb, a když se pomodlil,* rozlámal ho+ a dával ho učedníkům se slovy: „Vezměte si a jezte. To znamená mé tělo.“+ 27 Potom vzal pohár, vzdal díky a dal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni.+ 28 To znamená mou ‚krev+ smlouvy‘,+ která má být vylita za mnohé,+ aby jim byly odpuštěny hříchy.+ 29 Ale říkám vám, že z tohoto plodu révy už nebudu pít až do dne, kdy ho s vámi budu pít nový* v království svého Otce.“+ 30 Nakonec zazpívali chvalozpěvy* a pak se vydali na Olivovou horu.+

31 Tehdy jim Ježíš řekl: „Kvůli tomu, co se mi stane, všichni tuto noc selžete.* Je totiž napsáno: ‚Udeřím pastýře a ovce ze stáda se rozprchnou.‘+ 32 Ale až budu vzkříšen, půjdu do Galileje a tam na vás počkám.“+ 33 Petr na to však reagoval: „I kdyby všichni ostatní selhali* kvůli tomu, co se ti stane, já nikdy neselžu!“*+ 34 Ježíš mu řekl: „Ujišťuji tě, že tuto noc, dřív než kohout zakokrhá, mě třikrát zapřeš.“+ 35 Petr mu řekl: „I kdybych měl s tebou zemřít, rozhodně tě nezapřu.“+ Ostatní učedníci říkali to samé.

36 Potom Ježíš přišel s učedníky na místo nazývané Getsemane+ a řekl jim: „Posaďte se tady a já poodejdu a budu se modlit.“+ 37 A vzal s sebou Petra a dva Zebedeovy syny. Dolehl na něj smutek a sevřela ho úzkost.+ 38 Tehdy jim řekl: „Je mi nesmírně smutno, až k smrti. Zůstaňte tady a bděte se mnou.“+ 39 A když od nich kousek poodešel, padl tváří k zemi a modlil se:+ „Můj Otče, pokud je to možné, ať mě tento pohár+ mine. Ale ať to není tak, jak chci já, ale jak chceš ty.“+

40 Vrátil se k učedníkům a zjistil, že spí. Řekl Petrovi: „To jste se mnou nemohli ani hodinu bdít?+ 41 Bděte+ a modlete se,+ abyste nepodlehli pokušení.+ Duch je sice dychtivý,* ale tělo je slabé.“+ 42 Odešel podruhé a modlil se: „Můj Otče, pokud není možné, aby mě ten pohár minul, a musím ho vypít, ať se stane tvá vůle.“+ 43 A znovu k nim přišel a zjistil, že spí, protože neudrželi oči otevřené. 44 Nechal je tedy, zase odešel a potřetí se modlil o stejnou věc. 45 Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim: „V takovéhle chvíli spíte a odpočíváte! Přišel čas, kdy má být Syn člověka zrazen a vydán do rukou hříšníků. 46 Vstaňte, půjdeme. Můj zrádce už je blízko.“ 47 Ještě ani nedomluvil a přicházel Jidáš, jeden z těch dvanácti, a s ním velký zástup s meči a holemi, který vyslali přední kněží a starší lidu.+

48 Jeho zrádce si s nimi domluvil znamení: „Je to ten, koho políbím. Toho zatkněte.“ 49 Pak šel přímo k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Rabbi!“ a něžně ho políbil. 50 Ale Ježíš mu řekl: „Proč jsi tady?“+ Potom k Ježíšovi přistoupili, chopili se ho a zatkli ho. 51 Vtom ale jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, sáhl po meči, vytasil ho a zasáhl veleknězova otroka a usekl mu ucho.+ 52 Ježíš mu na to řekl: „Vrať svůj meč na jeho místo.+ Všichni, kdo berou do ruky meč, mečem zahynou.+ 53 Nebo si myslíš, že se nemůžu obrátit na svého Otce, aby mi okamžitě poslal víc než 12 legií andělů?+ 54 Jak by se pak splnila slova z Písma, že se to takhle musí stát?“ 55 V tu chvíli Ježíš řekl zástupu: „Vyšli jste mě zatknout s meči a holemi jako nějakého lupiče? Den co den jsem sedával v chrámu a vyučoval,+ a přece jste se mě nezmocnili.+ 56 Ale to všechno se stalo, aby se splnilo, co napsali proroci.“+ Tehdy ho všichni učedníci opustili a utekli.+

57 Ti, kdo Ježíše zatkli, ho pak odvedli k veleknězi Kaifášovi,+ kde se shromáždili znalci Zákona a starší.+ 58 Petr ho ale zpovzdálí následoval až na nádvoří veleknězova domu. Když tam vešel, posadil se mezi služebnictvo, aby viděl, jak to dopadne.+

59 Přední kněží a celý Sanhedrin se snažili získat proti Ježíšovi křivé svědectví, aby ho mohli usmrtit.+ 60 Ale nic nenacházeli, i když předstupovalo mnoho falešných svědků.+ Nakonec předstoupili dva 61 a řekli: „Tento muž tvrdil: ‚Dokážu zbořit Boží chrám a za tři dny ho postavit.‘“+ 62 Nato vstal velekněz a řekl mu: „Nic neodpovíš? Neslyšíš, z čeho tě ti lidé obviňují?“+ 63 Ale Ježíš mlčel.+ Proto mu velekněz řekl: „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, jestli jsi Kristus, Boží Syn!“+ 64 Ježíš odpověděl: „Sám jsi to řekl. Ale říkám vám, že od nynějška uvidíte Syna člověka,+ jak sedí po pravici Mocného*+ a přichází na nebeských oblacích.“+ 65 Nato si velekněz roztrhl svrchní oděv a zvolal: „Rouhal se! Na co ještě potřebujeme svědky? Sami jste to rouhání slyšeli. 66 Co si o tom myslíte?“ Odpověděli: „Zaslouží si smrt!“+ 67 Potom mu plivali do obličeje+ a tloukli ho pěstmi.+ Jiní ho bili do tváře+ 68 a říkali: „Dokaž, že jsi prorok, Kriste. Kdo tě udeřil?“

69 Petr zatím seděl venku na nádvoří. Přišla k němu jedna služka a řekla: „I ty jsi byl s tím Galilejcem Ježíšem!“+ 70 Ale přede všemi to popřel: „Nevím, o čem mluvíš.“ 71 Když šel k bráně, všimla si ho jiná služka a řekla těm, kdo tam byli: „Ten muž byl s Ježíšem Nazaretským.“+ 72 Znovu to popřel. Přísahal: „Neznám toho člověka!“ 73 Za chvilku k němu přistoupili ti, kdo tam postávali, a řekli mu: „I ty jsi určitě jeden z nich, tvoje nářečí* tě prozrazuje.“ 74 Nato se začal zaklínat* a přísahat: „Neznám toho člověka!“ Vtom zakokrhal kohout 75 a Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“+ Vyšel ven a hořce se rozplakal.

27 Když nastalo ráno, všichni přední kněží a starší lidu se radili, jak Ježíše usmrtit.+ 2 Potom ho spoutali, odvedli a předali místodržiteli Pilátovi.+

3 Když jeho zrádce Jidáš viděl, že Ježíše odsoudili, začalo ho trápit svědomí a přinesl těch 30 kousků stříbra zpátky předním kněžím a starším.+ 4 Řekl jim: „Zhřešil jsem, protože jsem zradil nevinnou krev.“ Odpověděli: „Co je nám do toho? To je tvoje věc!“ 5 A tak odhodil kousky stříbra v chrámu, odešel a oběsil se.+ 6 Ale přední kněží ty kousky stříbra vzali a řekli: „Není správné dát je do posvátné pokladnice, protože je to cena za krev.“ 7 Poradili se spolu a koupili za ně hrnčířovo pole k pohřbívání cizinců. 8 Proto se mu až dodnes říká Pole krve.+ 9 Tehdy se splnilo to, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Jeremjáše: „A vzali 30 kousků stříbra, cenu stanovenou za člověka, cenu, jakou měl v očích Izraelitů, 10 a dali je za hrnčířovo pole, jak mi Jehova* přikázal.“+

11 Ježíš teď stál před místodržitelem a ten se ho zeptal: „Jsi králem Židů?“ Ježíš odpověděl: „Sám to říkáš.“+ 12 Když ho ale obviňovali přední kněží a starší, nic neodpovídal.+ 13 Tehdy se ho Pilát zeptal: „Neslyšíš, z kolika věcí tě obviňují?“ 14 Ale neodpověděl mu ani jediným slovem, takže se místodržitel velmi divil.

15 O svátku měl místodržitel ve zvyku propustit na přání zástupu jednoho vězně.+ 16 Tehdy tam měli nechvalně známého vězně, který se jmenoval Barabáš. 17 Když se lidé shromáždili, Pilát se jich tedy zeptal: „Koho chcete, abych propustil? Barabáše, nebo Ježíše, takzvaného Krista?“ 18 Uvědomoval si totiž, že mu ho vydali ze závisti. 19 Když seděl na soudcovském stolci, jeho manželka mu navíc vzkázala: „Nech toho nevinného* člověka být. Dnes jsem kvůli němu ve snu hodně vytrpěla.“ 20 Ale přední kněží a starší přesvědčili zástup, aby si vyžádali Barabáše+ a Ježíše aby nechali usmrtit.+ 21 Nato se jich místodržitel znovu zeptal: „Kterého z těch dvou chcete, abych propustil?“ Řekli: „Barabáše.“ 22 „A co mám udělat s Ježíšem, takzvaným Kristem?“ zeptal se Pilát. Všichni křičeli: „Na kůl s ním!“+ 23 Řekl: „Proč? Co udělal špatného?“ Ale křičeli o to víc: „Na kůl s ním!“+

24 Když Pilát viděl, že jeho snaha k ničemu nevede, ale spíš vzrůstá vřava, vzal vodu, umyl si před zástupem ruce a prohlásil: „Za krev tohoto člověka nenesu vinu. Je to vaše věc.“ 25 Nato všichni lidé řekli: „Jeho krev ať přijde na nás a na naše děti!“+ 26 A tak jim propustil Barabáše, ale Ježíše dal zbičovat+ a předal ho vojákům, aby ho pověsili na kůl.+

27 Potom místodržitelovi vojáci vzali Ježíše do místodržitelského paláce a svolali k němu celý vojenský oddíl.+ 28 Svlékli ho, přehodili přes něj červený plášť,+ 29 upletli korunu z trní a nasadili mu ji na hlavu a do pravé ruky mu dali rákos. Klekali před ním a posmívali se mu: „Buď zdráv, ty králi Židů!“* 30 Plivali na něj+ a vzali ten rákos a tloukli ho do hlavy. 31 Nakonec, když se mu dost vysmáli, mu sundali plášť, oblékli mu jeho svrchní oděv a odvedli ho, aby ho přibili na kůl.+

32 Když vycházeli, potkali muže z Kyréné, který se jmenoval Šimon. Přinutili ho, aby mu nesl mučednický kůl.*+ 33 A když přišli na místo nazývané Golgota, což znamená „místo lebky“,+ 34 dali mu napít víno smíchané se žlučí.*+ Ale jakmile ho ochutnal, odmítl ho pít. 35 Potom co ho přibili na kůl, si losováním rozdělili jeho svrchní oděv.+ 36 A posadili se tam a střežili ho. 37 Také mu nad hlavu dali nápis s obviněním: „To je Ježíš, král Židů.“+

38 Vedle něj pověsili na kůl dva lupiče, jednoho napravo a jednoho nalevo.+ 39 A kolemjdoucí ho uráželi,+ potřásali hlavou+ 40 a říkali: „Ty, který jsi chtěl zbořit chrám a za tři dny ho postavit,+ zachraň sám sebe! Pokud jsi Boží syn, sestup z toho kůlu!“*+ 41 Podobně se mu posmívali i přední kněží se znalci Zákona a staršími.+ Říkali: 42 „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže! Je král Izraele,+ ať teď sestoupí z kůlu,* a uvěříme v něj. 43 Spolehl se na Boha, tak ať ho teď osvobodí, pokud mu na něm záleží.+ Říkal přece: ‚Jsem Boží Syn.‘“+ 44 Podobně se mu vysmívali i lupiči, kteří byli na kůlech vedle něj.+

45 V poledne* padla na celou zemi tma a trvala až do tří hodin.*+ 46 Asi ve tři hodiny Ježíš hlasitě zvolal: „Eli, Eli, lama sabachthani?“, což znamená: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“+ 47 Když to slyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, říkali: „Ten člověk volá Elijáše.“+ 48 A jeden z nich hned běžel a vzal houbu, namočil ji do kyselého vína, nabodl ji na rákos a dal mu napít.+ 49 Ale ostatní říkali: „Nech ho! Uvidíme, jestli ho Elijáš přijde zachránit.“ 50 Ježíš znovu hlasitě vykřikl a vydechl naposled.*+

51 Vtom se opona svatyně+ roztrhla na dvě části+ odshora dolů+ a země se třásla a skály pukaly. 52 Otevřely se hrobky* a mnoho těl zesnulých svatých bylo vyhozeno ven* 53 a mnozí je viděli. (Po jeho vzkříšení lidé přicházející od hrobek vstoupili do svatého města.) 54 Když důstojník a vojáci, kteří s ním Ježíše střežili, viděli zemětřesení a to, co se dělo, vyděsili se a řekli: „Opravdu to byl Boží Syn.“+

55 A zpovzdálí přihlíželo mnoho žen, které Ježíše doprovázely z Galileje a sloužily mu.+ 56 Byla mezi nimi Marie Magdaléna a Marie, matka Jakuba a Josesa, a matka Zebedeových synů.+

57 Pozdě odpoledne přišel bohatý člověk z Arimatie jménem Josef, který se také stal Ježíšovým učedníkem.+ 58 Šel za Pilátem a požádal ho o Ježíšovo tělo.+ Pilát přikázal, aby mu ho dali.+ 59 Josef tělo vzal, zabalil ho do čistého jemného plátna+ 60 a položil ho do své nové hrobky,+ kterou vytesal ve skále. Ke vchodu do hrobky pak přivalil velký kámen a odešel. 61 Ale Marie Magdaléna a druhá Marie zůstaly sedět před hrobem.+

62 Příští den, den po přípravě na sabat,+ se u Piláta shromáždili přední kněží a farizeové 63 a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že když byl ten podvodník ještě naživu, řekl: ‚Po třech dnech budu vzkříšen.‘+ 64 Proto přikaž, aby hrob až do třetího dne hlídali. Jinak by jeho učedníci mohli přijít, ukrást ho+ a říct lidem: ‚Byl vzkříšen z mrtvých!‘ Ten poslední podvod by pak byl horší než ten první.“ 65 Pilát jim řekl: „Tady máte stráž. Jděte a zajistěte hrob, jak umíte.“ 66 Šli tedy a zajistili hrob tak, že zapečetili kámen a postavili k němu stráž.

28 Po sabatu, první den v týdnu, se za svítání šla Marie Magdaléna a druhá Marie podívat na hrob.+

2 Najednou nastalo velké zemětřesení. Z nebe totiž sestoupil Jehovův* anděl, přišel k hrobce, odvalil kámen a posadil se na něj.+ 3 Zářil jako blesk a jeho oděv byl bílý jako sníh.+ 4 Strážci z něj dostali takový strach, že se třásli a nemohli se ani hnout.

5 Anděl řekl ženám: „Nebojte se. Vím, že hledáte Ježíše, kterého přibili na kůl.+ 6 Není tady, byl vzkříšen, přesně jak řekl.+ Pojďte se podívat na místo, kde ležel. 7 Pak rychle jděte, řekněte jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých, a řekněte jim: ‚Jde před vámi do Galileje+ a tam ho uvidíte.‘ To jsem vám měl povědět.“+

8 Se strachem i velkou radostí tedy rychle opustily hrobku a běžely to oznámit učedníkům.+ 9 Vtom je potkal Ježíš a řekl jim: „Buďte zdrávy!“ Přišly blíž, poklonily se mu* a objaly mu nohy. 10 Ježíš jim pak řekl: „Nebojte se. Jděte a řekněte mým bratrům, aby šli do Galileje. Tam mě uvidí.“

11 Zatímco byly ženy na cestě, někteří ze strážců+ přišli do města a oznámili předním kněžím všechno, co se stalo. 12 Ti se sešli se staršími, a když se spolu poradili, dali vojákům značný počet kousků stříbra 13 se slovy: „Řekněte: ‚V noci, když jsme spali, přišli jeho učedníci a ukradli ho.‘+ 14 A kdyby se o tom doslechl místodržitel, vysvětlíme mu to* a vy si s tím nebudete muset dělat starosti.“ 15 Vzali si tedy kousky stříbra a udělali, co jim bylo řečeno. Ten příběh je mezi Židy rozšířený až dodnes.

16 Mezitím 11 učedníků odešlo do Galileje+ k hoře, na které se měli setkat s Ježíšem.+ 17 Když ho viděli, poklonili se mu.* Ale někteří měli pochybnosti. 18 Ježíš k nim přistoupil a řekl: „Dostal jsem veškerou moc v nebi i na zemi.+ 19 Jděte proto a pomáhejte lidem ze všech národů stát se učedníky.*+ Křtěte je+ ve jménu Otce a Syna a svatého ducha 20 a vyučujte je, aby dodržovali všechno, co jsem vám přikázal.+ A já budu s vámi po všechny dny až do závěru tohoto systému.“*+